Viselec se vzdává zapletenosti v pavučině předsudků, domněnek a předpojatostí

Předsudek je postoj, názor nebo zakořeněný pohled na konkrétního člověka, skupinu lidí, situaci nebo věc. Předpojatost (zaujatost, podjatost, jednostrannost) se vyskytuje, pokud má někdo předem daný (nepříznivý) názor, pocit nebo postoj vůči určitému tématu, vůči lidem nebo sociálním skupinám, vůči různým situacím, předmětům nebo činnostem. Jedná se o zjednodušené a často zkreslené představy o něčem nebo někom, které jsou založené na nedostatku informací, přímých zkušenostech, osobních prožitcích, a které jen obtížně měníme. Pavučina předsudků nebo kriticky znehodnocujících pohledů je obrazný výraz pro situace, kdy je mysl jedince zapletena ve stereotypních myšlenkách, které mohou být škodlivé a omezující. Vše se vším souvisí, nejasnosti a předsudky ovlivňují kvalitu úsudku (vyvození soudu z jiných soudů), kvalitu vlastních závěrů a mínění o poznávaném. Předsudek nebývá založen na spolehlivém poznání, ale na domněnkách, na osobním mínění, na různých předpokladech, zobecněných názorech, na zjednodušování zkušeností nebo na stereotypech myšlení.

Pokud je někdo ovlivňován vlastními nebo přejatými předsudky, potom může mít problém s posuzováním své osobnosti, svého života a světa kolem sebe. Osobní předsudky mohou být založeny na různých faktorech, mohou bránit v rozvoji osobnosti, podporují popírání inspirativních zkušeností a nerozvíjení porozumění sobě a druhým lidem. Zapletení v pavučině předsudků vede k nepochopení a k setrvačnosti v myšlení a jednání, lidské vnímání může být extrémně zkresleno nejrůznějšími hypotetickými soudy. Vede také k odporu a odpor způsobuje ochablost. Vnitřní svět zapletený v pavučině předsudků a předpojatostí, je světem nesvobodným. Rozrušuje nás nikoliv skutečnost sama, ale to, jak skutečnost vnímáme. Lapeni v pavučině předsudků můžeme být nepozorovaně uvrženi do chybných rozhodnutí nebo bezmoci. Abychom se z této pavučiny vymanili, musíme získat nadhled a schopnost intuitivního vnímání rozličných proudů informací, získat odvahu spojovat nespojitelné, a to v návaznosti na vnitřní kreativitu, jež souvisí s božskou jiskrou v nás. Vysvobození spočívá v prolomení pout předsudků a nalezení nových způsobů pozorování, v obrácení vidění světa vzhůru nohama. Viselec nám ve své obrácené poloze rázně ukazuje, jak vidět a vnímat skutečnost, jak odhalit krásu a bohatství svým způsobem neuchopitelné rozmanitosti světa kolem nás.

S vnímáním skutečnosti souvisí objektivita, kvalita poznání, která se snaží co nejlépe přiblížit pravdě. Naprostá objektivita je pro člověka velmi těžká, možná dokonce nemožná. Každý jedinec vnímá svět kolem sebe prostřednictvím svého vlastního mínění, podle zkušeností, emocí, citů, vnitřních přesvědčení, různých konstruktů mysli a vlastních projekcí, což vede k subjektivnímu posuzování situací a událostí. Jedním ze způsobů rozvíjení objektivity je získat co nejvíce informací o dané situaci nebo problému, porovnat různé zdroje a snažit se získat celkový obraz. Dalším způsobem je vyslechnout a zohlednit názory a perspektivy ostatních lidí, snažit se získat celkovou představu o situaci, o zkoumaném předmětu. Snažit se o minimalizaci vlastních předsudků, a tím snížit jejich případný vliv na objektivnost ve svých závěrech. Kritické myšlení, které zahrnuje toleranci k názorům druhých a schopnost zkoumat a analyzovat informace a zvažovat různé perspektivy, může také pomoci ke zvýšení objektivity. Snažení se o objektivitu a minimalizaci omylů v úsudcích je důležité pro porozumění vnějšímu dění ve světě.

Za pravdu můžeme považovat ztotožnění se s názory druhých, přestože hluboko uvnitř sebe vnímáme odlišné, jinak barevné esence prožívaných skutečností. Obrátit pozornost do svého nitra nás někdy přinutí zvláštní, nečekané okolnosti, abychom nebyli závislí na cizích názorech, abychom nezůstávali někde „viset“ a nečinně čekat, chyceni v pavučině, paralyzovaní postoji a rozhodnutími, které nás formují odlišně od naší přirozenosti. Základem spirituální cesty je žít svůj život vědomě a pravdivě, potom nás vede osobní víra založená na osobní zkušenosti, nikoliv závěry založené na víře někoho jiného, na doktrínách opřených o známé autority. Snadněji se potom vzdáváme dogmatických tvrzení, které jsou ve své „nezpochybnitelné tvrdosti“ považovány za neotřesitelné a jediné správné „zjevené pravdy“, a to bez ohledu na důkazy, logiku, intuici, bezprostřední zkušenost.

Všichni jsme účastníci téže reality, ne všichni ji však vnímáme a popisujeme stejně, ne všichni hodláme ulpívat na „neměnitelných zásadách“, které nás omezují v seberozvoji. Objevujeme objektivní svět pomocí různých definic, které ale paradoxně mohou omezit vnímání samotné reality. Popisujeme svět způsobem, který je omezený mentálním i fyzickým vnímáním. Mnoho popisných slov vychází z povrchního nebo nedbalého vnímání. Vše, co nelze jasně a logicky vysvětlit, je z vědeckého pohledu podezřelé, a co je podezřelé je zváno nepravdou anebo by vůbec nemělo existovat. Pouhým rozumem je však spousta věcí a jevů mezi nebem a zemí nevysvětlitelných, nepochopitelných.

Pokud se spoléháme sami na sebe, se vší odpovědností k životu, vnitřní vize se manifestují skrze uvolněnou mysl, pomocí slov, pojmů a obrazů, které hodnotíme na základě bezprostředních pocitů. V mysli se potkávají různé obrazy, symboly a slova, to vše se promění v intuitivní uvědomění nebo vnitřní prohlášení, které nazýváme vizí, viděním do budoucnosti. Zúčastněné, ale nezaujaté pozorování, sebeovládání a emocionální stabilita jsou podmínkou spokojenosti, která se opírá o vnitřní moudrost, o vnitřní klid. Z pozice vnitřního klidu snadněji rozpoznáme již překonané vize, které vytvořily instantní svět – předpřipravený k rychlému používání, rychlorozpustný, nehledící na vnitřní svět člověka.

Osobní potenciál souvisí s vnitřními touhami, souvisí také s vesmírem, který k nám promlouvá holografickým jazykem, skrytým například v synchronních jevech a upoutávkách projevujících se v přítomném okamžiku. Pro naplnění některé ze svých tužeb je nutné vyvinout úsilí, provést „revizi svých tužeb“. Zbavit mysl nebo dokonce i duši veškeré touhy znamená dostat se do prázdnoty, do prázdného stavu zbaveného touhy. Do stavu zbaveného všech domněnek, předsudků a předpojatostí. Znamená to rozpustit se a zmizet, na pár okamžiků setrvat „hlavou dolů v prázdnotě“. Zmizet se záměrem (rituálně) nahradit to, co je přítomno, něčím jiným, novým a neotřelým. Zmizet se záměrem zbavit se toho, co je přítomno (překážky, obavy, strach), nebo to, co je přítomno odmítnout, obejít, mentálně zrušit. Pouta předsudků lze rozvolnit pouze tím, čím jsme svázáni. Užít si inspirativní prázdnotu a vrátit se v plné přítomnosti, vrátit se k vybraným touhám a dokázat žasnout jak malé dítě a jako ono mít otevřené a zvědavé srdce. A novým způsobem pohlížet na tvůrčí touhu po poznání. Máme své role, schopnosti, záliby, povolání. Povolání a spokojenost souvisí s tím, k čemu nebo k jaké činnosti jsme svou duší povoláni.

Viselcova orientace „obrácená vzhůru nohama“

Viselec je jednou z nejzajímavějších karet v celé tarotové sadě, soustředí se na otázku krize, náhlému obratu a průběhu (nevyhnutelných) změn. Symbolizuje zastavení, zpomalení a introspekci, a integraci protikladů (nahoře a dole). Karta zobrazuje postavu, která visí hlavou dolů na provazu omotaném kolem kotníku, visí za jednu nohu a druhou má přes ni uvolněně překříženou, ruce překřížené za zády, kolem hlavy svatozář a vypadá velmi koncentrovaně. Je to karta, která symbolizuje obětování – odevzdání se novým pohledům na sebe a svět, což znamená nezištnost a úplnou oddanost věci, která je větší než my sami. Viselec promlouvá také k lidem, kteří se nechtějí vzdát své vnitřní hořkosti, kterou cítí k sobě a tím i k světu kolem sebe.

Viselcova postava ve svém dokonalém uvolnění nás nabádá změnit úhel pohledu, včetně sami na sebe. Uvědomit si, co „visí ve vzduchu“, nebo v čem spočívá „klid před bouří“. Věci stojí, nehýbou se, máme pocit, že nás něco naléhavého zastavilo, že jsme v něčem ustrnuli, cítíme se nepohodlně, vnímáme pocit izolovanosti. Viselec v podobě rádce nás nabádá neklást sami sobě, ani druhým, svazující omezení v osobním rozletu, uvažovat nad možností odhalení vnitřního zrádce, jenž nás zbavuje osobní odpovědnosti za své názory a skutky, za vnitřní motivace a rozhodování. Ve vědomém zastavení máme možnost podívat se na věci jinak, vést se svým vnitřním rádcem tvořivý dialog a využít této možnosti, jak nejlépe dokážeme.

Zobrazit elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Viselec může být chápán jako karta oběti, a to nejen oběti fyzické, ale i oběti emocionální a duchovní. Jedná se ale o obraz oběti v tom smyslu, že zcela spočineme v objetí svého vnitřního božského vedení. Tato karta nás vyzývá, abychom se naučili odevzdat se věcem, které jsou větší než my sami, abychom přijali určitou formu úzkosti a nejistoty, abychom nejistotu proměnili v trpělivost a důvěřovali procesu proměny. Abychom stejně jako Viselec nespěchali se osvobodit, abychom vše jen pozorovali, v poklidu se rozmýšleli, a přitom naplno prožili svou odevzdanost. Abychom důvěřovali vnitřnímu božskému vedení a naladili se na jeho frekvenci.

Když se Viselec objeví v tarotovém čtení, může to naznačovat potřebu zastavit se, zamyslet se, vzdát se předsudků a najít novou perspektivu. V plném odevzdání přijmout, že je čas nechat něco odejít, zříct se něčeho a začít znovu, objevovat neprojevený stav hmoty, potencialitu budoucí reality. Karta Viselec přináší výzvu k úplné oddanosti znovuzrození, k trpělivosti a důvěře, a to jak v sobě samotném, tak i v procesu života a světa kolem nás.

Související článek: Tarotová karta Viselec – symbol znovuzrození

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze