Celistvá, jedinečná osobnost budí obdiv a vzbuzuje sebeúctu

Člověk je tvořen souhrnem vlastností, vnitřních mentálních procesů, stavů vědomí (psychických, duševních), osobních postojů, návyků, vrozených předpokladů, životních zkušeností. Tímto souhrnem, vyvěrajícím ze samé přirozenosti bytí, je dána (existenciální) struktura, dynamika, individuální, jedinečná a nezaměnitelná osobnost člověka. V tomto souhrnu je čitelná struktura myšlení, motivace k činům a k psychickým reakcím na vše, co vnímáme v osobním vnitřním a neosobním vnějším světě.

Mentální mapa aneb poznej sám sebe
Mozek se musí neustále vyrovnávat s chaotickým přísunem informací, které porovnává s již dříve získanými znalostmi, zkušenostmi a sebepoznávacími procesy. Pro vytvoření vlastní mentální mapy je ideální osobní deník, v kterém nebudou chybět úvahy o sobě – prováděné ve svůj prospěch. Deník, do kterého budeme upřímně zaznamenávat, co si o sobě myslíme, jaké máme o sobě představy a kam je můžeme posunout. Zpětné pohledy nám napoví jak a proč poznáváme sami sebe skrze zrcadlení v druhých lidech. Deníkové záznamy nám umožní pozorovat výkyvy životní energie, nejrůznější vzpoury vlastní vůle, rozvíjení nebo slábnutí smyslů, nezbytné prolnutí intelektu a smyslů v harmonický celek. Umožní nám s odstupem a nadhledem pozorovat proměnlivé fungování vlastní psychiky a s přehledem objevovat vědomí vlastní osobnosti. Nastíní nám pohled na sebepojetí a proměnlivost vlastní existence. Usnadní nám rozbíjet předsudky a iluze o sobě, usnadní nám nekonečné zkoumání a utváření vlastní identity, rozšiřování repertoáru vlastních schopností. A možná dokonce odhalí i to, co je v nás hluboko zakořeněné, co je v nás nezachytitelné, co je v hluboké bezčasovosti mocnější, než naše (plytké) myšlení, co je v tajemných, nelehce zachytitelných vzpomínkách silnější, než jsme my sami.

Deník je možné si vést pouze pomyslně, ale jen v případě, že máme dokonalou paměť, která nic nezkresluje, a jsme schopni uvědomovat si jedinečnost některých okamžiků. Což obyčejně schopni nejsme, neboť jedinečnost sebepoznávacích okamžiků je skrytá především ve zpětném pohledu.

Jedinečnost není totéž, co výjimečnost
Jedinečnými se rodíme a jedinečná osobnost člověka se vyvíjí po celý život. Introspekce a občasná analýza deníkových záznamů nám vypoví mnohé o našich snech a přáních. Včetně přání týkajících se tužeb a představ o tom, jací bychom chtěli být. Přitom bude viditelně odděleno tvořivé chtění od chtění bolestivého, iluzorního. Nastíní nám jedinečný, nikoliv výjimečný, profil vlastní osobnosti. Ukáže nám, co je v nás stálé a neměnné. Sebepoznání jde ruku v ruce se sebe oceněním, s důvěrou ve své schopnosti, s důvěrou proměněnou v sebeuplatnění. Pokud známe dobře sami sebe, potom můžeme poznávat jedinečnost a nezaměnitelnou osobnost druhých lidí. Hledání sebe sama v jiné duši, v jiném srdci, v jiné hlubině vnitřního světa druhého člověka je sice vzrušivé, ale je nepostižitelné. Láska souvisí s hledáním vlastního zrcadlového obrazu v milované osobě, souvisí s věčným neklidem srdce, pokud nejsme sami sebou, pokud necítíme lásku k sobě a snažíme se ji vyvolat v druhých lidech.

Koncepce zvaná sebeúcta
V tom, jak sami sebe vidíme, někdy schází sebeúcta. Vědomá sebeúcta, (bez přehnané sebekontroly, sebekritiky nebo sebeobrany z důvodu zavděčit se všem okolo, jen ne sám sobě), zušlechťuje jedinečnost a směřuje k výjimečnosti. Kdo vládne sám sobě nenechá se ovládat okolními vlivy. Realita spočívá v tom, jak vidíme sami sebe, nikoliv v minulosti nebo v budoucnosti, ale právě nyní, v přítomnosti. Zrcadlový odraz spočívá v našich domněnkách a přesvědčeních o tom, jak nás vidí a vnímají druzí. Ideál spočívá v představách o tom, čím bychom chtěli být – až přijde ta správná chvíle nebo ty správné okolnosti a podmínky. Realita, zrcadlový odraz a ideál mohou být v rozporu. Pokud je realita vidění sebe sama vše jiné, jenom ne uspokojující, potom ztrácíme sebeúctu. Pokud se snažíme zavděčit druhým, ztrácíme sebeúctu. Pokud své štěstí vidíme až za hranicemi různých očekávání, v představách nebo v ideálním obrazu sebe sama – viděného až někdy v budoucnosti, ztrácíme sebeúctu.

Radost je hluboký pocit
Radost není jen dobrá nebo veselá nálada, hluboká radost přináší silné dojmy a emoce a slzy radosti. Hluboká radost vyvěrá z nitra, nemusí být závislá na vnějších podnětech, na žádné věci nebo události. Je stavem spřízněnosti lidské bytosti se svou duší. Stejné je to i s hlubokým pocitem smutku, může přicházet nezávisle na vnějších podnětech. Lidské nitro je nesené na vlnách radosti i bolesti, mezi radostí a bolestí je široká škála dalších stavů prožívání. Různé stavy vědomí vytvářejí různé vibrační hladiny prožívání, přesto by nám ze zorného pole nemělo unikat, že na každé vibrační hladině jsme člověkem – ve sféře vlastní vitální síly. Pocitové vjemy, jako je klid, radost a láska, mohou přejít do hlubokého stavu bytí, které není podmíněno závislostmi k věcem, které tyto pocity vyvolávají, a obyčejně způsobují jen chvilkové stavy potěšení.

Bez umění odpočívat není celistvost
Soustředěním se na přítomný okamžik zároveň dovolujeme přítomnému okamžiku existovat. Jaký je náš přítomný okamžik souvisí s vnímáním vnějšího dění, ale zároveň je to, jak se cítíme, naše volba. Sebeúcta se skrývá v obyčejných věcech, například ve schopnosti vědomě odpočívat, pokud si unavené tělo žádá odpočinek více než cokoli jiného. Spočívá ve schopnosti vypnout mysl, pokud je přetížená a unavená. Hýčkané tělo, magická vůle, mysl a duše se občas unaví, potom je třeba ve správný čas investovat veškerou svou energii do zdravého odpočinku. Duchovní princip bytí je vázaný na nekonečný prostor, kontakt s duchovním principem je možné vytvořit kdekoliv a kdykoliv, avšak únava může narušit vnímání životního, nám nejbližšího prostoru vnějšího i vnitřního. Správný odpočinek má silný motivační význam.

Ovládnutí zemské přitažlivosti
Jaká je podstata spánku, proč vlastně spíme? Nasytit se spánkem je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat – spánek nám dává křídla. Spánek osvěžuje, obnovuje fyzické a psychické síly. Mimo tyto aspekty, kdy člověk spí a jeho bdělé vědomí je utlumeno, je spánek vyšším stavem duše. Spánek není opakem vědomí, ale stav vědomí. Stejně jako bezvědomí nebo krátkodobá ztráta vědomí není protipól vědomí, ale stav vědomí. Slova „odpoutané vědomí a astrální projekce“ nám nahání strach. Avšak vědomí se neodpoutává, vědomí je všude, je v čase i bezčasí. Ve stavech bez tíže dochází k bezprostřednímu rozšíření vědomí mimo fyzické tělo, aniž by vědomí tělo opustilo. Vlastně dochází k „přepnutí“ na vyšší vibrace. S tímto souvisí zbytečný strach, že se odpoutané vědomí do těla nevrátí.

Symbolika křídel nám mimo jiné říká, že nemáme létat ani moc nízko, ani moc vysoko. Zraněná křídla přináší uvědomění, že se jen letmo dotýkáme své duše. Křídla jsou symbolem nadhledu, nezávislosti, touhy po svobodě, vzdušných proudů, vznášení se nad zemí i nad mořem, jsou symbolem neomezeného pohybu neomezeným prostorem. Odkazují k tajemství mysli zbavené negativních prvků, k osvobození se od omezujících věcí, k tajemství „ovládnutí zemské přitažlivosti“. Ztráta křídel symbolizuje nevědomost a mysl, která je příčinou nezdarů neboli pádů z výšky. Symbolizuje útěk – sám před sebou – což může mít velmi hořkou příchuť. Ztráta křídel symbolizuje také nezvladatelné touhy a domýšlivost související s povyšováním se nad ostatními, nebo s povyšováním se nad božské (vesmírné) principy.

Smysl života
Prožívat bytí znamená uvědomovat si božskost své podstaty, neodloučenost od vesmírného Vědomí, od radosti, krásy, tvoření a vyšší inteligence. Život dává smysl vždy, v okamžicích žitého štěstí i v těžkých časech. Dává smysl i na sklonku života, i ve chvílích, kdy se duše rozhodne, bez ohledu na věk, ze života odejít. Jme to my, kdo skrytý smysl nebo tajemství smyslu života nevidí. A nemá smysl se tím více než je zdrávo trápit a dočasné trápení nepozorovaně proměnit v dlouhodobé duševní utrpení. To, co my na vědomé úrovni nevíme, tomu na úrovni nevědomé rozumí duše, která přichází a odchází podle nám skrytého, spirituálního scénáře.

Model celistvého člověka
Celistvost v člověku se projevuje v pozemských dimenzích těla, mysli, srdce a duše. Pokud se do těchto osobních dimenzí ponoříme, potom není třeba v celistvosti hledat cokoliv nadpozemsky složitého. Tělo nám umožňuje žít, cítit a prožívat. Mysl nám umožňuje smysluplně růst na osobní úrovni. Srdce nám umožňuje uskutečnit proces sebenaplnění, umožňuje nám mít rád a milovat. Duše nám umožňuje vyvíjet se na mnoha úrovních a zanechat za sebou čitelný, celistvý odkaz o tom, kdo jsem, kam směřuji a kým mohu jednou být – ať už v tomto nebo v jednom z dalších životů. Vnímat celistvost těla, mysli, srdce a duše je efektivní a není nic, co by mohlo být pro život člověka více zásadní, důležitější a smysluplnější.

Důležitá komunikační schopnost – asertivita
Pokud se chceme s někým setkat, musíme dotyčnému jít naproti. Komunikovat a vždy si být vědom odpovědnosti za sebe sama. Nepěstovat v sobě pocity viny, naučit se zacházet s kritikou. Naučit se mluvit a jednat tak, abychom nenarušovali jedinečnost a práva druhých. Umět být asertivní, a přitom umět naslouchat a respektovat druhé, a sebe umět ochránit. Naučit se říkat NE, chránit své energetické pole před manipulacemi. Přijímat věci takové, jaké jsou. Nevymlouvat se a jednat na rovinu, nekomunikovat v náznacích. Asertivita je o pozorování a naslouchání, přijímání i odmítání, dávání i braní způsobem, který nikomu neubližuje. Nahlas si pojmenovat své emoce a jejich příčiny je uměním nehledat viníky pouze v okolním světě. To vše je součástí aktivity, kdy se chceme setkat sami se sebou. Pokud se chceme sami se sebou setkat, musíme si jít naproti – v každém okamžiku a za každých okolností.

Mějme se rádi
Pokud pojmeme život jako hru, důležité je, aby nás hra na život bavila. Dobrodružná povaha nás zavede na různá místa, k různým poznáním, na svých cestách divokou životní krajinou objevujeme mnohé, ale jen to dobré, to, co s námi ladí si ponecháme. Získáváme vědění, a je jen na nás, k jakému účelu jej použijeme. Chcete být skutečně milováni, chcete se hýčkat a rozmazlovat? Udělejte to, nikdo jiný to za vás neudělá. V jediné a jednoduché větě se skrývá úžasná dvojsmyslnost a hluboký smysl. Mějme se rádi – sami sebe. Mějme se rádi navzájem. Jedině a pouze v tomto pořadí, jiným způsobem celistvost v osobité jedinečnosti, sebeúcta a vzájemná úcta nefunguje.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Obsah vesmírných hlubin nevědomé mysli se promítá do venkovního světa, do lidí, situací a věcí kolem nás. To, co nás potkává, souvisí s projekcemi, které vznikají abychom vnímali a uvědomovali si naše vlastní nevědomé stránky. Emoce strachu jsou reakce na vlastní nevědomý obraz viděný v druhých lidech. Pomocí pocitů a emocí se navenek zobrazuje to, co je před námi skryto. Sami sebe neboli to, co skrytě žije v našem nitru promítáme do svého okolí, avšak bez této projekce není možné dosáhnout celistvosti na úrovni těla, mysli, srdce a duše. Neobyčejný a jedinečný důvod poznávání a přijímání protikladů je jednoduchý – jedině skrze vnější svět poznáváme naše nejhlubší nitro a potkáváme sami sebe v dokonalé jedinečnosti.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

 Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze