Naříkání a zveličování osobních potíží

Naříkání a sebelítost nás brzdí v posunu vpřed. Rozhodně bychom se měli vyvarovat nepřiměřeného zveličování osobních potíží, například při rozhovoru s druhou osobou. Nejlepší v podstatě je o potížích, trápeních nebo starostech mluvit co nejméně, jen pokud je to nevyhnutelné. Opačným přístupem zvyšujeme zápornou energii (respektive ji překlápíme pouze na jednu stranu, na tu obtížnější), a podlamujeme vlastní stabilitu, tak můžeme nevědomky zavdat příčinu dalším nežádoucím řetězovým reakcím. Dvojnásob to platí, pokud se jedná o potíže finanční, pokuste se zamyslet, jak o vaší finanční situaci každý den smýšlíte. Negativní myšlenky, týkající se nedostatku peněz, je možné změnit na optimistické. Je v tom sice určitý paradox, a není to zrovna jednoduché, naučit se pozitivně uvažovat (překlápět energii na tu přívětivější stranu), pokud nás trápí nezaplacené účty, ale věřte, že je to možné. Na žádný problém nesmíme nahlížet pouze jako na extrémně složitý, abychom nevytvářeli příčinu složitosti.

Optimistickým přístupem změníte složité a stresové životní situace

Přestože se to může na první pohled zdát nemožné. Bude vás to ale stát nepředstírané úsilí, vytrvalost a víru v pozitivní přístup. Všímejte si všech inspirativních impulsů, nových nápadů a pozitivních vhledů, upřednostňujte přítomný okamžik a netrapte se minulostí ani budoucností. Bezodkladně se zaměřte na všechny myšlenky týkající se zdraví, financí nebo čehokoliv jiného a snažte se je trvale měnit v optimistické. Toto je nejlepší a přímá cesta ze začarovaného kruhu, pokud k tomu přejdete z pasivity do aktivity, a podle nově příchozích nápadů budete i jednat.

Dávejte si pozor na občasné protiřečení si a na projevy strachu. Na finanční situaci si stále dokola nestěžujte ostatním – tím zcela zásadně nabývá energie vašich potíží na rozměrech! Ani o svých nemocech a bolestech není dobré pořád kolem dokola ustaraně mluvit.

Pokuste se představit si, jen tak mimochodem, jaké energie se denně šíří mezi ,,přáteli“ po facebooku, z pohledu kvantové tvořivosti! Pro pozorného čtenáře není třeba komentovat, co mám na mysli, hlavně ohledně negativních informací, šířících se po síti. Sdílení informací o svém životě, o soukromí v pozitivní rovině, by bylo celkem v pohodě. Budete-li sdílet ,,své štěstí“, v rovině pozitivní, posilujete pozitivní vibrace. Ale! Ale můžete paradoxně vzbudit například závist. A věřte, že stačí jediný z ,,přátel“, který směrem k vám bude vysílat energie závisti nebo nepřejícnosti. Potom velmi záleží na vaší vnitřní vědomé i nevědomé obranné síle, zda vás jakékoliv vystřelené jedovaté šípy – vesmírnou cestou tam a zpět – minou. Na neviditelném energetickém poli kvantového vědomí je facebook vroucí, magický kotel, jak pozitivních, tak negativních energií. Je třeba dobře zvážit, na kterou stranu se vědomě či nevědomě přiklání každý jeden z nás, zda se vědomě snaží udržet v harmonizované pozici pozorovatele.

Buďte tedy stále ve střehu, zvažujte, jak nakládáte se svým soukromím. Neomezujte vlastní svobodu ani svobodu druhých, ať už řešíte cokoliv, byť by to bylo s dobrým úmyslem. Ani vy se nenechte nikým omezovat. Učte se zkušenostmi – přinášejí moudrost. 

Emoce strachu a obav jsou také energií, dokonce velmi relativní

To, co nás v daném okamžiku rozpláče, nás může s odstupem času rozesmát. Stejná příhoda někomu připadá vtipná, ve druhém může vzbuzovat pocity studu, trapnosti nebo odpor. Emoce lásky se nečekaně mění v emoce strachu, žárlivosti, nenávisti, zastrašování nebo agrese. Člověk se nejčastěji za svůj život rozhoduje ze dvou důvodů, buď z lásky nebo strachu. Láska a strach jsou nejzákladnější emoce, od kterých se odvíjí všechno ostatní. Spoustu věcí děláme z lásky k milované osobě, rodičům, dětem, přátelům, z lásky k sobě, svým zálibám, neřestem, penězům, z lásky k přírodě. Stejné bude, pokud si místo lásky dosadíme strach – máme strach o své blízké, o sebe, z nedostatku peněz, samoty, nemoci, přírodních katastrof, z budoucnosti a často i z vlastních myšlenek. Člověk může pouhým strachem z nemoci skutečně onemocnět.

Občas býváme bezradní, zmítáni vášněmi pohybujícími se mezi optimismem a zoufalstvím. Někdy nadšeně utíkáme do říše virtuálních snů, zahříváme se optimismem pohádek nebo tiché hudby. Jindy na budoucnost nahlížíme skrze zamlžené okno tajných přání, zmateni chaosem vnějšího dění. Panicky se lekáme vlastního stínu, zůstáváme zakotveni v nejistotě, nesoustředíme pozornost na sebe sama. Toužíme po dobrodružství, jindy utíkáme do samoty. Zmateni nevnímáme proudění koincidencí skrytých v synchronních událostech, a netušíme, že se takto projevují naše zastaralé vnitřní programy.

Samota není totéž jako osamění

Některým lidem je nejlépe se sebou samými. Vědomě si přejí žít po nějakou dobu bez kontaktu s okolním světem. Přesto nemusejí nutně mít pocit nenaplněnosti, případně nemusejí působit jako podivíni nebo pesimističtí škarohlídi. Samota se stává problémem, pokud ji obtížně snášíme, máme nedostatek kontaktů, trápí nás osamělost. (Samota a osamělost není jedno a totéž.) Myšlení je stereotypní, bolestivé a neplodné, člověk se nedobrovolně uzavře ve svém vlastním světě. Čím déle tento stav trvá, tím méně jsme ochotni kohokoliv do své říše pustit. Potom zákonitě vzniká nenápadný, skrytý stresový faktor, přichází pláč, nespavost, převládá negativní myšlení. Nacházíte-li se ve své samotě nedobrovolně, naučte se mít svou samotu rádi.

Naučte se mít rádi především sebe! Potom si k sobě, do svého energetického pole a do života přitáhnete situace a okolnosti, které vás od nedobrovolné osamělosti osvobodí. S osamělostí nesmíte bojovat tím, že se uzavřete ,,sterilně a neprodyšně“ do svého smutku. V tom případě je smutek a samota, či jakýkoliv dlouhodobě převládající negativní pocit vaše volba, vaše rozhodnutí. Poznejte svůj smutek, pochopte jej z širší perspektivy, a poté se aktivně rozhodněte pro schůdné řešení stávající situace.

Stres, ať už je jeho příčinou cokoliv, je spouštěčem tělesných obtíží, nemocí a duševních zmatků. Stres je nám dán do vínku už od dob lovců mamutů jako generačně přirozený faktor, může být pozitivní či negativní. Život bez stresu je v dnešní společnosti spíše ojedinělý, ale i zde platí, že každý je svého života strůjcem. Dnešní shon, módní a společenské tlaky, špatné zprávy, politika, blbá nálada a všechny negativní civilizační vlivy jsou faktory, které moderní lidstvo přivádí do čím dál většího stresového pnutí. Jsme-li vnitřně svobodní a vědomě samostatní, potom si dokážeme samotu, ať už občasnou nebo dlouhodobější, užívat všemi smysly. Pozitivní je, že do samoty často vstupuje bezbřehá inspirace, pokud si toho ale dokážeme všimnout.

Nové nápady často přicházejí z vesmírné paměti, aniž bychom si to vždy uvědomovali. Jde v podstatě o jakési nevědomé ,,kopírování“ z univerzálních energetických vesmírných polí. Vše existující má vlastní databanku, vlastní paměťový disk, mozek se napojí na vesmírné informační pole skrze naše podvědomí. Během nočního snění nebo v hluboké meditaci se nám ve zlomku vteřiny představí silné vnuknutí, někdy velmi jasné, konkrétní, jindy skryté v symbolech. Jde o to, naučit se tyto jiskry inspirace vnímat. Inspiraci můžeme překvapivě najít i v okamžiku, kdy nás někdo naštve, rozhodí nebo slovně napadne. V ten okamžik, pokud ovládneme vlastní ego a emoce, se dotyčnému v klidu díváme na oblast třetího oka a v duchu se tomu usmějeme, zahlédli jsme totiž jiskru čehosi zrcadlového, skrytého ve vlastním nitru. Či spíše cosi skrytého v těch nejhlubších vrstvách vlastního nevědomí. Z této situace můžeme čerpat a odhalit osobní ponaučení. Poznáním vlastní přecitlivělosti, vztahovačnosti, poznáním vlastních chyb a omylů se duchovně posouváme po linii přirozené transformace vědomí. V ten okamžik zjemníme a prosvětlíme své energetické vibrace a začneme být více intuitivní a svobodní. Zjemníme emoční cítění, lépe se naladíme na vlastní duši a začneme jí více naslouchat.

---

 ♥ Uplakaná ♥

Myšlenky tvé tančí v záchvěvu slunečního svitu
Jednotlivá slova navždy už rezonují se světlem
A v každém novém úsvitu, naděje je tvým tělem
Po vzoru pohanských kněží, vítr a déšť tajemství střeží
Pomněnky rosou třpytí se v mlhavém oparu,
meluzína trochu mouky na míse žádá si postaru
Oltář, v záři plamene svíce, žádá si jen pár slov zaříkání
Ne více
Tvář Luny, v šeru tajemných olší,
čarodějkám noci magickou energii přináší
Zlaté květy kapradí píseň znají letní
Chuchvalce mlhy nad vodou tiše promluví
Až se setmí
Nad meandry řek svatyně v léčivých vibracích
tiše promlouvají do světla svíček
Nikoliv kněží světla,
jen mráz strnulosti chodí po nich
Slůvka čarodějná po větru šeptej…
Modřínové víly probouzí se jen kradmě
Na lásku se jich ale neptej, je-li v tvém srdci až na dně
Ztracená je tvá duše, ztracená v tůňce tajných přání
Stíny vrbových proutků nad břehem tiše se sklání
Nepřekřičíš bolest vlastní, neumlčíš tu pošetilou loutku
Nevědomá slova strachu plamenná jsou lest
Strach rudé plameny dračího dechu neuhasí
Obětní kameny krev srdcí bez lásky v paměti vepsány mají
Kolem rtů vrásky a v očích strach ze stáří
Čarodějky větru, vody a země mladé jsou však po tři sta let
Uplakaná duše, z druhého břehu, vrátí se smutná zas
Energie slov smutku neodvane žádný pozemský čas
Píšu báseň tobě – uplakaná
Vrať snům tvým křídla a touhám tvým smyslný neklid
Vrať naději svítání každého nového rána
Požádej pána větru, ať rozváže ti uzlíky ve vlasech
Je-li to tvým přáním

Související článek: Energetické pole pozornosti, Bohyně Hekaté

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze