Trápí vás občasná úzkost, obavy a pociťování nedůvěry ve vnitřní sílu?

Vnitřní světlo duše ve své podstatě září pozitivní vibrací, její energie představuje princip sebedůvěry a sebeúcty. Energie duše nám dává do vínku harmonii, cit pro krásu, vřelý vztah k rodině, k přírodě. Šťastně se cítíme v příjemném, harmonickém prostředí. Ve své podstatě jsme romantické duše, občas se ale něco přihodí a my na tuto vnitřní podstatu zapomeneme. Naše dřívější ideály možná souvisí s velmi romantickými představami, možná natolik, že jejich nenaplnění nám způsobovalo starost a vnitřní bolest. Za nepříjemným a dlouhotrvajícím stavem úzkosti často stojí nenaplněné přání mít krásnou, harmonickou rodinu, možná jsme v určitých oblastech života očekávali příliš, více, než je možné dosáhnout. Často se také jedná o nenaplněná přání, neuskutečněné vize, nedokončené odvážné projekty, potom se trápíme úzkostí, přitom jako bychom neviděli, co vše jsme už dokázali, jako by nás ovládl pocit, že je to stále málo. Pro naplnění vlastních ideálů se ne vždy dovedeme prosadit, zastíněné vnitřní světlo nám ubírá na sebevědomí, potom přichází rozčarování a vnitřní neklid. Pokud nás trápí obavy a úzkost, pociťování důvěry v sebe sama může být něčím omezeno, může se jednat o podceňování vlastních schopností.

Pokud se vám nedaří překonat úzkost, možná neslyšíte vnitřní hlas, nevnímáte vnitřní světlo, které se uvolní a bude z vás vyzařovat, jakmile poznáte a přijmete všechny aspekty vlastního já. Možná máte rozvinutou schopnost vnímat vaše nitro, ale schopnost důvěřovat mu, je upozaděná. Úzkost, kterou cítíte, stíní na cestě, po které kráčíte, potom pro vás není snadné nechat se vést vnitřním hlasem. Dokonce podvědomě vnímáte důvěrná sdělení vlastní duše, ale něco se stalo s odvahou důvěřovat jejímu hlasu. Možná v sobě máte nějaká vžitá přesvědčení, která vám v tom brání. Položte si někdy otázku, „Kdy a proč se stalo, že jste si přestali věřit?“ Na tuto otázku nehledejte teď hned odpověď, jen ji nechte doznívat v pozadí mysli. Jaké pocity ve Vás vzbuzuje slovo ostych? Vnímáte v sobě někdy ostych – sami před sebou – pokud si uvědomíte přání duše – být sami sebou? Někdy v sobě míváme zábranu být autentičtí, naplno se projevit, tou zábranou může být strach. Strach má mnoho podob, může se jednat o strach ze ztráty sebekontroly. Tento strach může být iracionální, nicméně je tak silný, že jej pociťujeme jako úzkost, která v našem nitru zaujala své místo. Akutní úzkost snadno přejde v úzkost téměř trvalou, která se projevuje jako nejednotnost se sebou sama. Úzkost je zpráva o tom, že něco uvnitř je zúžené, tak vzniká vnitřní tlak, což vyžaduje rozšířit „vědomí o sobě sama“ rozjímáním, velmi se uvolnit a pozorovat sebe vnitřně. Dokážeme-li být k sobě za všech okolností soucitní, tím uvolníme vnitřní napětí.

Vnímání energie vnitřního hlasu vás může jemným způsobem povzbudit, abyste v sobě dokázali vyvolat pocit věčnosti, naladit se na duši, která se nezabývá dočasností. Úzkost může být také tlak duše, která žádá o pozornost. Zvolte jemnou cestu laskavosti ve všech oblastech života, kde pociťujete úzkost. Nikam nepospíchejte, nepřipomínejte si, že je to nutnost, kterou musíte podstoupit. S lehkostí hledejte, kudy nebo jak se dostat k duši, k jejímu světlu. Pokuste se velmi ctít energii své duše, a to i v případě, pokud ji prozatím nevnímáte. Jemnost znamená, že v podstatě nemusíte dělat nic jiného než si vybudovat opravdovou víru v sebe sama. Připomínejte si, že sebeúcta je jakýmsi měřítkem vnitřní rovnováhy, která uvolňuje a eliminuje úzkost.

Trpělivým vnímáním vlastních pocitů se přesvědčte o důvěře k vlastnímu vnitřnímu vedení, pokud se takto nastavíte, začnete vše kolem sebe vnímat v jasnějším světle. A své city začnete vyjadřovat bez zábran. Prostřednictvím vnitřních impulsů duše je nám dáno, zde na zemi, uskutečnit své tvůrčí ideje. Představte si, že vy sami, vaše hmotné tělo, emoční a mentální tělo – to vše, není objektem zkoumání, není ani procesem. Představte si, že každý člověk je ve své podstatě otevřeným průzorem, kterým se projevuje absolutní Vědomí. Představte si, že jste plynoucí řekou, nebo nádhernou květinovou bránou zdobenou poupaty a květy růží. Bránou, skrze kterou se projevuje vyšší já, energie duše, a také energie vyššího Vědomí. Každý nádherný květ růže v této světelné bráně představuje otevření se vnitřní proměně, procesu transformace. Což někdy znamená – rozvinout lásku k sobě sama. Pocítit v sobě sebedůvěru a hrdost, sebeúctu a vnitřní světlo, které uzdraví zraněná místa. Kdykoli tak můžete učinit, aniž byste se jakkoli ostýchali. Vnímání světla duše je vlastně kouzlo, je to tvůrčí magnetismus, který přitahuje ty správné okolnosti a příležitosti. Hladina vaší sebedůvěry se navýší a vnitřní úzkost zmírní, pokud přijmete, že to je skutečně možné, ať už jsou okolnosti vzniku, příčiny nebo zdroje úzkosti jakékoli.

Důležité je umění sjednotit protiklady, což spočívá v objevení průzoru, kterým je možné nahlédnout do prostoru, který všechny protiklady přesahuje a zároveň je v sobě zahrnuje. Důležitou vlastností je mírnost nebo umírněnost, v životním příběhu každé lidské bytosti představuje – uvést v soulad nebo harmonii všechny vnitřní protiklady, což je skutečné umění. A toto umění spočívá v láskyplném přijetí všeho, co na sobě nemáme rádi, každý aspekt naší osobnosti, za který dosazujeme znaménko mínus, každou vlastnost nebo rys, který nám ubírá na sebevědomí. Což je alchymický proces a velmi vysoký cíl, možná i celoživotní proces, jeho naplněním se přiblížíme své danosti, kterou nakonec s ulehčením přijmeme. Tento proces si můžeme ulehčit tím, že si uvědomíme, že ideální „já“ nevlastní nikdo, a proto se můžeme jeden od druhého učit. Tento proces nemá být násilný, vynucený, stačí přijmout, že je součástí našeho životního příběhu, a s tímto vědomím uvolněně plynout, pozorovat a motivovat svou životní sílu a vůli stále novými podněty pro sebepoznání. Pokud prožíváte úzkost dlouhodobě, je zcela zřejmé, že ji neopustíte ze dne na den. Postupujte krok za krokem, bez vnitřního nátlaku, s vědomím, že nemusíte, ale můžete pro sebe něco udělat.

Se sebepoznáním souvisí sny a vize, naslouchání vnitřnímu hlasu, umírnění hlučných myšlenek. Neochvějná víra v sebe, která přichází z hloubi nitra. Umění přijmout své slabosti stejně, jako přijímáme své talenty. Stejně důležité je vnímání symbolů a synchronních jevů, které pomáhají pochopit naši nejhlubší podstatu a vyřešit vnitřní rozpory a vnější konflikty, které mnohdy vznikají z nepřijetí vlastních protikladných stránek naší osobnosti. Jak vnímáte sami sebe? Dovedete láskyplně přijmout vnitřní stíny a prosvětlit je světlem sebe přijetí? Jak vnímáte své sny, synchronní náhody? Co Vám symbolicky ukazují? Jakými obrazy se vyjadřuje energie vaší duše? Nebo léčivá síla nevědomí, projevující se ve snech a vizích? Možná jste příliš zaměření na pozorování sebe sama ve smyslu, vidět na sobě chyby. Dokážete do života vnést více smyslu pro humor? Nebrat sami sebe příliš vážně? Dovedete pracovat s vnitřními tématy zcela uvolněně a v upřímnosti sami k sobě i k druhým? Pokud se projeví úzkost, dovedete se vždycky sami sebe zeptat „Co můžu teď v tomto okamžiku pro sebe a jenom pro sebe udělat? Pro svou vnitřní rovnováhu?“ Může to být něco, co vám doposud ještě nepřišlo na mysl? Je možné pokusit se nastolit v sobě vnitřní rovnováhu i v situacích, kdy se to zdá být nemožné? Vnímáte hlas duše, jemné tiché sdělení, že ve své podstatě jste tvořivou a celistvou bytostí?

Co je to za energii, která člověka nutí zůstat pasivní nebo dokonce vzdát život? Je to tíživý pocit ztráty smyslu, vyvanutí touhy po prožitcích, po dobrodružství, vnitřní vyhasnutí, odpojení od melodie života. Okamžik, kdy mysl vyhodnotí, že nic už nemá smysl. Něco podivného se pokouší umlčet nápovědy duše. Jedinec je ovládán psychickou mdlobou, sklíčeností, skleslostí, zmučeností. Prožívá bolestné osamění, vnímá jen pocit opuštěnosti, je ovládán dojmem, že jej opustil dokonce i anděl strážný. Nevnímá, že jeho vnitřní bolest si naléhavě říká o pochopení. Zoufalá nejistota snadno přejde v šílený strach, život se stane ovládaný malomyslností (chmurnými, depresivními myšlenkami).

Některé životní příběhy poukazují na nutný proces znovuzrození, něco starého prochází pádem, aby se mohlo vybudovat něco nového. Jakmile neklid pomine, věci dostanou nový řád. Některé okamžiky vyžadují zaměřit se na kořenovou a korunní čakru, na propojení sféry hmotné se sférou nehmotnou, na péči o duši, mentální a emoční tělo i tělo éterické. Časy, kdy se ideály nenaplnily, a některé věci působily mimo vaši kontrolu, budou úspěšně překonány, nebyla zde jiná možnost než se těmto procesům přizpůsobit. Procesem sebepoznání a zrání procházíme, aby mohlo dojít k zásadnímu životnímu posunu, jak na hmotné úrovni, tak na úrovni vědomí. Výhody, které vyvstávají ze zvládnutí náročného procesu „vnitřního znovuzrození“, nemusejí být patrné okamžitě. Vše se zcela vyjasní, jakmile dojde k uvolnění všech svazujících pout, jakmile uvidíte dovnitř sebe, a uvědomíte si, jak mocné jsou myšlenky, jak působí mentální stav mysli na veškeré dění. Jakmile přijde záblesk hlubokého vhledu, vše tíživé odejde, a nové se bude moci vystavět na nových základech. Potom může přijít čas na rozvíjení vhledů do budoucnosti, přijdou nové vnitřní výzvy, představy o tom, jak by se budoucnost mohla vyvíjet. Sami rozpoznáte, kdy nadešel čas nechat se inspirovat vnitřním vedením, postavit před sebe tvořivé představy a mít nové vize.

Otázka „Proč zrovna já“, poukazuje na velký význam porozumění vlastním motivům, vnímání a chápání vlastních pohnutek. Ať už k činům, nebo k vnitřním procesům. Buďte pozorní k otázkám, které si pokládáte, vnímejte, jaká je podstata otázek, na které hledáte odpovědi. Vnímejte, proč se rozhodujete tak, jak se rozhodujete. Každý máme svá „proč“, pokud si je neodpíráme a uvědomíme si jejich podstatu, najdeme klíč k vědomému tvoření, k uzdravení, k objevení síly přitažlivosti myšlenek a představ, vnitřních konceptů a přesvědčení. Pokud si stanovíte jasný záměr, například pozorovat, co spouští procesy spojené s úzkostí, zda je to vaše mysl nebo vnitřní přesvědčení, nebo někdo druhý, nebo „iracionální strach“ – například v podobě strachu cestovat hromadnou dopravou, pobývat v místě, kde je velké množství lidí a podobně, potom možná zjistíte podstatu nejistoty a reaktivního chování.

Odpovídejte si upřímně, ale buďte k sobě jemní, jen vše vnímejte, ptejte se „Proč se cítím zrovna takto?“ Je to reakce na něco, co mám spojené s minulostí, ale ve skutečnosti tady a teď jsem v bezpečí?“ Jakmile se naučíte používat „proč“ častěji, nakonec zjistíte, že je to docela zábavné a poučné. Můžete to pojmout jako hru na sebepozorování a ptát se tvořivě, kdykoli a kdekoli, během autentických situací. Například: „Proč si o sobě myslím právě teď zrovna tohle? Proč jsem vlastně řekla zrovna tohle? Proč lpím zrovna na tomto přesvědčení?“ Nakonec můžete s pobavením zjistit, že život každého z nás je jedno velké „proč“. Nakonec dojdete k uvědomění, že vnitřní pravdu v sobě někdy podvědomě popíráme, což souvisí s dřívějšími prožitky, na kterých stojí některá naše vnitřní přesvědčení, která přitom už dávno mohla ztratit svůj smysl nebo účel. Vnitřní síla představuje mocnou energii, která vyvstává z vnitřní celistvosti, z udržení vnitřní rovnováhy, vnímání přítomného okamžiku. Jedná se o sjednocení a uvedení v harmonii vědomou mysl, emocionální sílu srdce a činy. Především mysl ve spojení se srdcem podporuje vnitřní sílu k jednání, k naplnění stanoveného záměru. Často pomáhá také důvěra ve vyšší moc, víra v sebe a ve vnitřní vedení. Probuzenou vnitřní silou můžete podpořit vlastní individualitu, ukázat ostatním vše, co ve vás je, neomezovat se pouze na to, o čem můžete být přesvědčeni, že druhým vyhovuje. Toto je přímá cesta k získání pevného sebevědomí.

Jakmile získáte více důvěry v sebe, potom budete jinak pohlížet na prožívání citů, které již nenahánějí strach, nezpůsobují úzkost, neboť již nepovažujete city za něco, co vás vždy zraní. Možná v sobě potřebujete znovu objevit sílu dát svým citům volnost, projevovat je ve vztahu ke svému okolí takové, jaké jsou. Své touhy, city, všechna znepokojení sledujte uvolněně, na ničem nelpěte. Možná vás zraňovalo období, kdy blízké osoby projevili svou touhu po volnosti, kdy jste si uvědomili, že není možné nikoho vlastnit, a tím i nevědomky ovládat. Toto se může stát, když naše děti opouštějí rodné hnízdo. Také se mohlo jednat o období, v kterém hrála roli žárlivost, nedůvěra, pochyby a horké chvíle týkající se partnerského vztahu. Úzkost může souviset s vlivy, kdy podléháme druhým a snažíme se naplňovat jejich přehnané nároky, vypovídá o konfliktech, které mohou být jak vnitřní, tak vnější. Důležité také je uvědomit si, zda někdo ve vaší blízkosti neprojevuje vůči vám sobeckost, nebere Vám energii, zda se nejedná o někoho, kdo vás emocionálně příliš vysává, nebo není upřímný.

Objevit v sobě vnitřní sílu neznamená zapomenout na ostražitost a pozornost týkající se vnějšího, hmotného světa, na vytrvalost a instinkt, intelekt a důvtip, na propojení intuice s citovostí. Na umění odhadnout správný okamžik k činu. Na upozadění ega, pokud se za každou cenu snaží získat to, co chce. Na stanovení si osobních hranic, na tolerování hranic druhých. Důležité je vnímat, kdy propadáte do negativního myšlení. Odhodlat se překonat sklon mysli k záporným úsudkům, představám, k přehodnocení negativních vzorců myšlení. Tak se otevřete změnám, k inspirativní sebe motivaci, k radostnému očekávání, ať už se energie radosti týká čehokoli. Negativní způsob myšlení, pokud trvá dlouhodobě, může v nitru vyvolávat pocit marnosti, bezmocnosti a úzkost. Myšlenky, které jsou tvořivé, mohou být potlačené domněnkou, že nic nemá smysl, nebo hledáním všemožných důvodů, proč něco není možné uskutečnit. Jedná se o výmluvy a takové to typické „ano, ale“. Nebo „nemám štěstí, jsem vyčerpaná, na mé cestě jsou jen samé překážky“. Podobné myšlenky působí jako „zloděj životní energie“. Záporně nastavená mysl ovlivňuje možnost dosáhnout toho, po čem toužíte.

Pokud vás zneklidňuje úzkost, ponechte nyní stranou, že to takto skutečně prožíváte, a že je to něco, co vás velmi trápí a ve vnějším světě omezuje. Podívejte se na tvrzení „cítím úzkost“ jako by se vás osobně nedotýkalo, jako na stanovisko, úsudek, zažitý program, jako na tvrzení, které se každou podobnou myšlenkou, každým zopakováním – potvrzuje. Jak se stalo, že se úzkost stala součástí vašich emocionálních prožitků? Někdo by dokonce mohl říct „základním kamenem emocionálních prožitků“. Vidíte tu tvrdost, v tomto tvrzení? Opravdu není možné toto vnitřní prožívání eliminovat? Jediné, co je možné, je úzkost přijmout jako nedílnou součást bytí? Je to v tom lepším případě pouze úsudek, nebo v tom horším případě soud? Objevit zdroj úzkosti je tvůrčí proces. Úzkost může mít jasnou příčinu někde v minulosti. Ale nehleďte nyní na příčinu, podívejte se na zdroj této úzkosti tady a teď, v tomto okamžiku. Za vznikem úzkosti může být smutek, vnitřní bolest, vzpomínka na prožité trauma. Ale jejím zdrojem může být časem pouze v podvědomí uložené přesvědčení a mysl reagující na denní podněty navyklým způsobem.

Přestože jsou podobné stavy úzkosti pro život velmi omezující, přestože můžete mít někdy beznadějný pocit, že se ve stavu velmi silné úzkosti „rozpadnete na tisíc kousků“. Přestože příčina může mít mnoho podob, včetně například traumatizujícího prožitku v minulosti. V žádném případě nelze tento stav podceňovat. Přesto se pokuste na úzkost podívat z pohledu pozorovatele, pokuste se podívat se na ni jako na sebelítostný stav utrpení. Všimněte si svého stanoviska, jako by ta slova říkala „dovoluji si trpět“. I přes veškerou skutečnost, která je jaká je, aniž byste svou úzkost jakkoli popírali, pokuste se s tím pracovat jako s omylem, nesprávným úsudkem, vzorcem, přesvědčením, kterého se může dopouštět pouze mysl. Mysl je velmi mocná.

Zobrazit Elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Opravdu by nešlo koncept „nezbývá mi než úzkost přijmout“, změnit v pozitivně laděný náhled? Na místo něj si nastavit základní myšlenku vnitřní proměny: „Svou úzkost, která je mou součástí, mohu přes všechny jsoucí okolnosti opustit“. Případně můžete úzkosti dovolit, aby opustila ona vás, váš vnitřní a následně i vnější svět. V žádném případě nejde o to, že s ní budete bojovat. Jde o práci s myslí, o vytvoření nových myšlenkových vzorců. Nemusíte spěchat, klidně si to nastavte jako jemný očistný vnitřní proces, který může trvat třeba rok i déle. Začněte tím, že si řeknete „Jsem krásná, čistá, nevinná bytost“. Žádná terapie ani rada druhých nás nemůže osvobodit od naší podstaty ani od toho, co nechceme, čemu se bráníme. Ale může nám ukázat naši nedokonalost (nikdo není dokonalý), kterou se my sami můžeme naučit přijímat. Slůvko nechceme, můžeme zaměnit za nepotřebujeme, to je první krok, ostatní je vždy jen na nás, na naší vůli a síle mysli. A to vše proto, abychom v sobě probudili to nejlepší, co v nás je.

Pokud víte, co máte udělat, není třeba se ničeho bát. Jdete a uděláte to. Máme tak činit s pozorováním moudrosti přírody a nebrat si víc, než potřebujeme, a to na úkor druhých nebo přírody, neplýtvat ani svou životní energií. Uctívat dary přírody, dary vyššího vedení, intuice, synchronních nápověd, symboliky snů. Vyznat se jak v přírodních cyklech, tak i v těch osobních, být duchapřítomní, mít zdravý úsudek, vnímat jemné esence života, poznat a uctívat vlastní kruh života. Být svým duchem šamanem a léčitelem, ctít sílu mysli a srdce. Děkovat životu a přírodě za všechny dary, které nám život přináší.

Související články: Naděje je dech duše, říká se, dokud dýchám, doufám, Osamělost, dočasná ztráta smyslu života a hledání životního úkolu

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze