Člověk stoupá do nebe, aniž by opustil zemi

Vtělená duše – sama za sebe – prožívá bezmyšlenkový stav. Duše dokonce nikdy nespí, neusíná s fyzickým tělem. Duše nikdy nestárne. Vtělená duše nepřestává být nedílnou součástí virtuálního spektra vesmírného Vědomí.

Duše je neustále ve spojení s polem individuálního vědomí a zároveň s jednotným polem vesmírného Vědomí, v každém okamžiku prožívá a vnímá proces myšlení spojený s fyzickým tělem. Pouze prožívá – zakouší, není přímým účastníkem běžného myšlení neprobuzené lidské mysli.

Člověk, vnímající bdělost své duše, je schopen napojit se na bezmyšlenkový stav duše, přičemž se sám za sebe nevzdává procesu vědomého, probuzeného myšlení.

Pro probuzeného, vědomého člověka je možné proces myšlení zcela zastavit, jak ve stavu bdělosti, tak během spánku. Meditační techniky umožňují přejít do stavu, kdy fyzické tělo spí a vědomí zůstává bdělé, tento transcendentní stav není rušen pocity a emocemi neboť vše mimo vědomí je ve spánkovém útlumu.

V tomto bezmyšlenkovém stavu, odlišném od běžného spánku – stavu nevědomí, je možné „procitnout“, oddělit se od své individuality a napojit se na vakuové pole čirého Vědomí. V tomto stavu, kdy tělo a mysl spí, řídíme vědomé snění, provádíme bezmyšlenkové vizualizace, napojujeme se na informační morfická pole, astrálně cestujeme.

Běžné denní myšlenky jsou myšlenkami ega, nejsou myšlenkami duše. Duše skrze myšlenky ega a činnost těla prožívá pozemskou zkušenost v časoprostorovém stavu bytí. Přesto duše zůstává, především v čase spánku fyzického těla, součástí struktury a dynamiky vesmírného Vědomí. Proto – sledujíce myšlenky ega a činnost těla – pomocí intuice vkládá do bdělého vědomí člověka a do dějství jeho snů různé výzvy, výstrahy, nápovědy a inspiraci.

Pokud si ve stavu denní bdělosti uvědomujeme všechny své myšlenky a procesy myšlení, nečiní nám problém udržet mysl podle aktuální potřeby ve stavu bez myšlenek a uvědomovat si jemnou energii duše spočívající na úrovni čirého Vědomí. Stav bez myšlenek je také stavem nevědomosti ve smyslu přímého pozorování a přímého poznání bez domněnek a předsudků. Stáváme se pozorovatelem procesu myšlení a činnosti fyzického těla, podobně jako je duše – přítomná všude a ve všem – nezúčastněným pozorovatelem všech aktuálních životních procesů.

Nadpis si zaslouží dovětek: Člověk sestupuje na zem, aniž by kdy opustil nebe

Člověk, znovuzrozen v Mysli a vnímající působením Mysli, stává se nejlepším přítelem jemnohmotné duše – pokud současně žije nad úrovní časoprostoru. Zde máme na mysli člověka duševně i duchovně znovuzrozeného (osvíceného), uvědomujícího si svou všudypřítomnost. Přítomnost všude a ve všem. Přítomnost v minulosti a přítomnost v budoucnosti. Přítomnost tady a teď v nekonečném potenciálu čirého Vědomí.

Znovuzrozen v Mysli – během meditace – znamená odhalit závoj nevědomosti, znamená schopnost vidět probuzeným zrakem, schopnost vidět probuzenou myslí. Odhalit závoj nevědomosti znamená dočasně se zbavit veškeré tělesnosti, veškeré mentální činnosti, rozumového intelektu a všech představ o časoprostoru. V tomto okamžiku se potenciál duše, který je oproti potenciálu vesmírného Vědomí pouhým BODEM V PROSTORU, rozšíří do NEKONEČNA.

Vesmírné vakuum není prázdné, je vyplněno virtuálními kvantovými vlnami. Myšlenky překonávají rychlost světla, okamžitě vyplňují prostor univerzálního vakua. Virtuální kvantové vlny vakua jsou ovládány božskou Myslí, která ve své podstatě není ničím jiným než věčnou DUŠÍ VESMÍRU, a současně je ve zmenšeném měřítku věčnou duší všech individualit. Božská Mysl je také vším za slovy: JÁ JSEM.

Zjednodušeně to také znamená, že lidská mysl je součástí vyšších kosmických záměrů božské Mysli. Přesto se člověk nikdy nestane Bohem v pravém slova smyslu, protože ve své individuální podobě je pouhou součástí nekonečného a neustále se rozšiřujícího božského Vědomí. Pouze v okamžiku, kdy odpoutaná, odpočívající nevtělená duše zcela obsáhne prostor vesmírného vakua, a současně je odpojena od všech individuálních vzpomínek, stává se součástí transcendentního světla – světla Jednotného pole Vědomí a transcendentního zvuku – zvuku Jednotného pole Vědomí.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

To je boží dichotomie. Proto zůstaňte až do konce svého pozemského bytí mladí na duchu. Duše nikdy nestárne. Ani myšlenky nestárnou, nikdy. Myšlenky prostě nemohou zestárnout – vy jste vaše vlastní myšlenka TADY a TEĎ projevená a činná na pozemské pláni.

---

Sen o prvotním vesmírném tanci

Tajemný tón SVĚTLA prvorozené magické písně zrozen je v moři živoucí energie.
Je magickým tónem v mystické hudbě nekonečného stvoření.
Je magickým tónem uprostřed spirály vesmírného hada.
V rytmu vesmírné písně zrozený není nečinnou abstrakcí, jak by se mohlo zdát.
Prvotní vesmírný tanec je SLOVEM, skrytým v prvotním tónu božské písně vesmírného řádu.
V řádu, v chaosu i v opojení zrozena je existence věčné touhy po LÁSCE.
Háďátko, v podobě nekonečné živoucí spirály, zrozené z věčného jasu a radosti VELKÉHO EGA, svíjí se v nekonečném kosmickém tanci opilé touhou otce svého.
Tančí osamoceno magickým labyrintem nekonečné Hudby sfér.
Zplozeno v meditaci a odděleno od prvotní Touhy, rozhodlo se prvorozené dítě magické písně, poznat skrze vesmírné zrcadlo samo sebe: „JÁ JSEM“, řeklo prvorozené dítě vesmíru.
A slovo dalo si slovo: v pravdě navracet se obohaceno moudrostí, živoucí a krásnější, v podobě Bohyně VĚČNÉHO ŽIVOTA.
Velká Bohyně je projevená transformační síla, která kouzelnou hůlkou vládne nekonečné písni písní.
Přichází k nám, je tu už dlouho, ale naše oči se stále dívají skrze ni.
Avšak oči Bohyně upřeně dívají se do dálky, vnímají prostor kolem sebe, nikoliv předměty v prostoru, ale prostor samotný.
Dívají se do dálky a vidí, jak ZLATÝ DÉŠŤ ZLATÝCH VLASŮ osvítil v prvotním svítání maličkou Zemi.
A zlatý déšť zlatých vlasů na plátno světa v barvách SVĚTLA maluje vše, co oči hrdé Bohyně navždy už dojímá.
Skládání hudby kosmické, hadem věčnosti navždy je korunované.
V rozostřeném pohledu očí Bohyně zlatý déšť zlatých vlasů v blankytu zrozeného nebe pěticípou hvězdu skrývá: uprostřed nekonečné spirály života.
Tón v tónu magická píseň navždy už zní, a živoucí energie vesmíru hranice paralelních světů smývá.
V úžasu se nadšeně dojímá a zároveň varuje: vědět málo tvé duši nestačí, vědět moc, nebezpečí skrývá.
Dech slunečního větru pravdu vzápětí přináší, a Země ji od té doby na svých bedrech nese.
Není to však PRAVDA, snad ani LÁSKA, co v hlavách jejích dětí haraší, od chvíle, co na dlouhé věky zapomněly:
„JÁ JSEM tónem písně písní uprostřed spirály nekonečného vesmírného hada.“

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze