Jak rozpoznat dezinformace, nepravdivé zvěsti a fámy?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Hlavní zásadou je dohledat a ověřit si zdroj informací a hlavní kanály, kterými se konkrétní zpráva šíří, což je v dnešní době, kdy je vkládána důvěra v rádoby relevantní, transparentní, objektivní a nestranné zdroje, docela problém. Zaujmout mikroskopický pohled na různé zvěsti, fámy a dezinformace a učinit uspokojivý závěr je obtížné, především pokud jde o záměrně zkreslené informace, které nemile otřásají jednotlivci, skupinami jednotlivců nebo většinovou společností. Může nám pomoci, pokud si budeme uvědomovat jak a proč některé dezinformace vznikají.

Uvědomujeme si dostatečně, jak osudné může být cílené vytváření dezinformací, jednání na základě domněnek, nebo bavení se šířením (bulvárních) pomluv?

Fámy vzniklé na základě domněnek a zavádějících informací, které nevznikají úmyslně, vychází z obav a strachu v nejrůznějších oblastech společenského života, vznikají hlavně tam, kde existují nějaké komunikační neshody nebo bariéry. Občas se stane, že fáma vznikne z (nepovedeného) vtipu nebo z nevhodného pokusu o recesi (výstřední žert). Případně vznikne nechtěnou proměnou nebo pozměněným výkladem základní, původní informace, z jejíhož šíření vzejde protiřečící si zpráva (fáma). Lidé si vůbec nemusí uvědomovat, že šíří fámu nebo dezinformaci, například pokud si jejich podvědomí (nedostatečně) propojí nové informace s informacemi souvisejícími s minulými, velmi podobnými prožitky a souvislostmi. V případě rychlého šíření zkreslené informace je dešifrování jádra původní zprávy téměř nemožné, obzvlášť pokud se ztratí v nedohlednu a k mání již je pouze její „éterem kolující kopie“, ke které jsou přidávány další a další informace, neobjektivní, zaujaté nebo zcela neracionální, hodnotící soudy, osobní názory. Obtížnost zaujmout k některým rychle se šířícím zprávám stanovisko, případně morální nebo jakkoliv hodnotící postoj, spočívá také v tom, že někdy zase naopak považujeme některou zprávu za fámu, která se ex post (dodatečně) ukáže být pravdivá nebo částečně pravdivá.

Různé fámy, neověřené zprávy, poplašné zprávy, mediální manipulace, nebezpečné myšlenkové konstrukce, dvojznačné, nepravdivé nebo zcela smyšlené informace, které vznikají úmyslně, rostou šířením a cíleným opakováním. Mohou být na neviditelné úrovni spojeny se záměrným ovlivňováním lidských pocitů a emocí, s vyvoláváním a podněcováním strachu z nemocí nebo ze smrti, z katastrofických předpovědí, zaměřují se na vše, co může souviset s cíleným vyvoláním pocitů frustrace. Nebo na vše, co má odvádět pozornost od skrytých skutečností, nebo od souběžně probíhajících, důležitých (místních nebo světových) událostí. Vlastností cílené fámy je, že se její formulace nesnaží o racionalitu, tvůrcům fámy obyčejně nevadí, že se existence zavádějící informace poměrně rychle z éteru vytratí. Nejdůležitější u předem promyšlené fámy je rychlý a cílený tlak, (který nelze v rámci souvisejícího dění odkládat), například na vědomé vnímání, případně na podvědomí, příjemce nebo skupiny příjemců.

Zkreslené informace se mohou šířit podobně jako se šíří infekční choroby, a to i přesto, že jsou někdy zavčasu dementovány a uvedeny na pravou míru

Také fámy a dezinformace se někdy vyznačují „inkubační dobou“, vypuknou v určitém místě a čase, přenáší se éterem ústní nebo písemnou formou. Během přenosu napříč společností se jejich obsah a transparentnost (průhlednost a přehlednost) proměňuje a je obtížné najít účinnou obranu proti tomuto procesu, který je od okamžiku spuštění řízen nekontrolovatelným samospádem.

Některé (exkluzivní nebo mimořádně poutavé) fámy v podobě ústně šířené pomluvy, kterým nelze zabránit, nebo účelové zveřejnění „bulvární senzace“, zaměřené na určitou osobu nebo veřejně známou osobnost mohou díky „pošramocené pověsti“ způsobit řadu problémů. V krajním případě i fyzickou nebo duševní nemoc postiženého jedince, podobně mohou nezdravě působit na celou společnost. Obzvlášť pokud jsou fámy prodávány jako součást mediálního produktu, který se u veřejnosti těší velké oblibě.

Některé dezinformace zaměřené na široký okruh lidí někdy (nevratně) ovlivňují určitý společenský systém. Schopnost přesvědčivým způsobem obalamutit jedince nebo veřejnost tak, aby se následná reakce zúčastněných stala „vedlejším zdrojem“ posílení vlivu nebo moci konkrétního autora nebo jisté skupiny propagátorů zavádějících informací, je dána vypočítavostí či nutností nepřijít o určitý společenský post, nebo o nadvládu nad určitou skupinou s nižším společenským postavením. Původci nepravdivých informací se ze všech sil snaží v omezeném kolektivu nebo ve veřejném prostoru vykazovat promyšlené a nenápadné aktivity, aby fáma, často spojená s intrikami, a její šíření pracovala v jejich prospěch.

Pokud předáváme nějakou zprávu nebo informaci dál, je třeba postupovat uváženě, pečlivě prověřovat a uvědomovat si (skryté) souvislosti

Podstatným rysem fámy nebo falešné zprávy s cílem někoho oklamat je, že bývá zdeformovaným odrazem skutečnosti nebo má zcela nepravdivý, fabulovaný základ (jedná se o záměrné vytvoření umělého příběhu nebo děje). Fabulovaný základ mívají například zkreslené informace související s činností různých dobových proroků nebo (pochybných) vykladačů budoucnosti, kteří se záměrně a s podivnou oblibou soustředí převážně na negativní zprávy a předpovědi a jejich šíření napříč společností. V dnešní době je dokonce obtížné rozpoznat míru oficiality také u běžných denních zpráv, které díky (zavádějícím) nepřesnostem a cílenému zaměření pouze na určité (cíleně vybrané, jednostranné) části skutečnosti mohou mít vlastnosti fámy, nebo mohou následně dávat vznik fámám a dalším zavádějícím informacím. Poslední dobou se často stává, pokud hrozí prozrazení úmyslu vyvolat fámu, že jedna fáma je záměrně a v rychlém sledu vytěsněna jinou fámou nebo cílenou dezinformací vytvořenou na objednávku, u které je důležité vyvolat dojem nezaujatosti.

Každá vlna závažných sdělení, (původní informace), je doprovázena myšlenkovými procesy příjemců, domýšlením, představami a vizualizacemi, díky tomu může během přenosu docházet k zásadním záměnám informací, a tím vznikají nejrůznější zkreslené informace s jiným než původním významem. Málokdo si poté dá práci se sledováním chronologie vzniku (záměrně) zkreslené informace, s vysledováním doby jejího vzniku v konkrétních podmínkách, s jejím skutečným významem, a s významem jejího šíření se záměrem oslovit nebo uvést v omyl konkrétního příjemce nebo co nejširší veřejnost. Není ani nikterak snadné sledovat vznik a šíření konkrétní dezinformace v rámci časové posloupnosti (uspořádání souvisejících jevů, věcí a dějů podle časového pořadí), uvědomovat si synchronní souvislosti, nebo ve zpětném sledu sledovat souvislosti s opakujícími se motivy a s nápadně podobnými událostmi v minulosti. Obzvlášť pokud určitá zpráva souvisí s nějakou „světskou“ senzací, nebo s cíleným vyvoláním strachu, zmatků a paniky. Nebezpečí spočívá v tom, že jakmile vypukne neřízená panika, okamžitě se vytrácí veškerá logika v jednání i myšlení.

Na druhou stranu šíření zkreslených informací, u kterých je zavčasu odhalen původce a záměr, mohou u jedince nebo u společnosti způsobit kvalitativní skok ve vnímání skutečnosti, v jiném, novém a obezřetnějším vnímání reality. Což je nebo může být záležitost, se kterou tvůrce dezinformace předem nepočítá, nebo jedná ve smyslu „všechno anebo nic“ – jedná v rámci situace, kdy již nemá na vybranou.

Různým fámám, cíleným dezinformacím nebo nesmyslnému nadhodnocování významu některých informací se daří v dobách neklidu a vnějšího chaosu

Daří se jim v situacích, kdy se média horečně předhánějí v nepřeberném množství „oficiálních informací“ a výpovědí „očitých svědků“ k daným společenským situacím. Nepřehledné množství informací, které často šíří i regulérní media, dává lidem mnoho myšlenkových, duševních a psychických podnětů k nejrůznějším reakcím. Lidé se mohou ztrácet v posuzování situace jak z hlediska subjektivního, tak i objektivního, protože i rádoby objektivní informace mohou být podávány zkresleně, nebo i cíleně upravené. V takových situacích, kdy například dochází k vlnám následných dohadů a sporů, lze jen obtížně zkoumat, jakými pravidly se zkreslení a neobjektivita informací řídí, čím anebo kým je podávání informací ve skutečnosti řízeno. Neobjektivita může souviset nejen se zaujatostí, podjatostí, nekritičností, ale také se skrytými úmysly. Důležité je nejen vcítění, schopnost empatie, ale také schopnost neztratit ze zřetele kontext a schopnost odhalit cíleně vytvářenou projekci.

Během pokusu o vyhodnocení zkreslených informací (roztříštěných a neúplných informací), nebo během snahy pochopit hlubinné faktory, které vedou ke vzniku některých zvěstí a fám, bude vždy záležet na tom, jaký máme vztah k prožívané a smysly poznatelné realitě, a na tom, zda jsme schopni vidět za jakých skrytých podmínek dochází ke vzniku určité fámy nebo dezinformace. Rezignace na nemožnost orientovat se v nepřehledné situaci, dezorientované vědomí (obyvatel), chybějící snaha nahlédnout do hlubší podstaty věcí, nebo naopak případné hledání souvislostí tam, kde žádné nejsou, se může projevit strachem a panikou. Může se projevit naléhavým voláním po jistotách, jejichž uplatnění se paradoxně projeví jako (kolektivní) nesvoboda.

Inspirace pro spokojený život – eKnihy Psychologie chaosu

Cílem některých zkreslených zpráv je burcovat a rozdělovat společnost, popuzovat proti sobě některé skupiny, znervózňovat, dráždit a rozčilovat, nebo myšlení lidí zahalit do nejasného oblaku obav a strachu, z pozitivity a optimismu přepnout myšlení lidí do negativity. Neboli cíleně operovat s mocnou silou negativních energií, které se mohou neblaze odrazit na kvalitě kolektivních, informačních morfických polí. Vlivem strachu a v případě náhle vzniklé paniky, kdy může být cílem dezinformátorů vyvolat nepřehlednost dění ve vnějším světě, je možné ztratit nebo vytěsnit pojem o tom, jak snadno se daná společnost může dostat pod vliv skryté moci, nebo jak snadno se jako lidstvo, na globální úrovni, necháme ovládnout.

Síla Slova je ohromná a někdy ochromující – pokud nemá co dělat s kreativitou a s pozitivní silou tvořivého lidského ducha, nebo s tvořivou „kolektivní fantazií“, o tom se můžeme sami kdykoliv přesvědčit. Nikdy bychom neměli potlačovat nebo podceňovat fakt, že ten, kdo cíleně ovládá široké spektrum Síly Slova, kdo je dokonale obeznámen s psychicky či duševně podmíněnými reakcemi na podnět, s psychickými faktory, které umožňují pohodlné šíření dezinformací, relativně pohodlně získává velkou moc a vliv na veřejné dění, na celkový stav společnosti, nemluvě o celkovém, globálním stavu světa.

Související: Triky „matrixu“ – hrátky se slovy

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze