Božská síla je v nás – MY jsme TVŮRCI

Začnu tam, kde jsem skončila v posledním článku „Léčba šokem“, a trochu toto téma odlehčím. Nikoho už asi dnes nepřekvapí, že božská síla je nejvíce zřetelná ve všem hmotném, v přírodě, v člověku. Pokud chcete poznat božskou sílu, poznejte sebe sama. Pojměte božskou sílu jako vašeho nejlepšího přítele. Pokud budete mít tohoto přítele rádi, budete mít rádi život. Božskou sílu nemusíme složitě přijímat ani hledat, ona je v nás, MY jsme přítomni v božské síle. Božská síla je TVOŘIVOST. Pokud se vzdáme tvořivosti, sami sobě ubíráme na SÍLE. Člověk je metafyzické dílo zrovna jako BŮH, není v tom rozdílu, pokud pochopíme, že Bůh = Vesmírná Mysl.

Všechny otázky světa směřují k otázce jediné, která vystihuje, že nevíme, kdo jsme

Popisovat „živého Boha“ je počin velmi ošemetný, ať už jej popíšeme jakkoliv, vždy se najde odpůrce, někdo v kom je vyvolána odporující síla, (což je v pořádku). Osobní poznání božské síly, tedy TVOŘIVOSTI, nelze předat zprostředkovaně, přeneseně. Předávat něco přeneseně znamená, předávat míněné „pouze“ SLOVEM, slova nikdy nevystihnou zkušenost v plné míře. Slova jsou semínka, která můžeme a nemusíme přijmout, můžeme a nemusíme nechat je klíčit, růst a vykvétat. A je jen na nás, zda tato semena zasadíme v zeleném údolí anebo v pusté pahorkatině bez života. Slovo je velmi mocné, lze jej užívat mnoha způsoby. Pokud někdo touží poznat Boha, touží poznat sám sebe, možná má ale obtížně definovatelný strach poznat svou vnitřní sílu a přijmout, že on sám je božskou prozřetelností.

Pokud si NEuvědomíme, že boží DAR je SLOVO, a že slovo je „živé“, snadno potom uvěříme v trestajícího Boha, v „tajemnou bytost“ člověku nadřazenou.

Touto vírou miliony lidí na celém světě odevzdali svou SÍLU „iluzorní“ božské nadřazenosti, spasení hledají v sakrálních chrámech a ve slově svatého písma, namísto toho, aby přijali vlastní nitro jako božský chrám. Nepopírám svaté písmo, je v něm zhmotněna nezměrná SÍLA SLOVA, jen dávám najevo svůj vnitřní nesouhlas s tím, v jaké podobě je svaté SLOVO lidem už tisíciletí předkládáno, způsobem, který v člověku potlačuje svobodnou vůli, (s přihlédnutím k tomu, že ne vždy a ne v každé době, je to složité téma).

Není to tak dávno, kdy jsem slovo BŮH odmítala přijmout a jakkoliv používat, odmítala jsem přijmout slovo Bůh do tvořivé MAGIE ŽIVOTA, právě a jen z výše uvedeného důvodu, ale dnes už problém s tímto slovem nemám. Je inspirativní si uvědomit: Jednotě říkáme BŮH, jednota jsme MY. (Tímto se ale nehlásím k žádnému „organizovanému náboženství“.)

Poznání spočívá například v níže uvedených slovech, a nemyslím jen poznání osobní, nebo hledané zprostředkovaně skrze náboženství, nebo hledané v racionální vědě, která obdobným způsobem hledá „božskou částici“.

• BŮH, kterého hledáme, snaží se najít NÁS se stejným zaujetím, jako MY zaujatě vědomě, nebo intuitivně podvědomě hledáme JEHO.
• Hledáme-li BOHA povrchně, nedbale hledá také on NÁS.
• V momentě, kdy spatříme BOHA, spatří ON nás.
• Voláme-li BOHA, voláme sebe.
• Vidíme-li jiskru v očích přítele, vidíme jiskru v očích BOHA.
• Máme-li rádi sebe, máme rádi BOHA svým vlastním způsobem.
• Vnímáme-li přítomnost BOHA, vnímáme přítomnost vlastní ŽIVOTNÍ ENERGIE.
• Procházíme-li transformačním procesem MY, prochází tímto procesem i BŮH.
• Pokud obejmete své DÍTĚ, spojujete se s jeho BOŽSKOU SILOU, která je zároveň vámi.

Vnímáte bytostné vzrušení v myšlence, že svět existuje v této podobě, v jaké jej známe, jenom proto, že jsme se do této podoby světa takto vmysleli? Nebo v myšlence, že smrt existuje v této podobě, v jaké ji známe, jenom proto, že jsme se do této podoby smrti takto vmysleli? Nevěříme svému nitru a přitom věříme, že Bůh je věčný, že nikdy neumírá. My jsme Bůh, jako celek, každý jeden z nás je neoddělitelnou součástí tohoto celku, každý jeden z nás je Bůh a božská síla v jemnější podobě. Božská síla, vesmírná Mysl, podstata našeho bytí, má vnější a vnitřní podobu, je uvnitř živé bytosti i mimo ni, je uvnitř květin, stromů, kamenů i mimo ně. Vše spojuje v celek, v kterém je nezměrná síla. Opakuji zde pouze to, co už bylo tisíce-krát řečeno, jinými slovy, na jiném místě, v jiném čase.

PŘECE UŽ MATKA, V DOBĚ, KDY NOSÍ SVÉ DÍTĚ VE SVÉM TĚLE, JE SVÝMI MYŠLENKAMI PŘIPRAVUJE NA ŽIVOT.

Odpovědi na otázky k nám někdy přicházejí dříve, než je otázka vyslovena, pokud si to uvědomíme, nacházíme se v silném okamžiku procitnutí

Věřte mi nebo ne, v okamžiku, kdy jsem psala tato slova, vletěla mi z ničeho nic do pokoje jiřička. Chvilku, asi minutu, poletovala uvnitř místnosti před otevřeným oknem. Jen jsem zvedla hlavu a tiše jsem ji sledovala – v němém úžasu. Na mysl mi přišla otázka: Co jsi mi přišla říct? Jiřička nevypadala zmateně, bylo to, jako by mi před očima radostně tančila, dokonce si přitom cvrlikala, a jak se v místnosti objevila, tak zase zmizela. Uvědomila jsem si v tu chvíli, kdy už jsem v textu měla zvolené doprovodné obrázky, jako v posledním čase už nesčetněkrát, mocnou SÍLU PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU. Uvědomila jsem si, že k základnímu textu dnešního článku už není co dodat, stačí už jen doplnit něco málo o symbolech „vzdušné lehkosti bytí“.

VNITŘNÍ MOUDROST – PRIMA ŽIVOT

Uvědomila jsem si, že jiřička, podobně jako vlaštovka je symbolem vzdušné lehkosti bytí a inspirace, vzbuzují v nás představu jemnohmotné lehkosti lidské duše. Je symbolem jara, zdraví a naděje, štěstí, symbolem návratu – z dalekých (jemnohmotných) krajin. Je symbolem koloběhu ŽIVOTA, spojení nebe a země. Je symbolem probuzení do života, probuzení duše. Ptáci jsou obecně symbolem jednotlivostí všeho, co představuje bájný FÉNIX. Učí nás inspirovat se přírodou. Obdivujeme jejich schopnost létat, let ptáků bývá používán jako motiv k vytváření metafor, pokud nelze běžnou řečí popsat lehkost bytí, vzácnost života. Stačí vzpomenout si na posvátné ptáky v mytologiích – například symbolika ledňáčka, silná a inspirativní je indiánská symbolika orla, magická symbolika mazané vrány. Stačí vzpomenout si na pohádky, například na moudrou sovu v pohádce o Popelce. Proč všichni milujeme pohádku o Popelce, od dětství po celý svůj život? Vždyť je to jedna z nejkrásnějších pohádek, která tolik toho vypovídá o lidském životě.

Popelka „viděla a poslouchala slova moudré sovy“, ale ve skutečnosti viděla do svého nitra a poslouchala svůj vnitřní hlas, svou INTUICI, zřela a viděla božskou sílu sama v sobě.

Není žádné rostliny,
není ničeho v řece a moři stvoření,
není ničeho na pobřeží i na pevnině,
není ptáka ve vzduchu,
není ničeho v modravé klenbě nebes,
není ničeho pod Sluncem,
co by nebylo stvořeno v Lásce…

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze