Fiktivní virtuální prostředí, paměť a „bubliny v realitě“

Skrytá realita (za hranicí vnímatelné sféry fyzického bytí), vnější hmotný svět ve své celistvosti, je souborem možností vědomí, které je nedílnou součástí kvantového pole čiré energie. Jinými slovy řečeno: život je o prožitcích, neustále si jednotlivé prožitky vybíráme z kvantového pole možností, je to vědomí, kdo tvoří. Zaměřením pozornosti a rozhodováním vybíráme prožitek z „potencionální reality“. Vnímání viditelné vnější reality provokuje v člověku hnutí jeho vědomí. Jak na ten či onen projev vnější reality budeme reagovat, je naše volba, výběrem z mnoha možností dáváme průchod konkrétnímu prožitku. Zde se nabízí předpoklad, že realitu můžeme výběrem a reakcí měnit, a také to v roli pozorovatele a v roli účastníka děláme. Jakmile se rozhodneme a reagujeme, v tom okamžiku se (nepozorovaně) stavíme z role pozorovatele do role účastníka a svou vědomou či nevědomou interpretací viděného dotváříme nabízenou realitu – vždy výběrem jedné z možností, (dle poznatků kvantové fyziky aplikovatelné na sílu myšlenky, na sílu tvořivosti a sílu úmyslu či záměru).

Fotografie: Rebeka Sprinncová

Už pouhé pozorování dává impuls, aby se něco „pohnulo“, aby se na úrovni pozorovaného něco změnilo

Pozorování je doprovázeno myšlenkou, která je dalším činitelem a dalším impulsem k pohybu a ke změně je emoce. Obyčejně ani nestihneme postřehnout, že v roli pozorovatele neustále čteme informace z viděného a reagujeme dle kvality asociační paměti, je to dáno tím, že v okamžiku, kdy se viděné odrazí v „paměťovém zrcadle“, náš mozek zareaguje vnímáním věcí a jevů v prostoru vnějšího světa a svým osobitým způsobem interpretuje viděné. S těmito fakty souvisí jak skutečné prožitky venku – ve skutečném vnějším přírodním prostředí, tak prožitky simulované a vytvářené na úrovni vnějšího fiktivního prostředí (například sociální sítě).

Vše, co je v realitě viděné – každý kousek hmoty – jsou „koncentrované bity informací“ zrcadlené ve vědomí tak, jak jsme schopni realitu vnímat – v daném okamžiku. To, co v daném okamžiku nejsme schopni vnímat, existuje jako skrytá realita (dle poznatků teorie kvantové superpozice můžeme přijmout možnost, že existujeme – naše vědomí – na více místech najednou, tato teorie se v mnoha aspektech shoduje s mystickým pojetím vnímání času – minulost, přítomnost, budoucnost – vše se odehrává v jediném okamžiku). Ve své podstatě je veškerá hmota na oné nevnímatelné úrovni čirá energie. Čirá energie musí mít nějaký zdroj, a právě popis a pochopení tohoto zdroje – nedosažitelná možnost dotknout se tohoto ZDROJE je chybějícím mezičlánkem mezi lidskou představivostí a tajemným vesmírným zrcadlem. Žitá realita, (nikoliv ta potencionální, která je vícerozměrná a souvisí s vesmírným Vědomím), je zrcadlem všeho, co vytvoří lidská mysl v souvislosti s vnitřním pozorovatelem – oči působí jako snímací kamera, viděné je upraveno částí mozku, která viděné zprostředkovává – s ohledem na mnoho dalších vnitřních procesů a faktorů – například v souvislosti s již zmíněnou asociační pamětí a s paměťovými procesy v celé své komplexnosti. Dalším faktorem, jenž se podílí na vytváření reality, je lidská schopnost „scénického myšlení“, (kdy neustále spřádáme své představy – s ohledem na možnost, že jakákoliv věc je sama o sobě prázdná forma, pokud není oživena silou myšlenky).

Asociační paměť souvisí s psychickými vjemy, s kvalitou vjemů, s myšlenkami a jejich kvalitou, s pocity a náladami, (to vše má opomíjený vliv na prospěšné či neprospěšné bio-chemické procesy v lidském těle). Asociační paměť je velmi podobná paměti počítače, obsah paměti se ve vědomí vybavuje na základě podobnosti, například v daném okamžiku reagujeme v souvislosti s již v minulosti prožitou zkušeností. Lidská paměť vytváří různé programy, na základě podobnosti prožitků vytváří paměťové soubory, které jsou v různých životních procesech člověku buď prospěšné, ale i neprospěšné – pokud nás v přítomnosti ovlivňují nepatřičným, bezpodstatným, bezvýznamným nebo nebezpečným způsobem. (Paměťové programy ale nejsou výsadou jen člověka a lidského vědomí, podobné procesy se odehrávají také na úrovni „neživé“ přírody. Například ve světě společenství rostlin hraje podobnou úlohu druhová paměť, nejen člověk, ale i rostliny „vytváří svůj svět“ s ohledem na paměťovou vazbu související s nejbližším okolním prostředím.) Pro člověka je významná nejen rodová paměť, ale například i profesní odborná paměť, nebo paměť související se slučováním jednotlivců v daném čase a prostoru – od malých skupin s určitým zaměřením, až po takzvanou paměť národa, a nakonec můžeme zahrnout i paměťové záznamy dřívějších civilizací uložené v Kolektivním Vědomí.

Fiktivní virtuální prostředí a „bubliny v realitě“ si vytváříme různým způsobem, výstižným příkladem jsou „bubliny v realitě“ vytvářené a sdílené na sociálních sítích

Paměť je utvářena především opakováním, a čím více podobných informací zaznamenáme, tím více nás informace ovlivňují, (viz například vnímání virtuální reality vytvářené reklamou, kde vidíme „bubliny v realitě“ díky krásně naaranžovanému prostředí a díky krásným, šťastným a usměvavým tvářím-, a my tyto informace vnímáme smyslovými orgány a snadno se necháme ošálit). Časté opakování té které informace se podílí na kvalitě dlouhodobé paměti. Informace vnímáme a ukládáme do krátkodobé paměti (vše, co vidíme a slyšíme), pokud je tatáž informace opakovaná, nebo pokud je současně doprovázena silným prožitkem a emocemi, poté přechází do dlouhodobé paměti, která je časově neomezená. V našem nitru dochází k paměťovému procesu – naše vědomí vybírá, co si z viděného a slyšeného zapamatujeme, zafixujeme v paměti, proces uložení informací v paměti bývá popisován jako biochemický proces.

Mnozí z nás si ani neuvědomujeme, jakým způsobem je za několik posledních let budována asociační paměť (toho kterého jedince či skupiny) přímým a silným vlivem na lidské vědomí, a mnohdy také na omezené vnímání skutečné reality, například kvalitou takzvané „facebookové zdi – hlavní stránky“ profilu toho kterého jedince. Facebooková zeď každého jednotlivce je vytvářena konkrétními a mnohdy zcela specifickými sdílenými příspěvky, které na naší hlavní stránku přicházejí z různých zdrojů (od našich virtuálních přátel, fa skupin a specifických fa stránek a podobně). Každý uživatel facebooku se takto pohybuje v jiném sdíleném prostředí – podle témat, o která se nejvíce zajímá, a toto „fiktivní virtuální prostředí“ má vliv právě na zmíněné vytváření různých „bublin v (osobní) realitě“, které ovlivňují (prospěšně či neprospěšně) lidskou mysl, představivost a emoce, a tím i vnímání skutečné reality a rozhodování o způsobu života.

Každý facebookový příspěvek, který se na zdi objeví je ve své podstatě taková malá jevištní kompozice – je součástí života skutečného, ale zároveň je také součástí ve virtuálním světě žitých „divadelních“ projekcí. Skutečné jevištní divadelní projekce jsou také vytvářené z části dle skutečných událostí a z části jsou fiktivní, jsou ovlivněné fabulací vycházející nejen z tvořivé mysli autora, ale i z mysli (tvořivého) diváka, kterému je dána možnost interpretovat viděné dle svého vědomí (i svědomí), dle své osobní představivosti. Emoce a představivost každý příběh jedinečným a originálním způsobem dotváří. V této souvislosti je dobré připomenout, že nejen myšlenka a představa, ale i emoce je součástí vědomé či nevědomé tvorby našich životních příběhů.

Tady bude asi nejjednodušší vložit nějaký konkrétní příklad. Nedala mi spát spousta (zavádějících a na nepravdivých informacích založených) příspěvků, které se na mé zdi objevovaly na téma: Životu nebezpečné frekvence 5G mobilní sítě. Tyto příspěvky přicházely na mou zeď pravidelně několikrát za den, zhruba ze tří čtyř různých zdrojů. S informacemi, které přicházely v této zjednodušené podobě: „Záření související s frekvencemi 5G mobilních sítí ničí stromy, zabíjí ptáky a v budoucnosti zničí i člověka („uškvaří lidský mozek“)“. S těmito informacemi, které se neustále v různých podobách opakovaly, nesouhlasím a proto jsem jednoduchým kliknutím odstranila zdroje a podobné příspěvky se na mé zdi objevují již jen sporadicky. Tady je důležité slůvko nesouhlasím (na základě informací zjištěných z nevirtuálních zdrojů a ověřených u odborníka), dále je zde důležité slůvko: nevěřím – a tudíž se nenechám podobnými zavádějícími informacemi ovlivňovat – ovlivňovat své vědomí a zatěžovat mysl, a nakonec i ztrácet čas. (Toto téma je velmi diskutabilní, podobně jako otázka, zda skutečně je, nebo není, pro lidské tělo škodlivé záření mobilních telefonů nebo například mikrovlnné trouby, ale to není předmětem tohoto článku).

Pokud bych těmto a mnohým dalším nepřesným nebo dokonce zcela smyšleným informacím podlehla, uvěřila jim a nechala se jimi ovlivnit, vytvořila bych si nejen ve sdíleném, ale možná i ve skutečném prostředí „fiktivní virtuální bublinu“, která by se významnou měrou podílela na mém vnímání světa, na mém způsobu života, možná i na kvalitě mého duševního a psychického vnímání života a životního prostředí. Toto je pouze jeden příklad z mnoha, jakým způsobem si vytváříme – osobní volbou v oblasti přijímání a hodnocení přijímaných informací – nejrůznější životní i virtuální bubliny, v kterých (mnohdy nevědomky) žijeme, a které nás ovlivňují. Jedná se o informace, přímé i podprahové, které se zapisují v naší paměti a s jejichž kvalitou operuje nejen naše paměť, ale i naše TVOŘIVÁ mysl a představivost. Aby byl smysl tohoto jednoho příkladu z mnoha kompletní uvedu ještě, že určitému uživateli facebooku se nikdy podobný příspěvek neobjeví, takže je možné, že se s podobnou informací ani nesetká a tím pádem se vyhne vytvoření „falešné virtuální bubliny“, která by významně ovlivnila, například zbytečným strachem, jeho myšlení a pohled na svět. Virtuální přátelé těchto jedinců se podobnými příspěvky (fanaticky) nezabývají, anebo VĚDÍ, že jsou nepravdivé, smyšlené nebo zavádějící.

Informace získávané z vnějšího prostředí, na které se nejvíce soustředíme, nás přímo či nepřímo nabádají, co si máme o realitě myslet, ovlivňují mentální, duševní a psychické procesy každého jednotlivce jiným způsobem. Slova „jiným způsobem“ jsou také důležitá, protože takto je utvářena schopnost Kolektivního Vědomí uchovávat strukturované informace V ČASE. Náš zrak, náš sluch, čich a hmat, náš mozek, naše pocity, intuice a schopnost přemýšlet a naše paměťové záznamy jsou analyzátory, díky nimž rozlišujeme různou kvalitu přijímaných informací, kvalitu vnímaných všudypřítomných energií.

INSPIRACE KNIHOU – pro vědomou mysl – produkty Psychologie chaosu

Paměť je tvořena opakováním, paměťové procesy procházejí mnoha vrstvami, které se v realitě střádají v naší paměti lineárně, od narození je naše paměť vytvářena vjemy z okolního prostředí a nejrůznějšími (citovými) prožitky, ale také vsugerovanými okolnostmi. Vsugerované okolnosti vznikají mimo jiné také vyprávěním-, známe to všichni moc dobře, například někdo z rodiny nám může od malička „něco“ vyprávět – a my tomu uvěříme. Časem si ale vyslechneme vyprávění o té samé záležitosti z druhé strany – a najednou nevíme, čemu máme vlastně uvěřit. V takovém případě často zvítězí ta „pravda“, která nám byla od dětství vštěpována do mysli-, a tak dochází k nedorozuměním a často i ke zbytečným lidským tragédiím, protože obyčejně není v naší moci rozkrýt lineární posloupnost informací a událostí a nahlédnout do mnohem skutečnějších nelineárních paměťových záznamů – osobních, skupinových, dějinných, civilizačních.

Slovo FIKCE souvisí s pojmy: předstírat, klam (re-klama), klamat, zdání, podvod, manipulace, výmysl, smyšlenka, smyšlený, opak reality či skutečnosti, uměle vytvořená konstrukce skutečnosti, literární fikce a podobně.

Související články: Zpomalit, volně dýchat a jen tak být, Mysteria tajemné Luny aneb „Kam čert nemůže, tam pošle ženskou“

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze