Zocelení člověka spočívá v síle jeho ducha, v porozumění duši a v součinnosti s intuicí

Transformace lidského vědomí souvisí s procesy duševní proměny, tedy s proměnami na úrovni duše. Na vědomé úrovni se jedná například o různé iniciační procesy, nebo o procesy související se změněnými stavy vědomí, s jógou a hlubokou meditací, s rozvíjením vědomostí a vnitřní moudrosti. Všeobecně je obraz duše zastřen závojem nevíry, závojem představy, že duše je fyzicky podmíněná. Přitom základem existence duše je duchovní svět, jemnohmotný svět ducha. Transformativní zkušenosti spouštějí procesy změn, které se odehrávají uvnitř nás. Duševní realita je zcela zásadní, náš vnitřní svět může být léčivý, ale i destruktivní. Podstata potíží může souviset s nesvědomitostí, ale i s tím, jak přistupujeme sami k sobě, se slovy, která znevažují naše bytí, s vnitřním podceňováním sebe sama. Ne vždy se vědomě dokážeme od těchto vnitřních řečí odmyslet. Každý vnitřní postoj je reálný faktor, který ovlivňuje průběh různých situací, s tím je nutné počítat a zvážit možnost změny zažitých postojů.

Efemérní neboli v čase pomíjivé osobní já se jednoho dne rozplyne, ale ideje, které toto osobní já převyšují, zůstávají. V každém dalším životě se můžeme domnívat, že tyto ideje vytváříme, ale uniká nám, že ony formují nás. Božské dítě v našem nitru je nesmírně zvídavé, neustále vyhlíží nové možnosti, touží překonávat hranice, stále se rozvíjet, projevit se bez omezení. Neustále je napojeno na energii Slunce a na energii mateřské Hvězdy. Duševní prazáklad člověka pochází z jeho mateřské Hvězdy. Duše přichází z bezčasovosti. Stejně jako inspirace ducha. Neustále je napojena na hodnoty tvůrčích idejí. Substanciální duše, (mající povahu substance), je tvořena z látky nebo podstaty, jejíž základ je neměnný.

Unikají nám zvláštní zákonitosti našich vnitřních světů. Duše prochází vlastními procesy za oponou tajemna. Tyto procesy můžeme považovat za rušivé, na úrovni vědomí je vnímáme jako duševní vyčerpání, duševní poruchy, neurózy, depresivní stavy. Některé obrazy duševního světa jsou (zdánlivě) nepřístupné, temné jako voda v hlubokých tůních. Na denní světlo jdeme jen s tím, co nám nepokazí den a různé příležitosti, snažíme se ze sebe vydat jen to nejlepší. Přitom se zdráháme projevit své pocity, strach ze zranitelnosti nám brání projevovat autentické emoce. Doznání, pravda o nás samých, nám jde v patách v příšeří, za tmy a ve snech. Obsah snů je projektován z nevědomí. Oblast nevědomí, kterou opomíjíme, je součástí duševního života, tajemných hloubek mystérií života.

Tvořivá esence vědomého bytí – Vnitřní svět myšlenek

Jsou chvíle, kdy potřebujeme vědět, že náš život má nějaký smysl. Ne pro každého jsou „obyčejné“ životní skutečnosti a zkušenosti jako smysl života dostačující. Hledáme sami sebe v niterné hloubce vlastního bytí. Vnímáme podněty, které se dotýkají naší mysli, a mezi nimi se snažíme najít něco, co se dotkne našeho srdce. Občas se nás dotkne něco velmi iracionálního, co není snadné přijmout. Vnitřního světa se zmocní panika, hlas vyššího vědomí ztratí sílu, pokud nedokážeme jeho hlasu naslouchat. Přehlížíme životně důležité intuitivní nápovědy. Přitom vnímat intuici je životní nezbytností. Intuice (okamžitý přístup k vnitřní moudrosti, iracionální síla) se prolíná se záhadou energetických zrcadel, která zachycují souvislosti mezi vnitřními a vnějšími světy. Intuice nás podvědomě vede a racionalita umožňuje zvážení pravděpodobných následků různých činů. Přesto se nám stává, že s logikou, která nás sice vede k vyvozování správných závěrů, ale svým způsobem odporuje jemnohmotným přírodním zákonům, můžeme dojít k okamžikům, kdy jsme se svým rozumem v koncích.

Zocelení člověka spočívá v síle jeho ducha, v porozumění duši a v součinnosti s intuicí. Otázka, „Jak se v tomto okamžiku cítím“, je otázkou pro tělo, nikoli pro mozek. Odpověď přichází, pokud je vědomí plně soustředěno na pocity projevující se ve fyzickém těle. Pocity jsou odrazem duše, jsou duševní reakcí projevenou na tělesné úrovni. Jsou reakcí na myšlenky, na různé vnitřní i vnější podněty, na věci, které nás posilují, otužují, zocelují, nebo naopak oslabují. Jsou reakcí na vnější tlaky, které jsou mimo naši volní kontrolu. Jsou reakcí na různé sugesce a mentální konstrukty, které souvisí s magnetismem, s přijímáním vnitřních a vnějších impulsů a podléhání jim.

Mentální projekce mysli se promítají do pocitů. Pocity a myšlenky vyjadřujeme ve svých gestech. Velikost zklamaných nadějí souvisí s rozčarováním, s pocitem, že něco zásadního bylo navždy promeškáno. Záblesky temně děsivých pocitů působí nedozírnou hloubkou, ze které vycházejí. Příjemné pocity souvisí s procitnutím, kdy vycítíme například okamžik, kdy můžeme rozhodnutí související s našimi sny a záměry uskutečnit. S pocity souvisí také citové procesy ztotožnění, vcítění se do životní role druhého, během kontaktu s druhou osobou. Jedná se o empatii, sdílenou rezonanci, o vnímavost, co druhý cítí a zažívá. Někdy prožíváme spontánní empatii, náhlé či spontánní vcítění do jiné bytosti. Hluboká empatie znamená rezonování s druhou bytostí, je to zrcadlová komunikace, může probíhat i beze slov, v našem nitru se bezprostředně zrcadlí pocity a prožitky druhé bytosti.

Empaticky můžeme rezonovat také s přírodními jevy, s hmotnými věcmi. Říkáme-li, že vše v přírodě je živé, mluvíme o duchovní esenci, která živoucí přírodou protéká a vše jsoucí spojuje v jeden celek. Například pokojové květiny s námi komunikují, reagují na naše duševní rozpoložení, někdy rozkvetou neočekávaně, svou krásu rozvinou v čase, kdy mají odpočívat, a to jen proto, aby nám pozvedli náladu. Rostliny svým způsobem vnímají, co se kolem nich děje. Vnímají nejen chemické signály vydávané jinými rostlinami, svým způsobem vnímají také zvuky, vibrace, světlo, tmu, energie lidí a zvířat.

Zobrazit tištěné a elektronické knihy Psychologie chaosu

Pocity souvisí také se strachem. Strach je součástí života a žádným způsobem nedokážeme zařídit, aby z našeho života zcela zmizel. Obzvlášť pokud se jedná o přirozený strach – pud sebezáchovy, který souvisí s prozíravostí, opatrností a rozvážností. Jinou formu strachu v nás může vyvolávat něco, co odmítáme přijmout, nad čím ztrácíme kontrolu. Emocionální energie strachu souvisí s pocitem tlaku a s napětím, které je následkem vnitřních rozporů, vznikajících například na základě toho, že jsme nuceni dělat něco, co dělat nechceme. Strach z budoucnosti je často strachem z prožitků v minulosti, dřívější příhody v nás evokují strach ze selhání, strach zůstat sám sebou, strach z lásky. Což je v některých případech možné definovat jako strach ze sebe sama. Nesmíme zapomínat, že emoce jsou tvořivou energií, násobí mocnou sílu slov a myšlenek.

Mysl má schopnost vyvolávat strach v nestřežených okamžicích, pokud se například soustředíme na to, co nechceme, provádíme manipulaci s vlastní pozorností, ladíme se na strach a negativní emoce druhých lidí. Opomíjíme intuici, nevnímáme její jemné záchvěvy. Trváme na svých komfortních zónách, na svých jistotách, a přitom strach z nejistoty je velmi mocnou silou. Myšlenky a pocity, které vysíláme do prostoru, mají energetickou frekvenci a působí jako signál, který se následně odráží zpět k nám ve formě prožívané skutečnosti. Z čeho máme strach, to se nám může zmaterializovat, na co se intenzívně soustředíme, se k nám vrací v rámci zákona přitažlivosti. Pokud naopak dokážeme soustředit své myšlenky a pocity na to, co chceme dosáhnout a co nás naplňuje radostí, můžeme získat energii a motivaci k tomu, abychom svého cíle dosáhli bez obav a nadměrného stresu. Abychom odolali strachu z toho, že co je dnes, bude zítra překonáno, a my se ve víru energií vnějšího světa docela ztratíme.

Soustředění se na sílu ducha, na porozumění duši a na součinnost s intuicí nám napomáhá zachovat si lidskou tvář.

Související články: Hvězda Země, hvězda duše a hvězdná brána – energetická centra lidského těla, Energie planého mluvení, plytkých rozhovorů a nadbytečného hluku v mysli

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze