Štědrost přírody, tajemné světlušky a kouzlo noci svatojánské

Čarovná svatojánská noc, slavená v předvečer svátku svatého Jana, která navazuje na oslavy letního slunovratu, je spojena s kouzly a tajemnými světýlky. Než se přeneseme do podivuhodné říše hmyzího společenství, tak si připomeňme, že svatojánská noc se vztahuje k původním pohanským tradicím, k symbolice světla a ohně, tance, letních lásek, seznamování, namlouvání, sexuality a také štědrosti. Štědrost je jednou z úžasných vlastností přírody, štědrost je idea zakomponovaná v přírodních zákonech, příroda překypuje štědrostí, nabízí více, než očekáváme, více, než si uvědomujeme. Příroda člověka nezištně obdarovává, projevuje ochotu podělit se o své jedinečné výtvory, ve své štědrosti je velkorysá. Štědrost přírody je její vlastní strategií růstu, je osvobozena od strachu, neobává se někomu něco dát, neovává se, že tím o něco přijde, že ji to oslabí. Příroda není rozhazovačná, není lakotná ani chamtivá. Štědré jsou louky, které nabízí nejen devatero svatojánských bylin, štědré jsou stromy a keře, lesní studánky, les překypuje štědrostí lesních plodů, lesní mech skrývá rozličné druhy hub, stačí jen natáhnout ruku a vzít si tolik, kolik potřebujeme. Příroda nenaříká nad nedostatkem, pokud se s námi podělí o své hodnoty, pokud nám věnuje kus sebe. Příroda nás obdarovává nádhernými prožitky, které nás nic nestojí.

Oslavy slunovratu můžeme zakončit na Svátek sv. Jana, 24. června, například zapálením svatojánského ohně. „Na svatého Jana, otevírá se létu brána.“

Romantické tajemství světlušek

Setkání se světluškami, které produkují světlo, je jako romantické večerní představení, nicméně tito broučci přežívají jen několik dnů po páření a nakladení vajíček. Jedním ze symbolů období kolem letního slunovratu je svatojánská muška, světluška (lampyridae) nebo fosforeskující brouček, kterého můžeme spatřit ve vyhřátých nížinách i údolích hor. Pomalu se pohybující mihotavá zelenkavá světýlka, která se v tomto čase rozsvítí uprostřed přírody skryté do hábitu noci, jsou znamením milostného namlouvání, létající světélkující broučci za teplých letních nocí jsou samečci. Nelétající samičky světélkují v trávě, na listech a větvích lesních podrostů svým světlem vábí samečky k páření. Světélkující tělíčka samečků uprostřed noci tančí nad zemí, probleskují ve vysoké trávě, hledají světelné body nepohybujících se samiček bez křídel. Světélkujícím zvěstovatelům léta z čeledi světluškovitých se také říká svítilky třpytivé nebo janíčci s lucerničkami. Za příznivých povětrnostních podmínek je můžeme spatřit právě v den svátku svatého Jana.

Schopnost vytvářet světlo se nazývá bioluminiscence. V organismu světélkujících broučků probíhá chemický proces, kdy se látka zvaná luciferin odbourává luciferázou a tím vzniká světelná energie s různou intenzitou svitu. Energie při tomto procesu uvolněná je vyzářena ve formě světla. Toto světlo je studené, tělíčka světlušek se nezahřívají, vzniká jen minimální tepelná energie. Světlušky středoevropských krajů vytváří poměrně slabé světlo, tropické druhy světélkujících broučků osvětlují krajinu jako skutečné lucerny. Samečci mají jeden světelný bod, samičky, které svítí výrazněji a svítit vydří až tři hodiny, mají dva světelné body, jejich světelný orgán obsahuje tisíce fotocytů – buněk schopných produkce světla. Světluška vlastní vůlí ovlivňuje vyzařování světla ze svého těla, světlo rozsvěcí a zhasíná regulací přívodu kyslíku do světelných orgánů.

Bioluminiscence, tedy emise neboli vyzařování světla z biochemických reakcí v živém organismu, je proces, kdy se energie mění na světlo. Intenzita světla se odvíjí od přísunu energie, barevnost světla ovlivňuje pH reakce, u různých bioluminiscenčních organismů je barva vyzářeného světla jiná, (tuto schopnost mají některé houby, mech, plankton, bakterie, žahavci, hlavonožci, medúzy, ryby, brouci). Vyzářené světlo se pohybuje na vlnových délkách od žluté, zelené, červené, fialovo-modré. Na tomto procesu se tedy podílí energie, nezbytná je přítomnost kyslíku, látka luciferin jako základní substrát reakce a enzym luciferáza, který reakci katalyzuje. Luciferiny patří do skupiny biologických pigmentů.

Luciferin – odvozeno z latinského lucifer = „světlonoš“, lux = světlo, fero = nesu. Což znamená „nesu světlo“.

Pokud světluška cítí ohrožení ihned zmizí ve tmě, v jediném okamžiku zhasne své světýlko a splyne s okolím.

My lidé jsme podobni světluškám, jen to naše světýlko není tolik vidět, pokud se cítíme v ohrožení nemůžeme se vypnout a zahalit se do pláště neviditelnosti

Právě teď se nacházíme ve zvláštním období, občas máme chuť zcela se vypnout, odpojit se od informačních kanálů, internetové a mobilní sítě a na pár dní někam zmizet. Prostor je prosycen něčím hodně zvláštním, neobyčejným a snad i neznámým, a my jako bychom měli potřebu být součástí této jedinečné energie, někde v klidu a v tichosti. Nevíme, co to je, co je právě teď zvláštního na světle, které přichází s létem. Nevíme ani, co se děje s námi, co zvláštního se odehrává v nás, v našem nitru, a také kolem nás. Přicházejí energie, které nám říkají, nepátrejte po tom, co se děje, co přichází, namísto otázek buďte naplno součástí té zvláštní atmosféry. Nechte to zvláštní prostě jen tak plynout v přítomném okamžiku, pouze se zlehka, nenuceně, a dokonce i bez jakéhokoli očekávání napojte, informace přijímejte intuitivně a telepaticky.

Tyto velmi zvláštní éterické a spirituální energie dosáhly svého vrcholu v den letního slunovratu a doznívat budou ještě nějaký čas po svatojánské noci. V tento magický čas nic neplánujme, nic neočekávejme. Není zde ani žádná nabídka, jaké energetické aspekty „protékající Prostorem“ tentokrát zasáhnou naši mysl, naše vědomí, jak se dotknou naší duše. Opravdu nechme vše plynout. Nepředvídejme. Nesuďme (nestavme se do role sudiček, ani sami k sobě, ani k druhým). Pouze vnímejme a zůstávejme ve svém nitru, ve své vnitřní tichosti a ve spojení se svým vnitřním světlem a se svými vnitřními stíny, kterých se nikterak neobávejme, dovolme jim projevit se a nechme je v poklidu odejít. Zůstaňme v souladu se svou jedinečnou životní energií a přitom si dovolme v určitý okamžik, pokud rozpoznáme, že tento okamžik přichází, odosobnit se od dosavadního duchovního poznání, od přijaté spirituality, veškeré nám známé mystiky, od svého podvědomí, od svých přesvědčení. Zůstaňme v prostoru a času spojeni s přítomným okamžikem, zůstaňme v tento magický čas jako prázdná křišťálová číše, která má být až po okraj naplněna novou energií a novým poznáním.

(Aktualizovaný článek z archivu)

Související článek: Čarovné byliny letního slunovratu a noci Svatojánské

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze