Jaro a světlo – životní elixír

Světlo, nejryzejší inteligence přírody, je zdrojem veškerého života, světelná energie je pohonem pro existenci života v nám známém vesmíru. Světlo je popisováno jako proud částic, případně jako elektromagnetické vlnění. Hmotu (hmotné objekty) popisují někteří vědci jako „zamrzlé světlo“. Takže i veškerá hmota má světelnou podstatu, koncentrovanou v určitém místě, v určitém čase. Hmota je zároveň energií, která získala určitou formu na základě informací souznících s vibracemi vesmírného světla. Sluneční světlo je zdrojem původních, božských informací, které jsou součástí oživujících procesů na planetě Zemi. Na základě světla fungují výměny jemnohmotných energií mezi lidmi navzájem, mezi námi a vším ostatním v přírodě.

Od okamžiku narození je základem našeho bytí vnímat a přijímat světlo

Světlo, skrze oční receptory, se podílí na procesu vidění, je zprostředkovatelem informací. Všechny buňky lidského těla sestávají ze světla, jsou živeny světlem, a světlo také vydávají. Světlo, nedílná součást praenergie života, je zároveň součástí vědomí, je spouštěčem dobré nálady a radosti ze života. Vědomí člověka je na světlu závislé, vnímá světlo jako vyjádření božské přirozenosti, stejně tak boží přítomnosti. Pokud se procházíme venku v přírodě, obyčejně si neuvědomujeme, že paprsky Slunce, které se nás dotýkají, nám předávají soubor životně důležitých informací. Vnímáme pouze teplo, říkáme, jak je dnes krásně, ale podstatu světla – rezonančního vlnění, které se nás bytostně dotýká, si plně nepřipouštíme. Přitom můžeme posílit své zdraví a psychickou odolnost už jen tím, že budeme vědomě přijímat sluneční světlo jako životní elixír. Nejde pouze o pobyt na přímém slunci, tuto energii získáváme v dostatečné míře pravidelným pobytem v přírodě, i když je nebe pod mrakem. Denní světlo, v podobě nepřetržitého proudu (neviditelných) vesmírných částic, je všude kolem nás, prochází námi, vyživuje naše buňky. Vědomé přijímání světla zahrnuje také vděčnost, vědomé děkování za životní sílu.

Energie světla ovlivňuje fyziologické pochody v mozku a zároveň v celém těle

Žijeme zrychleně, v rušném sledu událostí, a pod tímto vlivem přistupujeme k dennímu světlu, které považujeme za samozřejmost, poněkud lhostejně. Jemnohmotná energie blahodárného slunečního světla je přijímána na úrovni srdeční čakry, a čakry solar plexu. Sedm barev spektra souvisí se sedmi základními energetickými centry v lidském těle. Světelná energie je samozřejmě přijímána také očima, především očima, tímto způsobem jsou ovlivňovány fyziologické pochody nejen v mozku (hypothalamus, hypofýza, epifýza), ale zároveň v celém těle. Výživnou energií slunečního světla je řízen náš biorytmus, spánkový rytmus, produkce hormonů, vnímání pozemského času, to vše se podepisuje na dostatku, nebo nedostatku životní energie. Bez světla trpíme například poruchami soustředění, duševní nevyrovnaností. U dětí se dostatek slunečního světla podílí na správném růstu.

Slunce je dárce života i léčitel. Světlo má schopnost aktivovat samoléčebné procesy organismu, posiluje imunitní systém. Sluneční světlo se rozkládá do různých barev spektra, a barvy, jak známo, jsou také léčivé. Pokud se vystavíme slunečnímu svitu, naše tělo, skrze auru, si samo vybere takovou barvu slunečního spektra – léčivou vibraci, jakou zrovna nejvíce potřebuje. Dýcháním přijímáme nejen kyslík, ale také pránu, vesmírné a sluneční paprsky. Moc slunečního světla, které je nezbytné pro krev (krevní buňky) v lidském těle, je obsažena také ve všech přírodních potravinách. Především čerstvé potraviny, a potraviny co nejšetrněji zpracované, jsou zdrojem těch nejčistších, životadárných substancí. Pokud máme na stole potravinu, která byla stvořena pod širým nebem, a je nasycena hodnotami přírodního světla, měli bychom si to plně a s vděčností uvědomovat. Přírodní potraviny vybíráme na stůl v co největší barevné pestrosti. Velký podíl rostlinné stravy v jídelníčku přispívá k lehkosti bytí, odlehčuje psychickým zátěžím, a podílí se na usnadnění procesu transformace vědomí.

Světlo miluje především naše duše, vždyť tato jemnohmotná složka lidské bytosti sestává právě ze světla, z čisté božské substance

Také naše duše potřebuje světlo jako zdroj života, zdroj harmonie. Duševní vyčerpanost a únava je projevem nedostatku energie, nedostatku životně důležitých informací, tím je narušena jemnohmotná rovnováha bytí. Sluneční světlo disponuje širokým vlnovým spektrem, toto vesmírné záření ovlivňuje naše nálady i zdraví. Je zdrojem životní energie, o kterou zbytečně přicházíme vlivem nadměrného stresu. Pokud žijeme zrychleně, což je v dnešním civilizovaném světě běžné, vydáváme ze sebe více energie, než stihneme v přírodě znovu načerpat. Nejen sebe živíme světlem, pokud jsme pod vlivem stresu, strachu, zlosti, žárlivosti a podobně, živíme vlastní životní energií nejrůznější osobní stíny.

Světlo samo o sobě je inteligentní veličina, vládnoucí síla přírody

Barvy v přírodě bez přímého doteku slunečního světla neexistují

Chlorofyl v rostlinách přijímá sluneční světlo, díky němuž rostlina „vyrábí“ cukry, škroby a proteiny. Za ranního svítání první paprsky světla, které produkují pro nás neslyšitelnou vesmírnou melodii, aktivují ptačí zpěv, otevírání květových poupat, probouzejí vůně květin, aktivují léčivé účinky bylin. Každá barva produkuje na neslyšitelné úrovni svoje vlastní zvukové akordy. Světlo vytváří barvy – vše kolem nás je nebarevné, uvědomujeme si, že sluneční světlo je zázrak života? Co v sobě světlo skrývá, krom toho, že se světelné paprsky rozkládají do barev? Bílé světlo v sobě obsahuje program, který naše oči dokáží přečíst jako barvy. Světlo se skládá z barev, tedy je z něčeho poskládané, je živé, tvořivé a disponuje mocnou silou. Veškerá příroda, včetně oblohy, je skládanka mnohorozměrného puzzle z nebarevných částic. Šedivá hmota získává na barevnosti teprve díky slunečním paprskům. Barvy v přírodě bez přímého doteku světla neexistují. Můžeme sice říci, že tma barvy pohlcuje, ale není to tak docela pravda, vzhledem k tomu, že hmota je nebarevná. Veškerá hmota získává barevnost díky světlu, v souvislosti s chemickými substancemi obsaženými v přírodě, ve vzduchu, v rostlinách, v horninách, v tělech živých bytostí. Nebarevnost hmoty je její přirozeností. Světlo propůjčuje přírodní hmotě pestrou barevnost, s příchodem (absolutní) tmy se projevuje přirozenost nebarevné hmoty.

Přicházející jaro a s ním i více léčivého světla, které je také symbolem naděje, má vliv na lidské vědomí, probouzíme se ze zimní letargie

Pokud se soustředíme také na duchovní stránku života, tak právě na jaře, kdy vše ožívá, máme příležitost uvědomovat si naše propojení s přírodou, s prostorem kolem nás, s vesmírnou energií světla. Více světla nám dodává více inspirace, síly a chuti tvořit. Můžeme si například snadněji uvědomit, že vše, co se odehraje za hodinu, večer, zítra nebo za týden, je pravděpodobnost toho, co se stát může a zároveň nemusí. Množina pravděpodobností, zjevených ve světle světa, je nekonečná. Realita vnímaná smyslovými receptory se neustále mění, a to v závislosti na záměru pozorovatele. Život je vířící energie v neustále se měnícím energetickém poli. Náš dech je spojen s prapodstatou světa. Žijeme obklopeni prostorem, nadechujeme tento prostor do svých plic, a následně vydechujeme část naší podstaty zpět do prostoru. V podstatě mezi námi a prostorem neexistují žádné hranice. Hranice vytváří pouze mysl. Správně uvolněná mysl je v neustálém kontaktu s prostorem samotným. Pokud přestaneme dýchat, dojde k oddělení vědomí od těla, fyzické tělo opustí životní síla. Ale mysl dál zůstane ve spojení s prostorem. Dokonce mnohem intenzivněji než v okamžicích, kdy je v přímém spojení s tělem. Každá myšlenka se v tomto „posmrtném stavu“ stává realitou bez časové prodlevy. V třírozměrném prostoru je takové tvoření omezeno čtvrtou dimenzí – časem, přesto jsou myšlenky nedílnou součástí režie a tvorby našeho života. Proto je nutné vědomě se soustředit na myšlenky oživené světlem, prodchnuté láskou, odpouštěním, nadějí a vděčností.

Eshop – INSPIRACE PRO VĚDOMOU MYSL

Příroda, která se právě probouzí ze zimního spánku, nám dává příležitost si podstatu a procesy tvoření lépe uvědomit. Pozorováním přírodních dějů, které se prostě dějí, aniž by příroda o cokoliv usilovala tak, jak o své blaho usiluje člověk, usilovným myšlením a často zbytečným výdejem energie, se můžeme mnohému naučit. Můžeme zvolnit krok, častěji utišit mysl, a přestat se tolik ztotožňovat s hmotou, s hmotnými předměty, kterými se často zbytečně obklopujeme. Můžeme vnímat mystické síly jara, tajné přísliby zlátnoucích paprsků Slunce, proudy energií, které právě s plnou silou napájí přírodu – tak lehce a samozřejmě. Totéž se odehrává na úrovni lidské duše, která je s přírodou v pevném spojení.

Pokud nedokážeme vnímat tyto nebeské doteky, plné vášně a touhy po životě, neumožníme našim srdcím ocitnout se v dimenzi věčné Lásky.

Související články: Meditační sluneční lázeň, Královské Slunce

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze