Čeká nás horké léto a vzplanutí žáru ohně uvnitř nás i ve vnějším světě

Představte si, že se narodíte jako Eskymák, budete sice žít celkem mírumilovně, ale velmi jednotvárně. Vaším domovem bude v zimě sněhové iglú, v severském létě stan ze zvířecí kůže nebo podzemní příbytek ze dřeva a drnů. Celý život strávíte obklopeni ledovým oceánem. Svítit budete olejovou lampou. Budete vést kočovný způsob života, vaším dopravním prostředkem bude kajak, člun, saně a sněžnice. Budete používat brýle proti sněžné slepotě a nikdy nezažijete ten pocit, kdy se vaše zelená a rozkvetlá zahrada zalije světlem vycházejícího Slunce. Nikdy nezažijete ten pocit, kdy oheň jižanského léta vzplane, pocit tepla a přílivu energie – té ohnivé jiskry, která je nezbytná pro alchymické procesy stvoření i tvoření.

Na rozdíl od Eskymáků – Inuitů – vedeme pestrý život, těšíme se z prosvětlených a teplých příbytků. Obklopeni věcmi denní potřeby těšíme se z vůně pečeného chleba a pestré stravy, z rozečtené knihy, z barev, které nás obklopují, z možnosti otočit kohoutkem a užívat si osvěžující sprchy, z koupání v bazénech, z jízdy na kole krásnou zelenou krajinou. Těšíme se z jarní zeleně, nemůžeme dočkat dne, kdy nám k pobytu venku postačí jen sandálky, tričko a kraťasy. Těšíme se z vlahých jarních a letních večerů a posezení u plápolajícího ohně. Užíváme si pestrosti života a všech vymožeností komfortní životní zóny, na rozdíl od některých obyvatel ze vzdálených končin této země. Přesto si stále stěžujeme, v zimě je nám zima v létě horko, naše mysl je každý den schopna přijít na něco, s čím nejsme spokojeni. Naše komfortní zóna je ale často jen nafouknutou, přespříliš zidealizovanou bublinou, o které si myslíme, že nám přináší bezpečí. Ale už si moc neuvědomujeme, že je zdrojem narušené lidské psychiky, a že nás odvádí od síly přírody, kde můžeme najít spoustu „obyčejné“ motivace k životu. Možná je to také tím, že užívajíce si civilizačních vymožeností jsme ještě nedokázali vyrobit brýle proti duševní slepotě. Nevidíme, že je to pták Ohnivák, kdo nám do našeho civilizovaného a pestrého světa přináší neomezenou inspiraci. Nevnímáme, že je to „vnitřní oheň“, který nás dokáže nadchnout a probudit k životu, který nám přináší vnitřní sílu.

Odpudivě vypadající mloci, žijící v rudých plamenech ohně, jsou symbolem procesu stvoření, stejně jako pták Ohnivák, bájný Fénix, sluneční pták Lycie, ohnivé víly, ohniví skřítci a rarášci 

Obáváme se bytostí žijících v útrobách sopek a vulkánů. Obáváme se našich vnitřních draků a salamandrů – elementálů ohně, kteří se rozostřenému zraku zjevují nejen v auře lidského těla, ale i v slunečních paprscích. Obáváme se našich divokých snů, kdy v plamenech ohně vidíme tančit bytosti podobající se drakům a hadům. Nejen to, někteří z nás se dokonce obávají samotné sluneční záře. Neuvědomujeme si, že v našem hmotném těle i duši se nachází skrytý malý dráček či salamandr, bez této ohnivé „bytůstky“ by si naše tělo neporadilo s regulací tělesné teploty, s metabolismem, se spalováním potravy. Naše emoční či psychické tělo by si neporadilo s žárem lásky či výbušnou silou nenávisti, nezvládlo by ovládat vůli – vůli žít. My sami jsme ohniví lidé, bez vůle a bez takzvané ohnivé a „elektrizující“ jiskry v srdci – čím bychom byli? Element ohně si uvědomujeme hlavně v okamžicích, kdy jsme energičtí, máme dostatek síly řešit každodenní starosti, dokážeme využít vnitřní ohnivou sílu v podobě fyzické i emoční odolnosti, v okamžicích spojených s vášní a náruživostí. Element ohně nejlépe vnímáme, pokud si uvědomujeme vnitřní duševní a psychickou sílu. Ale není to samozřejmě pouze element ohně, jde především o vnímání a užívání harmonie všech elementálních sil ohně, vody, vzduchu a země, jsme-li toho schopni, potom oplýváme zdravím a vitalitou.

Salamandři, v podobě ohnivé jiskry, žijí v našich srdcích jen krátce, jsou to ale ohnivé jiskry, které se v každém okamžiku obnovují, zhasínají a zapalují, rytmus jejich života můžeme přirovnat k rytmu dechu – nádechu a výdechu, nebo k neutuchajícímu rytmu samotného srdce. Bytosti podobné salamandrům a drakům žijí v útrobách Země, působí v samotném jádru Země a ovlivňují zemské vitální energetické systémy. Také sama Země dýchá a neustále tepe její srdce. Život je neutuchající tanec životní jiskry, horoucí a nespoutané. Pokud oheň v sobě spoutáme, pokud se přestaneme radovat a smát, ustrneme v nehybnosti a přestaneme vnímat všechny krásy proměnlivého života.

Nikdo netvrdí, že život plný vášní, nebo život ve dnech rozpálených slunečním žárem je jednoduchý. Ale je jen natolik složitý (slovem-žitý, z myšlenek a slov složený), nakolik umíme hospodařit se svou životní energií, nakolik se dokážeme vyladit na ostatní elementální živlové energie. Nakolik je náš duchovní oheň v harmonii s vůlí, se sexualitou, s odvahou a tvořivostí. Zákony zachování a proměnlivosti energie platí pro všechny stejné. Síla ohně hýbe kontinenty stejně jako lidskou myslí. Žijeme v prostředí, kde můžeme nejen s energií ohně, ale i s energií vody, vzduchu a země dobře souznít a spolupracovat.

• Nejhmotnějším ze živlů je země.
• Na zemi je voda.
• Nad vodou je vzduch.
• Oheň je nejméně hmotným projevem živlových energií, ale v hierarchii živlů vzhlíží nejvýš a z nejvyšších úrovní stvoření také pochází.

• Jaro je nadechnutí čerstvého vzduchu a probouzení do světla.
• Sluncem prosvětlené magické léto znamená život, teplo, emoce, tání negativní energie, přináší více světla pro mysl i duši.
• Živel vody představuje ochlazení a podzim, dovršení a ukončení, rozloučení, podvědomí a emoce.
• Magický a tajemný sever představuje bílou, třpytivou a zároveň mrazivou zimu, a tím také na nějaký čas ochlazení všech smyslů, a následné znovuzrození.

Je pouze náhoda, že žijeme na Zemi v takzvané zóně života, která je dána tím, že se Země nachází „ve správné vzdálenosti“ od Slunce? To ale neznamená, že na ostatních planetách není život, život se v těchto zónách projevuje v jiné podobě, na úrovni jiných dimenzí, kde jsou pro jemnohmotný život vytvořené stejně komfortní podmínky, jaké jsou vytvořené pro život hmotný na Zemi.

Nežijeme v končinách ledového severu ani uprostřed rozpálené pouště, přesto s vlastní energií spíše zápolíme, než abychom ji dokázali využít jako tvořivou

Hmotné tělo je schopno akumulovat a přetvářet jakoukoliv energii, například jogíni dokáží eliminovat (smyslový) pocit horka nebo pocit chladu ve svém těle, (obezřetně pracují nejen s tělem fyzickým, ale také s jemnohmotným tělem na astrální úrovni). Důležité je slůvko smyslový, pouhá imaginace světla či ohně je v pořádku. Nebezpečné může být úmyslné vyvolání skutečné pocitové síly vnitřního ohně přímo v těle. Jogíni evokují, (s veškerou opatrností a znalostí účinků nejen živlové energie ohně), skrze svou mysl, představivost a pomocí imaginace živlové síly uvnitř sebe, svým myšlenkám dokáží dát hmotnou formu téměř bezprostředně. Dokáží také procítit vnitřní oheň, jsou si ale vědomi toho, že v ohni je skrytá jak síla tvořivá, tak i destruktivní, a že neznalost a násilná práce s vnitřním ohněm nás může „spálit“. Jde o vědomé rozvíjení vnitřní síly a vůle, jde o udržení horkých a vášnivých vnitřních impulsů pod duševní a psychickou kontrolou. Pokud víme nebo alespoň tušíme, jakým způsobem naše bytost funguje na astrání úrovni, což můžeme zjistit například pomocí nočních snů, potom si všechny podnětné impulsy naší vůle, (díky dokonalé koncentraci myšlenkové a mentální úrovně, díky uvědomování si účinků tvořivé i ničivé vnitřní síly na životní realitu), dobře uvědomujeme. Je to podobné, jako umět si v radosti a plni elánu užívat letního slunce a zároveň se před jeho spalující energií vědomě chránit. Neznalost dovoluje horkým hlavám, aby to bylo naopak, lehkomyslnost, ale i fyzická a duševní lenost je příčinou, že ne vždy dovedeme správně hospodařit s životní energií.

Dualita ohně a vody na psychické úrovni spočívá v zapálení a v nadšení, a zároveň v ochlazení a trpělivosti

• Každý meditující člověk by měl vědět, že myšlenka „vidět sám sebe ve světle“, nebo myšlenka „stát se světlem“, se díky neznalosti vnitřních energetických procesů a díky přehnané žádostivosti může stát nebezpečným impulsem pro nevědomou oblast bytí, neřízeným impulsem „stát se ohněm“.
• Určitě se také vyplatí meditace na vodní živel, koupat tělo v čisté vodě, čistou průzračnou vodou promývat nejen tělo, ale i mysl. Nečistoty mysli ředit vodou tak dlouho, dokud neshledáme ve svém vědomí „čistou mysl“ jako nástroj tvořivé inspirace.
• S vědomím, že určitý potenciál nečistot (stopa informací) vždycky v naší mysli (ve vodě našeho těla) zůstane, proto nás nepřekvapí a na zbytečně dlouho nezarmoutí, pokud se nám něco nepovede nebo pokud se dopustíme nějaké chyby.

O vnitřní světlo je třeba pečovat, nechat jej vzplanout, ale dovolit jeho síle občas i pohasnout, a sám sobě dovolit přijímat i temnější stránky života, netvářit se, že se nás nedotýkají

Oheň je naší součástí, je součástí světelné aury, je součástí energetických systému hmotného těla (čakry), ale nemůže se stát dominantním nad ostatními živly. Neznalost sebe sama nám také nedovoluje, v čistě emoční oblasti, aby nás neovládaly (nesplnitelné) touhy a nekontrolované vášně. Touhy a vášně jsou v pořádku – pokud nám neubližují. A také pokud nenadužíváme duchovního světla a pouze se netváříme, že tma a stíny neexistují, jde o (přirozenou, vědomou) rovnováhu všech tvořivých sil, kladných i záporných.  Je chybou myslet si, že síla ohně (světla) v naší auře je pouze přitažlivá, pro okolí může být také odpudivá – v tom lepším případě. V tom horším případě může být také spalující. Obzvlášť pokud naše pýcha sklouzne k vnitřnímu přesvědčení, že síla našeho vnitřního světla, energie, kterou vyzařujeme je pro naše okolí příjemná, přitom nevnímáme okamžiky, kdy je příliš expanzivní a oslňující a (podpořena posedlostí, závislostí nebo okouzlením sám sebou) působí opačným efektem. Jinak řečeno: oslepeni vlastním světlem, v pýše a nevědomosti můžeme okolo sebe házet kamením, a přitom si můžeme myslet, jakou dobročinnost vykonáváme. Tak jako po prosluněném dni přichází temná noc, jejíž léčivé účinky se projeví v kvalitě spánku, tak je dobré občas ubrat našemu vnitřnímu světlu na (oslňující) intenzitě.

Oheň, který vzplál na úrovni vyšších kosmických instancí, a který je naší součástí, nejen že dává energii v kontextu různorodých jednotlivostí našeho života, jako každý oheň, má-li intenzivně a harmonicky plát, energii také potřebuje. Abychom nezůstávali na úrovni „co by bylo kdyby“, musíme projevit trochu odvahy, nespěchat a vzdát se trocha toho pohodlí během hledání oné jiskry, která nás definuje nejen na fyzické, ale i na emoční a duševní úrovni. Budiž nám k tomu nápomocna energie Slunce, která prochází jak skutečnou realitou, tak světem snů. Žár, ať už regulovaný vnitřní žár, který nenecháme vymknout kontrole, nebo žár Slunce je klíčovým aspektem a hlavním činitelem transformačního procesu. Energie světla a ohně, která nás fascinuje a současně v nás vzbuzuje obavy, je součástí každého alchymického procesu. Je také součástí duhy na obloze, a tato skutečnost zmírňuje tezi, že oheň a voda se spolu nesnášejí. Přece i lidské tělo je založeno na spojení ohně a vody (samo si vyrábí teplo a to v ryze vodním prostředí, a tak podobě). Proto nesmíme zapomínat, že jakýkoliv tvořivý proces podpoříme vnímáním opačných sil: ohně a vody, sloučením zdánlivě neslučitelných prvků. (A nezapomeneme-li také na ostatní živly, potom můžeme dokonce „létat jako okřídlený lev“.)

Zobrazit všechny knihy Psychologie chaosu

V pohádkách je nám předkládáno, že když tělo ztratí ohnivou/elektrickou jiskru života, záchranu a vyléčení přináší živá a mrtvá voda. Také my sami s odkazem na proudění těchto energií v naší realitě občas říkáme: pálí ho dobré bydlo, pocítil silný žár lásky, nehas, co tě nepálí, musel uhasit žízeň, pokaždé naletí – už po několikáté se spálil, zaplavil ho pocit radosti, nápad přišel jako záblesk z čistého nebe, strach se s ránem odplavil, nechal se strhnout proudem emocí, potřebuje vyrovnat hladinu energií v těle, život plyne jako voda v řece.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze