Flexibilní vesmír a transformační magie

Magie je pro určitou sortu lidí životní filozofií, neobyčejným způsobem života, přestože se magii a s ní souvisejícímu okultismu dostává malé podpory zvenčí, kde vzbuzuje spíše bázeň a odpor než opravdový zájem. Proto tito lidé zůstávají se svou životní filozofií, kterou nazývají etickou, pozitivní, účinnou, efektivní, praktickou, svépomocnou a bezpečnou, většinou osamoceni, a ačkoliv nežijí v ústraní a účastní se běžného života, tak do světa hlasitě nevykřikují, čím se ve svém soukromí zabývají. Efektivní magie je cestou seberealizace a porozumění sobě samému, pomáhá člověku vyrovnat se s neznámem, je stále živým odkazem dávných časů a podvědomých vzpomínek na magické energie minulosti, které nikdy nepřestanou být součástí dnešních dnů. Určitá forma efektivní magie, především magie slova, vychází ze zjištění, že je běžnou součástí života, aniž bychom si to vždy uvědomovali. Přináší jiný způsob nazírání na život, přírodu a vesmír. Podstata této smysluplné filozofie, která si nikdy neklade za cíl kohokoliv poškodit, zůstává po dlouhé věky stejná, jen se v dílčích záležitostech proměňuje spolu s člověkem, s jeho potřebami a s (moderní) dobou. Nemusíme být mágem, přesto můžeme nejrůznější poznatky efektivně využít sami pro sebe, případně pro druhé. Pro začátečníky platí, že nevykonávají nic, z čeho nemají dobrý pocit, psychická pohoda je nutnou podmínkou, přehnaná úzkostlivost nebo osobní nejistota je překážkou pro jakoukoliv magickou činnost. Veškerou energii, kterou investujeme do studia magie, což je práce na celý život, investujeme především do vlastního života, ve výsledku tak obohatíme nejen sami sebe, ale také Universum.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Okultismus představuje vše, co je skryté, neodhalené, záhadné, tajemné nebo tajné. Pokud to, co je skryté procesem učení a praxe osobně odhalíme, odtajníme nebo prokoukneme, posuneme se na další level, a tím je právě magická praxe. Hranice mezi okultismem a transformační magií je velmi křehká. Překročit tuto hranici znamená uvést svůj život a sebe sama do harmonie, být tělesně, duševně a citově v pořádku. Duchovně se rozvíjet a povznést své bytostné já na vyšší úroveň. Magické tradice, alchymie, astrologie, numerologie, I-ting, vesmírná geometrie, hermetismus, metafyzika, spiritualita, mystika, esoterika, parapsychologie, pohanské tradice, pohanské obřady související s dávnými kulturami a v neposlední řadě také s filozofií o živé přírodě – to vše jsou sobě si podobná starověká mysteria, ze kterých je možné čerpat vědomosti. Sjednocujícím prvkem všech těchto a mnoha dalších témat je především poznání a rozvíjení vlastní osobnosti. Zde se dostáváme k transcendenci, což je vlastně překročení životních mezí, nahlédnutí za běžné životní okolnosti – prostřednictvím mystických, okultních, spirituálních nebo magických metod. Součástí transcendence je umění procházet skrze čas a prostor, ani jedno ani druhé, jelikož mezi časem a prostorem panuje vzájemná spojitost, není překážkou magické praxe.

Ke slovu magie nemíváme nedůvěru, tímto slovem mnozí opovrhují, mají z tohoto pojmu podvědomý strach, přitom tak rádi a často některé věci označujeme za magické. Například magický Měsíc, květina, magická kombinace barev, východ Slunce, magická vůně, líčení, účes, svůdně magický pohled nebo úsměv, magická poezie, hudba, obraz, socha a podobně. Mezi mystickou elitu patří šamani, mágové, čarodějky. Jedná se o osoby s mimořádnými schopnostmi, které nazýváme nadpřirozenými, ze zorného úhlu obyčejného, nebo lépe řečeno nezasvěceného člověka nepochopitelnými. Mág nebo čarodějka se zaobírá různými psychickými jevy, soustředí se na vlastní psychickou sílu a na duševní a duchovní seberozvoj. Což nebývá správně pochopeno, obzvlášť pokud pojem magie neuznáváme jinak než s překrouceným hodnocením jejích kvalit označením za „černou magii“. Magie je o způsobu myšlení, myšlenka je energetická vibrace a je velmi mocná. Magie je o tom, jak nejen slovem zacházíme sami se sebou a ostatními, se životem, životní situací. Takže je zřejmé, že slovem, myšlenkou, domněnkou, představou netvoříme pouze dobré věci. Ale nemusí to tak být, pokud se odhodláme prozkoumat například metafyzické vibrace a metafyzické kontexty života (nauku o jsoucnu, o jeho prvotních principech, o bytí a nejvyšších příčinách).

Běžně se setkáváme s označením nebo oslovením mág, šaman, medicinman, mystik nebo hermetik, tyto pojmy jsou docela běžně přijímány, myšleno bez opovržení, obzvlášť s ohledem na mysticismus dávných dob. Pojem mystik bývá vnímán jako adept nebo odborník, expert, praktikující mág nebo člověk zasvěcený do okultismu. Tady se zdá, jako by se zapomínalo na druhou polovinu tvořivého potenciálu lidské společnosti, jíž je ženská síla, ženská jemnost a citlivost, ženská intuice, ženský aspekt božství, žena jako taková. V poslední době se sice setkáváme s pojmy čarodějka, šamanka, bohyně, méně častěji s pojmem mystická žena nebo velekněžka, ale mnozí těmito označeními opovrhují. Zahrnují je do dalšího poněkud zprofanovaného slova esoterika, což je zavádějící a lidé, kteří se zabývají vším, co můžeme označit slovem mystika nebo spiritualita, bývají často zesměšňováni. Profanace těchto pojmů souvisí s banalizováním, povrchním vnímáním, znesvěcením a znevážením významů těchto slov (častým a nesprávným používáním), tyto pojmy vlivem nepochopení podstaty odvěkých mystických tradic pozbyly svého původního významu.

Ač si to ne vždy přiznáme nebo uvědomíme, lidský duch po vyšším poznání prahne od nepaměti, přitom se zbytečně ostýchá ve vyšší síly a svět nadpřirozena uvěřit. Přeje si být součástí vyšších světů, a přitom mu to připadá nedůvěryhodné, pošetilé nebo nemožné. Zdráhá-li se uvěřit ve vlastní vnitřní magickou sílu, potom ji nedokáže ani prakticky využít. Zde se dostáváme k pojmům zdravý rozum versus slepá víra. Profanace magie souvisí s tím, že jakákoliv víra v cokoliv se nám nesmí takzvaně lacině podbízet nebo násilně vnucovat, ani ji nesmíme lacině nebo povrchně přijímat natož praktikovat. Pokud někomu jakkoliv, třeba i nevědomě ublížíme, ubližujeme sami sobě. Etická, pozitivní, účinná a efektivní magie jde zcela mimo rámec přesvědčení, že má-li být někdo šťastný, někdo jiný musí trpět. Vnitřní filozofické magické dílo jde zcela mimo princip materialistické ideje „vítěze a poraženého“.

Transformační magie souvisí s posunem vnímání, s udržením si nově objevených vyšších vibrací. Svět forem vnímáme smyslově, smysly zároveň utváří pomyslnou hranici mezi světem smyslovým a nadsmyslovým. Pokud si uvědomíme, že svět forem je pevně svázán s jeho popisem pomocí slov, nalezneme za jeho hranicemi to, co není vidět, nebo to, co lze slovy jen obtížně vyjádřit. Tvář světa a jeho dílčí části jsou mnohem tvárnější, než jak se nám před naším zrakem zjevují. Již dnes tvarujeme, myšlenkou a představou zaplňujeme příští dny, s předstihem svým myšlením „nahráváme filmová okna“ životního příběhu, a to na základě programového vybavení aplikačního software našeho mozku. Pokud budeme vycházet z přítomného okamžiku, můžeme si myslet, že zítřek je jen prázdný nepopsaný list? Na co se v životě nejvíce zaměřujeme? Ať si to přiznáme nebo ne, jedná se v první řadě o zdraví, hojnost, vztahy a lásku, bezstarostnost, seberealizaci, jedná se o formování života a životních okolností a každá z těchto dílčích forem je tvárná. Magické myšlení nám může pomoci vypořádat se s jakoukoliv životní nejistotou, například s nejistotou ve vztazích. Magie je především o psychice, duševním zdraví a každodenním bytí, obřady a rituály jsou až na druhém místě, možná až na posledním, rituál je jen podpůrný prostředek magického tvoření, jehož základem jsou znalosti, sebepoznání a od něj se odvíjející psychické a mentální dovednosti.

Flexibilita a flexibilní Vesmír

Nejen člověk je, nebo může být flexibilní, to znamená – pohyblivý, pružný, ohebný, tvárný, povolný, poddajný, přizpůsobivý nebo nestálý. Podobně flexibilní je i vesmír. Pro Adepta, který se zaměřuje především na objevení svých mentálních schopností, je důležité vědomě se zaměřit na posilování vlastní adaptability, to znamená být přizpůsobivý, pohodový, zlepšovat své komunikační schopnosti, emoční a sociální inteligenci. Schopnost a dovednost přizpůsobení je důležitá, jakmile si tuto schopnost osvojíme, zjistíme, že i vesmír je přizpůsobivý, a osvojíme si, jak přimět vesmír, aby se přizpůsobil našim požadavkům. Ono je to ale trochu zapeklité, protože se jedná o schopnost přizpůsobit se vnějším okolnostem bez osobního zaujetí a s nadhledem. Vesmír to dělá také tak, bez zaujetí a s maximálním nadhledem. Základem flexibility jsou také informace, pokud se chceme stát pružným a tvárným adeptem mysticismu, musíme mít informace. S vesmírem je to podobné, vesmír má informace, vesmír je informační sítí sám o sobě. Vždy se můžeme na svět dívat jinou optikou, být optimistou a optimalizovat vše, co jen je možné. Optimalizace neboli vědomý proces výběru nejlepší varianty z nepřeberného množství jevů, faktů a možností, nechť se pro nás stane samozřejmostí, nenechme se sešněrovat ničím, co i nadále platí v oblasti materialisticky zažitých konvencí racionální a materialistické kultury.

Ale flexibilita ve spojení se slovy povolnost a poddajnost znamená jednu velmi důležitou věc, kterou je nutné si uvědomit. Adept je osoba, která se vědomě neúčastní žádných společenských ani vztahových „submisivních her“ jak v extrémní osobní pozici podřadné, tak ani v extrémním povýšeném postavení. Vládne především sám sobě. Co to znamená?

• Submisivita souvisí s tendencí jedince – nechat se vést. Submisivní jedinec si vybírá dominantního partnera. V různých oblastech života zaujímá podřízenou pozici, kdy sám sobě skutečně nevěří a je ochotný podřizovat se tomu, kdo je dominantní a snaží se vyhovět všem požadavkům, (slepě) poslouchá příkazy, obává se sám za sebe rozhodovat. Spoléhá se na rozhodnutí druhých.
• Adept, ačkoliv je do určité míry „poddajný“, jelikož život je hra a on se života účastní, tak není submisivní v pravém slova smyslu, a pokud ano, tak přesně ví, co dělá a z jakého důvodu nebo z jaké příčiny je součástí určité hry. Věří sám sobě a je si vědom nerovností, které panují v určitém vztahu nebo situaci. A když už je nucen hrát nějakou hru, vždy je nad věcí, je rozhodný a odolný, třebaže skrytě, pokud to situace vyžaduje.
• Submisivita je součástí (společenských) her, kde je dějství založeno na „pán a otrok“, je také – nedílnou – součástí různých náboženství, jedná se o submisivitu k předepsané vůli boží.
• Adept se ve skutečnosti nenechá nikým ovládat, přestože je nucen dodržovat určité limity a stanovené dohody ve společnosti, které je součástí, vždy zůstává nad věcí. Stojí si za svou vlastní vírou ve vyšší kosmické síly, je si vědom všech svých životních rolí.
• Vesmír s námi hraje podobnou hru, a jestliže veškeré magické vesmírné dění prokoukneme a přijmeme, máme velkou šanci stát se pány svého života.

Staneme-li se pružnými a tvárnými zřídkakdy nás vyvede něco z rovnováhy, a když se to stane tak reagujeme podobně jako když někdo naruší náš osobní prostor, podvědomě couvneme. Máme-li však za sebou zeď, nebo něco pevného, hmotného, omezujícího, tak nemůžeme couvat do nekonečna a musíme se problému podívat tváří v tvář. Základem všeho je schopnost objevit své nitro a klidový středový bod, z kterého vycházíme ať už děláme cokoliv. Zpočátku není jednoduché se do středu svého nitra dostat, čím blíže jsme středu, tím více překážek musíme na počátku naší magické cesty překonat, tím vyšší frekvence vědomí vytváří odpor, ale jakmile tento odpor vědomě překonáme, dostaneme se do středové zóny absolutního klidu. Je to podobné jako bychom překonávali překážky napříč rotujícím hurakánem, jakmile se ale dostaneme do středu oka hurakánu, nastane nesmírný klid, zde není nic než „prázdnota“, tvořivé kosmické vakuum. Jde o vnitřní pole energetického klidu, které už se nemáme v bodě dosažení pokoušet násilně překonat, za tímto energetickým polem se nachází zcela neznámý svět. Objevování tohoto neznámého světa, překročení hranice, může přijít kdykoliv spontánně, tyto okamžiky různí lidé popisují různě, jedná se například o změněné stavy vědomí. Všechny zvláštní příhody, jevy nebo neobyčejné snové projekce jsou příležitostí uvědomit si: „Jak a proč jsem v nekonečném Vesmíru, Kosmu nebo Universu potkal sám sebe“.

♠    ♥    ♣

Je-li nadhled vaší životní prioritou, potom se snadno dokážete ponořit do proudu času, nebo opustit momentální časové pole. Čas se zastaví, vše okolo běží dál svým tempem, přesto v určitém okamžiku ve vašem vědomí vše ustává v nehybnosti. Prostě se to stane. Nepřemýšlíte o tom. Jste si vědomi určitého vnitřního kódu, který se v určitém momentu aktivuje. Vědomě zpomalíte čas a pohybujete se v davu a nikdo vás nevidí, nevnímá, není napojen na vaše osobní energetické pole. Vaše srdce tiká svým vlastním tempem, pro něj je jediným časem tady a teď ve dne v noci, vnímá jen následné po sobě jdoucí „teď“. Pokud se naladíte na poklidné tempo vašeho srdce, tak za bílého dne vnímáte vůně v přírodě jako extrahovaný sluneční svit, které květiny proměňují v neviditelnou esenci. Jste schopni užívat si energie, kdy je noc ještě mladá, přesto zviditelňuje světelnou kosmickou záři tryskající jako osvěžující gejzír stříbrných krůpějí živé vody, gejzír energií přicházejících ze vzdálených hlubin galaxie. Vidíte, jak tento vesmírný déšť vše jsoucí očišťuje, v přítomném okamžiku rozpouští zemskou tíži, závaží strachu a negativních nálad. V nočním snu za hluboké noci pozorujete skleněnou krychli, stojíte mimo ni, díváte se na světlo uvnitř krychle, a přitom vnímáte věci kolem sebe. V jediném okamžiku se všechny věci přesunou do skleněného prostoru krychle. Uvědomujete si místo, odkud vše pozorujete. V okamžiku vám dojde, že krychle není skleněná ale křišťálová. Vrstvy krystalu vytvářejí barevné obrazce, ohromuje vás proudící tyrkysové a purpurové světlo. Stěny krystalu se zvětšují a přibližují, zmenšují a vzdalují, najednou vás tento křišťálový svět zcela pohltí. Vnímáte vnitřní nerovnosti tajemné křišťálové krychle a pohyb magického světla. Vaše vědomí je náhle pohlcené jednou z mnoha křišťálových bublin a zázračné živoucí světlo duhových barev se rozlévá všude kolem vás. Vše se odehrává v naprostém tichu, váš jedinečný okamžik tady a teď není rušen žádným zvukem. Najednou zachytíte uvědomění, klidné, smířlivé a magické uvědomění, není to jen tak obyčejný sen, je to tajemná magická zcela živoucí zkušenost. Stanete-li se adeptem, občas vám přijde odpověď na vaše otázky právě v takovéto zvláštní a jedinečné podobě a vy si s božským klidem uvědomujete, že se jedná o „expresní vesmírnou zásilku“. Ani na okamžik nezvažujete, zda tato zásilka byla adresovaná skutečně a jedině právě vám.

Využití funkční a efektivní magie v každodenním životě

Magie (zdroj nesmírné síly), její skrytá podstata, stejně jako odhalení skryté podstaty času a prostoru, se může stát velmi jemnou esencí veškeré lidské tvůrčí činnosti, pokud si přiznáme, že magický způsob myšlení, magický způsob jednání se může stát nejniternějším vyjádřením sebe sama. Ono už to tak je, vždy tomu tak bylo a bude, jen je nutné si to uvědomit a přijmout. Nemusíme se držet žádných formálních šablon, magické tvůrčí schopnosti rozvineme, pokud do hloubky probádáme vlastní individualitu, všechny (tvůrčí) možnosti života, a nakonec i vlastní rozum. Jakmile v tomto směru dosáhneme prvních úspěchů, je důležité neustrnout na místě, odvážit se jít dál a dál, mnohem hlouběji a mnohem výš, než si prozatím dokážeme představit.

• Magik si uvědomuje, že tichá radost a plamínek nikdy neuhasínajícího světla zářící hluboko uvnitř srdce osvětluje a rozpouští bezednou vnitřní prázdnotu. Je ochoten naslouchat vzdálené písni symfonie nebeských výšin, která rozechvívá struny hudby sfér, tajemného prostoru, kam každý atom, každá hvězda ukládá své vzpomínky, jakési kvantové zápisky.
• Magik dokáže kdykoliv poskytnout duševní útěchu, psychickou a spirituální podporu, dokáže povzbudit nesmělé, konejšit smutné.

Pevné startovní pole najdeme v oblasti vlastní psýché. Zpočátku je nutné zjistit, jaká přesvědčení nám brání v naplnění našeho já, zbavit se sebe omezujících idejí, magická svépomoc je spojena s určitým řádem, a ten musíme hledat především v sobě samých, pokud chceme pomoc sobě samému dotáhnout k dokonalosti a nespoléhat se pouze na pomoc zvenčí. Co je pro nás nejlepší, na to musíme přijít jen my sami. Základem je vytvořit si příznivé podmínky pro studium magického přístupu k životu. Shromáždit veškeré dostupné informace, s kterými je možné individuálně pracovat, vypracovat si ryze osobní metodiku, vylepšit osvojené, z různých oborů převzaté techniky.

• Nechat magickou energii působit přirozenou cestou znamená rozvíjet svůj osobní talent, každý z nás je talentovaný, přirozeně nadaný uplatnit magickou tvořivost v životě.

Dalším odrazovým můstkem je objevit energetické pole vlastního mozku, obou jeho částí – levé a pravé hemisféry. Uvědomovat si způsob vnímání levé (racionální) a způsob vnímání pravé (iracionální, intuitivní) mozkové hemisféry, každá z nich pracuje odlišným způsobem. Levá hemisféra je využívána více než pravá, přitom rozvíjení talentu magické tvořivosti souvisí s pravou hemisférou, v podstatě ale nejde o upřednostnění žádné z nich, jde o jejich vědomé propojení. Propojení spočívá v tom, aby jakákoliv magická činnost, to znamená zacházení s mocným zdrojem energie, byla efektivní, aby nenadělala více škody nežli užitku.

• Racionální hemisféra slouží ke studiu magických technik a iracionální hemisféra nám umožňuje uchopit magické myšlenky a nadsmyslově se naladit na to, jak magická tvořivost funguje, slouží k osobnímu přesvědčení se o její účinnosti.
• Obě hemisféry společně slouží k dokonalému pochopení toho, co vlastně děláme a ke sdílení zkušeností. Čím lépe magickým energiím porozumíme, tím lépe bude vědomá magická činnost fungovat. A čím lépe bude fungovat, tím více se utuží naše víra v sebe sama a víra v přírodní a vesmírné síly.

Síla a energie naděje, vidina odměny a související úzkost

Možná si neuvědomujeme, že naděje, jež je v různých podobách součástí našich životů, může vyvolávat úzkost, a úzkost vyvolává obranné reakce, aktivuje podvědomé vzorce chování. Úzkost souvisí s obranným myšlením, nebo s obranným chováním, které nás brzdí a odvádí od objevení skrytých schopností. Úzkost je v pořádku, stejně jako emoce, nelze je ze života zcela vyloučit. Úzkost je nutné si uvědomit, rozpoznat, pojmenovat, a poté být schopni ji takzvaně po nezbytně nutnou dobu unést a ve správném okamžiku vědomě uvolnit. Úzkost je běžnou součástí tvůrčího přístupu k životu, souvisí se sebehodnocením, zde je mnohem snadnější provést změny, než pokud úzkost souvisí s panikou a strachem. Úzkost se projevuje i v jiných kontextech života, jde o to být si své úzkosti vědom, klást důraz na sebeúctu, pracovat s pocity a emocemi, ohodnotit své vlastní já, pokud možno přívětivě a nezrazovat sám sebe, nedávat sám sobě rány pod pás.

Strach z neúspěchu a úzkost z možného zklamání také zapříčiňuje, že se do realizace svých projektů nepouštíme. Už to samo o sobě je obranným mechanismem. Stačí si pomyslet: „Jistější bude, pokud se svých představ a snů vzdám. Jistější bude, pokud zůstanu tam, kde jsem.“ Jakmile je ale strach vědomě proměněn v touhu porozumět neznámému, cesta do neznáma se stane schůdnou a brána do nadsmyslového světa otevřenou. Někdy se zcela přirozeně stane, že se musíme vypořádat s tím, co sice bytostně cítíme a vnímáme, ale čemu nerozumíme. V takovém případě je prospěšný i strach, pokud máme strach z neznámého, je to právě strach, kdo nás motivuje ono neznámé prozkoumat a poznat. Jakmile se tak stane, v tu chvíli se stáváme adeptem magického cítění a tvoření, kterému se podařilo překonat průvodní zatěžkávací zkoušku.

Vidina odměny blokovaná strachem z neúspěchu souvisí s tím, že není možné postavit vidinu odměny na první místo, to může způsobit selhání. Odměnou je zde myšleno splnění snu, záměru, realizace a dokončení nějakého projektu za pomoci magické tvůrčí síly. Vidina odměny může být v procesu tvorby překážkou, může být dokonce zničující, přesně v souladu s tvrzením, že není nejdůležitější dosažení samotného cíle, ale cesta a vědomý proces realizace. Ani si nemusíme všimnout podvědomého strachu z neúspěchu. Proto je důležitá flexibilita, nezaujatost, veškerá konání činíme s nadhledem. Jakýkoliv strach lze eliminovat také smyslem pro odpovědnost.

Umět splnit přání je skutečně možné, toto přesvědčení je součástí magického vnitřního díla, pokud bez pochyb víme, že nám v tom nic nebrání, ani naše vlastní (omezující) myšlenky nebo vnitřní přesvědčení, osobní vzorce uložené v podvědomí. Sny se nám plní, pokud si to, po čem toužíme, přejeme z celé duše, pokud máme vytříbený cit pro pravdu, jakousi vnitřní skutečnost, vnitřní vědění. To vše splývá se smyslem pro odpovědnost. Způsob myšlení a uvědomování si nakolik nás myšlenky ovlivňují, obzvlášť ty zakořeněné v podvědomí, je zcela zásadní prioritou, nejen v okamžiku vyslovení přání, ale v každodenním běžném životě. Omezující myšlenkou je například vyslovené přesvědčení: „Je to příliš krásné, příliš dobré nebo příliš jednoduché, než aby to mohla být pravda.“ Nebo syndrom nedostatku, přesvědčení, že si něco nezasloužíme, nedůvěra v sebe, případně nedůvěra ve vyšší magické síly, může podporovat proud nebo dokonce koloběh životních nezdarů. Od života dostáváme kouzelné dary a někdy nevíme, jak s nimi naložit, mezi dary je možné zařadit nejrůznější afirmace, které mění zažité negativní vzorce. Nový vzorec myšlení vytvoříme přesvědčením, které přijímáme bez zaujetí, a přitom bez pochyb: „Jsem v rezonanci s hojností, jsem naplněn vnitřním i vnějším bohatstvím.“ Pokud se zaměříme na vykonání dobrého skutku sám pro sebe, časem zjistíme, jak mystické věci fungují, poté je možné vykonat dobrý skutek pro podporu čehokoliv vnějšího.

Pro začátek můžeme zvolit tři jednoduchá přání, taková, která nás naplní a uspokojí, podmínkou je neomezovat jejich splnění omezeným vnímáním, nejistotou a „špatnými“ pocity. Aktivní a vědomá magická praxe předpokládá neochvějnou víru v neomezené možnosti. Pokud toto skutečně přijmeme, časem nám může dělat problém otázka co si vlastně máme přát, ale s tím nám nikdo neporadí, jen my víme, co je pro nás to pravé, jen my se můžeme napojit na naše nejhlubší vnitřní signály. Řídit se hlasem vnitřního signálu, osobním vnitřním kódem, znamená jít si svou cestou bez ohledu na to, co kdo říká, co si o nás naše okolí myslí, bez ohledu na představy nebo domněnky někoho druhého. Bez ohledu ale neznamená bezohledně.

Nejen v rámci přání je základem magického tvoření vnímat každý okamžik, kdy se náš vnitřní signál rozezní, pro každého bude tento vnitřní signál představovat něco jiného, jakmile tento signál objevíme, nebude nám dělat problém jej ve správný okamžik kdykoliv vyslyšet. Vnitřní signál, nebo záblesk intuice souvisí s proměnou zažitých jistot, s vnímáním skrytých jsoucen, s vnímáním jedinečnosti nekonečného Universa. Mnohá poznání pro nás budou nová, neobvyklá, zpočátku je budeme vnímat jako (zdánlivý) rozpor mezi známou skutečností a novým vnímáním.

Synchronní, kauzální a příčinné jevy na souřadnicích našich propojených životů

Za každodenními zkušenostmi, v jejich mlhavém pozadí, v pozadí kauzálních, příčinných jevů nebo vztahů, za neprůhlednou clonou energetických sil lidského vědomí a lidské vůle, se nalézají skryté osobní (nebo společenské a kolektivní) vzorce myšlení, které způsobují ideální vyřešení situací anebo jejich nejméně žádané zhroucení. Zjednodušeně řečeno jsou to zažité osobní vzorce štěstí nebo smůly, případně se jedná o směs obojího, skryté vzorce úzce souvisí s kvalitou duševního zdraví. Různé zvláštní shody okolností jsou řízeny těmito vzorci, které můžeme nazvat magickými, vedou nás tam, kam potřebujeme. Skryté vzorce působí také opačně, pod jejich vlivem se nám vše hroutí pod rukama.

Pokud si uvědomíme osobní skryté vzorce, potom se o to pozorněji můžeme zaměřit na sledování mimosmyslových nápověd, které řídí nikoliv nevyzpytatelná, ale inteligentní vesmírná síla. Jedná se o zvláštní, a přitom smysluplné koincidence, o kterých možná ani netušíme, jak hluboký magický základ mají. Pokud slovo koincidence rozvedeme, zjistíme že se jedná o souhlasnost, shodu, splývání, časový souběh, současný výskyt (například objevení se stejné informace na různých místech téměř současně). Jedná se o „příznivé souhry náhod“ neboli o tvořivé synchronní, „magické pobídky“ k uvědomění si něčeho, nebo pobídky k činu, případně k nečinnosti. Například k nám „čirou náhodou“ přijde informace, kterou nejvíc potřebujeme ve správný čas, nebo se jedná o záchranu, podporu nebo pozitivní ovlivnění situace na poslední možnou chvíli. K rozpoznání těch správných informací nám pomáhá náš jedinečný a pouze pro nás platný již zmíněný vnitřní signál, pomáhá nám pozorné naslouchání a respektování vnitřních znamení.

Může se jednat o drobné souhry náhod, kterých si nevšimneme, nebo jim nepřipisujeme žádný smysl, případně je vnímáme jako chaotické nebo absurdní nesmyslnosti, a tak je bez zájmu „smeteme ze stolu“. Přesto mohou mít pro určité řešení situací nebo následný průběh různých dějů velmi silný význam. Pokud se například během dne několikrát setkáme se jménem osoby, kterou jsme dlouho neviděli, neměli bychom tuto informaci přehlédnout. Jedná se o velké věci, ale i titěrné drobnosti, jde také o zvláštní myšlenky, které nám náhle vytanou na mysli, ale i o náhlá zvláštní „zjevení“, která snadno přehlédneme nebo je budeme považovat za něco zcela opačného, než ve skutečnosti jsou, především pokud nejsme tak říkajíc duševně fit. Naše podvědomí a podprahové vnímání je neustále aktivní, o něčem přemýšlíme, něčeho si žádáme, a jako odpověď na naši žádost přijde informace, které nevěnujeme patřičnou pozornost. Může jít třeba o vnitřní pokyn někam jít, někomu se ozvat, začíst se do konkrétní knihy, pozorně poslouchat, co kdo říká, vnímat zdánlivě náhodné poznámky kolemjdoucích nebo přátel a tak podobně. V případě potřeby můžeme vědomě vyslat telepatickou zprávu nebo výzvu, současně v myšlenkách nabídneme něco na oplátku, procítíme vděk, poděkování. Telepatickou informaci, pokud možno vyšleme směrem k někomu, o kom víme, že je dostatečně senzitivní, a že náš vzkaz podvědomě přijme. Energii myšlenky řídíme, přesně ji nasměrujeme k adresátovi. Před vysláním telepatické zprávy se pokusíme naladit na energetické vibrace příjemce.

Za těmito vnitřními pobídkami nebo pokyny se skrývá základní smysl, jímž je intuice. Za dokonalé vnímání synchronních jevů, které ale musí fungovat tak nějak samo od sebe, můžeme považovat vnímání barev a jejich kombinací, zvuků, symbolů, znamení, čísel a číselných kombinací, přírodních jevů, znamení v krajině. Nejde to ale přes sílu, nejde to ani tak, že za každým jevem budeme vidět „ukazatele na cestě“ nebo skrytou informaci, kterou si tam za každou cenu (logicky) dosadíme. Nehledejme za synchronními jevy vždy jen logiku, všímejme si především těch (magicky působících) pobídek, které nás sami od sebe vnitřně a s určitou naléhavostí osloví, a které nejsou měřitelné racionální částí lidské mysli. Jedná se o určitý způsob nazírání doprovázený vstřícnou důvěrou k vnitřnímu hlasu, k podvědomým vnitřním signálům – inspirativním zábleskům vědomí, k předtuchám, k vytříbené předvídavosti a k energetickému působení tajemného světa neviditelna.

VÁNOČNÍ INSPIRACE – tištěné a elektronické knihy Psychologie chaosu

Stále přítomný neviditelný a nehmatatelný svět neviditelna bez pochyb existuje, ve věčné přítomnosti čeká, až bude spatřen za účasti neohraničeného a neomezeného vnímání času a prostoru, dokonce nám může být ku prospěchu, například v podobě spojení s kosmickou energií, se světem duchů a dalších nadpozemských bytostí. Což souvisí s uměním nebát se neznámého a přitáhnout k sobě „neviditelné dobrodiní“ nadpozemského světa. V mistrovské magické praxi je ale důležité neopomínat, že pozitivní pomoc není to samé jako „činit dobro“. Podstatná pro tvořivou magickou činnost je víra v éterický svět neviditelna. Pokud uvěříme, poté si také dovolíme se na jemnohmotné esence bytí bez pochyb spolehnout. Se světem neviditelna totiž úzce souvisí neprobádané či neznámé součásti nás samých, našeho vyššího já, toto uvědomění je základem pro veškerou tvořivou magickou činnost. Tajemný nadpozemský svět je neoddělitelnou součástí nás samých.

• Adept mystických učení nikomu nevnucuje svou vůli, vědomě pracuje s vlastní energií a s podpůrným využitím neviditelných sil, energií a informací. Je si vědom, že stavebním kamenem stvoření je vědomí, hmota mohla vzniknout až z ducha, pokud bychom hmotu považovali za prvotní stavební kamen stvoření, současně bychom tvrdili, že z hmoty je možné vytvořit život bez účasti ducha a vesmírného Vědomí. Pokud přijmeme, že hmota existuje nejdříve v éterné formě, potom budeme schopni, mimo jiné, upamatování se na nejrůznější epizody a zkušenosti z minulých životů v rámci souvislostí se životem současným.

Prostor doslova jiskří nadcházející změnou, každá změna na pomezí věků před sebe vrhá stíny, pro někoho dramatické, pro jiného vzrušující, ať už v kladném, či záporném smyslu. To staré končí a nové přichází, a veškeré dramatické události, (které doprovázejí změnu ohraničeného a omezeného vnímání času a prostoru, a které zastiňují všechny pozitivní události), spočívají v tom, že lidé, každý jeden z nás, se právě teď musíme rozhodnout pro nové nebo pro staré. A všemu novému učinit místo, v našich myšlenkách a představách, ve vztazích, ve společnosti.

A co je nám předkládáno k rozhodování? Zda se duch nachází v nitru člověka nebo mimo něj, zda je rozdíl mezi vnitřním a vnějším. Zda se „duch života“ nachází v každé živoucí věci, v celé přírodě, ke které jsme ztratili úctu. Zda můžeme být samostatnými bytostmi s vlastní vnitřní autoritou nebo zda se nutně potřebujeme (téměř na každém kroku) opírat o vnější autority (politiky, náboženské mesiáše a související kulty). Nebo zda je skutečně možné řídit se sami sebou a opírat se o vlastní odpovědnost a vlastní svědomí. Zda potřebujeme stovky institucí řízených a kontrolovaných vládní byrokracií. Jedou z odvážných otázek je, zda vůbec potřebujeme jakoukoliv politickou stranu. Nebo jakoukoliv formu „hlídacího psa“. Zda nutně potřebujeme korporátní obchodní řetězce, nebo dáme přednost místím farmářům a drobným živnostníkům. Zda skutečně potřebujeme s každou maličkostí jít k lékaři, nebo se můžeme sami odpovědně strat o své zdraví. Zda není právě teď vhodný čas vyrovnat se s dualitou ve vztazích mezi mužem a ženou, nejen osobních, ale i na všech společenských úrovních, neboť nový věk si žádá, aby muž nebyl nadřazený, aby tomu nebylo ani naopak. Zda dokážeme přijmout, že dualita pozbývá ve věku Vodnáře značného významu, že je nutné shodnout se na rovnosti a jednotě veškerého Života, na rovnosti mezi životem mystickým a praktickým. Zda se dokážeme zbavit syndromu největšího zla světa, jímž jsou všechny „svaté války“ a s nimi související falešná bohabojnost. Zda již přišel ten správný čas proměny hlučných sociálních revolucí v tiché, vnitřní, bytostně organické, tvořivé revoluce vycházející z ducha člověka, a ve světě se projevující okamžikem překonání nadkritického množství „probuzených“. To vše je mnohem složitější, než jak zde pár slovy nastiňuji, ale někde začít musíme – nejlépe každý sám u sebe, každé jednotlivé rozhodnutí každého z nás ovlivňuje kolektivní vědomí.

♥    ♥    ♥

Související článek: Prvotní vědomí prochází neutuchajícím procesem stávání se, proměnou dokonalé rovnováhy v nerovnováhu stává se poznatelné ve vědomí člověka

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze