Spiritualita a magie – zakázaná slova?

V dnešním světě se sice hodně mluví o duchovním rozvoji, ale zapomíná se na přijímání magie a magických pravidel bez předsudků a beze strachu. Pokud znáte mé texty tak víte, že zastávám názor: Magie je život sám. Teprve v dnešní době je do písemné podoby převedeno mnohem více ze všeho, co bylo dříve nazýváno „tajná mystéria světa“, jde o různá učení, která bývala předávána pouze ústně, anebo zašifrovaná v různých duchovních textech, v mýtických podobenstvích. Jedná se o mystiku písma, písmen a číslic, mystiku slova, mystiku anagramů a symbolů, o různé mystické či alchymické šifry, také o magickou „božskou“ geometrii a podobně. Slova v sobě mohou skrývat jiná slova, jde o syntézu či ztotožnění více sobě si podobných významů, o magické přeskupování písmen v určitých slovech. Mezi některými slovy existuje duchovní či mystický vztah. Například: magie – image. A věřte nebo ne, ať už je naše „image“ pravá či hraná, každý z nás si nějakou tu masku občas nasadí, a už jen tímto počinem magicky ovlivňuje chod životních událostí.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Často sice mluvíme o magnetismu, v kontextu s přitažlivostí a zrcadlením myšlenek a činů, ale odmítáme připustit, že magie je věda o magnetismu

Lidské chování často nereaguje na skutečnost, ale na pouhou vnitřní projekci o skutečnosti. Je to podobné jako když slyšíte v dálce nějaký zvuk, který si vnitřně spojíte s určitým obrazem. Stejně reagujeme na nepochopená slova, která si spojujeme s nepravým vnitřním obrazem. Ne vždy reagujeme na slova tak, jak jsou míněna, naše mysl reaguje na pocity ze slyšených slov. Na pocity, které ale souvisí s vnitřními programy, případně s programy záměrně „vloženými do kolektivního vědomí“, a vůbec nemusí souviset s pravým významem některých slov nebo s aktuálními událostmi tady a teď. Aha, řeknete si, ale co s tím? Nechci se tu zamýšlet nad historií a nad tím, proč slovo magie vyvolává v některých lidech smíšené pocity a v některých dokonce (zbytečnou) hrůzu. Nechci ani popírat, že okultní znalosti lze negativně zneužít. Námětem článku je téma o tom, jak magicky si utváříme svůj život. Někdo vědomě a někdo jiný nevědomě.

Materialismus se v dnešním světě, téměř na celé planetě, rozvíjí převážně v rovině horizontální, duchovní rozvoj sleduje převážně linie vertikální. V rovině horizontální vidíme například v „obyčejném“ stromu „neživý“ materiál pro výrobu světských věcí. V souladu s linií vertikální víme, že strom, pokud s ním dokážeme hovořit jemnou vnitřní řečí, je prostředníkem mezi námi a vyšším světem. Kořeny je spojen se zemí (s informacemi) a korunou je spojen s PROSTOREM, s informacemi, na které se můžeme napojit. Podobné je to s kameny a minerály, informace vysílají i přijímají, pokud je budeme považovat za „mrtvé“, nikdy se na jejich informační strukturu nedokážeme napojit. Stejné je to s vodou, která je v podzemí, na zemi i v prostoru.

Uctívání (léčivé) přírody nás dokáže propojit s mocnou vesmírnou energií. Léčivou schopnost přírody můžeme skrze sebe předávat ostatním, anebo ji v podobě magických rituálů, pomocí ryze osobních či prastarých a původních magických pečetí, vracet zpět zemi i Zemi. Uzdravit sebe znamená uzdravit také alespoň malou část Země, rozpoznat léčivou (magickou) sílu v sobě znamená, rozpoznat léčivou sílu Přírody. Není v tom nic nadpřirozeného, ani v silách přírody, ani ve (skryté) vnitřní síle člověka. Vnímáme-li přírodu nejen svými smysly, ale také nadsmyslově, potom víme, že Příroda je totéž co Vesmír. Pokud s Přírodou nekomunikujeme (srdcem), pokud jsme vyznavači pouze horizontální komunikace pomocí elektroniky (a levé mozkové hemisféry), dokážeme sice informace pomocí techniky získat, ale nedokážeme intuitivně rozpoznat přínosné informace od zavádějících a nebezpečných „společenských virů“.

Dětem dáváme do rukou elektroniku už ve velmi útlém věku, ale abychom jim ukázali hvězdy na obloze, naučili je poslouchat zvuky přírody a dokázali jim pojmenovat květiny a bylinky volně rostoucí na rozkvetlé louce, na to už nám čas a chuť nezbývá

Zvednout hlavu k obloze, narovnat páteř, vzdát se předsudků a uvědomit si spirituální (vertikální) spojení s nebesy nad hlavou se (některým) lidem prostě nechce, anebo už dnes ani nevědí, jak na to. Možná, že lidstvo tento (bezduchý) učební proces potřebovalo, možná si tuto realitu i samo v dřívějších časech naprogramovalo, ale ať je to jak chce, je čas návratu k sobě, k přírodě, k dětem, k rodině, k citům a citlivosti, k oduševnělému (vědomě magickému) jednání. Pouze s horizontální „bezduchou dimenzí“ už si nevystačíme, bez souznění s (magickou) přírodou otupíme natolik, že už se nikdy nedokážeme ve své těžkopádnosti, kterou považujeme za normální a přirozenou, cítit obyčejně šťastní a spokojení. (Poznámka: všechny dimenze jsou po svém způsobu duchovní, jde o propojování, vyvažování a souznění polarit.)

Nynější existenci si nedokážeme propojit s minulými životy, jen občas se nám před očima mihne krátká vzpomínka na minulé vtělení. Děti si své minulé životy do určitého věku pamatují. Dětská duše vnímá jiné světy nejen jako fantastické, ale také jako součást světa reálného. Vhledy do jiných světů, jak ve stavu denní bdělosti, tak ve stavu spánkového snění, propojují se svým každodenním bytím. Jejich mysl není omezená předsudky, běžně si vybavují krátké sekvence událostí z dřívějších životů, běžně vnímají jemnohmotné energie kolem sebe, nevědomky nám o tom vyprávějí, ale my je neposloucháme. Snadno dokáží „rozostřit svůj zrak“ a vnímat „bytosti z jiného světa“, a my tento jejich zvláštní pohled považujeme za obyčejné zasnění či „dívání se do blba“.

Školství je založeno na mechanismech, které v dětech potlačují jedinečný osobnostní rozvoj. Malé děti, neposkvrněné světským světem dospělých, mají schopnost být čistým mediem, pokud tyto schopnosti v dětech nerozvineme do okamžiku, než je odevzdáme systému, kontakt s vyšší duchovní úrovní nakonec ztratí a zařadí se do sdílené a odevzdaně přijímané společenské uniformity. Základem všeho je, a to už od nejútlejšího věku, pozorná komunikace. Dětské vyprávění je zčásti snové, zčásti reálné, ale podbarvené hravostí, jenomže bez pravidelného a důkladného naslouchání je pro nás nesrozumitelné. Nedokážeme se napojit nejen na citlivou dětskou duši, ale ani na duši vlastní, natož na jemnohmotné energie vyzařující z ostatních lidí, míst, věcí i událostí.

Těžkopádnost dnešní doby spočívá také právě v tom, že napojit se na duši jiného člověka a splynout s jeho vnitřní energií je sice logický úmysl, pokud vnímáme určité sympatie, ale může se stát, že přehlédneme negativa (skryté negativní nastavení). V tom případě může mít splynutí duší později nepříznivý vývoj. A následná snaha o odpoutání nás může stát spoustu síly. Jde o to, že negativní nastavení může mít v podstatě dobrý a hodný člověk. Nikdy ale nevidíme do jeho minulosti, nebo také skryté přítomnosti, případně do karmické budoucnosti. A největší problém je v tom, že to často nevidí ani on sám. Pokud výměna energie stagnuje nebo ani při vší snaze nefunguje, je nutné zaměřit se na to, jak máme vzájemně nastavená „magická přenosová zrcadla“, s vědomím toho, že těžké energie (nerovnováhu, vnitřní disharmonii) nelze z druhého člověka jen tak jednoduše sejmout. Taková snaha, především pokud je pouze jednostranná, může znásobit vztahovou nerovnováhu, dokonce nám může ublížit, pokud budeme cokoliv, co druhého člověka jakkoliv tíží vztahovat na sebe.

Někdy se ale na druhého člověka nedokážeme napojit ani při nejlepší vůli (bez spirituálního vyššího vedení), v tu chvíli je nutné si to přiznat. Příčinou může být zesílené negativní vlnění, přes které se naše (jemnohmotné) přijímací senzory nedostanou. Může to být z důvodu, že nad námi drží ochrannou ruku „vyšší bytost“, díky níž se nezapleteme do složitého a pro nás nepříznivého (lidského) příběhu. Díky tomu nepřijdeme o část životní energie, kterou můžeme využít jiným způsobem, protože držet v šachu cokoliv násilně, a přitom nevědět, co se v hlavě druhého člověka skutečně odehrává, vyžaduje spoustu času a životní síly. To vše souvisí s magií života, i to, že si do života často (nevědomky magicky) přitahujeme stále stejné typy lidí, například opakovaným chováním a myšlením, (opakováním zažitého rituálního chování a myšlení).

Eshop – INSPIRACE PRO VĚDOMOU MYSL

Řešení můžeme nalézt ve vědomé spiritualitě či v jakékoliv jiné, vědomé duchovní cestě. Jít duchovní cestou a řídit se podle intuice ale neznamená zapomenout na zdravý lidský rozum, přestože se zabýváme spiritualitou, tak nesmíme zapomínat na pragmatické myšlení. Praktická životní realita nesmí být na žádné duchovní cestě opomíjená. Začít můžeme úplně jednoduše, například tím, že budeme vědomě poslouchat nejen to, co lidé říkají, ale také jak to říkají. Hlas člověka mnohé prozradí, hlas každého člověka má určité (magické) vyzařování, které se může pohybovat na frekvencích od laskavosti až po aroganci. Hlas člověka – jeho frekvence – jsou magicky tvořivé. Nehledě na to, že pokud budeme lidem kolem sebe správně naslouchat, rozpoznáme, že spiritualita člověka nemusí být patrná navenek, nemusí se jevit jako „povznesená“.

Navenek nemusí být vidět, zda se zabýváme tou či onou „esoterickou vědou“, mystikou či magií, a zda jsme v nadsmyslovém kontaktu s Přírodou. Je-li spiritualita v nitru člověka pevně daná, navenek se může projevovat nenápadně, pouze jedinec s vytříbeným vnímáním (subtilní senzitivitou) tuto atmosféru bez předsudků vycítí. Atmosféru, která často přesahuje čas a prostor (nepodléhá času ani prostoru). Atmosféru, která nepotřebuje být zviditelněná mystickými pozlátky v podobě nápadného chování či nápadného oblékání a výrazným obklopováním se magickými symboly či rituálními předměty. Magii máme přijímat, vykonávat a ctít jako původní „tajné vědění“, cokoliv je navíc, cokoliv je uměle přidáno, může být zneklidňující. Úzkost a neklid může sloužit k odvedení pozornosti od pravých mystických postupů, které se používají výhradně k sjednocení s vesmírnými principy, dokonce může nepříznivě, (vlivem špatného pochopení vesmírných zákonů), zviditelňovat různé podvědomé strachy, hluboko uložené v podvědomí (nejen jednotlivce, ale i v podvědomí či nevědomí lidského rodu jako celku).

Správná duchovní cesta, která náš duševní i psychický vývoj směřuje od egoismu k jemným nuancím opomíjené duše, je propojena s nenápadným prostředníkem mezi světy tady dole a tam nahoře

A kdo je tím prostředníkem? Je jím každý mág a každá čarodějka, respektive (potenciálně) jím může být každý člověk. Zde je třeba zopakovat, že se spiritualitou jsme skutečně propojeni jako malé děti, vnímáme to, co okolí nevnímá, jsme ve spojení s jinými světy, ale postupem času o toto propojení přicházíme. Jak můžeme zůstat spirituální, když nás rodiče neberou vážně, naše hry, sny a fantazii přehlížejí, a jinému vidění světa se někdy dokonce vysmívají? Každý muž a každá žena ve svém nejhlubším nitru skrývají stejnou spirituální sílu.

Magie je přítomna v obou světech, pouze bláhovci (jednosměrně pozemsky zaměření k hmotným statkům) jsou přesvědčeni, že se jich magie (propojená s vesmírnými zákony) v materiálním světě netýká. Přítomnost vyšší spirituality v sobě, ale také ve vnějším světě, vědomě i nevědomě potlačují.

Disponovat zvláštními silami ale neznamená, upevňovat svou moc nad vnějším světem v rámci negativních záměrů. Není ani jednoduché zvládat negativní energie, ono není možné se jich zcela zbavit, ale je možné naučit se je vědomě ovládat.

Jako příklad si můžeme dát zlobu a vztek, někdy stačí uvědomit si, že se vlastně na hlubší úrovni zlobíme sami na sebe a svůj vztek projektujeme do svého okolí, už si ale neuvědomujeme, že se jedná o (bezhlavě) vystřelené šípy negativní energie, proti někomu nebo něčemu, a že se tato námi vyslaná energie vrátí mnohonásobně zpět. Řešením je soustředit pozornost na komunikaci, která je základem všeho. Vnitřní moc a životní síla je v ideálním případě soustředěna na zvláštní osobní poslání – v podobě prostředníka mezi zdánlivou všedností pozemského života a vesmírným Vědomím.

Tisíce kroků nás vedou, obrazně řečeno, od milníku k milníku, od jednoho rozhraní důležitého životního období k druhému. Milník se prezentuje v podobě důležité události, v podobě životního zlomu, v okamžicích důležitých životních objevů, důležitých rozhodnutí. Například ve chvílích, kdy si uvědomíme, jak hluboce jsme se v té které životní okolnosti mýlili. Často to bývají okamžiky, kdy po odeznění lítosti, pocitů viny či nenávisti, se v nás probouzí ono upozaděné spirituální nitro. Ne každý ale dokáže najednou změnit své vibrace a být z ničeho nic senzibilní, především pokud má co dělat sám se sebou a musí řešit nemalé množství každodenních starostí. Přesto platí, že ve vědomě bdělém stavu se rozpouští temnota, tichá a klidná MAGICKÁ MYSL je oním tajemným rozpouštědlem. Pokrok na cestě k seberealizaci učiníme, pokud si toto vše opravdu uvědomíme, elementární energie jsou sice fyzicky neuchopitelné, ale v každém z nás je skrytý potenciál, velká moc a síla žít svůj život vědomě. Vědomě tvořit – slovem i činem. S vědomím, že na vyšší úrovni nejsme od sebe odděleni, všichni jsme vzájemně propojeni – světlem, které vyzařujeme.

VNITŘNÍ MOUDROST – PRIMA ŽIVOT

Nejvyšší magie je učení o tom, jak řídit energii (životní hybnou sílu). Jak energii podle potřeby zvyšovat, případně snižovat, jak s ní šetřit nebo naopak dovést ji k maximálnímu výkonu. Magie je v podstatě a především o vědomém a cíleném působení vůle na životní energii. S tím vším souvisí spousta dalších informací a (nejen esoterického) vědění. Můžeme si připomenout například, že keltští druidové studovali po celý svůj život, trvalo dvacet let, než pohanský druid nabyl všech potřebných informací. Magická učení se předávala pouze vyvoleným, z generace na generaci, a to zásadně ústně.

Magie je filozofie o LÁSCE a zdravé sebelásce, je vědou o magnetismu – přitažlivosti. Životní energie je LÁSKA v koncentrované podobě.

Související článek: Originální vědomé dýchání s energií slova LÁSKA

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze