Vědomé naslouchání, neupřímnost – okénko do vědomého života

Sami sebe se snažíme ochránit tím, že používáme obranu ve chvílích, kdy nám má být něco sděleno. Aniž bychom pozorně a vědomě naslouchali a snažili se pochopit, co nám má být sděleno, někdy se stane, že vyrukujeme s obranou a stanoviska druhého začneme vyvracet. Nebo přejdeme do útoku, v tom případě potlačíme veškeré své pocity, které nám říkají – zadrž, je to důležité, zůstaň v klidu. To se projevuje například tak, že sice nasloucháme, ale (podvědomě) čekáme na chybu druhého. Jakmile mysl chybu podchytí, naslouchání se rozplyne a chyba, která ani nemusí souviset s předmětem rozhovoru, je použita proti někomu druhému.

Podaří-li se vám uvědomit si takový okamžik, zkuste se své obrany vzdát a jen sledujte, co se bude dít, co vám má daná okolnost říct. Možná si uvědomíte, jak moc si druhá osoba přeje, abyste ji vyslechli. Pro mnohé z nás je obtížné zcela se vnitřně utišit a poddat se naslouchání hlasu někoho jiného. Skutečně naslouchat a vnímat emoce, které jsou skryté za slovy, gesty a řečí těla.

Na nás je přijímat zpětné vazby od druhých, poučit se ze zkušeností. Každý den se nám dostává mnoho zpětných vazeb, ale většina jich se míjí účinkem. Vždy se můžeme pokusit nemít pocit snížené sebe hodnoty, pokud nám někdo něco vytkne. Není nutné se rozsáhle a zaujatě obhajovat. Ani usilovně přemýšlet, co je v nás špatně. Zpětná vazba nám má něco naznačit, nemá se stát podnětem k tomu, abychom uvízli v minulosti, nebo abychom si vytvořili jakýkoli pocit nedostatečnosti. Zpětná vazba má pozitivně ovlivnit přítomnost, proto ji máme vnímat v kontextu sebepoznání, nikoli ji v sobě uchovávat nepochopenou nebo nepřijatou a kriticky ji zaměřovat do všeho, co děláme, pro co se rozhodujeme.

Vnímat „magii života“ také znamená uvědomit si, že to, jakým způsobem s námi ostatní mluví, velmi souvisí s tím, jakým způsobem jim nasloucháme. Uvědomovat si vzájemné zrcadlení, vzájemné sebepoznávání, vnímání individuálního rozvoje druhých. Zastavit se například, pokud druhým nasloucháme přes jakési vnitřní „kritické síto“, které říká – já bych to udělal jinak, já mám jiný názor, já bych zvolil jinou cestu. Pokud s námi takto někdo hovoří, kdy každá jeho druhá věta začíná „Já…“, potom nenaslouchá, a nejedná se ani o upřímnost, mnohdy se jedná o akt souzení, kterému vládne přesvědčení – „Já dělám vše nejlépe, proto druhým říkám, aby to dělali také tak“. Pokud někdo druhý rozpozná, že naše naslouchání je (sebestředným) posuzováním, a že rozhovoru vládne nepříjemná atmosféra, nebude k nám upřímný a nebude nám říkat pravdu.

THOTHŮV TAROT – Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Vědomé naslouchání souvisí také s tím, že někdo druhý potřebuje pouze abychom naslouchali. Nežádá radu, nepotřebuje žádná ponaučení, ani znát náš názor. Pouze potřebuje, aby byl vyslyšen, pochopen, nebo aby se směl vypovídat. Už jen tím, že se nahlas vypovídá, si může něco důležitého sám uvědomit. V tomto případě má být naše naslouchání především tiché a pocitové. Nemusíme říkat, co si myslíme. Někdy stačí vřelé láskyplné objetí, které může zapůsobit jako zázrak. Pokud mlčky nasloucháme, měli bychom také vědět, že mlčenlivost může být i nepříjemná, pokud v druhém vzbuzuje pocit, že v její energii vnímá pohrdání nebo znepokojení, pokud má pocit, že namísto aby pocítil úlevu, ztrácí něco málo nebo více ze své sebeúcty, sebe hodnoty.

Vědomé a klidné naslouchání se týká také našeho nitra, pokud nenasloucháme sami sobě, potom nemůžeme rozpoznat, jak se vlastně cítíme (sami se sebou), co ve skutečnosti cítíme k druhým. Popíráme vlastní pocity a myšlenky, které nám ukazují cestu. Častěji si můžeme dovolit poslouchat sami sebe méně kriticky, a především si uvědomovat, jak mluvíme sami o sobě, zda nejsme spoutáni v sebeobviňování, v sebe trestání se tím, že jsme na sebe tvrdí a přísní, že o sobě nemáme valné mínění, zda příčinou vnitřní kritiky není nezdravé srovnávání se s druhými.

Matoucí otázky, odpovědi a domněnky

Ve svých úvahách docházíme k mylným závěrům, pokud se ocitneme uprostřed nevyjasněné situace, zůstává v nás nejistota, která nás nutí něco se domýšlet. Nesprávné domněnky vznikají, pokud nevíme, co se skutečně děje, pokud k nám někdo mluví pouze v náznacích a není schopen něco adekvátně vysvětlit. Nebo předstírá porozumění, pokud si někdo dává na čas s vysvětlením nějaké záležitosti. Za nejasných situací pokládáme otázky, ale ne vždy se dočkáme jasné odpovědi. Takové, která nás uspokojí nebo zklidní. Pozornost je třeba zaměřit na okamžik, kdy dostaneme odpověď, která je nejasná a zavádějící, pouze nás zmate a našeho oponenta naopak uspokojí. Což může být patrné ve výrazu jeho tváře. Spolu s nejistotou z nejasné odpovědi nás může přepadnout lítost, podezření, znepokojení a různé mentální spekulace. Dostane-li se nám nejasné odpovědi, stále se jí v duchu zaobíráme. V nejasných odpovědích můžeme cítit také urážku, potom vznikají rozpory, které je obtížné vyřešit.

Ale je třeba si také uvědomit, že na nejasné otázky, pokud je klademe my sami, dostáváme polovičaté odpovědi, které nás ještě více rozruší. Jedná se pouze o povrchní spojení, pokud se dva lidé, kteří se spolu snaží domluvit, nacházejí na rozdílných vlnách, jeden druhému klade odpor a vzájemně se neposlouchají. Obtížně se odpovídá například na otázky, v kterých je cítit strach. Důležité otázky mají být pokládány s rozvahou. Podobně nepříjemné jsou situace, kdy nám někdo pokládá otázky z pouhé zvědavosti, nebo pokud někdo jen usiluje o osobní moc, která vede k rozvíjení jeho vlastní důležitosti.

Upřímnost versus neupřímnost

Každý z nás si určitě vybaví okamžik v minulosti, kdy jsme sami sobě něco nalhávali, hlasité myšlenky jsme stavěli vůči klidné vnitřní pravdě. Stavěli jsme proti sobě otázky, zda být upřímní k druhým nebo se chránit neupřímností. Možná jsme se chtěli chránit před nepříjemnými situacemi. Ale kam nás to dovedlo? Ke spokojenosti? Nebo k poznání, že sami sebe můžeme ochránit pouze upřímností? Upřímnost je cestou k proměně vztahu k sobě, i k proměně vztahů s druhými. Celé je to o tom, že máme velký strach dělat chyby a dopouštět se omylů. Neupřímnost mnohdy stojí za snahou nechybovat, jakmile chybujeme necítíme se dobře, a to nás vede jít cestou popírání. Neupřímnost také znamená, že to, co prezentujeme ven, se nemusí shodovat s tím, co máme uvnitř. Můžeme mít v sobě velký smutek, a na venek se tváříme vesele. Nedovedeme druhým v klidu říct, co skutečně cítíme.

Neupřímnost se týká situací, kdy nedovedeme prokouknout svou vlastní lež, která je vším možným, jen ne uklidňující energií. Dusíme v sobě pocity a vymýšlíme výmluvy abychom se sami před sebou ospravedlnili. Vykrucování a obelhávání sebe samých nás stojí spoustu energie. Neupřímnost způsobuje, že neustále balancujeme mezi klidem a disharmonií. Naslouchejte svému tělu, zaposlouchejte se do sebe, můžete uslyšet hlahol sebeklamu, nebo tichý šepot pravdy. Rozhodněte se udržet si vnitřní pravdu, motivaci a vůli k vnitřnímu klidu. S udržením vnitřního klidu ale paradoxně souvisí také to, že ne každý na potkání o nás má vědět úplně všechno. Nebo že máme právo na hluboká vnitřní tajemství, o kterých nemusí vědět vůbec nikdo.

Inspirace pro vědomou mysl – elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Neříkat druhým nepříjemnou pravdu s úmyslem, že je tím ochráníme, může být sebeklam. Neupřímností často chráníme jen sebe, schováváme se za sebeobrannou strategii. Lhát druhým můžeme pro náš klid, ale lhát na účet druhých se nám nemusí vyplatit. Mluvit otevřeně a bez chladné emocionální odtažitosti, vyjadřovat se s citem a nezraňovat druhé je velké umění. Stejně tak nedělat si domněnky, ale dát druhým možnost, aby sami mohli říct, jak se cítí. Také schopnost přijímat upřímnost druhých znamená, že nás neznejistí kritika ani chvála. A pokud přece jen ano, stačí si to uvědomit a nedusit v sobě žádné pocity. Otevřete se svým pocitům s plnou důvěrou, to vás povede k upřímnosti sám k sobě, a také ke změně zažitých komunikačních vzorců. Zde si můžeme vzpomenout na dětství, kdy nás nucené zadržování pocitů vedlo k popírání a překrucování reality.

Také je dobré přijmout, že s upřímností to není úplně jednoduché, zde míněnou upřímností nemáme na mysli – stále poukazovat na chyby druhých. Vztahy nejsou, ani nemohou být jednoduché, vztahy jsou především o sebepoznání za účasti druhých, to ale neznamená, že vztahy musí být utrpením. Nechat život nebo situace plynout, (například na vlně porozumění), neznamená říkat, co nám přijde na jazyk, ale mluvit s druhými s rozvahou, tedy vědomě. Vědomá komunikace je základem všech mezilidských vztahů.

Někdy neříkáme druhým pravdu, abychom je nezranili, za určitých situací je to naprosto v pořádku. Někdy z toho důvodu, že odmítáme řešit nějakou záležitost. Neříkáním pravdy také maskujeme strach, chráníme se nebo skrýváme před reakcí druhých. Z utajování pravdy, ze lží nebo přetvářky, může dokonce vzniknout rituál. Jednoduchým příkladem je okamžik, kdy žena zapře skutečnou cenu nové kabelky, nebo v případě nových šatů prohlásí – tyhle šaty mám už dlouho. A nepřipustí si, že manžel s velkou pravděpodobností neupřímnost nebo lež rozpozná na první dobrou. Žena může říct, že manžel se nesmí rozčilovat, ale v podstatě tím chrání jen sama sebe. Buď nechce slyšet žádné výtky od manžela, nebo od hlasu svědomí, které říká, že zase moc utrácela. Dalším příkladem jsou nejrůznější výmluvy, které zosnujeme v případě, že nedodržíme nějaký slib nebo dohodu. Život je velmi pestrý, mnoho příkladů nám může nabídnout jeden jediný den, kdy se staneme duchaplným pozorovatelem.

Neduste v sobě své pocity, pokud se rozhodnete nechat se vést na vlně upřímnosti. Během dne sledujte, zda sami sobě dovolujete cítit vše co přichází bez zábran, tak jak to chcete vy, a ne tak, jak je v daném okamžiku očekáváno. Pokud vás tělo i duše žádají vyladit se na radostné prožívání, udělejte to. Pokud potřebujete projevit hněv a nesouhlas, udělejte to – nemusíte se rozčilovat nebo křičet, jen upřímně řekněte, co v daném okamžiku cítíte. Rozum určuje hranice proudění a rozvíjení životní energie, ale ne vždy správným směrem. Vědomé srdce je propojeno s úrovní duše, vědomé srdce je spontánní a zároveň nedělá neuvážené kroky, nepodporuje zbytečné konflikty. Vždy si můžete dát chvilku na rozhodnutí, zda je možné zůstat nad věcí, a přitom naplno projevit své pocity, v klidu, upřímně a bez předstírání, přitom zvážit, zda je to v daném okamžiku skutečně vhodné. Nebo zda je možné upřímně dovolit také druhým, aby v sobě své pocity nedusili a mohli bez obav projevit své vlastní pocity, emoce a upřímnost.

V období, kterému vládne energie Raka, se můžeme zaměřit na city, emoce a pocity, na vše, co je tématem vody a vodního živlu. O prázdninách se můžeme zaměřit na vědomé prožívání přítomného okamžiku, na upřímnost a vědomé naslouchání. Na energii tvořivého Světla, vše-vidoucího Prostoru a energii všech živlů. (S tím vším souvisí, že energie, kterou vyzařujeme, je silovým polem naší podstaty – o tomto tématu bude příští článek.)

Související články: Lidské tělo a osobní prostor – chráněný svět, Alchymie slova a vědomé řeči, Vina se vine životem tím víc, čím víc je mysl zavinutá v úzkosti a ve strachu 

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze