Zápisky z deníku vnitřního pozorovatele – „Snové stínohry iluze a reality“

Každý nový den je aktuální příležitostí uvědomit si to, co na úrovni duše víme, že náš vesmír není prvotně tvořen hmotnou substancí, ale po sobě jdoucími okamžiky zážitků. Hýčkáme si svůj vnitřní svět a chápeme, že vše souvisí se vším. Prociťovat skutečné, vědomé bytí a harmonii mezi hmotou a duchem vyžaduje pokoru vůči všemu, co nás přesahuje. Vnitřní svět není hmatatelný, nelze jej vzít do rukou, přesto v sobě můžeme ztělesnit cestu, která vede z mysli do srdce. Ztotožnění s absolutním Vědomím přináší překvapení v podobě procítěné prázdnoty. Dalším překvapením je, že prázdnota je dokonale tvárná. 

Co je v prostoru kolem nás, ze všeho existujícího, nejviditelnější, pokud se kolem sebe rozhlédneme? My sami v podobě hmotného těla? Nebo různé věci? Nebo prostor – zdánlivé prázdno – mezi námi a pozorovanou věcí? Zrak se zaměřuje na objekty, přitom prostor mezi nimi není vnímán. Nehybný prostor je pouhým zdáním. Prostor se obtáčí kolem hmotných objektů. Každá hmotná věc, včetně fyzického těla, vlastně vymezuje prostor – ve své podstatě je každý předmět projevem existence prostoru. Hmotná věc sama o sobě, z pohledu kvantového vědomí, obsahuje více prázdného prostoru než hmotných prvků. Námi vnímaný prostor je projevený viditelnou existencí našeho hmotného těla a jiného hmotného objektu, na kterém spočine náš zrak. Svět není tvořen hmotnými objekty, ale prostorem mezi nimi, objekty tento prostor vymezují. Přitom žádnou věc nebo objekt nedokážeme vnímat komplexně, v celé své složitosti, věci vidíme pouze z rozmanitých perspektiv.

Realita je vázána k fyzickému stavu bdění, je prožitkem a skutečností, kterou vnímáme, je pro nás ucelenou informací, kterou sami sobě předkládáme. Prožívání sebe sama v každodenní realitě úzce souvisí s niterným vnitřním světem, kde se mysl zabývá sny, přáními, tužbami a vzpomínkami. Tajemství skrytá v nejhlubších vrstvách podvědomí se ve stavu spánku i bdění mohou podílet na vytváření konstrukce naší vlastní reality, potom snadno vzniká jen velmi tenká hranice mezi realitou a vnitřním světem. Skutečnost jako konstrukce tvořivé mysli? Dokáže mozek magicky manipulovat s tím co díky našim smyslům považujeme za skutečnost?

Nervové buňky mozku propojené synapsemi se podílí na zpracování – interpretaci vizuálních informací získaných zrakovými a dalšími smyslovými vjemy

Zrakem přijímáme vnější signály, které mozková kůra přeměňuje na trojrozměrný obraz. Mozek ve zlomcích vteřin vyhodnocuje složitou mozaiku vjemů, obrazů, zvuků, vůní, souvisejících vzpomínek, dříve uložených poznatků. Přitom velké množství informací ještě filtruje. Takto získáváme jen zlomek informací z okolního prostředí. Na základě vnějších prožitků a vnitřních myšlenek vzniká dojem individuálně vnímané reality. Další kvanta vjemů, které mozek nedokáže nebo nestihne v plynutí času zpracovat, se ukládají do podvědomí.

Na jakém základě mozek určuje, co máme vidět?

Můžeme mozek podezřívat z toho, že pokud nezbystříme vnitřní pozornost, pokud je náš myšlenkový svět chaotický, tak je v podstatě jedno, co nám mozek naservíruje, jaký obraz reality nám předkládá? Je vnímaná výseč reality interpretována na základě osobního vnitřního nastavení a zároveň podle aktuálního kolektivního zadání? Jak často jsme chyceni v pastích vlastních vjemů, pokud věříme pouze tomu, čemu věřit chceme? Mozek skládá pohyblivé obrázky reality, někdy se nám stane, že si vzpomeneme na nějaké naše náhodné pozorování a dáme je do nových souvislostí. Dávné vzpomínky vystupují v mysli nesouvisle, skládají se jako puzzle, a někdy mohou být ovlivněny tím, jak sami sebe a svět vnímáme právě teď, v tuto chvíli. Svoboda je v tom nejhlubším smyslu cestou vnitřního zrání. Být svobodný znamená být bez předsudků otevřený všemu, co přichází. Předsudky rozptylují a odvádějí pozornost. Někdy je třeba opustit to, co má danou formu, a nechat se formovat samotným životem, nikoliv tím, co má tendenci vymezovat mantinely. Nikoliv tím, co má samo o sobě tendenci nás formovat určitým, pevně daným způsobem, což ani nemusíme postřehnout.

Uvědomit si sebe, pochopit smysl slov „přijetí“ a „odevzdání se“. Postavit v sobě posvátný chrám a pečovat o něj, to je důležitou součástí mystického zasvěcení. Uvědomit si, pokud hledáme, zda nejsme přesmíru zaujati samotným hledáním, zda se podvědomě nezabýváme pouze hledáním. V okamžiku, kdy přestaneme hledat, kdy víme a jdeme za hlasem svého srdce, začneme přijímat skutečné poznání. Uvědomíme si, že vše je propojeno, že vnější svět je tím více dokonalý, čím více dokonalý je svět vnitřní. Teprve poté začneme s každým prožitkem vnímaným tady a teď skutečně nacházet, a na vyšší úrovni zjišťovat, že vše má svůj smysl.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Nekonečný oceán kosmického Vědomí

Vesmír je nekonečný oceán energie a vědomí, vesmírem protékají obrovská kvanta informací, kvanta obrazů reality s barevnými holografickými efekty. Člověku je umožněno stahovat si z kosmického vědomí schémata, návody, projekty. Kosmické vědomí uvolňuje různá schémata podle aktuální vyspělosti člověka. Je pravdě málo podobné, že by tomu mohlo být jinak. Jedním z prvních schémat, stažených z kosmického vědomí, pravděpodobně mohl být návod na to, jak v náruči drsné, nepřívětivé přírody rozdělat oheň. Svět hmoty a prožitků funguje jako zrcadlo. To, co nacházíme jako projevené ve světě hmotném, má svůj odraz na úrovni jemnohmotné sféry, a naopak. Je rozdíl, pokud se někdo snaží být odrazem lásky (světla), nebo JE láskou (světlem). Tak je to i s krásou. Vnější krása je odrazem, vnitřní krása JE skutečná. Abychom něčím skutečně byli, musíme se tím stát vnitřně. Vnitřní moudrost a láska je nadána tvořením vnějších forem, je nadána vyjádřením tvořivých vnějších vztahů. Světlo nás k sobě přitahuje svou schopností předávat nám informace.

Světlo nás fascinuje, a je tomu tak z toho důvodu, že my sami jsme ve své podstatě zhmotněným vlnobitím světelného proudu kódovaných informací.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze