Tajemství hlubokého duševního klidu, energie duše, minulé životy, synchronní jevy

Schopnost zachovat duševní klid, neochvějnost a vnitřní pocit bezpečí i za nepříznivých životních okolností znamená poznat povahu duše. Oduševňování je (nekonečný) proces, kdy během celého života osobnost hledá a nachází cestu k duši, navazuje spojení či sjednocení s duší na vědomé úrovni.

Naprostý klid spočívá v tom, že aktivní energie duše není upozaděná afekty mysli a projevy rozjitřených emocí, v tomto stavu vyladění na energii duše je možné udržet rovnováhu a efektivně a smysluplně čelit nepříjemnostem. V podstatě jde o to, že éterické energii duše na té nejjemnější úrovni jsou nepříjemnosti lhostejné, kdežto mysl je zaujatá a afektivní, může být skeptická, negativně naladěná, přehnaně vyhraněná vůči někomu nebo něčemu. Duše, osvobozená od vášně a od afektů, nabízí řešení z pozice vnitřní apatie neboli z pozice niterného klidu, jenž je pro duši jakýmsi žádoucím „lucidním stavem“, který je charakterizováván „bytím při plném vědomí, vědomí je plně orientované“. Tento stav dovoluje určitou míru osvobození nebo odtažení mysli od starostí. Nejde o neřešení životních okolností, ale o naladění se na proud latentních, skrytě přítomných možností, na neprojevený potenciál našich schopností, na světlo duše, které nás provází na každém kroku, za všech možných i nemožných situací.

Duše není ovlivněna smyslovými dojmy, které mysl vyhodnocuje jako skutečné a pravdivé, nebo jako zavádějící a nepravdivé. Na hluboké vnitřní úrovni je ovlivněna absencí vášně, hněvu, strachu, úzkosti, pocitů nedokonalosti, pocitů viny, plánovací logiky, očekávání pozitivních nebo negativních výsledků, závislosti na proudu času. Duše sice vnímá naše emoční stavy, přes okamžiky vrcholné radosti až po smutek, ale je schopná chopit se iniciativy a reagovat na základě plynutí a souznění s bohorovným klidem, s nelpěním na vnitřních přesvědčeních.

Éterická energie duše je ve své podstatě nedotknutelná, mluvíme-li o duševním rozpoložení, potom už se dotýkáme hrubších energií souvisejících s mentálními, myšlenkovými, rozumovými procesy, s duševnem na úrovni psychiky. Duševní rozpoložení se mění, jakmile není přijata spolupráce mysli a energie duše (nositel éterické paměti neboli nesmrtelnosti) a ducha (životní princip). Zde se jedná o pochopení životního principu v podobě prvotní a absolutní vlastnosti jakékoliv matérie neboli hmoty, neboť každá věc je „živým organismem“ (viz „spiritualita přírody“ a také vzájemná reflexe člověka a přírody). Tajemství hlubokého duševního klidu souvisí s ryzí, éterickou energií duše.

Vědomé vnímání podpůrných reakcí duše na životní výzvy souvisí:

• s duchaplností (vynalézavostí, chytrostí, vtipností)
• s duchapřítomností (pohotovostí)
• s ryzí duchovností (nehmotnou a univerzální, a přitom homogenní či stejnorodou duchovní substancí světa, jejíž součástí jsou duchovní kódy lidské podstaty)
• s nadčasovým vnímáním věcí příštích skrze energie duše a Ducha

Vnímání duše jako nositele éterické paměti neboli nesmrtelnosti souvisí také s paralelními realitami – s rozličnými verzemi prožívání jedinečného pole vědomí a paměti jediné duše. Na druhou stranu snaha dosáhnout ideálního stavu komunikace duše a mysli nesmí jít do krajností, například přes lpění na osobní dokonalosti a přes neustálé sebepozorování. Znamená to nezbavovat se emocí, nebo projevů ega a vrozených vlastností, slovo zbavovat můžeme nahradit slovem kultivovat. Důležitá je lehkost, nelpění, sledování intuice a synchronních nápověd.

Na úrovni psychiky slova apatie, netečnost nebo lhostejnost získávají zcela jiný význam. Takzvané duševní procesy jsou zrcadlovým obrazem mysli a informací uložených v podvědomí. Zkoumání mysli a její neomezené síly a zkoumání podvědomí nás může dovést k velmi intimnímu odhalení podstaty různých duševních traumat. Mysl je emocionálně ovlivnitelná, snadno reaguje na vše, co se kolem nás děje. Výhrou je, pokud je zároveň schopná vnímat energii duše, která ze své podstaty nezpůsobuje duševní rozpaky, ale naopak uklidňuje a podněcuje k duševnímu klidu. Prohlubuje v nás schopnost nedovolit, aby nás okolní podněty ovlivnily natolik, že propadneme skepsi nebo zoufalství. Aktivní energie duše působí jako stimulace vnitřního pozorovatele vlastní mysli a vlastního podvědomí, za účelem dosažení hluboké vnitřní rovnováhy.

Vše se to zdá být složité, ale nemusíme to nijak složitě řešit, stačí to vědět. Vědět, že nás energie duše vede nasloucháme-li intuici, pokud plyneme v přítomném okamžiku, vnímáme synchronní jevy. Nemusíme stále dokola řešit minulost, a už vůbec nemusíme obtížně řešit minulé životy, jejich otisk v sobě nese energie duše a dává nám na vědomí jen tolik, kolik jsme schopni tady a teď na vědomé úrovni unést. Zvědavost a zaujaté zkoumání minulých životů a oživení nebo vybavení si povětšinou nepříjemných nebo dokonce „hrůzných vzpomínek“ je třeba důkladně zvážit, neuvážené experimenty na tomto ožehavém poli informací skrytých v nevědomí nás mohou přivést k hranicím sebedestrukce.

Posloucháme-li vnitřní vedení (řízené hlubokými úrovněmi nevědomí ve správný čas), potom se vše vyjevuje tak nějak samo od sebe (neboť duše nezapomíná), vlivem příběhů, které prožíváme, vlivem neopakování omylů a chyb, které jsme schopni si uvědomit. Vlivem toho, jak prožíváme sebe sama tady a teď. Vlivem magické a neomezené síly naší mysli a vlivem odvahy prožívat současný život se vším, co přináší, s velkou pokorou k životu samému. Ve stavu mysli, kdy vnímáme své pocity, kdy si uvědomujeme vlastní nedokonalosti a pošetilosti, nebo různé závislosti (na něčem nebo na někom). Podstatné je vědět, že nikoli náhodou se do nového života rodíme v zapomnění na předchozí životy, v zapomnění na nežádoucí vzpomínky a pradávné události a prožitky jediné duše.

Jak spolu souvisí synchronní jevy, magické působení a astrální dimenze?

Mezi událostmi existuje vztažnost, která nemusí být zřejmá – příčina a následek. Lineární kauzalita sleduje souvislosti mezi příčinou a následkem. Sledování kauzality se děje, pokud hledáme příčiny určitých jevů. Často před námi vyvstane (nekonečné) řetězení otázek, kdy se ptáme proč se to či ono stalo. Popíšeme příčinu, okolnost nebo jev který události předcházel, a opět můžeme pokládat otázku „proč“ vzhledem k dalším a dalším na sebe navazujícím příčinám, které zpětně odhalujeme. Pátrání po řetězci příčin může způsobit, že různé záležitosti a svět přestaneme vnímat celistvě. Opustíme-li roli pozorovatele a soustředíme se pouze na jeden směr dané události, potom nám unikne, co se děje zároveň, souběžně a propojeně. A naopak, v roli (neizolovaného) pozorovatele a soustředěním se na celek a na propojenost všeho se vším zjistíme, že příčina a následek nemusejí vždy mít až takový význam.

Lineární kauzalita souvisí s hmotou, ve chvíli, kdy o hmotě uvažujeme také jako o energii potom některé děje, často zahalené tajemstvím, nazýváme náhodami nebo shodami okolností, zdánlivě nesouvisejícími událostmi, synchronními jevy. Příhodami a poznatky, které se dějí souběžně, které nejsou prostorově ani časově omezené, přitom souvisí jak s hmotnou úrovní, tak i s úrovní mentální a astrální.

V naší realitě se často objevují vzájemně propojené synchronní jevy, které nejsou vázány kauzalitou, příčinou a následkem, a přesto spolu smysluplně souvisí. Což nemusí být patrné hned, ale třeba až s odstupem času. Čím více dáme na synchronní myšlenky a synchronní uvažování a na svou intuici, která je propojená s nevědomím, a také s astrální sférou, tím více synchronních jevů na své životní cestě pozorujeme. Pokud dokážeme vědomě vstupovat do proudu příslušných energií, do proudu událostí, potom se vlivem synchronizace ocitneme tam, kde si přejeme být. Koincidence (souhlasnost, shoda, splývání, současný výskyt, časový souběh) tedy vyžaduje vědomou myšlenkovou koncentraci, vědomé bytí v přítomném okamžiku, očekávání těch správných událostí, empatii k osobám, které se někdy JAKOBY NÁHODNĚ ocitnou v proudu událostí našeho života. Některé duše jsou bohužel natolik ponořené do materiálního světa, že nepostřehnou nenápadné záblesky intuice, potom postrádají kontrolu nad sebou i svou nejistou budoucností.

Souhry událostí souvisí s existencí synchronní provázanosti času a prostoru, se zvláštními jevy, které považujeme za náhody. Časoprostor je vlastně opona oddělující nás od nevědomí a vyššího vědomí, které operuje s informačním polem již existující budoucnosti, nebo existujících, latentních možností. Synchronní pobídky korespondují s vnitřními ději, myšlenkami a představami a my vnímáme proudy energií, které rezonují s naší duší, se sny, touhami a životními záměry. Jakmile si souhry, souběhy nebo návaznosti událostí začneme uvědomovat a vnímat je jako velmi působivé, tím více bude časová prodleva mezi jednotlivými projevy synchronních jevů kratší a pro naše reakce významnější.

Magické myšlení je nám vlastní, v našich životech je běžně přítomné, ať už si to uvědomujeme nebo nikoli. Jeden z axiomů magie nám říká, že podobné se přitahuje, jde o zákon podobnosti, o princip působení stejného na stejné, o podobnost vibrací, které se vzájemně přitahují, jde o sledování stejného cíle (za použití podobných prostředků). Magicky působit dokážeme, pokud uznáme, že všechny světy jsou holograficky uspořádané (mikrokosmos, makrokosmos, jak nahoře, tak dole, hmotná a astrální sféra). Astrální sféra není vzdálený svět, jedná se o rozměr existence mimo čas a prostor vnímaný základními lidskými smysly. Bezčasová astrální úroveň je sféra tvořivá a vitální, disponuje oživující silou, přání se zde proměňují v živé obrazy, které se manifestují rychlostí myšlenky. Přitom sféra hmotná a astrální jsou úzce propojeny, tyto sféry vědomého a nevědomého bytí jsou od sebe oddělené prostorem a časem našeho současného života.

Nejsme mimo současnou realitu, ani nejsme myšlenkami nepřítomni, a přitom jakoby jasnovidně, přitom neodděleně od přítomnosti vidíme, co by mohlo přijít, někdy to vidíme dokonce pár okamžiků, pár minut nebo dokonce vteřin před samotnou událostí. Jedná se o bleskový průnik do časoprostorového okna. Časoprostorová psychická vlna, kterou jsme někdy dříve uvolnily do prostoru, náhle narušila realitu a vyvolala celou škálu nejen smyslových, ale i nadsmyslových prožitků. Nedokážeme je udržet ani popsat, protože toto časové okno se velmi rychle uzavře a nám zůstane pouze pocit tušení věcí příštích, tušení nebo vědění, co máme právě teď udělat.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

V každodenním životě se jedná o neočekávané nebo nepravděpodobné příhody, zvláštní náhody, setkání s někým, kdo má pro nás významnou zprávu nebo informaci. Například se začneme ohlížet po svém telefonu, protože „víme“, že nám někdo zavolá a vzápětí se tak stane. Řídíme auto a najednou zpomalíme a zastavíme, protože „víme“, že za zatáčkou se na silnici nachází spadlý strom. Může se také jednat o pocity, že některé situace se záhadně opakují, nebo o tajemné prožitky Déjà vu.

Synchronní projevy jsou také součástí niterných stavů, kdy se intuice duše hlásí o slovo, a toto slovo je vyslyšeno a zvláštními způsoby projeveno. Pokud sami sebe zahlédneme mimo obvyklou realitu, pokud vnímáme záblesky neuvěřitelných nepravděpodobností, povětšinou děláme, že jsme si ničeho nepovšimli. Avšak časový odstup odhaluje příčiny drobných i klíčových životních událostí. Silné jsou okamžiky, kdy tak nějak od srdce víme, jak určitá věc dopadne, ne proto, že bychom měli tušení, ale proto, že jsme se tak rozhodli (na vědomé nebo podvědomé úrovni), že jsme se rozhodli pro tuto variantu a ona se skutečně naplní.

Synchronicita je prožitek současného výskytu dvou nebo více událostí, které nejsou příčinně spojeny (nemají přímou souvislost), ale mají pro nás zásadní význam, událostí, které jsou součástí osobnostní knihy života, jejíž obsah je pro každého z nás jedinečný a originální. A zároveň tolik podobný s mnoha dalšími lidskými příběhy, na neviditelné úrovni tajemně, synchronně a mimosmyslově propojenými. Synchronní jevy a pobídky nám dokonce mohou ukazovat, že jdeme správným směrem, nebo že jsme na správném místě ve správný čas, vědomě se rozhodujeme a děláme správnou věc. Synchronicita může vést k silnému pocitu souznění s okolím, s přírodou, s vesmírem, což může vést k vnitřnímu smíru se sebou sama, k intenzivnímu prožitku vědomého bytí, k smysluplné životní aktivitě a většímu pocitu životního smyslu.

Související články: Je nečekaná událost náhoda nebo souběh synchronních událostí v čase?, Důvěřovat svému vnitřnímu vedení znamená „obstát ve zkoušce času“, Jme-li šťastní je šťastná také jemnohmotná duše a každá buňka hmotného těla

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

       Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze