„Vesmírné záblesky“ nejsou trestající silou

Realita je zdánlivá skutečnost, kterou prostřednictvím vjemů vytváříme v naší mysli. Za dobu lidské existence již bylo vytvořeno, a někdy i značně tvrdošíjně, nekonečné množství pravděpodobností. Máme určitou identitu a ta nám zdánlivě nedovoluje myslet mimo tuto identitu, myslet mimo sebe, mimo čas a místo, kde se právě nacházíme. Nedovoluje nám myslet jako tvůrčí bytosti. Nedovoluje nám myslet mimo určité skupiny, kterých jsme součástí. Podaří-li se nám vmyslet se mimo sdílený prostor a čas zjistíme, že existujeme ve více paralelních realitách, které v naší mysli promítá naše vědomí, v tu chvíli si uvědomíme, že jsme tvůrci reality, která sama o sobě neexistuje. Vesmír, tak, jak jej popisujeme, sám o sobě neexistuje. Život, tak, jak jej žijeme, sám o sobě neexistuje, MY JEJ VYTVÁŘÍME. Žijeme život podle definic, které nám brání ve skutečném uvolnění, jak fyzickém, tak smyslovém a především myšlenkovém. Racionální mysl nás spoutává, tato mysl pracuje s pravděpodobnostmi, s programy a definicemi, které popírají iracionalitu.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Pokud se mysl soustředí převážně na smyslové touhy, a pokud popírá paranormální inteligenci, která je vlastní každému člověku, je spoutaná dvojnásobně

Racionální mysl popírá „magické pomocníky“ – myšlenkové útvary, které neustále vytváříme. „Pomocníky“ v uvozovkách, protože některé námi vytvořené myšlenkové útvary jsou rebelské, škodlivé, zrcadlově otočené. Naše myšlenkové útvary jsou manuálem pro vesmírnou Mysl, která nám pomáhá dosáhnout našich cílů, ale nerozhoduje o tom, zda ten či onen cíl je „špatný“ či „dobrý“. Operační systém vesmírné Mysli je holografický, a svým způsobem také pyramidální, pracuje s operačním systémem, kde koexistují vedle sebe všechny naše myšlenkové útvary. Zpětně hledíme do prostoru, který vnímáme jako realitu, v této realitě se zviditelňují myšlenkové programy, které na úrovni vesmírné Mysli dosáhnou vrcholu pyramidy poskládané z informací, programů a definic, kterým dáváme přednost, a které považujeme za jediné možné.

Na mikro úrovni časo-prostoru jsme navzájem propojeni jak mezi sebou navzájem, tak s holografickou strukturou vesmírné Mysli. Transformace vědomí pokračuje, dle mého pozorování úspěšně, z vesmírných informačních polí k nám proudí energie, které nám usnadňují (aktivují) přechod na vyšší vibrační úroveň. Jsou to nové myšlenkové formy, které postupně vytváříme, a které opravují zastaralá přesvědčení a již nefunkční dogmata na úrovni morfických a morfogenetických polí.

Současně s úspěšným průběhem transformace ale sleduji, jak v určitých kruzích vznikají nové programy. Programy, které popisují, co se zrovna teď, (dokonce i přesně na hodinu a na minutu), odehrává v energetickém poli planety Země v souvislosti s „energiemi přicházejícími z vesmíru“. Programy, které se nám snaží vnutit, že „solární záblesky jsou nekompromisní“, a že vesmírná „čistka“ probíhá tak, že po zásluze budou odměněni ti, kdo se vydali cestou transformace, a ti, kdo tuto cestu odmítají, budou potrestáni. Tyto programy téměř denně popisují transformační vlny (jejich intenzitu), které lidem způsobují tělesné a psychické potíže. V různých příspěvcích jsou popisovány konkrétní tělesné a psychické příznaky – samozřejmě vesměs negativní, bývá vyjmenováno cokoliv od bolestí hlavy, přes nevolnost, nespavost, až po psychické zhroucení. Bývá velkými písmeny podtrženo, že NIKDO NEVÍ, kdy to skončí. Nebezpečné je, že tímto jsou lidé, kteří těmto zprávám důvěřují, ODVÁDĚNI SAMI OD SEBE, vytvářejí si program: „Toto vše se nyní děje nezávisle na mé vůli, musím se tomu poddat a čekat, až to skončí“.

LIDSKÉ VĚDOMÍ A VESMÍR

Proces transformace je ale na prvním stupni zcela individuální, pasivně snášet různé psychické a tělesné příznaky, a čekat až to skončí, je založeno na programu: „Jsem bezmocný, vše se děje mimo mě, nemám sílu a moc s „vesmírnými záblesky a transformačními vlnami“, které „sami od sebe“ působí na mou realitu, nic udělat.“

Někdo si dává práci s tím, aby zveličoval vše, co se lidem běžně děje a vždycky dělo (nevolnost, nespavost, zimnice, bolesti naprosto všeho druhu, stresové situace naprosto všeho druhu): „…Energetické pole Země je narušené, musíme vydržet transformační vlny a utrpení, kterým procházíme…“ Nevím, zda si tito informátoři dělají z lidí blázny, anebo jen apelují na vlastní programy, kterými se ve svém životě skutečně (zatvrzele) řídí.

Pasivita je také řešením, je ale řešením, které nic neřeší. „Vesmírné záblesky“ nejsou trestající silou. Přicházejí k nám energie, které nám pomáhají otevírat naše vědomí, pomáhají nám nahlédnout do podvědomí, pomáhají nám napojit se na morfická pole – kronika Akáša, pomáhají nám tvarovat budoucnost. Pokud tyto energie někdo zaměňuje s trestající silou, je to jeho volba. Nelze osobní nezdary či tělesné potíže svádět na projev „vůle vesmírných sil“. Pokud se necháme odvádět sami od sebe, a pokud nepřijmeme vesmírné zrcadlení jako něco, co k nám z našich osobních informačních polí odzrcadluje to, jací sami ve skutečnosti jsme, můžeme do nekonečna čekat, že „vesmírné mocnosti“ dokončí transformační proces – který se týká v první řadě sebepoznání – za nás.

K tomu, abychom zjistili, že nikdo za nás nic neudělá, je třeba mít odvahu překročit bariéry vlastních přesvědčení, anebo přesvědčení, které nám někdo jiný každý den servíruje přímo pod nos, a zahrává si tak s naším životem, s naším časem a s našimi možnostmi, které každý jeden z nás máme, a to čistě na individuální, osobní úrovni. Je to naše každodennost, v které máme hledat skutečný smysl našeho života, v které se máme soustředit na radost ze sebe poznání, na radost z „otevírajícího se nebe“, na radost z podprahových informací, které můžeme vnímat, pokud se na energie, které k nám přichází, soustředíme v naprosto opačném – pozitivním – naladění. Soustředíme-li se na rady „pochybovačů o vnitřní lidské síle“, sami se stáváme pochybovači o své vnitřní síle a svou energii odevzdáváme jako demonstraci za osobní nechuť něco se sebou či se svým životem udělat.

Představa je velmi mocná síla, síla očekávání je také velmi mocná, lidé mají moc pozměnit realitu 

V historii lidstva již bylo podobných, lidem sílu odebírajících programů do vesmírného prostoru „vmyšleno“ opravdu hodně. Nenechme se proto zmást „sladkými řečmi“ o tom, že transformační vlny musíme odstát či odtrpět v pasivním odevzdání se neznámým silám, a o tom, že „vesmír si sám vybere ty, které po zásluze odmění“. Odměnit se můžeme sami, a to tak, že se budeme zcela individuálně věnovat sami sobě, tím, že rozpoznáme osobní vnitřní stíny, tím, že uvolníme vše nepotřebné ze svého podvědomí. Tím, že naší každodennost, pokud není zrovna růžová, nebudeme považovat za nutné zlo, kterým si musíme projít. Co můžeme očekávat za oponou naší každodennosti, pokud budeme spoléhat pouze na druhé? Co za touto oponou vlastní (smutné) každodennosti uvidíme, až se jednoho dne konečně pozvedne? Bez našeho přičinění? Co za touto oponou uvidíme, pokud považujeme osobní sny za nesplnitelné?

Eshop – INSPIRACE PRO VĚDOMOU MYSL

Sama za sebe nevěřím v „zázračné bytosti neznámého původu“, které každý den „opravují“ informační, energetické mřížky v atmosféře kolem Země. A tím prokazují lidstvu jakousi samospasitelnou službu, která lidstvo zachrání před zkázou. Zkázou, která podle některých informátorů „nezadržitelně přichází“. Těmito zázračnými bytostmi JSME MY SAMI. A narušené informační body PROSTORU (zastaralé programy) opravujeme my sami. Svým myšlením, emocemi – které nesou naše myšlenky a představy PROSTOREM, a také svými činy. Máme schopnost naše živoucí představy uvést ve skutečnost, ale odporující si tvrzení a rozdílné představy budou vždy koexistovat vedle sebe, šanci na zviditelnění v realitě má vždy ta představa, která je podporována většinovým smýšlením a konáním. Nic, co mělo jasnou podobu včera, nemá stejnou podobu dnes, podobu reality, která se projeví zítra, její parametry určujeme my sami, a to vždy předně na „nulové souřadnici času“, na úrovni přítomného okamžiku. Budoucnost vytváříme právě Teď a Tady.

Lidstvo má jedno velké plus, se kterým každý den a v každém okamžiku disponuje, které je ale podceňováno, je jím schopnost PŘEDSTAVOVAT SI BUDOUCNOST. A protože se ve všem nachází polarita, snadno se toto plus změní na mínus, pokud si budeme budoucnost představovat pouze temně a neutěšeně, a pokud si budeme myslet, že s našimi životy, za oponou našich životů, operují skryté síly, které nemáme možnost svým přístupem k životu nikterak ovlivnit.

Související článek: Myšlenkové útvary – pomocníci i škůdci

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

 Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze