Čas života plyne do minulosti aneb Valpružina noc a „bláznivé hrátky s časem“

Slunce se v přímém vztahu k Zemi nepohybuje. Slunce „stojí na obloze“ a pohybuje se Země po své oběžné dráze kolem Slunce. Země rotuje kolem své osy a sluneční světlo postupně osvětluje celou její plochu. Slunce jen zdánlivě pluje po obloze po směru hodinových ručiček, přitom je to Země, která toto zdání podněcuje – pohybuje se kolem své osy proti zdánlivému pohybu Slunce, proti směru hodinových ručiček. Slunce svítí neustále, ve chvíli, kdy prožíváme noc, na jiné části Země je den. Z pohledu Slunce, jehož světlo je neustále vyzařováno do okolního vesmírného prostoru, čas jako takový neexistuje.

Plynutí (cyklického) pozemského času od jednoho svítání k druhému, od jednoho ročního období k druhému, se odvíjí od tempa otáčení Země kolem své osy. Tak vzniká pozemský čas, který vnímáme jako minuty, hodiny, den, měsíc, rok. Pokud by se Země kolem své osy otáčela výrazně pomaleji nebo rychleji, koncepce pozemského času by se změnila.

Čas je zvláštní fenomén pozorovatelného vesmíru, říkáme, že čas je jedním z rozměrů vesmíru. Koncepce vesmírného času je stále záhadou, nemáme ponětí o tom, zda všude ve vesmírném prostoru plyne čas stejně rychle. Je docela možné, že existuje něco neznámého nad námi vnímanou povahou času. Zde je pro nás základní povahou času jeho linearita – vzorec posloupnosti minut, hodin, let, staletí, tisíciletí.

Čas, kterým se řídíme, je konstrukt vytvořený pro nezbytnou orientaci životem, dávno jsme se rozhodli, že se můžeme pohybovat v rámci času, nikoliv mimo čas. Přesto čas potřebujeme, například k měření časové vzdálenosti dvou okamžiků. Říkáme, že čas plyne, někdy se vleče, jindy rychle utíká, jako by byl podivně elastický. Jako by nově vnímanou kvalitou času byla jeho elastičnost a kreativita, tajemná variabilnost a neuchopitelná prchavost vztahující se k subjektivnímu prožívání. Ale co když „tikot času“ nikam neplyne, možná je zdánlivé plynutí času ovlivněno jen našimi pocity času, projevenými v časové dimenzi, která sama o sobě nikam neplyne. Někdy máme pocit, že uplynulý den nebo týden jako by ani nebyl, některé události, jako by se ani nestaly.

Nad cyklickým vnímáním času stojí koncepce minulosti, přítomnosti a budoucnosti, zde hledáme smysl především pro subjektivní vnímání. Přitom minulost prožitků je zaznamenaná v paměti a ve vzpomínkách. Budoucnost je pouze představa, nelze ji vnímat jako prožitek. Jedině přítomnost se dotýká přímého setkání s prožitkem.

Na další úrovni existuje koncept věčné přítomnosti, který říká, že čas neexistuje a vše probíhá najednou. V bezčasové úrovni „vše probíhá najednou“ se orientuje naše podvědomí, které není prostorově ani časově omezeno.

Ručičky hodin se sice pohybují kupředu, ale čas, který je nám dán k životu, a který nemůžeme vrátit, plyne do minulosti. Když je čas jít spát usínáme a prospíme celou noc. Noc, kterou jsme v „bez vědomí“ prospali, posunula „čas našeho života“ do minulosti. Čas souvisí s tím, co je projevené, souvisí s pocitem času, s přítomným okamžikem a se vzpomínkou, která se s každým nádechem posunuje do minulosti. Krok do budoucnosti je zároveň krokem do minulosti.

Budoucnost je nekonečný prostor bezčasí pulsující latentní energií prozatím nevyřčených slov, neučiněných pohybů, neuskutečněných rozhodnutí. Stejně můžeme definovat i minulost, stále za námi zůstávají latentní, nevyužité možnosti (vše se děje najednou). Pokud bychom měli možnost udělat krok zpět do minulosti, nikdy bychom neměli jistotu, že se vrátíme na to samé místo.

Představy a každé rozhodnutí vydat se cestou napříč (ne)možnostmi plyne do prostoru bezčasí a vrací se k nám v podobě změn, které souvisí s naší volbou a s „časem plynoucím do všech stran“. Naplněná představa, kterou vnímáme jako prožitek, je skutečně vnímána jen do chvíle, než se prožitek stane relativním, než se stane vzpomínkou plynoucí časovou dimenzí.

Série po sobě jdoucích okamžiků teď a tady souvisí s „iluzí jednosměrně plynoucího času“, s duševním či psychologickým konstruktem, s projekcí lidského rozumu, který je součástí bezčasového vesmírného Vědomí. Lidská mysl uzavřená v nesvobodě lpí na své individuální existenci, proto stvořila koncept plynoucího času. Avšak existuje teorie, že všechna teď a tady existují najednou. Některá bezprostředně po sobě následující teď a tady jsou propojená s jinými, samotnou existenci propojení v prostoru rozptýlených teď a tady nevnímáme, tato propojení vnímáme jako hladké plynutí času, nebo jako zdání času. Vše se odehrává nyní, v jiných prostorech a na jiných frekvencích. To, čeho jsme součástí má svou „vnímatelnou hustotu“. Latentní možnosti jsou „osamoceně“ rozptýlené v prostoru v podobě od sebe oddělených, neprojevených okamžicích teď a tady“, které už existují. V okamžicích teď a tady, na úrovni magické dimenze nacházející se nad úrovní všech prožitků, čas stále vzniká a znovu a znovu je tvořen – to nám dává možnost vědomě se podílet na rozhodování o kvalitě budoucnosti.

Čas je relativní veličina, neplyne pouze lineárně. Což může souviset s paradoxním názorem, že čas vlastně nikam neplyne. Čas je rozměr nebo dimenze, a jako taková nikam neplyne, čas souvisí s pohybem hmotných předmětů v časoprostoru. To my se pohybujeme po časových osách prostoru, které dokážeme zaznamenat právě tím, že se pohybujeme, pohyb je život. Čas se nám zdá spojitý, a tak nedokážeme zaznamenat různé dimenze času a jeho zrnitost, zakřivení času, různé časové brány, časová okna, trhliny v čase, časové tunely, kyvadla času a ozvěny času.

Zobrazit elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Tok času nebo tok časových intervalů vnímáme díky pohybu, od pohybu atomu v každém kousku hmoty, od pohybu myšlenky nebo informace až k pohybu Země kolem své osy. Také neustálý pohyb neboli rytmus dýchání a tlukot srdce souvisí s pohybem po dimenzi času. To my se se svými „plovoucími pocity času“ pohybujeme po časové dimenzi, která obsahuje všechny varianty možností, které „zcela mimo námi vnímaný čas“ čekají v latentní podobě na uskutečnění. Čas sám nikam neplyne, každý prožitek se proměňuje ve vzpomínku, v informaci plynoucí po časové dimenzi, která má dvě úrovně – nehybnost a bezčasí, pohyb a čas.

Tajemná Valpružina noc

Valpružina noc je čas kouzel a rituálů, čas magie a splněných přání, může se stát cokoliv, například můžeme zaslechnout magické cinkání rolniček podzemních skřítků, strážců bran do podsvětí. Buďme pozorní a všímejme si všeho dění, naslouchejme všemu a všem, ať včas rozpoznáme tajemné dění na jiných úrovních času, ať včas rozpoznáme časoprostorové anomálie, ať se nezamotáme do časové smyčky nebo ať neprojdeme časovou bránou, do tajemných prostorů, kde ztratíme pojem o čase a nemusíme najít cestu zpět.

♥      ♥      ♥

Ale nemusíte se mnou vůbec s ničím souhlasit, žádné mé slovo nemusíte brát vážně, vyberte si jen to, co s vámi rezonuje, se střípky vašich osobních prožitků v tomto tajemném časoprostoru, který společně obýváme. Všem „čarodějkám“ a „čarodějům“ přeji kouzelné prožití magického svátku Beltaine.

Související článek: Pozitivní negativita a „pálení čarodějnic“

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

      Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze