Mohl svět vzniknout bez zjevného důvodu? Nebo je nemožné, aby cokoliv vzniklo bez důvodu?

Světlo informací se při vstupu do gravitačního pole ohýbá, prostor, jímž prostupuje je zakřivený. Neznámá síla, způsobující zakřivení prostoru a času, pozorovateli umožňuje zažít a spatřit sám sebe.

Tvořivá vesmírná alchymie a základní struktury bytí

Přírodní procesy, které známe, jsou součástí celku, vzájemná kvantová propojenost všech procesů je součástí kreativního přírodního principu vždy přítomné, rozptýlené sebe-organizace přírodních systémů mnohaúrovňové reality. Vesmírná alchymie se podílela na vzniku fyzického těla živé bytosti, trojrozměrného objektu, nevědomě řízeného chemickým systémem, jenž udržuje sám sebe při životě. Pro pochopení vesmírné alchymie účastnící se na procesech potřebných pro vznik základní struktury bytí je nutné mít intuitivní fantazii. Ostatně intuice i fantazie je zahrnutá v energetické struktuře uvnitř DNA. Základem struktury DNA je kód života, bio-kosmický zvuk zahrnující v sobě molekulární princip života. Informace obsahující kódy potřebné pro vznik života se ve své prvotní zvukové podobě šíří v mnoha podobách všemi směry poté, kdy je do pohybu uvedena síla, která buď má, nebo nemá důvod, aby vznikl nekonečně bohatý svět a posléze život objevující se v původně neuspořádaném neorganickém vesmíru.

Člověk – bytost s psychofyzickými vlastnostmi

Pro nás známou vrcholnou podobou života na Zemi, vniklou z původně beztvaré, a přitom vše obsahující dimenze, je zrození myslících bytostí s psychofyzickými vlastnostmi, se schopností vnímat, rozlišovat, uvažovat, představovat si, rozhodovat se, mluvit, slova převést do obrazové podoby a naučit se psát a počítat. Další výčet schopností by mohl pokračovat dlouhou řadou, včetně latentních schopností mysli prozatím skrytých v nevědomí. Proces myšlení a schopnost tvořit se zdokonaluje takovým způsobem, že člověk je schopen napodobovat přírodu v umělých, nepřírodních podmínkách.

Nervová spojení v lidském mozku připomínají podzemní síťové propojení kořenů stromů, rostlin a podhoubí. Života plné půdní prostředí funguje jako dorozumívací komplex například lesního organismu. Způsoby dorozumívání probíhající přímo v naší bezprostřední blízkosti, v celé přírodě, například na základě symbiózy neživých organismů, nám dávají vědět, že vesmírná alchymie, založená na tom, že vše spolu navzájem souvisí a komunikuje, nemůže být dílem náhody.

Život je sérií šachových partií, milovníci této hry na život jsou mimo vše ostatní také dobrodruzi. Hyperaktivní člověk přijímá spoustu energie, na příjem reaguje výdejem, pestrou a neúnavnou aktivitou, která se pro lidi v jeho okolí může zdát nepochopitelná. Pokud by energii pouze přijímal a nevydával, neustálý přísun energie by jej mohl zničit. Zde je uvědomění, že život je pohyb, energie musí proudit všemi směry, časoprostorem i skrytou strukturou času. To, že se nám něco děje, něco pozorujeme,  něčeho jsme svědky, pro něco se rozhodneme, něco vykonáme, má buď zjevný nebo skrytý důvod.

Latentní obraz budoucnosti, uskutečnění záměru a reakční čas

Časově určený obraz života v pohybu a pohyb novostí, skrytých v prozatím nerozpoznaném bodě časové vlny s charakterem pravděpodobnosti, souvisí s očekáváním budoucnosti v nevědomých procesech a podivně specifických informacích, které mohou být matoucí. Jedná se o předsunuté obrazy budoucnosti v podobě předzvěsti, předtuchy, průhledu do časových oken latentních skutečností, intuitivních varování, různých jevů, kterých si nevšimneme, setkáních, která nepovažujeme za důležitá, odmítnutí neočekávané nabídky nebo výzvy. Latentní časový bod (skrytý, nezjevný, zatím neprojevený, latentně přítomný obraz) je logickým místem, kde se rozvětvuje obraz možného budoucího dění. Nikoliv osudovým předurčením, ale výběrem z energo-informačního pole již existujících možností na základě vědomého nebo nevědomého rozhodnutí.

Rozvětvený předsunutý latentní obraz budoucího dění souvisí s rozhodováním, s myšlenkami na uskutečnění záměru, s představami (mentálními simulacemi různých variant). Jakmile se rozhodneme pro určitou variantu výběrem ze zamýšlených možností uplyne určitá doba mezi akcí, činem, výzvou učiněnou pozorovatelem a očekávanou reakcí – uskutečněním záměru. Reakční čas je onou latencí, skrytou prodlevou, zpožděním mezi procesem rozhodování, konečným výběrem, aktivní činností, odezvou na popud nebo podnět a konečným stavem – uskutečněním záměru v realitě. Reakce přicházející jako obraz manifestované či vyjevené skutečnosti, pozorovaného jevu nebo děje, je následkem způsobeným výzvou, přáním, iniciací záměru pozorovatelem, neboť myšlenka a emoce fungují jako přenosová média. Latentní obraz existující v poli možností se vyvoláním čili iniciací změní ve viditelný v pozemské hrubohmotné realitě.

Čím je časová latence (prodleva) nižší, tím více má pozorovatel pocit uskutečněného „zázraku“, získává jistotu, že vnitřní vědomá „dálková komunikace“ s energo-informačním prostorem vesmíru skvěle funguje, pokud se dosud neaktivní časové okno projeví v linearitě pozemské reality. Zpožděné zpracování vyslaného signálu (vyjádřeného přání či záměru) na přenosové trase nebo časové ose, je způsobeno nerozhodností, pohybnostmi, které zapříčiní snížení přenosové rychlosti. Nebo vyslání záměru bylo jen prázdným gestem. V takovém případě pozorovatel ztrácí víru, jeho nastavení, že „všechno je možné“ se hroutí v pochybách. Pokud je zpoždění způsobeno přímo v jádru prostorové informační sítě, může se jednat o zásah shůry, vyjádření přání buď bylo nejednoznačné, nebo jeho uskutečnění je pro pozorovatele neefektivní, nevhodné, život komplikující. Zásah shůry může být projevem důležitého obsahu nebo zásadní informace uložené v nevědomí, případně v podvědomí. K uskutečnění vyšších cílů a ideálů je zapotřebí duchovní aspirace (forma vyjádřené touhy), být si vědom vzestupných tendencí, pozitivních energií a sil, které pozorovatele vedou k záměrům s pozitivní, přínosnou motivací.

Tvořivé vědomí pozorovatele

Pokud se aktivnímu pozorovateli zadaří a přání se splní, nebo dojde k uskutečnění záměru jednou, dvakrát, několikrát během několika měsíců nebo let, nakonec pozorovatel začne vědomě žít v energetickém poli nepochybování. Bez předsudků, bez odsuzování, výrazně změní své jednání, způsob myšlení, poslouchá vnitřní hlas, jedná v souladu intuice i rozumu. Díky svému uvědomění a čistému svědomí bude žít v energetickém poli přítomného okamžiku, v harmonické součinnosti duše a ega. Proměny hmoty souvisí s dynamickou součinností vědomí pozorovatele a latentních možností skrytých mimo dimenzi časoprostoru. Kvantové částice, mající schopnost donekonečna sebe sama replikovat, obsahují v sobě fraktální informace veškerého časoprostoru. Prostřednictvím aktu vůle pozorovatele a jím vyjádřenou výzvou aktivovanou na jemnohmotné úrovni (makrokosmos), zpětně přichází reakce energetického pole možností na požadovanou proměnu hmotných objektů, hmotných projevů na úrovni hrubohmotné reality (mikrokosmos).

Zobrazit motivující elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Odpověď na otázku, zda je možné, aby cokoliv vzniklo bez důvodu se určitě nenachází pouze v jediném výkladovém rámci. Pochopení těchto procesů přichází do světa pozorovatelů nezřetelně, nejasně, zaobaleně v symbolických projevech z toho důvodu, že ne každý pozorovatel seznámený s těmito procesy má své charakterové vlastnosti a morální přístup k životu pod kontrolou. Pokud je sladění vědomí a duše pozorovatele a pozorovaného prostoru hluboké, požádá-li o znamení, odpověď se zjeví ve správnou chvíli. Pozorovatel svých vědomostí a mentálních schopností nezneužívá v rámci negativních záměrů a negativních strategií k dosažení racionálně sobeckých, egoistických, nebo na kolektivní úrovni nebezpečných cílů. To znamená, že je určitým prozřetelným způsobem chráněn, aby namísto sebe-transformace ve vědomou bytost, na pomezí nezvládnutého sebeklamu ukolébán zdánlivou bezstarostností neupadl do psychických či mentálních pastí, aby nepropadl okouzlení svými právě objevenými mentálními schopnostmi.

Albert Einstein: To, co jsme nazývali hmotou, je energie, jejíž vibrace se snížily natolik, aby byly vnímatelné smysly

Hmota je duch redukovaný na bod viditelnosti. Hmota existuje jinak, než si myslíme. Když něco vibruje, rezonují s tím elektrony celého vesmíru. Vše je propojeno. Omyl lidské existence je iluze oddělenosti. Je docela dobře možné, že za vnímáním našich smyslů se skrývají světy, o nichž nemáme tušení. Čas a prostor nejsou podmínky, v nichž žijeme, ale způsoby, jimiž myslíme.

Související články: Každý z nás v sobě máme potenciální schopnosti dobrého mága, Jak vědomě tvořit pomocí magnetické síly myšlenek, představ a záměru

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze