Duše jsou jako hvězdy

Hvězdy zanikají a z jejich vzpomínek se rodí nové

Věříme v život budoucí a v nekonečnost, a pokud nevěříme, tak stejně nechceme odejít úplně a navždy.

Ona nekonečnost se skrývá hluboko v nitru, naše nitro je nekonečné stejně jako je nesmrtelná duše. Od samého počátku je dnes na obloze stejně hvězd jako v dávných časech. Hvězdy zanikají a z jejich vzpomínek se rodí nové, avšak počet hvězd na nebeské pláni zůstává stále stejný. Nejsou staré a mladé duše. Duše jsou jako hvězdy.

Absolutno či vesmírné Vědomí může být tím, čím je díky proměnlivosti hvězd, díky proměnlivosti hmoty a energie. Existence vyvíjejícího se a transformujícího se života doslova vyžaduje nesmrtelnost duše a nekonečno jejích zkušeností z minulých životů.

Absolutno, jenž není naplněno žádným citem, není podstatným tvůrcem nesmrtelnosti – v tom skutečném smyslu. Absolutno, které dává nepřetržitý impuls k pohybu a samo je nehybné a časově neomezené, je zdrojem nevyčerpatelné energie na základě principu trvání, na základě nesmrtelnosti duše a díky touze lidské bytosti po nesmrtelnosti.

Paměť duše je základem pro zrození nově příchozí individuální osobnosti, jejíž život je doprovázen vzpomínkami duše. Bez tohoto základu by náš život začínal nesnesitelným, hrůzu vzbuzujícím prázdnem. Obohaceni pamětí duše nevědomky a okrajově „žijeme“ v jejích vzpomínkách a díky nim je vstup do nového života snesitelný a naplněný nadějí a pocitem věčnosti.

Novorozeně velkou část dne prospí – v náruči paměti své nesmrtelné duše. Díky paměti duše se neustále vyvíjíme, proto máme někdy pocit, že sníme sen ve snu, že ve svých představách vidíme obraz v obraze, že se nám vybavuje vzpomínka ve vzpomínce.

Včetně snů, obrazů a vzpomínek z jiných, blízkých i vzdálených nepozemských světů.

Diskuze