Mystické prožitky a vnímání vnitřního Světla

Obloha se nejdříve stala neobyčejně zářivě modrou a po chvilce vše kolem potemnělo jako uprostřed temné noci, stalo se to nečekaně za jasného, prosluněného dne, v jakémsi mimočasovém okamžiku. Stejně náhle a nečekaně tajemná záře prosvětlila podivně černo černou tmu. Fyzické tělo, nacházející se ve zcela bdělém stavu, zaplavilo pronikavé světlo duše, náhle tonulo v nadpřirozené, v duchovní proměně skryté mystické záři. Duše jako by nespoutaně a volně stoupala k obloze po slunečních paprscích a s úžasem vnímala Slunce jako tajemnou bránu mezi tímto a nadpozemským světem. Lidské duše se dotklo zasvěcující poznání, a vědomí lidské bytosti okamžitě přijalo informaci, že kdykoliv může vstoupit na místa, která byla pro její nevědomost doposud uzavřená. Přijala informaci, že tvořivé světlo, prostupující vesmírem, je stejné jako světlo zářící uvnitř lidské bytosti. Oddaně se nechala tímto jasným a čistým, neposkvrněným světlem vést. Toto světlo, totožné s bytím a nesmrtelností, ji v daném okamžiku povýšilo nad veškerou temnotu a bylo jí přislíbeno, pokud bude toto světlo následovat v každém okamžiku svého bytí, tak v klíčových fázích života dosáhne božských atributů vědomí Slunce. Neboť čakra solar plexu, která přijímá koncentrované vesmírné světlo v podobě slunečního záření (čistou energii, pránu), je miniaturním sluncem v lidském těle. Duše si uvědomila, že pokud toto mystické světlo, bez jakéhokoli určení a bez osobitých vlastností, vystoupá nad srdeční čakru, její lidská podoba se i mimo zážitky mysteria jitřního osvícení ztotožní s bytostí, která v srdci člověka září jako všeobjímající láskyplné světlo vesmírného Vědomí. Planoucí jas ohně a Slunce je světlem bez počátku a konce, je světlem nekonečné síly, ústa náhle vnímají žhnoucí oheň vlastních slov, vědomí je uchváceno spalujícím ohněm času a vnitřní bytost sama stává se plamenem, vnitřním bílým světlem. Jakmile posvátná hrůza z mystického poznání a z vlastní pravdivé podstaty pomine oči jsou náhle schopné vidět tělesné záření ostatních lidských bytostí, vidí světlo kolem jejich hlav, vidí světlo vycházející z jejich ramen, světlo, které nevědomky zaměňujeme s andělskými křídly.

Vnímání spirituálního světla fyzického těla rozproudí zářivý oheň tvořivého bytí

Podobné mystické prožitky umožňují získat dovednost uvědomovat si, jak čakra solar plexu reguluje proudění životní energie ve fyzickém těle, umožňuje vědomě vyzařovat vnitřní světlo. Toto světlo umožňuje „vidět i ve tmě“, působí jako maják uprostřed rozbouřeného moře, dovoluje vidět a předjímat události budoucí, probouzí jasnozřivost. Člověk zakouší neodbytný pocit, jako by se v jeho pozemském těle nacházely střípky či zářivé krystalky křišťálu nebeského původu, krystalky křišťálu, jenž jsou náhle vnímány jako koncentrované, ztuhlé světlo samé podstaty bytí. Které můžeme vytušit jako tvořivé světlo, jako tajemnou plodivou sílu veškerého Života. Poznání spirituálního světla zvaného „universální prázdnota“, překročení běžného lidského stavu a objevení psychických schopností osvobozuje od veškeré podmíněnosti. Na úrovni solar plexu se učíme pracovat se strachem a úzkostí, se žárlivostí, s klamem a zrádností, pošetilostí, smutkem a vyčerpáním, s osobní silou a pevnou vůlí, s duchovní nezralostí. Jakmile tyto aspekty zpracujeme, vnitřní světlo se může plně soustředit na energetické působení srdeční čakry (energetické centrum světelného těla) a na vědomé propojení s vyšším Já. Srdeční čakra je považována za energetické centrum vnitřního ohně a je bránou k vyššímu vědomí. Tak jako byl loňský rok zasvěcen čakře solar plexu, tak letošní rok je především o energii srdeční čakry. Čtvrtá čakra lásky a moudrosti, zvaná „Anahata“, představuje energii srdce, vnímání života skrze srdeční centrum, vnímání pravdy. V srdeční čakře, která je průsečíkem mezi nebem a zemí, je vyhodnocována jak naše vyspělost emoční, tak duchovní. Otevřená srdeční čakra nám dovoluje, aby dávání a přijímání bylo v harmonii. Uvědomujeme si nejen celek, ale i detaily, energie makrokosmu i mikrokosmu. Kdo dokáže řešit problémy více srdcem méně hlavou, najde vždy to nejlepší řešení.

Totožnost mezi vnitřním a kosmickým světlem je poznatelná koncentrací na srdeční lotos, vnímáním, jakým způsobem sluneční pleteň přijímá světlo a jak srdeční čakra tímto světlem rozptyluje mlhu, stíny a temnotu. Izolace znamená, ať už chtěná nebo nechtěná, konfrontaci s neznámem, s ne zcela běžným poselstvím, jenž nemusíme být schopni okamžitě rozluštit. Počínaje neobvyklými dialogy se sebou samým, zkoumáním stavu vlastní duševní úrovně, odhalením nevědomí a jeho dynamiky, ponořením se do hlubin vědomí. Ponořením se do embryonální fáze bytí jako takového, nebo do různých fází bytí, kdy se člověk znovu a znovu stává „duchovním dítětem“, kdy znovu a znovu objevuje svůj věčný život, věčné vědomí. Následně přichází touha uvědomit si rozhodující událost, nebo skrytou historii, která osvětluje současný stav, příběhy dávných lidských společenství, které se odehrály v pradávné minulosti, jako neodlučitelná součást dnešního lidského bytí. Přijít na to podstatné, co předcházelo současným podmínkám žití lidského rodu. Co je skryto ve starobylé minulosti člověka, co skrývá archaický vesmír, co máme do dnešních dnů společného s archaickým myšlením dávného člověka, dávných civilizací. Přichází nové hledání odpovědí na odvěké otázky, jak a proč se v kosmickém čase mění duševní úroveň (nevěřícího) člověka, jak a proč vznikají nesčetné představy o tajemném světě nevědomí a tajemných světech mimo lidské vědomí. Kde se bere hluboký mystický cit, čím je náhle potlačen a kam se ztrácí, co přinutí vnitřní světlo, aby pohaslo, co je skryto v nevědomých oblastech hluboké lidské psychiky, v tajemné metafyzice tohoto světa.

Nahlédnutí do uzavřeného pole vědomí dávných předků, nahlédnutí do jejich světů nám umožňují symboly, mýty, mystické obřady a mystické zkušenosti, prvopočátky lidských duchovních hodnot, které objevujeme skryté v tradicích východní a západní kultury, které se v mnohém odlišují. A jejichž některé výklady, vysvětlení a porozumění jiným formám bytí a vnímání éterických těl nadpozemských, zářivých bytostí, které existovaly před vznikem hmoty, a budou i nadále existovat, až tento svět forem zanikne, bývaly v minulosti určené jen zasvěceným. Nyní nastává čas, kdy se spiritualita člověka a metafyzika bytí více otevírá lidskému vědomí, a pokud se člověk dnešní doby vzdá předsudků a strachu, tak má jedinečnou možnost být součástí mysteria duchovního poznání a vědomým průkopníkem všeobecné Transformace Lidského Vědomí.

Inspirace – tištěné a elektronické knihy Psychologie chaosu

Pokud člověk touží dostát mystériu poznání, proniknout do světelných kosmických prvků a lépe vnímat uspořádání kosmické hmoty, měl by si více všímat světla, a to kdekoliv a kdykoliv. Světla prostupujícího mlhou, světla stojícího před stíny v přírodě. Světla všech Hvězd na obloze (světelnou záři tisíců sluncí), světla Slunce a Měsíce. Světla ranního rozbřesku či úsvitu, světla bouřkových blesků protínajících oblohu, světla skrytého v barvách duhy. Nejrozmanitější světelná znamení a světelná zjevení, tajemná světla poznání. Světla vyzařujícího z lidských očí. A v neposlední řadě čistotu srdcí těch lidských bytostí, jejichž vnitřní zář přesahuje záři Slunce i Luny. Měl by rozpoznat koncentrované světlo ztuhlé v křišťálu, takzvané kamenné světlo, které napoví více o nebeském původu křišťálu. Poté náhle a bez výhrad přijme poznání dávných mystiků, kteří nám mnoha způsoby sdělují, že člověk vznikl ze světla a ve své podstatě je tímto Světlem.

Související články: Fenomén tvůrčí dračí energie aneb proč v sobě nesmíme zabít Draka, Božská geometrie, Universum a posvátné místo v lidském srdci

♠    ♥    ♣

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze