Vezete se na vlně transformace?

Ale na jaké vlně? Všichni se vezeme na stejné lodi, ale ne všichni se vezeme na stejné vlně transformace. Poslední dobou už dorazilo k Zemi tolik „báječných a spasitelských“ transformačních vln, svádějících k přehnané duchovnosti, že se člověk ani nestačí divit. Ale ve výsledku kde nic, tu nic, jen stále nové aktualizace o VZESTUPU lidstva z pera či úst tajemných médií (poslů transformujícího světla). Zachovat si chladnou hlavu a dávat si pozor, na jaké transformační vlně se kdo vezeme a kam ta která vlnka, vlna či tsunami směřuje – to je dnes důležitější než kdy jindy. (V tomto článku jen předkládám postřehy o tom, jak probíhající transformační vlnobití i vlno-bytí vidím z mého pohledu, ani nemám v úmyslu nikomu brát iluze o takzvaném „na nebe vstoupení“, každý svého štěstí strůjcem.)

Co je transformace vědomí? Zjednodušeně: Osobní duchovní a spirituální BUDÍČEK, po vzoru prastarých hermetických učení? Princezna – panna je políbena – oplodněna Duchem, je probuzena a s ní celé království. (Na hradě i v podhradí. V ideálním případě. Tedy pokud ono probuzení není programově, mocensky předpřipraveno a vnuceno, což lze pomocí manipulace s lidským vědomím provádět různými, pro spící většinu docela jednoduchými způsoby.) Hodnotové a postojové transformace – revoluce – hýbou světem odpradávna, a ne všichni naskočí na stejnou vlnu, někdo nenápadně přeskakuje z vlny na vlnu, někdo jiný se jako v transu jen na vlnách veze a blaženě se usmívá, ať už vítr vane z té či oné strany světové.

Co ještě představuje transformace vědomí? Znovu se narodit? V podobě housenky „sežrat“ na co přijdu, v meditaci se zakuklit a jako bezstarostný motýl probudit se osvícen?

Nebo se naučit důvěřovat sám sobě, zakusit alchymickou smrt, podstoupit skutečné zasvěcení, DŮVĚŘOVAT prastarým hermetickým odkazům, nepřekrucovat je ve prospěch určité skupiny, a v plném vědomí se probudit nesmrtelným ve svém vlastním srdci?

Jakou hodnotu má transformace vědomí? Hodnotu úmluvy? S kým? Nebo snad kdo s kým? Světlo s temnotou, nebo temnota se světlem? Může se jednat o úmluvu mezi lineární, logickou, analytickou inteligencí na jedné straně a nelineární, intuitivní a neracionální inteligencí na straně druhé? Lze rozpoznat a respektovat světlo ve tmě a tmu ve světle? Jednou provždy, s holistickým přístupem, v celistvosti? Rozpoznat a respektovat znamená pochopit a zbytečně nevytvářet PODTLAK, a když už, tak jednoduše a včas upustit páru. A uvolněně se nadechnout – jako příroda po očistné bouřce. A pochopit, že energie uvolněné jakýmkoliv bouřkovým procesem v sobě nesou náš resonanční podpis adresovaný do informační centrály vesmírného Vědomí, kde vesmírné Mysli nezbývá nic jiného, než k nám zpětně odzrcadlit to, co sami k morfickým vesmírným polím v každém okamžiku vysíláme.

Transformace vesmírného vědomí NENÍ nic nového, probíhá od zrození světa, probíhá neustále, a probíhat bude – třeba na JINÉ ZEMI, v jiném paralelním světě. A třeba opět a znovu od neandrtálců až po Homo homo sapiens – člověka moudrého. A všechno začne nanovo, třeba pro toho, kdo věří v klasickou evoluci člověka moudrého.

Ovšem pro toho, kdo věří v inkarnace Venušanů či Marťanů na Zemi (a tak podobně), bude iluze trojrozměrné reality zcela jiná. A proč ne? Někteří z nás jsou „Marťané“, někteří „Venušané“ v tom smyslu, že ŽIVOT je nesmrtelná energie se schopností vytvářet různé formy života a různé hrubohmotné světy na různých místech ve vesmíru. Nevěřím sice v dutou Zemi, dutý Měsíc, ani na mimozemšťany v létajících talířích. Věřím ale, že kdekoliv v galaxii, například na planetě Venuši i na Marsu kdysi, z pozemského hlediska nepředstavitelně dávno, v kosmickém čase docela nedávno, a z pohledu vesmírného Vědomí PRÁVĚ TEĎ existoval, existuje či existovat bude – život.

Mnoho už toho bylo o transformaci vědomí za posledních pár let řečeno. Vše výše uvedené vypadá podivně, že? Jde o souboj mezi esoterikou a logikou? Nebo to žádnou logiku nemá? Esoterika versus logika? Jedná se o dvě spojité nádoby, není to naopak. Tímto je řečeno, že je naprosto jedno v co člověk věří, v tom smyslu, že tam – na druhé straně – můžeme zakusit cokoliv, co si dokážeme představit a bez ztráty času zhmotnit v jediném okamžiku. S tím například souvisí, že v okamžiku smrti zažijeme to, s čím v pozemském těle vnitřně souzníme. Kdo věří v peklo – zažije peklo, kdo věří v ráj, zažije ráj. Jinak to ani být nemůže, jsme MYŠLENKA a myšlenka sebe sama tvoří. Opakuji: pouze však v okamžiku smrti – v souvislosti s peklem, které existuje pouze v lidských představách. Později, kdy se jako „inteligentní vědomá energie“ opět spojíme s kosmickým Vědomím a uvědomíme si, že neexistuje nic jako prvotní hřích a vzpomeneme si, že představa a myšlenka tvoří, a pokud máme dobrou představivost, rázem se ocitneme v ráji, který ale bude vypadat také pouze tak, jak si jej dokážeme co nejživěji představit.

• Jenomže my nejsme – v tuto chvíli – na druhé straně, na onom světě, kde platí jemnohmotné astrální zákonitosti.
• Jsme stále zde na Zemi, v lidských tělech.
• Právě teď nejde o existenci našich minulých či budoucích životů.
• Jde o naše společné PRÁVĚ TEĎ A TADY!
• A lidské tělo (prozatím) nedokážeme skokově „pře-vibrovat“ v jakousi průzračnou a světélkující energii a kamsi „bláhově“ a ještě k tomu hromadně „vzestoupit“.
• Kdo tomu věří, říká tím, že by chtěl z tohoto světa, který vidí pouze jako svět strachu a boje o moc, zmizet kamsi do náruče zářivého světla – do beztvaré NICOTY.
• Nesmí ale zapomínat, že myšlenka tvoří a představy se z vůle vlastní stávají skutečností.
• Ne nadarmo se říká, že je dobré skutečně vědět, co si přejeme, abychom nebyli zaskočeni poté, co se přání skutečně splní (zhmotní).
• Nelze se uzavřít, ač sebevíc duchovněji, pouze do sebe, a pasivně čekat na zázrak.
• Je to podobné jako v partnerském vztahu, pokud se před partnerem energeticky uzavřeme, v našem energetickém systému vznikne blok, následně přestane docházet ke společné výměně energie, a láska přestane „dýchat“.

Nejdřív musíme dokázat změnit, procítit a uvědomit si naše společné kolektivní VĚDOMÍ

Jenomže nikdo za nás nic neudělá, ani žádný spasitel shůry. Naše energie, energie lidstva, je resonančním podpisem pro vyšší vesmírné instance, které sledují náš pohyb – procesy změn – v lineárním čase. A kdo je ta vyšší tajemná instance? Pány časoprostoru a současně i vyššího PROSTORU, informačních polí za zrcadlem jsme my sami – vědomí jednotlivých individualit.

Budoucnost je PRÁVĚ TEĎ! Proto je vhodné se již nyní duchovně, spirituálně pozitivně, beze strachu vciťovat do transformačních energií věku Vodnáře a představovat si jen to dobré, v pravdě a lásce.

Hologram nesmrtelné duše má pro nás spoustu tvořivých nápadů, konceptů a ponaučení, společně s námi se s radostí veze na přirozené transformační vlně, která nevznikla z ničeho nic, ale je v souladu s naším vývojem už od nepaměti. Duše není lenivá, (na rozdíl od zatrpklého ega), je aktivní ve dne v noci, ráda se s námi protančí životem. Mezi jednotlivými tanečními kroky nás bude nabádat ke klidnému rozjímání, povede nás cestou nových vhledů. Klidně o tom, co nám duše říká, můžeme občas pochybovat, tím získáme více zkušeností, které můžeme porovnávat a na oplátku tak dovolíme duši, aby pochybovala ona o nás, a sama tak získávala zkušenost.

Duše je v nás stále přítomná, bez ohledu na vnější dění, bez zaujetí k tomu, jak vidíme a zrakem mapujeme a „fotografujeme“ vnější svět. Tak navazujeme kontakt a vnitřní dialog s touhou žít, s TOUHOU EXISTOVAT. Duše nám odpovídá někdy přímo a jindy skrytým způsobem. Někdy nám nepřímo vstupuje do našeho způsobu uvažování, obzvlášť v okamžicích, kdy už nechce poslouchat upovídanou mysl a náš unavený vnitřní hlas, který zní jako kolovrátek. Duše je jako my, někdy veselá, spokojená a zábavná, jindy smutná, osamocená, tajemná. Někdy se nechá strhnout tím, co hledáme, přestože moc dobře ví, že není nic, co by měla hledat ona sama, vše, co potřebuje vědět, sama již na hlubší úrovni obsahuje. Někdy se naše duše nestačí divit, jak se podivuhodný svět hmoty jeví nám v našich představách. Obzvlášť pokud tam, kde vidíme nedostatek nebo nedokonalost, ona sama vidí dokonalost. A tak se nám občas snaží ukázat něco zcela odlišného od našeho způsobu uvažování, a námi pak prostupuje energie radosti, pokud to přijmeme za své a pokud nám vše nakonec dává smysl.

Mystické vnímání světa nás učí některé věci nepojmenovávat, čím méně obsáhle něco pojmenujeme, tím lépe s poznávaným splyneme. Už jen tím, že něco striktně pojmenujeme, (např. „spasitelské bytosti světla“), omezujeme možnost tím být. Proto se poměrně často setkáváme s radou prastarých mystiků: chcete-li skutečně VĚDĚT, zapomeňte vše, co už víte. A z toho důvodu nemusíme ani zde předložený, hypotetický hologram vesmíru v podobě transformace lidstva brát až tak vážně. Stačí vědět, že probuzení znamená: zřít přítomnost božské prozřetelnosti v sobě, v přítomném oka/MŽIKU všude a ve všem. To ale neznamená, zbavovat se svého ega, ego není nepřítelem. Ego je naše stavební jednotka stejně jako duše, ale touha žít není úkol duše, duše je vnitřní pozorovatel. Ego, pokud jsme na duchovní cestě, nesmíme potlačovat. Zrovna jako v běžném životě nemáme potlačovat vědomí duše. Ego nemá být překážkou osobní transformace. Ego máme z toho důvodu, že (zdravé) ego je motorem pro TOUHU ŽÍT, ale o tom zas někdy příště.

 LIDSKÉ VĚDOMÍ A VESMÍR

Související článek: Léčba šokem: (hromadný) vzestup se nekoná

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze