Zlatý podzim a keltský svátek Samhain, čas Dušiček

Podzimní příroda jen zdánlivě nenabízí tolik podnětů pro osvěžení těla, mysli a ducha jako rozkvetlé léto. Příroda – galerie krásy a inspirace – je ideální kulisou k rozjímání v každém ročním období, její léčivé vibrace posilují tělo i mysl. Stačí jen svou myslí nepřekážet silám ducha přírody. Na podzim ubývá energie ohně, příroda jinak voní, je prosycena energií vodního živlu. Podzimní soumrak je jiný než ten letní. V ubývajícím světle pozdního odpoledne, ve studeném slunečním světle září svěžest modré podzimní oblohy bez palčivého žáru.

Podle keltských tradic den začíná nocí, oslavy svátků kola roku začínaly za soumraku. Svátek Samhain, na přelomu října a listopadu, znamenal pro Kelty začátek nového roku.

Uhrančivá krása podzimních barev aktivuje naše smysly, pocity vycházející z nitra nás zaplavují tichou radostí. Podzimem se line zvláštní rezonance dávných časů, na které se můžeme naladit. Před očima máme přírodní kompozice, které někdy míjíme, pokud nevnímáme kouzlo okamžiku. Například šípkové keře na podzim vypadají jako by na jejich větvičkách plály červené plamínky léčivé lásky. Připomínají portálové svíce, pokud divoký šípkový keř prosvítá v závoji stříbrné listopadové mlhy v blízkosti vchodu do jeskyně, upozorňuje na bránu do jiného světa. Žaludy posbírané v čase Samhainu pod statným dubem přinášejí plodnost, jeden žalud zašitý do oděvu, nebo schovaný v kapse přináší štěstí. Z dubové větvičky se v tomto čase vyrábí kouzelná hůlka nebo sváteční, obřadní berla.

Propojení čtyř živlů vytváří pomyslný „kříž hmoty“, v keltské tradici znázorněný v symbolice keltského slunečního kola. Živel země představuje hájemství Velké matky. Spiritualita Matky Země utichá s usínající přírodou a s převládající tmou dlouhých nocí. Sychravé, deštivé počasí a nedostatek slunečního svitu v nás prohlubuje zvláštní pocit vnitřního ztišení. V čase blížícího se svátku Samhain, mocného svátku vyprávění dávných příběhů, se nebe otevírá a k nám přichází spirituální světlo. Dušičkový čas přináší duchovní rozjímání.

THOTHŮV TAROT – Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Dušičkový čas umožňuje propojení našeho světa s jinými dimenzemi. Propojují se časové roviny, přírodní božstva k nám promlouvají a duše z jiných břehů nás chrání. V přírodě ožívají kameny – procesory mezi nebem a zemí, skalní masivy zvláštních tvarů, monolitické balvany nebo menhiry propojené s astrální atmosférou víceúrovňového pozemského světa. Svátek Všech svatých je období, kdy se zmírňuje mocná síla Štíra. Obětiny podzimnímu Slunci představují ořechy, med, mléko a obilné zrno. Čerstvě sklizená jablka také nesou symboliku Samhainu. Dávné legendy se neobejdou bez kouzelného jablka nebo jabloňové větvičky, má-li poutník vstoupit do zásvětní říše, případně chystá-li se navštívit kouzelnou zemi Avalon, ostrov jabloní a květů nádherných vůní. V předvečer Samhainu se jablka zahrabávala do země jako obětina duším, které čekají na znovuzrození. Další rostlinou tohoto svátku je dobromysl, její vůně podporuje spojení s oním světem, podporuje také astrální projekce. Také vůně pelyňku zvyšuje mentální a psychické schopnosti, kouř z pelyňku přitahuje duše zemřelých. A naopak kouř zemědýmu lékařského zahání nevítané duchovní nebo astrální bytosti. Vůně zeravu, stromu nesmrtelnosti, zahání smutek.

Zapalování ohňů a světla svící podporuje světlo v mysli těch, kteří vzpomínají

Význam ohně nespočívá pouze v kruhu světla a tepla, které vydává. Oheň měl pro Kelty v jejich světě význačné místo, po svém si uvědomovali, že v ohni je cosi prvopočátečního a archetypálního. Ochranný, posvátný oheň můžeme nechat hořet po tři dny a tři noci. V našich snech můžeme v symbolech spatřit frekvenční kódy duše, můžeme zahlédnout zrychlené panorama již uplynulého času našeho života. Uvědomujeme si, že proud přítomného okamžiku proudí stále, i ve chvílích kdy do něj zrovna nevstoupíme, je stále přítomný, a v něm i veškerá existence. V přítomném okamžiku, kdy skutečně celým srdcem vnímáme krásu čarovné přírody, nebo vnímáme silný cit lásky, uvědomujeme si ohnivou sílu slova a sílu skrytou v procesu myšlení, v tom momentě je viděná krása nebo procítěná láska současně mimo nás i v nás.

Zvědavost v nás vzbuzuje podzimní noční obloha, na které září modrá hvězda Sírius, slunce vyššího řádu. Na obloze protknuté spanilým kroužením hvězd vynikají tajemné Plejády, ačkoli jsou vzdálené zhruba 450 světelných let, jejich záře upoutává pozornost a rozvíjí naši fantazii. Tajemné komety se sice pomalu vzdalují, ale ve sférách souhvězdí Lva se chystá podzimní představení v podobě Leonid, kosmického roje „padajících hvězd“, které budou pozorovatelné zhruba v polovině listopadu.

Bohyně ročních období

Staročeskou bohyní podzimu je Jeseň (Oseň). Je ochránkyní denního bdění, odpočinku, spánku a nočního snění. Vlády nad krajinou se ujímá od letní bohyně Živy, v čase podzimní rovnodennosti. Její barvou je medová, zlatá, oranžová a žlutá, uctívanou bylinou podzimní bohyně je mák, symbol spánku a snění. Dohlíží nejen na dozrávání úrody, ale také na „dozrávání schopnosti“ lidských bytostí zůstávat v tichosti, ve vnitřním klidu, umět se odevzdat samotě a rozjímání. Pod jejím dohledem se krátí dny a nad krajinou se rozvalují podzimní mlhy, svou vládu předává zimní bohyni Moraně. Na jaře se vlády ujímá bohyně Vesna. Bohyně ročních období, které nás učí vnímat rytmus přírody, se v harmonii střídají v panování nad přírodními cykly, každá je jiná, přesto mezi sebou nesoupeří, každá přináší lidem jiné poznání, jiná poselství a obohacení pro duši.

Listopad je název jedenáctého měsíce v roce, ve kterém padá listí se stromů. Energeticky je v tomto výrazu „zakódovaná“ pocitová zkušenost podzimní nálady. Listopad také znamená „smutek, neutěšená, prchlivá nálada“, před kterou není snadné „uprchnout“. Ve staročeském názvosloví najdeme pojmenování pro tento měsíc „listoprch“, což znamená, že listí se stromů prší nebo prchá.

Energie havraního pírka

Havraní pírko působí mystickým a někdy znepokojivým dojmem, říká se, že nese černé myšlenky, tento „zlověstný dojem“ vychází z jeho tmavé barvy. Avšak havraní pírko, které má v jasném slunečním světle kovově modrý nádech, v sobě nese sílu seberealizace, představuje nezávislost a soběstačnost. V magickém smyslu nám pomáhá „překonávat gravitaci“, povznést se do výšin a překonávat vzdálenosti „mezi světy“, orientovat se za hranicemi mezi sny a realitou. Tajemství sedmero havranů představuje „sedm bratrů“ neboli sedm okem viditelných těles sluneční soustavy – Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn, a jejich moudrost a jemnohmotný vliv na pozemský svět. Lesklé černé pírko nás spojuje s moudrým havraním duchem, souvisí s přizpůsobivostí nejrůznějším životním podmínkám, s rychlým řešením náročných situací, nepřehlížením životních výzev, s učením se ze životních zkušeností, s odpoutáním se od minulosti. Najdeme-li havraní pírko jsme nabádáni zůstat otevření všem možnostem. Havraní pírko rezonuje s rituály blížícího se zimního slunovratu.

Havran je symbolem tajných sil, věštění, tvořivosti a mimosmyslového nadání, tvořivých myšlenek a paměti. Havran se zlatým kroužkem v zobáku je symbolem slunečního božstva. Havraní hlava je znamením alchymistů. Černý havran a lebka stravovaná ohněm vprostřed žhoucí pece představuje tvořivé vesmírné procesy, které se zrcadlí v lidských životech. Černý havran je také symbolem pohanského, keltského boha slunce a světla Lugha. Pro indiány představoval havran rovnováhu a harmonii.

Související články: Borovice podporuje transformační sílu, je symbolem svátku Samhain, Keltský stromový kalendář, Svátek dušiček – Samhain, keltský nový rok

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze