Posmrtné vědomí – Na křídlech vážky

Film „Na křídlech vážky“ je tak realistický, a Kevinem Costnerem hlavní role tak skvěle zahraná, že by tomu jeden uvěřil… Ano, uvěřil, ale logika říká: „Ne to není možné…, až přijde smrt, přijde jen věčné ticho a tma…“ Přesto v mysli zůstane onen pomyslný „červíček“ a hlodá a hlodá. Film Na křídlech vážky je velmi zajímavý a je v něm mnoho pravdy. Paměťové pole člověka, který odešel na „věčnost“, nepřestává existovat, a bylo-li pouto k milované osobě opravdu silné, a pokud zůstaly v pozemské realitě zásadní nevyřešené otázky, člověk má skutečně schopnost se na paměťové pole té které duše/vědomí napojit. A funguje to i naopak – duše/vědomí z „onoho světa“ se může napojit na paměťové pole žijící osoby. Jde jen o to, jak má člověk aktivní a vytříbené vnímání reality pozemského i nadpozemského (astrálního) světa skrze svých pět smyslů. A jak hodně nebo málo si uvědomuje mimosmyslové vnímání (šestý smysl), zda se v běžném životě řídí více levou (racionální) nebo pravou (nadsmyslovou) mozkovou hemisférou.

Všichni máme společnou duchovní podstatu, která je v určitém smyslu nezávislá na fyzickém těle. Naše životy jsou propojeny společnými duchovními vlákny života. Zkušenost mimo tělo (změněný stav vědomí) představuje oddělení vědomí od těla hmotného, kdy zároveň dochází ke zbystření smyslů, prohloubení vnímání emocí a pocitů. Dochází k jinému vnímání času a prostoru. V okamžiku, kdy duše/vědomí opouští fyzické tělo, vnímáme pohyb astrálního těla, jako by bylo skutečné. Vše kolem sebe vnímáme celistvě a propojeně, uvědomujeme si celou svou bytostí, že vše, život a smrt, a vše mezi tím má vyšší smysl. Všechny klady i zápory, vše, co představuje dualitu pozemské existence.

Země není jen zónou lásky, ale skrze LÁSKU a její PROTIVA se zde na Zemi vyvíjíme pro smysluplné pokračování galaktického života

Změněné stavy vědomí neslouží pouze pro zábavu, a nemají odvádět pozornost od vědomého bytí na Zemi. Vědomí je v tomto stavu – energetické proměny – vědomější, než kdykoli jindy. Emocionální stav je takový, jako by bylo možné prožívat všechny příjemné emoce a pocity najednou. A zrovna tak všechny nepříjemné pocity. Zároveň zde neexistují žádné myšlenkové priority, dokonce ani žádná zbytečná myšlenka, vše víte v jediném okamžiku, pocit vědění a propojení se vším je velmi intenzivní. Na cokoli zaměříte pozornost, to prožíváte, vidíte a vnímáte. Proto je důležité uvědomovat si význam slov, význam myšlenek a emocí, a samozřejmě představivosti. Nejen v běžném životě, ale i během jakékoli nadpozemské komunikace. Na astrální rovině sice platí jiná pravidla, ale musíme vycházet z toho, co se učíme zde na Zemi.

Může se vám stát, že si během astrálního putování, kdy nemáte konkrétní plán a cíl „cesty“, pomyslíte: „Chtěl bych někam za sluncem“, máte ale na mysli letní písčitou prosluněnou pláž na krásném mořském pobřeží. A protože vědomí bere v nadpozemském prostoru vše doslova, (stejně jako pozemské podvědomí bere vše doslova), neocitnete se na pláži někde na krásném ostrově. Vaše odpoutané vědomí, (pocitově zcela realisticky), začne stoupat kamsi vzhůru, je to, jako by vás unášel vítr, který vnímáte jako živoucí energii. Ocitáte se v záplavě nepopsatelně krásných pocitů, včetně posvátné bázně a zároveň neskutečné a do této chvíle nepoznané radosti. Nezadržitelně se blížíte, (odpoutané vědomí – nesené astrálním tělem), k nádhernému světlu. Užasle sledujete, jak se skutečně blížíte ke Slunci. Světlo Slunce vás nesmírně přitahuje a vtahuje do svého energetického pole. Vzápětí vás přemůže strach, jediná vteřina, jediný záblesk pocitu strachu a vy se okamžitě vrátíte do svého hmotného těla.

Eshop – inspirace pro vědomou mysl

Poté si navždy uvědomíte, že na této úrovni, kterou nazýváme kvantové vědomí, jsme všichni Jedním. Na okamžik si nejste jistí, zda zářivé, všeobjímající světlo nevychází z vašeho nitra, z vašeho vědomí, protože se neodráží, nevrhá stíny, a není ani horké. A tato skutečnost vás velmi překvapí. Ono intenzivní a jasné světlo Slunce, podobající se nekonečné ohnivé kouli, které pulsovalo neskutečně mocnou energií, vůbec nebylo horké, nebylo ani studené. Uvědomíte si, že ono světlo, které během vašeho zážitku v okamžiku změněného stavu vědomí představovalo skutečné Slunce, prostě jenom JE. Je plné živoucí energie. Je bytostí mající vlastní vědomí. Zvláštní pocity, které doprovázejí vnímání změny času a prostoru, vnímání sebe sama v podobě čirého vědomí, v prostoru, kde čas ani vzdálenosti nejsou lineární, se slovy prostě popsat nedají. Vnímáte PROSTOR a vše v něm jsoucí jako živoucí energii. A pokud se podíváte „Slunci tak blízko do tváře“, navždy už se změní vaše myšlení. (Což může v průběhu následujícího času způsobit spirituální krizi, která ale časem pomine, pokud nevzdáte duševní práci na sobě, se všemi jejími klady i zápory.)

Hmotu, včetně fyzického těla, tvoří uspořádané informace, v okamžiku smrti nepřestane pro duši existovat pozemský svět, pouze jej začne vnímat z jiné perspektivy

Navíc si uvědomí existenci vyšší, centrální existence/inteligence. Vědomí zůstává i po smrti celistvé, pouze ztratí kontakt s pozemskou hmotností. Doslova hmotností (váhou, objemem, hustotou). Vlastnosti hmotnosti, vnímané ve fyzickém těle ve spojení s trojrozměrným prostorem, ztratí svůj pozemský význam. Vesmír je vícedimenzionální, vědomí člověka rovněž. Posmrtné vědomí je vším současně, a zároveň je tím, na co v jeden okamžik „pomyslí“. Může se stát květinou, větrem, stromem, sám sebou v jakémkoli dřívějším pozemském vtělení.

V okamžiku smrti zažívá odpoutané vědomí to, čemu člověk ve svém životě věřil. Nejdříve vidí sám sebe, pozoruje, co se okolo jeho odloženého pozemského těla děje, současně v něm po nějaký čas přetrvává stereotyp pozemského myšlení spojený s hmotnou existencí. Pomalu si ale zvyká na možnost, nahlížet do jednotlivých informačních složek holograficky uspořádaného vesmíru, (kam můžeme zařadit i vzpomínky). Takže se vzhledem k myšlenkám, které se zobrazují okamžitě, ocitá hned tady a hned zase jinde. Než si už navždy odpoutané vědomí uvědomí, co se vlastně stalo. A než pochopí, že proces myšlení je zde odlišný, než zjistí, že samo je myšlenkou či představou, a že není a nikdy nebude statické, je neustále proměnlivé. (Proto je také dobré mít mysl otevřenou všem možnostem, neočekávat za smrtí jen tmu a temnotu, nebát se smrti, nemyslet si, že se dostanu do „pekla“ – odpoutanému vědomí se v mžiku zobrazí cokoli.)

Mnozí jsme se setkali s okamžiky, kdy k nám „promlouvají“ nebo se nám „zjevují“ a neuvěřitelnými způsoby na sebe upozorňují naši blízcí, kteří již přešli duhový most na druhou stranu (za zrcadlo). Především pokud je k sobě nevědomky voláme, během vzpomínek, pokud je ve své mysli jakoby jen tak mimochodem nebo skutečně vědomě žádáme o pomoc, nebo ve chvílích smutku a stesku. Nebo v případě, že existuje nevyřešená pozemská záležitost, o které nám chtějí dát za každou cenu vědět, případně nás před něčím varovat. Duše/vědomí k nám promlouvají z „onoho světa“ ve snech, také mimosmyslově, kdy nám na mysl přijde určitá, zvláštní myšlenka, a my nevíme, že ta myšlenka, nebo pocit, není naše. Tyto promluvy většinou nebývají tak dramatické a zvláštní, jako například ve filmu Na křídlech vážky. Obyčejně bývají nenápadné, něco se před vaším zrakem mihne, na okamžik zbystříte pozornost, ale vzápětí přestanete těmto různým symbolům nebo vnitřním (intuitivním) pohnutkám, podivným myšlenkám věnovat pozornost. V noci se můžete probudit a vnímat přítomnost neviditelné bytosti/energie. Ve chvílích kdy je vám těžko a probouzíte se z probdělé noci, a ještě než otevřete oči intenzivně  a velmi realisticky vnímáte, že vás někdo drží za ruku nebo vás hladí po tváři, a hluboko v mysli vám zní: „Neboj se, všechno dobře dopadne.“ Hluboko ve svém srdci vnímáte silnou, doslova explozivní energii Lásky.

Z ničeho nic ucítíme v místnosti známou vůni, nebo jdeme po ulici a náhle se otočíme, protože máme dojem, že nás někdo oslovil, nebo na nás z dálky volá. Podobných možností je nekonečné množství. Jde o to, umět se v okamžiku pokusu o energetický kontakt na chvíli zastavit, uvědomit si, co podstatného se v mém životě zrovna odehrává. Dávat si věci do souvislostí a uvědomovat si, kam nás ona podivná poselství směrují. Uvěřit, že je to vůbec možné, otevřít se tomu, neodmítat to a nemít nikdy z těchto podivných věcí strach. Pokud se vám dějí podivné věci, které ve vás vzbuzují strach, třeba divoké sny, energie vědomí bytosti z jiného světa se snaží upoutat vaší pozornost. Nechce vás vystrašit, činí tak jen v případě, kdy vás marně oslovuje (mimosmyslově, symbolicky) pouze jemně a nenápadně a vy ona poselství, vhledy nebo přítomnost energie/duše nevnímáte. Je dobré mít dobře vytrénovanou intuici, protože ne vždy tato poselství pocházejí od našich blízkých. Může se jednat o vnímání informací, přicházejících k nám skrze nejrůznější mystické a jiné bytosti, (rozuměj – energie archetypálních vzorů, informace/energie pocházející z rodinného, kolektivního vědomí, galaktického či centrálního vesmírného vědomí). Protože toto vše, včetně vědomí přírody, je nedílnou součástí všeobsažné duchovní rodiny člověka všech věků.

Posmrtné vědomí „vidí“ svá pozemská vtělení přehledně, vidí jednotlivé útržky života, na které pomyslí, uvědomuje si životní chyby a omyly. Plně si uvědomuje pocity a emoce lidí, kterým za života ublížil. A díky tomu duchovně roste. Jde o to uvědomit si, že jsme ještě nějaký čas po smrti spojeni s astrálním tělem. Astrální tělo bývá spojováno se světlem (aura), a světlo je nosičem informací, astrální tělo je energetické pole informací, obsahuje vše, co se týká vzpomínkové paměti duše.

Duše, pobývající přechodně v astrální říši, se s námi spojují skrze naší auru – světelné, informační pole (žijícího) člověka

Prožitek smrti a prožitek zrození souvisí se změnou energie, s vyšší a nižší vibrací životní energie. Pokud bdělé vědomí za života věří, že jeho duše odejde z tohoto světa v poklidu, například ve spánku, s největší pravděpodobností se tak stane. Pokud je ale bdělé vědomí člověka přesvědčeno o opaku, například zatíženo vinou, nebo strastiplnými představami o samotném procesu umírání, nedovolí své duši odejít z pozemské pláně za věčným světlem s lehkostí a s neomezeným pocitem neomezené svobody. Pokud budeme za života zarputile odmítat existenci jemnohmotného světa, můžeme mít po přechodu na onen svět ztížené přizpůsobení se jiným podmínkám jemnohmotné reality. Reality, která je tak pestrá a tvárná, jak je vědomí schopné chápat vyšší, nadosobní mysl, nadosobní vědomí.

EXKURZE MIMO TĚLO – eKniha

Podobná tvrzení se vymykají představám, které o pozemském, případně nadpozemském životě máme. Podobná sdělení mohou být zavádějící, ačkoli se snažíme popsat své zkušenosti, jak nejlépe můžeme. Ale slova jsou jen slova, a to, co slovy popisujeme, nemusí být vnímáno tak, jak je to myšleno. Mnozí z vás viděli a možná ne pouze jednou krásný film Na křídlech vážky. Pokud ne, určitě se podívejte, odpoutejte se od okolního prostředí. Vnímejte každé slovo, každý záběr děje, ale nic si nekomentujte, neříkejte si: „Takhle to být nemůže.“ Jen meditativně vnímejte vše, co se v příběhu odehrává a nalaďte se na krásné poselství, odhalené na konci příběhu.

Související články: Trojrozměrný svět a ostatní reality, Svátek dušiček Samhain – keltský nový rok

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze