Vnitřní úklid a otázka: Máte rádi věci na svém místě?

Představte si, že máte ve svém bytě naaranžováno pár drobností, občas se vázička, vonná svíčka nebo obrázek v rámečku záhadně pohne a vy prostě musíte dle svého vnitřního cítění vše srovnat na své místo. Během dne jde kolem naaranžovaných drobností vaše dcera a dle svého estetického cítění posune vázu trochu doleva, svíčku doprava, a obrázek nasměruje více k oknu. Pak jdete okolo a vše zase srovnáte nazpět podle svého. Neděláte si s dcerou vzájemné naschvály, jen máte každá z vás jiné aranžérské vlohy. Extrém je, pokud každou věc musíte mít na určeném místě, vše děláte každý den rituálně a přesně podle jakési neměnné vnitřní osnovy, dokonce i hrnečky v kuchyňské lince mají každý své místo. Pokud hrnečky někdo druhý poskládá jinak než je vaší neměnnou zvyklostí, bezodkladně je přerovnáte na určené značky. Večer ležíte zachumlaní pod peřinou a v polospánku si všimnete, že záclona na okně není „správně naaranžovaná“. A dokud nevstanete, dokud neurovnáte každý varhánek záclony na centimetry přesně, tak neusnete.

Ani muži nebývají v tomto směru ušetřeni. Pokud se toto vnitřní pnutí projevuje v tichosti, jen přesouváním různých věcí z místa na místo, tak je to pro okolí přijatelné. Otázkou ale je, co je skryto za snahou mít vše pod kontrolou a lpět na nepodstatných detailech. Horší situace nastává, pokud vás „postižený pacient“ neustále upozorňuje, že nedáváte věci tam, kam patří. A nedej bože, pokud je vám stále sdělováno, že nic neděláte správně, že se špatně rozhodujete a vyjadřujete a nedej bože, pokud váš drahý vše umí a ví lépe, než vy. Může se za tím skrývat jeho vnitřní tíživý pocit „nejsem perfektní“, a tak je usilováno o to, aby bylo perfektní vše vnější. Podobné vnitřní posedlosti souvisí také s osobním duševním a psychickém nastavení, s prožívaným stresem, s neláskou k sobě.

Prospěšné je přeskládat věci u sebe doma, věci na kterých lpíme, občas trochu jinak. A taky své myšlenky a zastaralé programy. Nebo nechat věci občas jen tak chaoticky ležet a nevšímat si jich. Nevšímat si ani chaosu v hlavě, nechat myšlenky jen tak být, neurovnávat je a nepitvat je všechny. Vyhodit pár zbytečností, na které jen sedá prach. A z hlavy vyhodit myšlenky a rituální virtuální vzorce, které jsou zbytečně stresující, (evidentně také pro blízké okolí).

Spontánní úklid a vyhození věcí, které nepotřebujeme, nastartuje úklid také v našem nitru. Mám vyzkoušeno (pravidelně jednou za rok a neplánovaně), že úklid související s vyhazováním nepotřebných věcí přináší chvilkovou úlevu, pocit osvěžující volnosti. Protože takovýto úklid souvisí s vyhozením jen pár věcí, a to se těsně před odchodem k popelnicím nad pár věcmi ještě slitujete a vrátíte je na své místo. Něco jiného je provést úklid domova v takovém rozsahu, že se skutečně rozloučíte se vším, co už léta jen tak leží v šuplících, na poličkách, v šatníku, ve sklepě či na půdě. A to už je zkušenost jiná. Před pár lety jsem se pustila do velkého úklidu s heslem: minimalismus. Což nesouviselo se sklonem napodobovat módní trendy, ale se stěhováním z velkého do menšího bytu. Takže bylo nekompromisně vyhozeno skutečně vše nepotřebné, dokonce i vše jen zdánlivě nepotřebné, a s některými věcmi musel být proveden „rozlučkový večírek“.

Následoval úžasný pocit volnosti, pocit nádherně provzdušněného bytu, přestože nejsem „nakupovací typ“ a běžně se zbytečnostmi neobklopuji. Vše, co bylo poschovávané ve smyslu: „co kdyby se to jednou hodilo“, nenápadně uvolnilo energie nejen v bytě. Pár dní se nic moc nedělo. Až asi po týdnu začaly odkudsi z hloubky nitra vycházet na povrch věci, na které jsem dávno zapomněla, a o kterých jsem ani nevěděla, že je mám tak hluboko uložené. Dokonce jsem si (naivně) myslela, že hlubokou vnitřní očistu mám dávno za sebou. Velký úklid, naplánované životní změny, k tomu ještě silné vesmírné energie, které nás každý den bombardují – a hned máte očistu „dva v jednom“. Tak trochu spojenou se strachem z očekávaných změn. Na celé věci je zvláštní to, že meditace, od které očekáváte vnitřní čištění, ne vždy takto perfektně zafunguje, spíše uklidňuje jen v podobě povrchního pocitu „jsem v pohodě“. Zato velká vnitřní očista, ať už souvisí s životními změnami či s přílivem kosmických energií, má úplně jiné grády. Ale pokud záporné energie bleskově zpracujete, potom pokračujete ve svém životě zase uvolněně a bez lpění.

Vyzkoušejte to. Proveďte generální úklid domova, rozlučte se se vším, co už léta nepoužíváte. Vyzkoušejte, jak silní jste v „nelpění“. Prožijte si, co s vámi velký úklid udělá. Co udělá s bytem, s prostorem, který nazýváte svým domovem. Možná se vám podaří současně uvolnit ze svého nitra bloky, o kterých ani nevíte, že je tam stále ještě máte. V případě úklidu rodinného domku se soustřeďte hlavně na sklep a půdu! Dům je jako lidské tělo, (ve snových symbolech je to nejvíce patrné), sklepní prostor je jako podvědomí, a půda symbolizuje ne snad nadvědomí, ale „membránu“, která nás od nadvědomí dělí. Čím více haraburdí na půdě (v hlavě), tím silnější je dělící membrána, a tím obtížněji k nám proudí pozitivní vesmírné energie.

Související články: Náš domov – oltář hojnosti, Bez vnitřního ticha je vnitřní svět královstvím bez krále, Vesmír o nás nikdy nepochybuje

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

    Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze