Domněnky, předsudky a vědomé pozorování

Pozorujte život, okolní události a všechny děje v přítomném okamžiku, ale s odstupem – nezúčastněně. Tak dokážete proniknout do zdánlivého chaosu, objevit řád a synchronní posloupnost. Buďte jako herci, účastněte se dění běžným způsobem a zároveň se vžijte do role tichého, zvídavého diváka. Takové bytí a vnímání se může zdát paradoxní, ale dá se to naučit. Až se do této nové role vžijete, rozšiřte své vnímání vstupem do další role – režiséra. Z odstupu sledujte také sebe sama – vlastní roli v okolním dění. Věnujte detailní pozornost všemu, co říkáte a pro co se rozhodujete. Zpočátku mohou být vaše vjemy neuspořádané, nesrozumitelné a chaotické, ale časem, pokud neustoupíte od svého záměru, objevíte nové uspořádaní ve vlastních myšlenkách a představách. Objevíte vlastní podíl na nejrůznějších událostech – jakožto tvůrce. Na nějaký čas si možná nebudete jistí vlastní identitou, až si skutečně uvědomíte sebe jako spolutvůrce životních událostí a jako součást Vesmírné Mysli.

Vědomé pozorování bez připoutání – cvičení pro otevřenou mysl

Vžijte se do těchto rolí současně: režisér, scénárista, herec, pozorovatel, komentátor – postupně to zvládnete, v každé roli ale zůstaňte nepřipoutaní.

Nikdy nemůže být žádná událost, žádný děj, žádný druhý člověk nebo skupina pro nás dokonale srozumitelná, i když jsme účastníkem akce. Je nemožné mít skutečně komplexní vhled do situace, člověka, jevu. Vždycky zde hraje faktor subjektivního posuzování, domněnek. Pokuste se uvědomovat si vlastní domněnky. To je docela zábavné a velice poučné. Pozorujte po několik dní vlastní domněnky. V okamžiku, kdy si něco o někom nebo něčem pomyslíte, uvědomte si to. Často máme myšlenky a domněnky zaměřené na daný objekt (předmět zkoumání) nesprávně v tom smyslu, že vše filtrujeme skrze sebe, a neuvědomujeme si, že se věci odehrávají nezávisle na našem osobním omezeném pohledu. Stejně pozorujte různé předsudky.

Sami sebe se zeptejte: „Kde se vzala tato informace v mé hlavě?

Na jakém základě si myslím zrovna toto? Proč si to myslím? Pokud to není pravda, ale jen můj vlastní subjektivní postoj, od čeho mne to má odpoutat? Myslím si to či ono, protože se mi to hodí do krámu? Pro můj prospěch, mou obhajobu, pro mou touhu po ovládání, pro mou samolibost? Proč jsem tak zaujatý? Je můj názor pouze mým způsobem výkladu něčeho, co nedokážu hlouběji a objektivně pozorovat a pojmenovat? Co je pouze můj osobitý výklad, a co je skutečnost? Jsem domýšlivý? Vím, že domýšlivost zahrnuje také sebelítost? Vím, že s konflikty souvisí také oblast svědomí? A že pokud má člověk špatné svědomí, bývá najednou velkorysejší než obvykle?

Pokud si nejste jistí povahou a upřímností druhého člověka, pozorně sledujte mimiku obličeje. Mozek řídí procesy v těle křížem. Levá polovina mozku ovládá pravou polovinu těla. A naopak – pravá polovina mozku ovládá levou polovinu těla. Všimněte si, že levá strana obličeje vyzařuje více sympatií, více emocí, bývá příjemnější, než pravá strana obličeje. Pravá strana obličeje prozradí přetvářku, nepřátelství, lež a podobně (pochybovačně zvednutý pravý koutek úst, lehce přivřené pravé oko apod.). Tyto nuance jsou sice jen nepatrné, ale dobře cvičené oko je dokáže rozeznat. Čím více jsou viděné detaily na levé a pravé straně obličeje rozdílné, tím méně je dotyčná osoba v harmonii, tím méně je v souladu sama se sebou. Pokud jste však dospěli k závěru, že v tom kterém obličeji neshledáváte rozdíly, potom se patrně jedná o harmonickou osobnost.

Vzájemná výměna (životní) energie

Energie proudí mezi lidmi neustále, často jde o vzájemné přetahování o (životní) energii. To je základní princip, který utváří konflikty. Jde o nevědomost, že čistou energii můžeme získávat přímo od zdroje. Energie získaná prostřednictvím konfliktu, (od jiného člověka), je jen dočasná, uspokojivá jen na okamžik. Většinou vychází z potřeby kontrolovat a ovládat, případně z (nevědomé) nutnosti nějakým způsobem zastřít nebo vyplnit vnitřní prázdnotu. Může jít o zdánlivé maličkosti, které nás oslabují: sklon k neustálému hodnocení a kritizování, sklon k ovládání a prosazování si své „pravdy“, potřeba mít situaci pod kontrolou, potřeba být středem pozornosti. Vynucování si lásky, pro svůj vlastní pocit bezpečí nebo jako léčivé záplaty na uražené city, nepřiměřené snahy o zavděčení se druhým, a touha po uznání je také o vzájemném přetahování se o energii. Stejně tak sourozenecká rivalita v rodině.

Také nepatřičná soutěživost mezi kolegy v zaměstnání je bojem o energii, které se nám nedostává často z pocitu jakési neviditelnosti, nebo díky malému sebevědomí (sebeláska). Vše by mohlo být mnohem umírněnější, pokud bychom přijali za samozřejmost vzájemnou výměnu energií z pozice porozumění. Život je založen na výměně energií, každý den, neustále se tak děje – což je na druhou stranu znamením toho, že bez konfliktu, který nás má posunout vpřed, to v životě prostě nejde.

V životě jde především o umění soustředit se na zlatou střední cestu, a konflikty (důležitou součást poznání) zbytečně nevyhrocovat, nevytvářet si domněnky a předsudky. A dokázat si vzít z konfliktů, které jsou často zbytečné, pro sebe ponaučení.

Mysterium tmy a temnoty

Občas nás přepadne ztráta smyslu věcí. Nic nevidíte, žádnou budoucnost, jen smutek a prázdno, jen sedíte a díváte se do prázdna. Máte pocit, že ze složité situace není úniku. Vaše mysl překypuje bezradností. Máte spoutané myšlení a žádnou motivaci. V krajním případě cítíte k sobě nenávist. Co se děje? Trauma, bolest nebo neúspěch ve vašem srdci je živoucí energie, která se rozhodla zničit sama sebe – a možná jen na základě ničím nepodložených domněnek. Energie strachu a bolesti je vámi, sami jste v tu chvíli sebezničující silou. Ego potlačuje energii srdce a nechápe, že konec čehokoliv je posunem k novému začátku. Spousta temné energie pochází z předsudků, ze zastřeného úhlu pohledu.

Posun vpřed stagnuje, pokud se poddáme například sebelítosti

Životní rytmus je utlumen, hledáme domnělého viníka, ztuhlost nám zabraňuje vidět, co se skutečně děje. Na určité úrovni neexistuje nic jiného, než přítomný okamžik, v okamžiku tady a teď utváříme život. Dopřejte si několik dní plakat, pokud chcete, nechte veškeré emoce vyjít ven, neuzavírejte je v sobě a neklaďte odpor. Dopřejte si několik dní nicnedělání, oddejte se spánku, klidu a tichu. Jakmile tak učiníte, vědomě se odhodlejte pro novou fázi hojení, obrody a načerpání nové síly. Vědomě se rozhodněte, že nepodlehnete úzkosti a strachu. Tma pro mnohé představuje temné období života, samotu, opuštění, odcizení, strach ze smrti. Temnota je spojována s duševní bolestí, s výčitkami, se skrytým osobním tajemstvím, minulými traumaty.

Tyto vžité zvyklosti vnášejí do naší mysli v obtížných situacích zbytečný strach, paniku, úzkost, zoufalství, deprese. Setkáme-li se však s osobní „temnotou“, je čas uvědomit si, že nastává období osobní esenciální proměny, očištění a pozvednutí. Cyklické procesy života, šťastné i temné fáze se nevyhnou nikomu, vždy pobízejí k dalšímu spirituálnímu uvědomění, k osobnímu rozvoji. Máme v sobě zažité obavy ze všeho, co je tajemné a neznámé, pro mysl a zrak nevysvětlitelné, zastřené domněnkami, to nás brzdí v poznání. Světlo je přístupné, za světla nepotřebujeme tolik ostražitosti, jako ve tmě. Mnozí vidí ve tmě démonické stíny, ve skutečnosti se obávají svého nevědomí. V neznámém prostředí – ve tmě – se obáváme zavřít oči. Ocitnout se například v lese po tmě, představuje děsivou skutečnost, do vědomí vstupují skryté strachy – v podobě domněnek.

Věnujte pozornost vlastnímu tělu, mnohé vám napoví například chůze

Chůze rezonuje se živlem vzduchu, ten zas se sférou myšlení. Při chůzi dbáme na vzpřímenou páteř, impulsy myšlenkového napětí potom volněji proudí atmosférou, a námi zas volně proudí životní energie. Klidná chůze nebo hloubavé procházky prosvětlují duši, harmonizují tělo. Vzpřímená páteř připomíná anténu, vysílač, nosnou osu mezi nebem a zemí pro naše podvědomí i srdce. Pokud vstoupíme například do gotické katedrály, která je symbolem jednoty lidského těla a ducha, jakoby podvědomě narovnáme páteř, jsme najednou přítomní sami v sobě, myšlenky se nám nerozutíkávají.

Milovat sám sebe znamená být milován

Mnoho strachů, obav, nedorozumění, a nakonec i zklamání, pochází z nesprávného zpracování situace a z domněnek, které nám dávají na oči temné klapky, pokud nemáme odvahu jít odhodlaně a se zodpovědností pod povrch zdánlivě nesrozumitelných věcí a jevů.

Související: Energetické pole pozornosti

Diskuze