Svátek sv. Martina 11. 11. ohlašuje počátek zimy a blížící se advent

V říjnu se příroda proměňuje v paletu podzimních barev, pro toto období platí průpovídka, že sv. Martin bývá viděn na strakatém koni – symbolika prvního barevného podzimního listí. Listopadová pranostika o prvním sněžení praví, že „Svatý Martin přijede na bílém koni.“ Sněhová nadílka v listopadu je spíše vzácností, častěji sv. Martin přijíždí na šedém koni a přináší podzimní mlhy, zvěstující tajuplné hranice mezi pozemským a astrálním světem. Martin a Kateřina na blátě, zvěstují Vánoce na ledě, jižní vítr na Martina, bude mírná zima. Přijede-li na žlutém koni, bude sucho a přijde tuhá a suchá zima. Na sv. Martina se medvědi ukládají k zimnímu spánku.

V časech, kdy zima ještě byla zimou, se v každé chalupě připravovalo tradiční pohoštění a děti čekaly na první sníh. Vrcholilo chystání zásob na zimu, konec sklizně a obhospodařování úrodných polí. Na svatého Martina se konaly průvody s cinkáním rolniček, zapalovaly se ohně a pořádaly hostiny. Ve svátečním menu nechyběla dozlatova vypečená husí pečínka tradičně pečená s jablky, hruškami a švestkami, podávaná s červeným zelím a bramborovými knedlíky, posvícenské koblihy, švestkové koláče a sladké rohlíčky ve tvaru podkovy. V dřívějších dobách děvčata obdarovávala mládence pečivem zvaným roháče, vandrovnice nebo podkovy svatého Martina, plněné mákem, hruškovými či švestkovými povidly, ořechy, perníkem i mrkví. Na zimu ze služby odcházející čeledín dostával od hospodáře obilí, martinské pečivo plněné povidly a mákem. Slavnosti souvisely také s podzimním odevzdáváním desátků či úroků, takzvaných „robotních dávek vrchnosti“. Na Moravě býval selský dvůr vrchnosti povinován odvodem kopy grošů a „bílou husou s červenýma očima“ (tzn. dobře vykrmenou). Sedláci, služebníci i chalupníci hodovali a veselili se. Zejména v jižních Čechách nazývali tuto slavnost „býkova svatba“, na Moravě „sépka“ a v německém pohraničí západních Čech „pastýřská sýpka“.

Martinské posvícení se odehrává většinou o první neděli po sv. Martinovi. Během hodování se slavnostně ochutnává mladé Svatomartinské víno z nové úrody. Tradičně si hosté u pestře prostřeného stolu mohou 11. 11. přiťuknout jiskrným, svěžím a jen několik týdnů zrajícím mladým vínem přesně v 11 hodin dopoledne. Jedna z dalších pranostik praví „Když na sv. Martina mráz uhodí, na rok dobré víno se urodí.“ Vínem se zapíjí delikatesa v podobě husí pečínky, posledního masitého pokrmu před šestinedělním adventním půstem. V německém pohraničí Šumavy obyvatelstvo věřilo, že kdo se svatomartinského vína napije, bude silný a krásný, proto se také chlapci a děvčata o sv. Martinu scházela v hostincích ke společnému pití vína. V Čechách se tradovalo: „Radosti Martina jsou hus a džbán vína”, ve starobylých kalendářích byl u jména sv. Martina vyobrazován roh k pití.

Tradice svatomartinských slavností a venkovských veselic, jejichž součástí jsou dechové kapely, lovy, zabijačkové hody, masopustní karnevaly, trhy a jarmarky doprovázené kulinářskými lahůdkami, jsou si v evropských zemích hodně podobné. Základem slavností je křest mladého vína, a přesvědčení, že v den tohoto svátku se žádným jídlem nepohrdá. V některých oblastech je udržovaným folklórním zvykem martinská koleda, kdy děti obchází s koledou dům od domu s vlastnoručně vyrobenými lampióny, za koledu dostávají sladkosti, martinské pečivo, sušené ovoce, ořechy, sušené fíky a pečené jedlé kaštany. Průvody doprovází pochodně a svítidla vyrobená z vydlabané cukrové řepy, zavěšená na holi s uvnitř zapálenou svící. Součástí slavností bývá i zvolení královny husopasek. Někde je podávána polévka z husích jater, sváteční husa plněná nádivkou z mletého vepřového masa, cibule, česneku a bylinek. Jinde se podává pečená s nádivkou z máčené housky, jedlých kaštanů, restovaných ořechů, jablek, švestek a červeného vína. Součástí menu bývá také husí paštika, která je v některých lokalitách považována za „jídlo králů“. Někde hospodáři zažehnávali dobytek březovou, vrbovou, dubovou nebo jalovcovou větvičkou opentlenou barevnými stuhami, v domácnostech se světil chléb.

Zdroj informací: Historie svatomartinských tradic

V pranostice vztahující se k 11. listopadu dominuje symbolika bílého koně, od nepaměti je prostředníkem mezi pozemským a oním světem

Bílá sněhová pokrývka uklidňuje a utěšuje. Pozdní východy slunce, přes den zatažená obloha, brzké stmívání, dlouhé noci a zima bez sněhové pokrývky působí neutěšeně na psychiku. V tajuplném čase mléčného oparu podzimní mlhy, v době, kdy koruny stromů s posledními listy hledí ve své obnažené kráse k obloze, kdy příroda pozvolna utichá a v korunách stromů nezní ranní švitoření ptáků, a v následujícím zimním období znamená sníh pro přírodu věčně živou sílu, dodává jí vláhu a chrání před třeskutými mrazy. První sněhová nadílka v čase, kdy světla ubývá a do lidských duší se vkrádá smutek, melancholie a lítost, symbolizuje světlo, duchovnost, spiritualitu, čistotu, panenskou nevinnost, vše nepoznané a tajemné. Návěje sněhu dávají tušit tajemné geometrické obrazce skryté ve stříbřitých krajkách sněhových vloček tiše se snášejících jakoby z nadoblačných sfér.

Bílá je barvou čisté duše a obnažené přirozené krásy, obsahuje hojivou sílu, je inspirací k životu. Je symbolem sjednocení, průhlednosti, neúplatnosti, upřímnosti, nových začátků. Ochraňuje před negativními energiemi, usnadňuje napojení na energie přírodních sil. Bílá barva bývala u starých Slovanů barvou „smuteční“, dávala duším odcházejícím na věčnost naději na znovuzrození, přinášela osvobození od všeho temného, od nelásky, od pozemských pout. Cokoliv v přírodě je bílé je jedinečné, originální a zároveň magické, čisté a posvátné. Jako mléko, bílé květiny, lilie, leknín, bílá labuť, bílý kůň, křišťál, perla, slonovina, čistá bílá oblaka. Někdy se za bílého dne díváme na bílý Měsíc, tajemný, magický a vševědoucí, neoslněn odraženým světlem Slunce je odhalen ve své přirozenosti. Bílé vlasy starce jsou symbolem zrání, laskavosti a moudrosti. Tajemstvím je zahalena také nejedna Bílá paní, zjevující se na hradech a zámcích v bílém rouše.

Milovat sám sebe „za každého počasí“ znamená být milován

Na domě vyobrazený bílý kůň ochraňuje od temných sil podsvětí

Statné hnědáky a bílé koně uctíváme jako symbol prvotní síly, slunečního světla a hřejivého tepla, vytrvalosti, trpělivosti, moudrosti a dynamičnosti. Mléčná dráha je podle starověkých mýtů mlékem nebeské kobyly. V bílých oblacích, šedivých mračnech. V bouřkových blescích ale i v zádumčivém větru můžeme spatřit tajemné síly proměněné v bílé či šedivé koně. Na rozhraní světla a tmy, kdy na obloze vidíme Jitřenku a ranní červánky, plují oblohou koně v podobě šedobílých oblak. Denní události v přírodě mají podle pohanských legend na starosti hnědáci. Noc je zas pod vládou tajemných černých koní. Kůň je silové, totemové zvíře, Slované je v pohanských časech se vší vážností uctívali, a to v návaznosti na přírodní síly. Příroda a přírodní síly jsou obtížně ovladatelné, stejně tak je nezkrotná síla divokých koní. Kdo dokáže zkrotit koně, zná tajemství magických přírodních sil. Zkrocení divokého koně souviselo s iniciačními obřady. Amulety v podobě rolniček, koňských ohlávek, podkov, či dokonce koňských lebek představují mocnou symboliku magické ochrany. Podkova pověšená nad vchodovými dveřmi přináší štěstí a klid do domu.

Magická energie ranní rosy

Keltové, kteří si dokázali koně osedlat jako velmi dobří jezdci, uctívali ranní rosu, kterou v podobě slunečních paprsků vypijí nebeští koně. Keltové považovali rosu za nejuctívanější projev vody. Rosa je substancí vzniklou z nebeského ohně, je považována za prvotní hmotu – prima materii, je představitelkou čtyř živlů – ohně, vody, vzduchu a země, představuje cirkulaci živlů v přírodě. Rosa je nesmrtelná, s prvními slunečními paprsky opět stoupá vzhůru k nebesům. Ve vlhku vzniká, sluneční paprsky ji sežehnou (vypijí ji nebeští koně), v podobě páry mizí, a opět se objevuje v chladu noci. V kapičce rosy se skrývá tajemství všeho mystického, třpytící se kapky rosy jsou jako vzácné myšlenky, přicházejí jako intuitivní záblesky světla z vyšších sfér. Rosa je magickou esencí, je elixírem nebe a země, dechem přírody, je vzkříšením, země ji vydechuje, nebe ji přijímá a vrací zpět přírodě. Ranní rosa zvěstuje pěkné počasí. Probouzí-li se příroda neosvěžena kapičkami rosy může přijít bouřka.

Nad bodem mrazu vzniká rosa, pod bodem mrazu vzniká jinovatka. Krystalické struktury v podobě vějířků a jehliček vznikají, když se vodní pára ve vzduchu a na chladném povrchu začne proměňovat v tuhé skupenství. Jakmile venkovní teplota klesne pod nula stupňů, za určité vlhkosti vzduchu (při mlze), jinovatka promění trsy trávy, odkvétající květiny, listy a jehličí stromů v bílá, lesknoucí se ledová peříčka rozmanitých a nadpozemských tvarů.

Recept na křehké martinské rohlíky podle Magdaleny Dobromily Rettigové

Utři hodně ¼ kila čerstvého másla, přidej k němu tři žloutky, dvě celá vejce, 4 dkg rozdělaných lisovaných kvasnic, kus tlučeného cukru, s půl citronu kůru, koflík vlažné smetany, a přimíchej k tomu ¼ kila pěkné mouky, osol to trochu a těsto náležitě vypracuj: kdyby bylo řídké, tedy přidej ještě dle uznání mouky a nech je zkynout; potom je dej na vál posypaný moukou, rozválej je tence, nakrájej z něho kružátkem na tři prsty široké a asi šest prstů dlouhé lístky, pomaž každý připravenou již nádivkou: tvarohem, povidly nebo mákem, zaviň je, utvoř úhledné rohlíčky, klaď je hezky od sebe na plech máslem pomazaný, pomaž je rozkloktaným vejcem a nech je pěkně upéci; pak je posyp tlučeným cukrem a urovnej je úhledně na talíř.
(Rettigová, Magdalena Dobromila, Domácí Kuchařka, 1888)

Tištěné a ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Posvícenský koláč se „nesuší” v troubě na plechu, ale o posvícení v každé chalupě se protápí pec jednou, dvakráte neb vícekráte dle hostí, domácích a dle potřeby. Kvůli koláčům kdesi odložili posvícení, až bude pšenice zralá, vymlácená a semletá. Ani kázání v kostele nepomohlo. Teď se vezme prostě pytel „nulky“ a odvede se pšenice později. Koláče se dělaly s mákem (to se rozumí samo sebou), s povidly, (z hrušek, jablek i švestek), jíchové, skořicové, s homolkou, tvarohové, české i německé, skládané i „rozpláclé“, jednoduché i s trojím mazáním, na plechu, papíře i javorových listech. Těmi se zve, ty projdou celou obec, jsou předkládány na zkušebný zub, prohlíženy se všech stran, a pak se teprve pronáší o nich soud: „Ty placky jsou jako houžev” nebo „Ten Boží dar jest jako dort.” Jenom když jsou kvasnice čerstvé a pec v pořádku. Dělnic jest dost. Celá ženská přízeň se dostaví a táhne od stavení ke stavení.
(Martinské koláče, rohlíky a martinská husa, Plzeňský obzor 1910)

Energie křestního jména Martin nese vibraci čísla 3

Trojka je sólistou, interpretem, umělcem, literátem, lingvistou, zdravým realistou, psychologem, obchodníkem nebo poslem, který dorazí vždy včas. Má ráda příběhy, umění, symboly, vzpomínky a momentky zachycené na fotografiích. Trojka má dar schopnosti učit sebe i ostatní radovat se z každodenního života, přemýšlet o podstatných věcech, nebát se hovořit o svých pocitech a emocích. Dokáže tak říkajíc „kráčet nad zemí“. Zřídka kdy ji něco vyvede z rovnováhy, život a životní okolnosti chápe jako sebe-zrcadlové reflexe. Přátelská a tolerantní trojka přináší tomuto jménu štěstí, citlivost, srdečnost, systematičnost, dokonalou představivost, cit pro kulturu, umění naslouchat, překonávat překážky. Pokud má pocit, že se vše kolem ní vymklo kontrole, dokáže rychle a uvážlivě jednat. Trojka je také dobyvatel, vyznává nezávislost a touží po dobrodružství, je schopna překonat příkré schody vytesané ve skále, a stejně tak miluje čas pro odpolední kávu. Ale také v sobě skrývá schopnosti chameleona, dokáže vystihnout příležitost a dobře se přizpůsobuje svému okolí v rámci svých cílů, užívá daru diplomatického jednání, díky čemuž snadno dosahuje společenských úspěchů.

Související články: Vědomí člověka a živá mysl přírody, Tiché podzimní rozjímání, Druidské uctívání stromů

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze