Očekávání, nečekané procesy změn a otevřené srdce

Každý den se setkáváme s určitým množstvím změn, poslední dobou se změny dějí v tak rychlém sledu, že tím můžeme být zaskočeni. Mění se lidé i situace, s kterými se setkáváme. Přizpůsobujeme se okolnostem prostředí. Měníme své pohnutky, mění se nám nálady, proměnlivé jsou také naše reakce na vnější dění. Hledáme optimální způsoby sebevyjádření. V rámci osobního naplnění máme snahu stále se učit něčemu novému, někdy je ale dobré zaměřit se na to, co bychom se měli odnaučit. Změnou vnímání nebo změnou osobního postoje se některé nepříjemné situace promění v neutrální. Uskutečněním vnitřní proměny se změní i prostředí, kterého jsme součástí.

Možná vám v dětství nebo raném mládí říkali: „Od života nic nečekej. Život není peříčko. Chyby se neodpouští.“

Snadno potom vznikne návyk vidět sebe a svět takový, jaký není. Ztratíme schopnost vidět věci takové, jaké jsou, usnadňuje nám to „přežití“, ale neuvědomujeme si, jak snadno se život změní v přežívání. Nechceme nic zkazit, obáváme se dělat chyby, to nám zabraňuje dělat některé věci jinak. Žijeme v polospánku, pasivně čekáme, až nás ovlivní nějaký vnější impuls. Neuvědomujeme si, že se „vzpíráme vesmíru“, který nám nabízí nové možnosti, které se nacházejí pouze a jen na naší dráze života. Nové věci nepoznáme, dokud se neodhodláme vykročit jim vstříc, dokud naplno neprožijeme, že životní energie se pohybuje ve směru myšlenky. Přítomný okamžik nás vede uvítat každou příležitost rozšířit své vědomí, otevřít se potenciálu, který je v nás uložený. Vše je propojeno nekonečnými souvislostmi a zároveň „kvantově mystickou neurčitostí“.

Cítíte potřebu změny a potřebu naučit se něco nového, ale nejste si jistí, jakým směrem se vydat? Pokud vás nic nenapadá, během dne sledujte, jaké informace k vám přicházejí. Možná vás zaujme zajímavá synchronizace, zpomalte a chvilku postůjte. Plně si uvědomte, co vám bylo ukázáno, jaká směrovka, kam vás navádí. Zkuste rozpoznat, zda se v odpovědích, které vám Prostor nabízí v podobě latentních možností, projevuje váš instinkt nebo intuice. Jste plně přítomni na své cestě? Sledujete své vnitřní vhledy, které jindy přehlížíte? Odolejte nutkání rychle se rozběhnout za svým instinktem, počkejte na další znamení, vhledy a synchronizace. Sledujte svou vlastní stopu a vnímejte, jak do sebe různé okolnosti dokonale zapadají. Možná se máte naučit vnímat své vyšší Já. Nebo cokoli jiného, co vás posune blíže k sobě. Vědomě vše pozorujte a „předmět učení“ se na vaší cestě sám odhalí. Sledujte, zda jdete dopředu s lehkostí, nebo zda před něčím utíkáte.

Inspirace pro vědomou mysl – tištěné a elektronické knihy Psychologie chaosu

Je uvnitř vás něco, od čeho se odvracíte? Od čeho stále utíkáte? Od jaké své části? Utíkáte od nějaké situace, něčemu se snažíte vyhnout, a přitom ve skrytu duše víte, že vás to stejně nemine? Je něco, co stále odkládáte? Přijměte všechny své pocity, které se teď a tady objeví. Nehodnoťte je nadmíru kriticky, jen uznejte, že jsou vaší součástí. Pokud k vám nepřichází žádná odpověď, položené otázky ponechte neuzavřené, během dne sledujte, co se kolem vás i ve vás odehrává.

Během dne vnímejte každý okamžik, kdy chráníte své srdce z nevědomého rozhodnutí – aby vás nikdo nemohl zranit

Je vaše srdce skryté, uzavřené, opevněné? Možná utíkáte před láskou, proto se před ní uzavíráte. Může jít o útěk před citovým zraněním. Ve vašem podvědomí může být skryté přesvědčení, že ve chvíli, kdy růžový svit prvotního zamilování vybledne, přichází strach z opuštění. Uniká vám, že vás může zranit kdokoli, ale ve skutečnosti vás nemusí zranit nikdo? Všichni jsme zranitelní jen tolik, nakolik sami sobě dovolíme svá zranění, bolesti a šrámy na duši prožívat. Jak silně a jak dlouho. Pokud své srdce uzavřete na delší čas, o vztazích, které jsou základem života, se nenaučíte nic nového. Neschovávejte se, nebraňte lásce, aby k vám přišla. Otevřete se nejistotě, kterou láska přináší, nedržte své srdce pod zámkem. Vaše odloučená část, která zůstává uzavřená sama v sobě, také potřebuje růst.

Neradi se vzdáváme svých očekávání. Něco očekáváme a pak jsme zklamaní z toho, že neprožíváme to, co jsme očekávali. Očekáváme něco, a přijde něco jiného. V takových chvílích vytváříme odpor, nebo naše podvědomí aktivuje naše obranné vzorce. Z očekávání je možné vystavět zeď překážek, která k nám nepustí to, čeho se nám nedostává, jiným způsobem nebo jinými procesy, než jak tvrdohlavě předpokládáme. Nesplněná přání nás vrací do minulosti. Sentiment nás stále častěji nutí prohlížet si rodinné fotografie a fotky z mládí. Nutí nás skladovat všemožné dokumenty, včetně vysvědčení z první třídy, nejrůznější památečné předměty, na které padá prach dávno odváté minulosti. Sentiment nás nutí otvírat poštovní schránku a hledat v ní dopisy nebo pohlednice, které už dávno nepřicházejí. Sentiment je příjemný, pokud se nestane posedlostí. V dlouho trvajícím stavu zasněného okouzlení tím, co bylo a už není, můžeme ztratit orientaci v realitě.

Někdy je dobré se sám sebe zeptat: Opravdu to chci? Nebo něco očekávám pouze ze zvyku? Sledujte, co se stane, pokud necháte věcem volný průběh a své dny budete skutečně prožívat v přítomném okamžiku. Sledujte svou intuici. Intuice funguje také tak, že bezprostředně v okamžiku, kdy učiníme náhlé rozhodnutí a pár milisekund před tím, než jednáme, zazní uvnitř nás lehké pošťouchnutí nebo upozornění, že zamýšlenou věc nemáme dělat. Tuto vnitřní aktivitu potlačujeme nebo ji vůbec nevnímáme. Něco v nás hledí přímo do zamýšlené situace, zná náš motiv a vidí nejpravděpodobnější výsledek, který se neshoduje s očekáváním. Vnitřní hlas se projevuje jako podvědomá výzva něco udělat, něco říct, někam jít, nebo naopak zastavit se a nepokračovat.

Emoce souvisí se způsobem prožívání života, a svým způsobem se i podílejí na utváření „sítě událostí našeho života“. Pokud svalujeme své vlastní selhání na druhé, žijeme v projekci, kterou nevědomě vytváříme svými myšlenkami, pocity a obviňováním druhých. Snadno se tak dostaneme do kruhu negativity, který vznikne na základě naší nevědomé sebeprojekce do vnějšího prostoru. Pokud děláme něco na sílu, odmítáme, že „vše už je stvořeno“. Tyto skutečnosti si uvědomíme, pokud bude naše srdce otevřené, potom s lehkostí opustíme obyčejnou rutinu a přistoupíme na procesy změn, které naše „osobní prostorová realita“ vytváří k našemu prospěchu.

Související články: Kyvadlo na starých hodinách a pomíjivost, Podzimní melancholie a snění v nehmotných sférách duše, Za deštivého počasí míváme „vodní náladu“ – melancholickou

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze