Strach z lásky, z odmítnutí a zklamání

Není ojedinělé, že leckdo touží po lásce a přitom ji od sebe nevědomky odstrkuje, protože v hloubi své duše má z lásky strach. Má strach z odmítnutí, zklamání, z bolesti, opuštění a zrady, z nejistoty, z toho, že sám v lásce neobstojí. Touží milovat, ale nechce být zranitelný, nechce být zodpovědný. Obáváme se, že si na nás partner bude dělat nepřiměřené nároky, a my tak přijdeme o svou svobodu. Obáváme se vlastních nedostatků, to je ten nejčastější případ, pokud máme malé sebevědomí, nebo se cítíme méněcenní, bojíme se lásky tím více, čím méně máme sami sebe rádi.

Toužíme po lásce a přitom můžeme mít strach ze své vlastní sexuality, a to na vědomé nebo podvědomé úrovni. Toužíme po lásce a přitom lásku od sebe odháníme tím, že dáváme světu kolem sebe vědět, svým osobitým projevem, přímým nebo nepřímým způsobem, verbálním nebo řečí těla, někdy dokonce celou svou bytostí, že se lásky obáváme. Osoby druhého pohlaví to z nás na energetické úrovni vycítí. Pokud máme z lásky strach, jsme pro lásku nedosažitelní. Toho si můžete dokonce všimnout, pokud je to váš případ. Toužíte být milováni a milovat, ale váš strach vás dělá před opačným pohlavím v podstatě „neviditelnými“.

Strach nepřitahuje lásku, odpuzuje ji

Láska je proces, který se podílí na stvoření světa, láska je vodítkem k vyššímu poznání. Pravá láska může pramenit jen z duševní vyrovnanosti, neklade žádné nároky, nikoho k sobě nepřipoutává. Láska si pouze přeje, abychom otevřeli své nitro dokořán a umožnili jí vstoupit do posvátné síně srdce, bez obav o naši svobodu. Neumíme-li přijmout lásku, v podstatě máme strach ze života. Podvědomé strachy uzamykají naše srdce před láskou. Je zapotřebí nahlédnout do nitra a s laskavou trpělivostí si položit otázku: „Kde je příčina toho, že mám z lásky strach?“ Příčinu můžeme hledat ve všem ostatním, z čeho máme strach. Jakýkoli strach spouští lavinu různých selhání a duševních stavů provázených pocity marnosti nebo beznaděje.

Nesobecká láska vyžaduje spoustu oddané trpělivosti

Vždy musíme počítat s tím, že ve vztahu jeden od druhého čerpáme energii, jeden druhému energii dáváme i ubíráme. Partnerská láska je založena na energetickém spojení dvou odlišných, a přitom neoddělitelných energetických systémů. Magnetismus těchto základních vesmírných sil má na svědomí, že jsme jeden k druhému neodolatelně přitahováni. Anebo jeden od druhého odpuzováni, pokud se nevydáme cestou harmonie, pokud neprojdeme vzájemně podporovanou vnitřní proměnou. Láska předpokládá mít schopnost pochopení druhého, citlivé empatie a nenásilného vhledu do nitra milovaného člověka.

A vždycky je nutné vědět, že láska má také své nedotknutelné hranice, které nesmíme překročit ani nikoho nutit, aby nám dovolil proniknout do všech jeho nejhlubších osobních tajemství. Ani není možné vyžadovat po lásce oddanou poslušnost. Lidská duše má vždy a za každých okolností právo na své niterné soukromí, které nemusí být pro druhého pochopitelné. Vzhledem k tomu, že věci kolem sebe můžeme hodnotit vždy jen na poli subjektivních poznatků a názorů, je přirozené, že nitro druhého člověka s respektem přijímáme jako nedozírné a pro nás ne vždy dostupné a zcela poznatelné.

Podmíněná láska nemá s láskou nic společného

Na druhou stranu ale pravou lásku poznáme podle toho, že podvědomě o svém protějšku víme téměř vše, a bez podmínek, bez předsudků a bez potřeby změnit druhého k obrazu svému, jej přijímáme takového, jaký je. Láskyplné srdce se před námi samo otevře. Snažit se přeměnit toho druhého k obrazu svému, je úplně to nejhorší, co můžeme lásce udělat. Tím stavíme lásce do cesty překážky toho nejtěžšího kalibru a dáváme tak najevo, že si vlastně nevážíme ani sami sebe.  Pokud se láska neprojevuje jako radost ze života, se vším, co život přináší, potom to není láska. Jsme-li v situaci, kdy nám někdo nabízí lásku, potažmo přátelství, a přitom váháme, protože dotyčného člověka málo známe a nevíme, co můžeme od něj očekávat, vždy je poučné podívat se, jaké má přátele, jakými lidmi se obklopuje. To nám vždy hodně napoví.

Největší zklamání v životě prožíváme, pokud si dostatečně neuvědomujeme, že zamilovanost je sice vynikajícím spouštěčem produkce hormonů štěstí v těle, a uvádí nás do euforických stavů blaženosti, ale že zamilovanost sama ještě není láska. Láska se v zamilovanosti teprve začíná utvářet, a to skrze sebepoznání, což může přechodně doprovázet i citový zmatek, zkrátka jde o stavy, kdy se sami v sobě nevyznáme. Tak dochází k situacím, kdy (nechtěně) zraňujeme toho, koho milujeme. Potom se může dostavit okamžik, kdy si uvědomíme, že ve vztahu je více lhostejnosti, než čehokoli jiného. Jakmile nastoupí lhostejnost, láska se vytrácí.

Elektronické a tištěné knihy – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Láska se může postupně prohloubit jedině tehdy, pokud milujeme bez lpění a připoutání a zůstáváme sami sebou, pokud za naši lásku úpěnlivě nežádáme nic nazpátek. A to je také jeden z důvodů, proč míváme z lásky strach. Strach zapříčiní, že na své cestě mineme spoustu příležitostí milovat a být milován. Chceme-li se vyléčit z neschopnosti milovat, musíme se nejdříve vyléčit ze všech našich strachů. Nejhorší co můžeme udělat je, ztratit naději na lásku, protože láska je všude a prochází vším, projevuje se v mnoha na první pohled neviditelných podobách. Pokud ztratíme naději v lásku, přestaneme věřit v hodnotu vlastního života, přestaneme věřit sami sobě a tím i ve vlastní neohroženost a důstojnost.

Mocné rezonance strachu

Strach je energetická vibrace, která ovlivňuje tělo a mysl, zabraňuje produkci endorfinů, duševně a fyzicky nás oslabuje a vysiluje. Strach působí na energetické úrovni jako vysílač, kolem nás rezonují naše vlastní vibrace strachu, tyto emoční vlny jsou příčinou vnitřních i vnějších konfliktů. Jsme-li nešťastní a plni strachu, přitahujeme k sobě podobné vibrace, tím se strach a vše s ním související jen prohlubuje. Vytváříme vztahy, které nefungují, hledáme lásku a nemůžeme ji najít, cítíme se nenaplněni, prázdní, bezmocní, nemilovaní. Ocitáme se v kolotoči záporné myšlenkové a pocitové energie, ze kterého se můžeme dostat jen my sami, vlastním přičiněním, jinak se v tom bludném kruhu záporných emocí navždy ztratíme. Strach omezuje naše rozhodnutí, omezuje nás v tom smyslu, že nedokážeme poslouchat své nitro, nedokážeme dělat to, co skutečně dělat chceme, nedokážeme si splnit své sny.

Strach může být naučený, reflexivní, ukotvený v podvědomí už od dětství, nebo od okamžiku, kdy jsme prožili nebo byli svědkem nějaké traumatizující události. Informace zakódované v podobě strachu můžeme ze svého vědomí i podvědomí odstranit, pokud budeme skutečně chtít. V případě, že považujete strach za neoddělitelnou součást vašeho života, je nejvyšší čas zbavit se tohoto obtěžujícího břemene. Ukotvit se v radosti ze života, duchovně se obohatit a žít život bez záporných myšlenek a v duševní vyrovnanosti. Jinak budete mít strach i z důležitých výzev, které má pro vás život připravené. Smyslem života je život v radosti, ne v nadbytečném strachu a stresu. Radost máme uvnitř sebe, radost máme očekávat sami od sebe, nikoli být závislí na tom, kdo nás konečně rozradostní nebo udělá šťastnými. Radost musíme nechat ve svém nitru rozvinout jako otevírající se poupě nádherného květu, květu života, který nosíme všichni uvnitř sebe.

Myšlenky jsou mocnou transformační energií. Naprosto vše „láskyplné“ je ukotveno v našem spirituálním středu, a rozvíjí se směrem ven do našeho bytí ve hmotě, v našich myšlenkách, ve způsobu myšlení. Strach může naši mysl ovládnout natolik, že v našem těle ale i v životě působí destruktivně. Rezonance strachu může být ukotvena mezi námi a vším kolem nás, strach se tak stane těžištěm našeho života. Naším středobodem se stanou neustálé obavy, pochybnosti, podezíravost, žárlivost, uzavřenost, neschopnost přijímat a dávat lásku. Neuvědomujeme si, že pokud je v nás strach založený na podvědomých vzorcích, my sami jsme tím strachem. Vnitřní svoboda se může realizovat jedině tehdy, je-li oproštěná od strachu. Přirozený stav vědomí nezná strach z minulosti ani budoucnosti, proud životní energie je vnímán v přítomném okamžiku.

Existuje také paradoxní strach ze strachu – když přijmeme své stíny, tak už není čeho se bát

Například můžeme mít po prožitém zklamání strach navázat nový vztah ze strachu, že budeme neustále žít v obavách, že nebudeme milováni tak, jak po tom naše srdce touží. Strach ze strachu může způsobit, že si třeba nikdy neuděláme řidičský průkaz. Strach ze strachu, že nebudeme dostatečně dobrým rodičem, způsobí, že se rozhodneme nezaložit rodinu. Cokoli jiného neuděláme jen proto, že máme strach, že nezvládneme svůj strach. Bojíme se důležitého rozhodnutí, protože máme obavy z toho, co nám přinese. Někdo může být hluboce vystrašený z jakékoli změny. Toužíme být úspěšní a přitom můžeme mít strach z úspěchu, toužíme po lásce a přitom máme z lásky strach. Toužíme po sebepoznání a přitom se obáváme nahlédnout do svého nejhlubšího nitra ze strachu, co tam v konečném důsledku objevíme. Strach nám také zabraňuje radovat se z dosažených úspěchů, ze splněných přání. Strach nám zabraňuje milovat sebe a milovat život.

Život bez iracionálního strachu je nemožný, jen se nesmíme se svými strachy identifikovat a nechat se jimi paralyzovat. Je ale důležité si uvědomit, že situace, které v nás mohou vyvolávat strach, tu vždy byly, jsou a budou. Je rozdíl mezi strachem, který se projevuje před skutečnou, nebezpečnou situací, a strachem, který vzniká a je usídlen „pouze v hlavě“. Jsou lidé, kteří si vymýšlejí různé strachy, protože se podvědomě, z nějakého důvodu potřebují bát, nedokážou svou mysl oprostit od strachu a nebezpečí očekávají za každým rohem. (Co očekáváme, to přivoláváme. Čím intenzivněji očekáváme, tím více reality plné strachu si do života přivoláme.) Je důležité žádné negativní nebo dokonce katastrofické situace neočekávat, nevěnovat pozornost strachu, který je pouze v představách.

Energie strachu, pokud je přijímána pozitivně, vede k vnitřní vyrovnanosti. Pokud se dostaví pocit strachu, vědomě se na tento pocit napojíme, tak hluboce, abychom si uvědomili jeho podstatu. Naučíme se svůj strach pojmenovat a poté přetransformovat do pocitu vnitřní jistoty, že jsme silnou, mocnou bytostí. Činíme tak s chladnou hlavou, energii strachu se nepoddáváme, nedostavila se proto, aby nás vyvedla z rovnováhy a učinila nás akce neschopnými. Podstata strachu nám má intuitivně ukázat směr, kterým se máme vydat. Energii strachu naplno procítíme, a poté ihned uvolníme ze svého těla i vědomí. Strach v sobě neskrýváme ani nepotlačujeme, čím hlouběji energii strachu uložíme, čím větší nános strachu v nás bude skryt, tím silnější bude vliv strachu na náš život. V meditaci se uvolníme a pokusíme se přijít na to, z čeho náš strach pochází, příčina může být uložena hluboko v podvědomí. Můžeme si uvědomit, že některé naše strachy jsou návykové. Na nevědomé úrovni si tak do života přitahujeme situace, které doprovází obavy, úzkost a pocit nicotnosti. Je dobré vědět, že se můžeme ze svých strachů uzdravit, všechny obavy odložit a nechat je rozplynout. V poklidu překonat strach v sobě samém vyžaduje určitou duchovní zralost a určitou úroveň sebepoznání. Vyžaduje také alespoň základní povědomí o tom, jak působí různé (vesmírné) energie na hmotu (tělo), jak pracují různé energetické vibrace skrze kvantová pole vědomí.

Je jednoduché naučit se bát se, obtížnější je naučit se, nemít z ničeho strach. Strachu se musíme zbavit přímou cestou, nikdy ne žádnou oklikou.

Související článek: Je možné zbavit se strachu, obav a úzkosti?

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

 Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze