Keltský svátek Samhain, staroslovanská Velesova noc nebo Svátek dušiček

Noc z 31. října na 1. listopad je zasvěcena vzpomínání na předky. V přírodě nastává konec světlé části roku. Keltský nový rok začíná v období, kdy je Slunce na patnáctém stupni Štíra, vládnoucí planetou tohoto času je Pluto. Tento evropský svátek „začátku a konce všeho“ vznikl už před šesti tisíci lety.

Samhain znamená „konec léta“. Přichází čas proměn, obnovení, uctívání zesnulých, věštění, oslava sklizně, příprava na zimu. Předkové jsou žádáni o rady a pomoc do nového kola roku. Lidé se obracejí k Bohu a Bohyni, snaží se porozumět koloběhu zrození a smrti. Pořádají hostiny a oslavy, na které jsou zváni také duše předků. V tyto dny přichází divoké větry podzimu a otevírá se brána mezi tímto a oním světem. Bohyní Samhainu je Morrigana, je bohyní temnot, jejím symbolem je oheň a kotlík přeměny. Kotlík je symbol síly, obnovy a transformace.

Slovanský bůh Veles ovládal přírodní magii, vědění, věštění a básnictví. Byl ochráncem skotu, což souviselo s bohatstvím. Byl také vládcem podsvětí. Poslední listopadovou noc se otevírá velesova magická hranice mezi světy. Na znamení, že duchové předků jsou vítáni, se na prahy domů pokládá malý zvonek, okna příbytků září světlem svící.

Keltové sázeli na hroby brčál, violku vonnou a oměj šalamounek

Zvyk, pokládat na hroby zemřelých řezané květiny, pochází z období starého Říma. Římané, tak jako jiné národy, věřili v posmrtný život. Růže položená na hrobě představuje symbol obnovujícího se života. Růže je symbolem životní energie – hadí síly. Na keltských pohřebištích dominovaly borovice a červené tisy. Jako stromy nesmrtelnosti připomínaly, že život je věčný a duše nesmrtelná. Není vhodné posedávat nebo přespávat v blízkosti tisu, obyčejného smrtelníka by se mohli zmocnit bytosti z podsvětí. Také zeravy jsou považovány za stromy nesmrtelnosti, větvičky používáme dodnes při pohřebních obřadech – vůně zeravu uklidňuje a zahání smutek.

Vzpomínáme

Podzimní listí ševelí v korunách stromů a my pociťujeme energii stoupající ze země. Nad potemnělými mlžnými lesy jasně září Večernice, svou širokou ochrannou náručí střeží bránu mezi tímto a druhým světem. Láskyplně dohlíží na pouto mezi světem přírody, člověkem a světem duchů, všech hrdinů minulých životních příběhů, kteří kdy kráčeli po zemi.

Podzimní vítr se toulá po krajině, aby nesl myšlenky na naše milované k vzdálené tajemné bráně na západní straně hvězdné oblohy. Vzpomínáme a lásku posíláme ke hvězdám.

Láska naše i našich předků, až uhasne jas večerních a nočních svící, se rozzáří ve světle ranní hvězdy Jitřenky. Její záře je tajuplným mostem mezi hmotným a duchovním světem, dává nám pocit útěchy a vnitřní rovnováhy. Pamatuj, že v záři Jitřenky každého rána proudí nové síly.

Barevné listí padající k zemi přikrývá vše smutné a stonající a slunce podzimu dodává léčivou sílu, aby v čase nového růstu na zemi obohacené výživou spadaného listí mohly vykvést nové růže.

Vnímej jasné světlo zapálené svíce, požádej o dar lásky všude tam, kde je právě nyní nejvíce zapotřebí. Neodfoukávej světlo svíce nadarmo, svým dechem pošli přání hojení a lásky potřebným. Avšak těm, kdo o to nestojí, své kouzlo nevnucuj. Nadpozemské kouzlo této noci ponese tvé myšlenky, krajinou malovanou precizními tahy podzimní paletou hřejivých barev, do míst blízkých i velmi vzdálených.

Související článek: Zlatý podzim a keltský svátek Samhain, čas Dušiček, Svátek dušiček – Samhain, keltský nový rok

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze