Laskavá a vědomá péče o duši je nejlepší ochranou osobního energetického pole

Současné vnímání (úroveň a účinnost rozlišování a poznávání sebe sama) nám nedovoluje připustit, že to, co považujeme za mikrokosmos, může ovládat to, co považujeme za makrokosmos. Nemusí tomu být naopak, což je představa, kterou dokážeme mnohem snadněji přijmout. Ovlivnitelnost vědomí jedince nepříjemnými vnějšími vlivy je totiž minimalizována, pokud „nervové fluidum“ (prostředek ovlivňování či manipulace) nevnikne do prostoru energetického pole, které obklopuje fyzické tělo. To znamená, že jedinec je chráněn silnou vnitřní energií, v tom případě jej nezasáhne urážka, pomluva, nevraživost, hrubé osočení, dokonce ani žádné vlivy působící na dálku (energie uřknutí, prokletí, „očarování“). Ochrana spočívá v praxi, ve vědomém tréninku poznávání a ovládání sebe sama, v posilování vůle, kterou je možné posilovat pouze neustálým cvikem. Jedná se o vnitřní ochranu citlivých bodů našeho energetického pole, o jakési „uzavření“ těchto bodů tak, aby jimi do našeho emočního těla nepronikaly nepříznivé vnější energie.

Ochrana osobního energetického pole může vypadat složitě, ale podstata vnímání vnitřních i vnějších energií spočívá v jedno-duchosti

Ochrana vlastního životního prostoru spočívá v učení se eliminaci hněvu proti čemukoliv temnému, ať už jde o jakýkoliv útok (urážka, pomluva a podobně), to znamená neodrážet rány a nepřidávat vlastnímu hněvu ani zdroji útoku na důležitosti. Nevymezovat se proti odpůrci formou myšlenek na odplatu, nenávistí, pohrdáním, strachem, lítostí. Pokud se nepostavíme na úroveň útočníka (odplata), ani pod úroveň útočníka (strach), nevytvoříme ve svém nitru tísnivé vnitřní prostředí, které napadá emoční tělo a oslabuje životní sílu. Například chová-li se k nám někdo nespravedlivě, je na nás, jak budeme na jeho vůli reagovat, znásobíme-li příznivé energie sami v sobě, posílíme svou vůli a nespravedlnost se vrátí k dotyčné osobě. Toto vše se samozřejmě také týká okamžiků, kdy si plně v danou chvíli uvědomujeme, že my sami jsme někoho, byť jen myšlenkou, neprávem z něčeho osočili a podobně. Naše duše tuto naší reakci okamžitě vnímá a postará se o to, abychom toto vnímání sebe sama a svého jednání už nikdy neztratili ze zřetele.

Na první pohled může ochrana vlastního energetického pole vypadat složitě, ale je to jako nalezení odvahy koupat se v rozbouřeném moři. Bez vnitřních zábran a beze strachu vstupujete do moře, jen tak daleko, dokud cítíte písek pod nohama, počkáte až k vám dorazí první bouřlivá vlna, trochu se povznesete a bez odporu ji necháte projít kolem vás, přestože se vás dotýká a trochu s vámi lomcuje. A než dorazí druhá vlna začnete plavat podél pobřeží. Neplavete proti vlnám, ale „mezi vlnami“, o každé blížící se vlně máte ve svém zorném poli dostatek informací. Pokaždé kdy se blíží další vlna nevydáváte žádnou energii, jakmile vlna dorazí, jen se necháte nadnést a užíváte si sílu přítomného okamžiku a než dorazí další vlna dál volně plavete v prostoru mezi nimi. Jakmile sami sebe poznáte co nejdokonaleji, tím dále se můžete odvážit – tím více pevné půdy pod nohama pocítíte za jakékoliv bouřlivé situace.

Ochrana osobního energetického pole spočívá v odstupu, v „ustoupení mimo situaci“, jako bychom obrazně řečeno vystoupili ze svého těla a vše vnímali mimo sebe, mimo svůj osobní energetický prostor. To ale neznamená situaci přijmout, o situaci vědomě přemýšlíme, ale neztrácíme náladu, mysl zůstane povznesená nad jakoukoliv hrubostí nevědomého (povrchně uvažujícího a jednajícího) útočníka. Potřebujeme-li uvolnit rozvášněné city a emoce, uvolňujeme je nepřímo, hněv je možné transformovat zástupně. Emoce necháme abstrahovat mimo událost, tak zůstane náš osobní prostor čistý, není vytvářeno „podhoubí“ pro další nepříjemnosti, včetně všech zdánlivě nesouvisejících nahodilostí. Někdy tak činíme nevědomky projeví-li se nervozita nebo rozčilení, například vezmeme do rukou tužku a na papír malujeme zdánlivě nesmyslné, chaotické tvary – uvolňujeme energii (přetlak). Nemusíme být umělec, a přesto můžeme emoce zástupně vyjádřit v nějakém výtvarném díle. Hodně emotivnímu člověku by se vyplatilo mít doma po nějaký čas, než se naučí s emocemi pracovat, boxovací pytel. Každý si může najít osobitý způsob pro uvolnění přebytečné energie, aniž by tato energie byla namířena proti nějaké osobě, věci, jevu nebo události. Pokud bude tato energie mířena přímo ke zdroji (zloby, hněvu, strachu) dříve nebo později se k nám vrátí zpět a vznikne „začarovaný kruh“.

Uvolnění emocí by mělo proběhnout v krátké době, čím rychleji rozvášněné city zaniknou, čím rychleji se jednou pro vždy vzdáme „nižší citlivosti“, tím více podpoříme přirozenou ochranu našeho energetického pole. Jedná se vlastně o vědomou spiritualizaci vlastní osobnosti, o kultivování sebe sama, oduševňování, o ovládání vlastní psychiky a vlastní vůle. Tím není řečeno, že je možné, nebo nutné, dosáhnout „absolutní pozitivity“. Jde o eliminaci osobních žádostivostí, týkajících se určitých složek vlastního ega, které bývají většinou nevědomé, jakmile je v sobě objevíme a vytáhneme je na světlo, dosáhneme vnitřního klidu a nalezneme cestu k vlastní duši.

Můžeme se dostat do situace, která nás takříkajíc nenechá spát a před usnutím se nemůžeme zbavit myšlenek, které s danou situací souvisí

Tento stav je dokonalým okamžikem pro trénink, pro cvičení poznání sebe sama a pro orientaci ve vnějším dění. Před usnutím necháme myšlenky volně plynout, nevšímáme si jich, tak zachytíme důležitou myšlenku – všimneme si její důležitosti a poté ji můžeme až do usnutí zlehka rozvíjet. Pokud přejdeme s touto myšlenkou, nebo s otázkou z důležité myšlenky vyvstávající, volně do stavu spánku, idea myšlenky bude posílena na astrální úrovni během snění. Jakmile se probudíme, (sami od sebe, nikoliv za halasného zvuku budíku), zlehka si uvědomíme okamžik procitnutí. Pokud možno se nehýbeme, neotevíráme oči, snažíme se prodloužit okamžik mezi procitnutím a plnou bdělostí. Mysl necháme uvolněnou, pokud nezasahujeme do proudu myšlenek, idea myšlenky, se kterou jsme večer usínali se sama vrátí posílená o informace, které získala během nočního snění. Nové informace můžeme vnímat zřetelně, ale spíše je budeme vnímat jen mlhavě, nezasahujeme do proudu vjemů a necháme myšlenky volně proudit. Než se rozhodneme vstát, uvědomíme si sílu jitra, sílu svítání. Nebo sílu nového dne, pokud vstáváme v čase, kdy už Slunce putuje po obloze. Vstaneme teprve poté, až si v duchu několikrát zopakujeme, že vše, co potřebujeme vědět, se během dne v naší mysli objeví ve správnou chvíli.

Trénink nespočívá pouze v péči o své ego, nespočívá pouze v péči o svou mysl a kvalitu myšlení, uvažování a jednání. Trénink spočívá také v péči o jemnohmotné emoční tělo a v péči o duši. Duše, s přímou vazbou na srdce, představuje sídlo vůle lidské bytosti. V energetickém poli duše vzniká a vyvíjí se OSOBNOST, a to skrze dech a mnohovrstevnou oblast psyché. Čím lépe pečujeme o svou duši, čím více jí nasloucháme, tím máme zdravější tělo, fyzické tělo se rádo přizpůsobí animickým vlivům spokojené duše. Duše bezelstné a poznávající, vnímající a cítící, svobodné a volné. Tělo se přizpůsobí životnímu principu, který jej oživuje. Máme-li tu možnost, najdeme si čas na procházku přírodou hodinu před západem Slunce, tento čas trávíme jen sami se sebou, se svou duší, na kterou se můžeme napojit kdykoliv a kdekoliv, ale v čase tréninku se výborně hodí pozorování oblohy – obzoru, kde Slunce zapadá. Spočineme v naprosté vnitřní tichosti a užíváme si všech dojmů, všech vjemů a pocitů, vnímáme energie okolní přírody, na nic jiného se nesoustředíme. Počkáme si, až se myšlenky utiší a přejdou v abstraktní představy. Pozvolna necháme utišit i představy a jen se uvolněně díváme do dálky.

Mezi námi a nebem vnímáme prostor a současně nasloucháme svému nitru. V prostoru, pokud rozostříme zrak, můžeme zahlédnout poselství v podobě obrazu, znamení, geometrického tvaru, v podobě vize nebo velmi silné myšlenky, jejíž energie silně rezonuje s fyzickým tělem, s emočním tělem a s energií duše.

Princip duše je hluboce vnitřní, představuje ideální bytí. V principu ideálního bytí se nachází vše, co konkrétní život vyzařuje (anebo nevyzařuje) ze sebe ven. To, co zůstane nezjevené – nevyzářené, to zůstane uvnitř v nehmotné podobě – ve virtuálním stavu. Energetické složení duše tvoří základ hmotného projevu, projeveného bytí. Energie duše se projevuje jako samostatné individuum, do vnějšího světa se vyzařuje mimovolní působností, nezávisle na vědomí člověka, zároveň je dokonalým obrazem lidské bytosti, v níž dočasně pobývá.

Před usnutím je dobré provést rekapitulaci uplynulého dne, krátce pomyslet na to, co jsme učinili, na vše, co se nám zdařilo, i na to, co se moc nepovedlo. Jde o věcné hodnocení, žádné velké nářky a přehnaná sebekritika, která může vést k duševnímu vyčerpání. Po krátké rekapitulaci uplynulého dne můžeme zvolna přejít k rozmluvě se svou duší. Jak ale navázat se svou duší důvěrný rozhovor?

Je to podobné, jako když večer obejmete své dítě, nebo vnouče, dítě se k vám přitulí a vy se zeptáte. „Budeme si povídat?“. A to i přesto, že je dítěti jen pár měsíců, ono vás na jemnohmotné úrovni velmi dobře vnímá. A tak povídáte o všem, co jste toho dne spolu prožili. Pokud je dítě malé a neumí mluvit, povídáte jen vy a vzpomínáte na zážitky uplynulého dne, vyprávění je ale pouze takové, jak jste prožitky vnímali vy sami. Dítě vás poslouchá, vrtí se, reaguje mimikou, směje se, usmívá se. Později, jen co trochu povyroste, se samo zapojí do vyprávění a začne vás doplňovat pár slůvky, které už si osvojilo. A ještě později si s vámi povídá jako parťák, vy řeknete první větu, dítě druhou, a tak se vzájemně doplňujete. Dítě může říct, cokoliv chce, má vaši důvěru a vy jeho. Přitom se soustředíte na to, co dítě říká a vnímáte prožitky, o kterých si vyprávíte jeho očima, a tak se dozvídáte o detailech, kterých jste si vy sami během dne nevšimli, a mnohé se dozvídáte také sami o sobě. Je to sice povídání o tom, co bylo, nebo co bude, ale s vnímáním síly a důležitosti přítomného okamžiku. Pokud si povídáte se svým dítětem, nebo vnoučetem, tak jasně slyšíte, jak vám například vnučka krátce před usnutím říká, jak moc vás má ráda.

Inspirace – elektronické i tištěné knihy Psychologie chaosu

Pokud se podobným způsobem krůček po krůčku naučíte zkoumat své nitro a rozmlouvat se svou duší, a pokud jí dáte dostatek prostoru, také uslyšíte hlas, který vám říká: “Mám tě ráda“, sice nezřetelně, nejasně, ale ve svém nitru tento vnitřní hlas slyšíte. Přeneseně se jedná o vnímání a upevňování vzájemné důvěry, jedná se o intuitivní i mimoslovní propojení, o vnímání improvizovaných projevů vlastní osobnosti, stejně jako jedinečné a nezaměnitelné „osobnosti duše“. V tu chvíli vnímáte, že cokoliv je v takto „otevřeném prostoru“ řečeno, přesně vyjadřuje potřebu daného okamžiku. Toto přirovnání k dítěti může představovat „čas, který roste“, a který nám poskytuje stále více prostoru pro seznámení se s vlastní duší.

Duše má být člověku oporou, to je její přirozenost. Avšak duše se plně realizuje, pouze pokud ji člověk v sobě vnímá, pokud tomu tak není, dojde k přetržení pouta s tím, co je projevené ve hmotě (vnější svět), a s tím, co je spirituální (vnitřní svět mimosmyslový). Duše vyzařuje kolem našeho těla fontánu světla v okamžicích, kdy se nacházíme na místech nám blízkých, kdy sníme o místech, na která nás to neodolatelně přitahuje a my možná ani nevíme proč. Duše dostává prostor vždy, kdy děláme něco, co máme rádi, kdy se takzvaně realizujeme, v okamžicích, kdy vnímáme své nejhlubší touhy. Ve chvílích, kdy jsme skutečně šťastní, kdy cítíme „ducha přítomnost“, kdy projevujeme sami sobě lásku, úctu a respekt. V těchto okamžicích je šťastná také naše duše a pro nás jsou tyto chvíle, kdy beze slov vnímáme svůj dech a nahlížíme do vlastního nitra, výzvou k navázání hlubokého kontaktu s nehmotnou duší, s jedinečnou osobní entitou, s emocemi, vůlí a rozumem, s oživujícím principem.

Související články: Emoce skryté v čase, příčina a následek, Pocity a sebe-klamné vzory, Pozitivní rezonance smíchu a úsměvu, Nezakazujte dětem (ani sobě) plakat

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze