Poutníkova cesta a symbol nekonečna

Průkopníci cest, hledači v první linii, jen zdánlivě kráčí širým světem osamoceni, poutník, který se nestaví do role opuštěného hledače duchovních moudrostí, vědomě chrání svůj osobní prostor jak v pusté krajině, tak v chaosu velkoměst. Prvním ochranným aktem je bezvýhradná důvěra v sebe sama. Poutník svou samotu nepojmenovává, jakmile by ji pojmenoval, nesl by své osamění na svých bedrech jako těžké břemeno. Na druhém místě stojí povědomí o směru, kudy se má poutníkova cesta ubírat a zároveň nelpění ani na cestě, ani na směru, ani na vytyčeném cíli. Stanovení cíle je důležité, pokud však neznáme cestu k němu, není třeba žádného znepokojení, naopak, bytí v přítomnosti a světlo vnitřního klidu ukazatele na cestě spolehlivě osvítí. Vlastně osvítí jakési stopy, po kterých se poutník, někdy zvaný také stopař, s odhodláním vydává.

Slovo poutník souvisí s rozjímáním a se slovy: poušť, pustina, opuštěné místo

Poutník tyto stopy následuje, neboť je obeznámen s tím, že jeho kroky předbíhá intuice, podvědomí, nadvědomí nebo duše, v podstatě je jedno, jak tuto průkopnickou energii nazveme. Poutník nelpí ani na otázce, jak blízko je cíli, jak blízko je tajemství bytí. Povědomí o tom, že cíl je velmi blízko, a přece se jej nelze dotknout, vyvolává zbytečné a někdy velmi palčivé pocity. Poutník, ač se to nabízí, není omezen žádnými pouty, není ničím spoután, ani poznatky, vědomostmi, dogmaty, předsudky, názory, jeho duše je svobodná a poutníkovi usnadňuje jeho cestu od hvězdy k hvězdě, od duše k duši, od člověka k člověku. Slovo poutník souvisí se samotou potřebnou k rozjímání, souvisí se slovy: poušť, pustina, opuštěné místo.

Prosluněné louky a v záři slunce třpytící se hladiny rybníků, prašné cesty, rozkvetlé zahrady, stinná stromořadí, přítmí lesních houštin, stíny pod korunami dubů, to vše jsou místa, kde duchovní prožitky nepřijdou zkrátka pokud se jim poutník s radostí otevře. Poutník se dokáže ponořit do blahodárné energie silových míst a čerpat z nich vnitřní sílu. Rozeznává místa s temnou energií, aniž by se jim obloukem vyhýbal, zde také vnímá záchvěvy energetické paměti země a energie předků. Pro svou ochranu uplatňuje sílu ležaté osmičky, kterou najdeme nad hlavou Mága zobrazeného v tarotu.

(Zde je důležité zmínit, že v tarotu stojí v souvislosti s postupujícím poznáním Mág před Poustevníkem (poutníkem). Na energii Poustevníka se naladíme v okamžiku, kdy upozadíme veškeré vědění a cestou poznání pokračujeme s naprosto otevřenou myslí. Stává se tak v rámci uvědomění, že jakmile se z magického bádání a vědění a z magické praxe na základě nahromaděných informací stane důkladně propracovaný systém, tato cesta se stane nebezpečnou pokud se neposuneme na další stupně poznání.)

Symbol nekonečna a věčného života, pravé a levé mozkové hemisféry, makrokosmu a mikrokosmu

Vodorovná osmička je nejen symbolem nekonečna a věčného života, pravé a levé mozkové hemisféry, makrokosmu a mikrokosmu, duše světa propojené s duší člověka. Je také symbolem dvou sfér, ve kterých se poutník neustále pohybuje sem a tam, z bdělého stavu vědomí do dřímoty, spánku a snění. Představuje také dvě oči a dvojí způsob vidění, poutník tak na své cestě získává uvědomění, že lidský zrak je nedílnou součástí posvátné vesmírné geometrie. Energie ležaté neboli vodo-rovné osmičky, symbolu rovnováhy, energetického zrcadlení, nekonečna a rovnovážných sil, pomáhá duši člověka materializovat touhy, přání, sny a záměry s energií těch nejvyšších hodnot.

Zobrazit elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Poutníkova cesta je cestou propojení lidského vědomí s duchem přírody

Nepříjemné skutečnosti, které vyvěrají z lidského jednání, jsou zřejmé, přesto je odmítáme vidět. Nemusíme se stát poutníky ani vizionáři, abychom si včas uvědomili, že je docela možné, že se lidské duše jednou rozplynou v záři všech těch oslňujících reflektorů, pouličních lamp, neonových reklamních poutačů, televizorů, monitorů počítačů a displejů mobilních telefonů – pokud se z novodobého, moderního a pokrokového světa vytratí vyváženost, rovnováha a harmonie protikladných energií.

Poutník kráčí krajinou neoranou, ve své mysli dává přednost vnitřním rozhovorům o věcech ducha než o malichernostech uspěchaného světa. Na své cestě zanechává v neprobádané půdě lidského vědomí semínka nových myšlenek, přitom nezůstává stát na místě a nečeká, co nového a objevného z těchto semínek vzklíčí. Kráčí dál krajinou poznání a nikdy nelituje, pokud bohatou úrodu setby jeho myšlenek a nápadů sklidí další poutníci, kteří jej následují v jeho stopách. Na svou roli mága nezapomíná, proto si je velice dobře vědom, že duševní a mentální napětí celého lidstva je schopno vytvořit nezměrnou sílu. Pohnout svědomím doby. Vyvolat silné myšlenkové proudění. Zmaterializovat každý dobrý i špatný záměr dosažením „kritického množství“.

Mezi Sluncem a lidstvem proudí transcendentní vlákna poznání

Krajinou se pod vrcholky hor míhá tajuplné šero, ohlašuje přechod mezi dnem a nocí. Poutník pozoruje západ Slunce s vědomím, že mezi Sluncem a lidstvem proudí transcendentní vlákna poznání. Vnímá tajemné vzduchové proudy, nepředvídatelné a matoucí, prosáklé chvějícím se éterem. Chvěním je éter oživován, zdrojem tohoto chvění jsou lidské myšlenky, nekonečné proudy lidských myšlenek, emoční energie a smyslových prožitků. Každá jedna lidská myšlenka ve zlomku vteřiny prostoupí vesmírný Prostor.

Související články: Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená „obstát ve zkoušce času“, Je skvělé být čarodějkou a vědět, že jít si neochvějně svou cestou je nikdy nekončící proces

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.cz

Diskuze