Prostor a svobodná vůle

Tvořivost vesmíru nás nenechává v klidu, ani otázky týkající se božské síly, kterou toužíme ovládnout. Zároveň se tvořivé podstaty, jíž jsme součástí, tolik obáváme. Občas si božskou sílu stále ještě spojujeme s trestající silou. Potřebujeme více trpělivosti, více důvěry, abychom skutečně uvěřili, že transformace je o POHYBU, o vědomém posunu vnímání reality. Mocnosti nám vnucují, že se musíme přizpůsobit požadavkům doby. Posun vědomí znamená, že svět kolem nás, svět forem, můžeme učinit flexibilním, nemusí to být naopak. Představujeme si, že realita se stane tvárnou a poddajnou, až opustíme staré, omezující ideje a přesvědčení. Napojit se na transformační vlnu, skrze vnitřní signály, není jednoduché. Až sami sebe přesvědčíme a uvěříme, věci se začnou dít tak, jak si představujeme. Zásadní je vnitřní přesvědčení, které se pro nás stane svaté od rána do večera. Je nutné přesně vědět, co vlastně chceme. Na vnitřním přesvědčení vše stojí i padá. Náš vnitřní signál, slovo, představa nebo vizualizace je v každém okamžiku v pohybu, osciluje v prostoru bez hranic. Prostor není nehybný, ani prázdný, je naplněn tvůrčí silou, kterou obyčejně nedokážeme vnímat. Nevidíme naše myšlenky rezonovat v prostoru kolem nás, ale víme, že existují v podobě kvantových vln.

Prostor je tajemná látka, která vše spojuje dohromady. Mylně se domníváme, že prostor mezi námi a jiným objektem, nás od objektu odděluje. Je to přesně naopak. Prostor je v každém okamžiku proměnlivou databází informací. Prostřednictvím prostoru, a POHYBEM v prostoru, vnímáme svět, přírodní energie, energie druhých osob, informace minulosti i budoucnosti. Jakmile začneme vnímat „vyšší“ signály prostoru, který jen zdánlivě vnímáme jako prázdný, postupně se vcítíme do nové reality.

Kvantová pole vědomí si mylně představujeme někde v dalekém vesmíru, proto máme dojem, že jsou pro nás nedosažitelná

Vyjděte ven, někam do přírody, zastavte se na místě, kde budete mít široký rozhled do krajiny. Dobře se kolem sebe rozhlédněte, prohlédněte si krajinu kolem sebe, zadívejte se také na oblohu. To, co vidíte, je hmotný svět, částice vibrující na určité frekvenci, sloučené do jednotlivých hmotných objektů. Od zrnka písku až po ten největší strom. Nyní si představte, že prostor kolem vás zvyšuje obrátky, osciluje stále větší rychlostí. Vše, v dosahu vašeho zraku, se postupně ztrácí, vše se mlhavě rozplývá. Stále větší oscilace způsobí, že veškerá hmota kolem vás se rozloží na jednotlivé kvantové komponenty. Díváte se kolem sebe a postupně vidíte jen prázdno bez viditelné hmoty. Vidíte prázdný prostor. Tento prázdný prostor ale NENÍ PRÁZDNÝ, je nasycen neviditelným pohybem kvantových vln. Zápis okolní krajiny se nikam neztratil, jen se proměnil v energii.

Znamená to, že v této vizi je krajina stále kolem vás, jen má podobu energetické informace? Dá se to tak zjednodušeně říci. Lesy a kopce v dálce se pouze proměnily ve vlny energie, oscilující mnohem vyšší vibrací, než je vibrace vašeho těla, které zůstalo v tuto chvíli, v této vizi osamoceno. Prázdný prostor před vámi má nyní povahu neomezené nuly – představuje počátek, nepřítomnost viditelné formy (kvantity, kvality, hmoty). Nula je přes svou zdánlivou nehybnost počátkem pohybu, počátkem všeho víření. Nic nevidíte, přesto je vše stále na svém místě. Pokud si v tomto okamžiku dokážete krajinu opět živě představit a pojmenovat, oscilace, které kolem vás stále probíhají, sníží své obrátky a hmota krajiny se obnoví přímo před očima. Představou a slovem učiníte POHYB, rozvíříte zdánlivě klidnou hladinu té části prostoru, která je kolem vás, je vaší realitou. Pokud si dokážete představit krajinu naprosto živě v jiné podobě, prostor se přizpůsobí nové představě.

Je takovéto pojetí představivosti a tvoření, takto doslovně reálné?

Jde především o uvědomění, že realita a prostor je jedna a táž tvárná hmota. Přesně takové pojetí tvoření je možné, avšak na vyšším stupni duchovního rozvoje. Tvárná hmota světa kolem nás je utvářena vyšším vědomím. Náhlé záblesky intuice, které si čas od času uvědomujeme, nejsou ničím jiným než schopností vnímat informace z prostoru kolem nás. Kvantové vědomí není od nás odděleno, jsme součástí proudu informací.

Představte si, že pracujete na nějakém projektu, o kterém víte pouze vy. Máte v hlavě a možná i na papíře nějaký revoluční objev, patent, který je ojedinělý. Z nějakého důvodu ale svou práci odložíte do „šuplíku“, a tam bude uzavřená několik měsíců. Váš patent ale současně existuje v prostoru, v podobě informace. Na druhém konci světa někdo jiný přemýšlí podobně jako vy, dostane dokonce stejný nápad, a ten nápad si nechá patentovat. Tak dojde k realizaci původně vašich představ uzavřených v šuplíku. Někdo jiný dokázal do své mysli stáhnout informace z kvantového vědomí – složku s vaším nápadem v podobě kvantového zápisu. Stejně to funguje, pokud na někoho intenzivně myslíme a dotyčný nám v ten okamžik zatelefonuje. Mysl dotyčného odečetla z prostoru informaci, v podobě naléhavého vnuknutí.

Pro vědomé vytváření reality vlastního života ale pouhé vědění, jak TO funguje, nestačí. Realitu vytváříme také tím, čím jsme, tím, jak myslíme, jak se ve svém okolí PROJEVUJEME. Tvoříme v každém okamžiku, každou myšlenkou, emocí, představou a pohybem. Sjednotit myšlenky, emoce a představy do jediné formy, (a stejným směrem řídit pohyb své vůle), formy, jejíž obsah zůstane v našich úvahách od rána do večera neměnný, zdá se být pro mnohé z nás nadlidským výkonem. Uvědomujeme si, že ve své podstatě, teoreticky, je to jednoduché. Ale díky vžitému vnímání světa je praktické tvoření tímto způsobem pro nás obtížné.

Pokud zůstaneme u představy pohyblivého, tvořivého prostoru kolem nás, bez ohledu na to, jak definují realitu obecně platná, vědecká poznání, otevřeme prostor pro skutečnou transformaci. Pravda universa je pochopitelná jedině osobní účastí, jedině díky osobním zkušenostem, kdy vědomě přestaneme lpět na zastaralých jistotách. Záblesky inspirace chápeme běžně pouze například v umění. Žasneme nad tím, jak dokáže hudební skladatel, malíř nebo básník vytvořit nádherné dílo. Neuvědomujeme si ale, že podobné schopnosti jsou zakódované v každé lidské bytosti. Případně tomu nevěříme. Nevěřit je ta největší obtíž, která nám brání ve svobodném tvoření. Zde se ale dostáváme k pojmu SVOBODA.

Skutečně jsme svobodné bytosti, můžeme svobodně tvořit, jednat, rozhodovat se?

Už sama otázka, nakolik jsme skutečně svobodné bytosti, svědčí o naší nedůvěře v sebe. Svobodní jsme pouze natolik, nakolik si svobodní být dovolíme. Což je ale otázka docela složitá. Na tuto otázku se snažilo odpovědět mnoho filozofů a myslitelů všech dob. Svoboda má mnoho podob. Čím vyšší je naše duchovní úroveň, čím více se přizpůsobujeme galaktické transformaci vědomí, tím více jsme svobodní.

Je vůbec možné definovat skutečnou a neomezenou svobodu? Může být lidská vůle skutečně svobodná? Ano jsme svobodné bytosti, se zcela svobodnou vůlí. Ovšem uspořádání našeho světa je, a stále ještě musí být, založeno na mravních zákonech. A vzhledem k tomu, že mravní zákony ne všichni považujeme za svou přirozenost, nemůže ani svoboda pro nás být neomezená. Svět bez zákonů by byl zároveň světem bezprávnosti. S tím souvisí další fakta spojená s realitou trojrozměrného světa, včetně dualismu. Dokud bude naše myšlení založené na striktním dualismu, naše svoboda bude omezená. Také přírodní zákonitosti nám určitou část svobody svým způsobem odebírají. Ovšem pouze v případě, že nedokážeme žít v rytmu přírodních pravidel. A to skutečně v dnešní době nedokážeme. Za druhé si nevzpomínáme na plán duše, rozhodnutí, která jsme učinili ještě před vtělením. Nejsme napojeni, činíme sice rozhodnutí, spojená se svou duševní podstatou, ale díky tomu, že o plánech své duše většinou nic moc nevíme, nejsou naše rozhodnutí natolik tvořivá, jak by mohla být. Svobodná vůle je dobrotivá vůle, je vůlí k souznění, je chápající a tvořivá.

Znamená to, že svobodně se rozhodujeme v případě, že víme naprosto přesně, co nás k tomu kterému rozhodnutí vede?

Vzdáleně to většinou víme, jen nevnímáme pohnutky z oblasti podvědomí. Pokud něco chceme, musíme si položit otázku, proč to chceme. Nelze se ale spolehnout na povrchní odpověď. Je nutné jít do hloubky nitra. Často v hlubinné odpovědi najdeme poznání, že ono rozhodnutí se chystáme vykonat z příčiny, která ale svobodou není. Náhledem do nitra zjistíme, zda je nebo není naše rozhodnutí shodné s plánem duše. Vtělujeme se do různých cyklů života, do fyzického světa, který nejsme schopni vnímat ve všech možných souvislostech a zcela objektivně. V mezičase, kdy pobýváme v nadsvětí, zhlížíme na svět, na minulé životy, a na vše ostatní ryze objektivně. Jedině zde jsme schopni skutečně objektivního soudu. Za svobodné můžeme považovat takové rozhodnutí, u kterého známe důvod, proč jednáme tak, jak jednáme. Jednat je možné z popudu racionálního rozumu, nebo pod vlivem iluzí, případně pod tlakem vycházejícím z hloubky podvědomí, pod tlakem druhých osob nebo společnosti. Nebo také z popudu nejrůznějších abstraktních představ, které ale neumíme realizovat tak, jak bychom si přáli.

Vyšší dimenze, případně „přesuny“ do vyšších dimenzí, si také představujeme zbytečně složitě. Vyšší dimenze jednoduše znamená vidět a vnímat to, co kolem sebe běžně nevidíme – jde o frekvence na jaké jsou nastavena naše fyzická těla a naše vnímání – reality v POHYBLIVÉM PROSTORU

Svoboda znamená nezávislost také v tom směru, že musíme dbát na to, abychom nikoho v ničem neomezovali, ani sami sebe ne. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak manipulujeme s druhými lidmi, nebo jak je manipulováno s námi. Tvoření reality za pomoci ovlivňování jeden druhého je běžnou součástí naší civilizace, bohužel. Obtížně respektujeme svobodné názory druhých, neumíme být nestranní. Kompromisy jsou pro nás obtížná věc. Manipulaci považujeme za běžnou věc, což souvisí s emocí strachu. Často se stává, že nám někdo druhý podsouvá vlastní myšlenky, a přesvědčuje nás o své pravdě. Mezilidské vztahy jsou velice často postavené právě na manipulaci. Manipulativní metody jsou často zahaleny do neprůhledného závoje předstírání. Často se také nedokážeme svobodně samostatně rozhodovat, pokud potřebujeme slyšet rady a názory ostatních. Zapomínáme na vlastní vnitřní hlas a intuici, často trpíme pocitem marnosti, pokud nedokážeme poslouchat sami sebe na úrovni duše, a jednáme pouze z pozice racionálního ega. 

Občas se také nevědomky napojujeme na projekce druhých lidí, především pokud nevíme, co vlastně chceme. Toto je nesmírně důležité si uvědomit. Prostor obsahuje projekce druhých lidí v podobě energetických vln. Tím, jak smýšlíme, tím k sobě přitahujeme přesně takové bytosti a situace, které se shodují s naší představivostí, ať už se to týká čehokoliv. Pokud bychom se narodili v přírodě, daleko od civilizace, žili bychom v harmonii s vlastní duší. V pozadí pohyblivé obrazovky světa, na kterou se díváme jako na neměnnou realitu, nevnímáme nenápadné tóny a šumy skryté pod nebo nad úrovní třídimenzionálního prostoru. Schopnost naslouchat a skutečně zřít, se váže ke třetímu oku, k intuici, k otevřené šesté čakře. Vnímáme jen nepatrné záblesky celostního vědomí Jednoty. Občas vnímáme záblesky vědomí, které nám nebo někomu v našem okolí zachrání život. Mnohokrát nás podobná vnuknutí ohromí, nějaký čas o těchto „nadpozemských“ jevech přemýšlíme, ale zůstáváme jen na povrchu skutečnosti, která je mnohem hlubší.

Zobrazit všechny eKnihy a tištěné knihy Psychologie chaosu

Až ovládneme představivost a vlastní vnitřní tvořivost, společnost se změní

Zatím si neumíme představit společnost, která by ze zcela racionální kultury přešla v docela jinou světovou doménu. Doménou nového světa je vědomé propojení racionality s iracionalitou. Představte si společnost, kde by filozofie, věda, hermetické nauky, a dokonce i umění (divadlo, film, hudba) byly nedílnou součástí tvoření. Toto vše součástí tvoření samozřejmě je, naprosto vše, jen zde převažuje tvoření negativní silou, například ve filmové nebo seriálové produkci. Některé filmy nebo seriály, stále častěji i hudba, jednak zkreslují naše vidění světa, podporují to, co lze nazvat „mentálním odpadem“, podporují zlo a násilí, a navíc jsou skutečnou součástí tvoření reality, podprahovým způsobem programují lidskou mysl. Postrádají jiskru poznání, která v člověku roznítí plamen touhy stát se samostatnou, a přesto s vnějším světem propojenou tvořivou bytostí.

Související článek: Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

   Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze