Anděl smrti symbolizuje plynoucí čas

Anděl smrti je v mnoha kulturách personifikací smrti, ať už je vnímán jako negativní nebo neutrální postava, představuje pomyslnou bytost, která přichází naproti duším zemřelých. Anděl smrti se často zobrazuje jako postava v temném plášti nevědomí, který používá ke konečnému zahalení identity pohasínajících lidských životů. Ve většině západních kultur je anděl smrti vnímán jako negativní postava, která přináší strach a úzkost. Nicméně, v některých kulturách anděl smrti představuje prostředníka mezi životem a smrtí, spíše než zlovolnou bytost. Jeho síla není negativní, nabízí se laskavost a moudrost. Anděl smrti symbolizuje plynoucí čas a připomíná, že každý jeden okamžik života je důležitý a měli bychom si svého času navýsost vážit.

Anděl smrti odvádí duše zemřelých do pomyslného nebe, tedy do posmrtného života. Toto poslání může být vnímáno jako vyšší záměr, který má sloužit k udržení rovnováhy a harmonie v přírodě. Podstata odcházení a návratů do nového života souvisí s přírodními silami, které jsou v přírodě neustále propojovány a vyvažovány. Energie anděla smrti je neutrální, přesto bývá vnímána jako hrozivá, je spojována s koncem jednoho životního cyklu a s transformací duše nebo ducha. Nejvíce strachu nahání nikoli smrt sama, ale její očekávání, povědomí o její nevyhnutelné existenci. Tam, na druhé straně, je každý ve své nehmotné existenci sám za sebe. Je velký rozdíl, pokud odcházíme ve stavu požehnaném, nebo ve stavu zatraceném. Spirituální proces přechodu na druhý břeh souvisí s tím, co je ve vědomí každého jedince silně ukotveno, jaké programy jsou uložené v jeho podvědomí.

Bloudění ztracených duší je způsobeno částečným odpojením od pramene života, jejich energie zůstávají částečně rozptýlené v prostoru hmotného světa. Tyto duše se po nějaký čas nemohou propojit se světlou sférou bytí, jen ony vědí, jak silně jsou svázány s pozemským světem. Jejich energie někdy způsobují, že určité místo, kde se zbloudilé duše soustřeďují, nemá sílu se nadechnout. Na těchto místech můžeme vnímat podivné energie. Duše, pobývající přechodně v astrální říši, se s námi spojují skrze naší auru – světelné, informační pole (žijícího) člověka.

Slovo smrt můžeme zaměnit za výraz nevyhnutelnost, zejména pro uvědomění nebo připomenutí, že smrt je nevyhnutelná a nelze jí uniknout. Přestože je něčím, co pouze promění náš časoprostor. Většina náboženství a kultur hledá způsoby, jak se vyrovnat se skutečností, že je nevyhnutelná. Ve filozofii je chápána jako nevyhnutelný prvek existence, který dává životu filozofický význam. Vědomí vlastní smrtelnosti nám umožňuje přemýšlet o tom, co je pro nás v životě skutečně důležité a co má skutečnou hodnotu. Také psychologie zkoumá, jak se lidé vyrovnávají s vlastní konečností a jakými způsoby ji vnímají a interpretují. Odchod do jiných sfér je nejzáhadnějším tajemstvím života, nevíme, co se za ním skrývá. Máme mnoho konceptů, některé jsou k sobě navzájem v rozporu, přesto si je pro jistotu ponecháváme všechny, abychom se náhodou neztratili v tom nepravém. Anděl smrti je novodobý pojem, pradávné pohanské kultury vnímaly sílu přírody a přírodní bytosti, andělé přicházejí až s náboženskými systémy. Existují nevědecké, alternativní názory, že smrt jako taková je program, který je v (současném) kolektivním vědomí silně zakořeněn, podobně jako hranice věku dožití.

Prožitek blízkosti smrti se vyskytuje u lidí, kteří zažili nebezpečné situace, náhlé nehody, těžké průběhy nemocí nebo chirurgických zákroků. Tento prožitek můžeme definovat jako „metamorfóza života v jeho věčném plynutí prožitá skrze dotek blízké smrti“.

Prožitek smrti a prožitek zrození souvisí se změnou energie, s vyšší a nižší vibrací životní energie. Pokud bdělé vědomí za života důvěřuje tomu, že jeho duše odejde z tohoto světa v poklidu, například ve spánku, s největší pravděpodobností se tak stane. Pokud je ale bdělé vědomí člověka přesvědčeno o opaku, například zatíženo vinou, nebo strastiplnými představami o samotném procesu umírání, nedovolí své duši odejít z pozemské pláně za věčným světlem s lehkostí a s neomezeným pocitem neomezené svobody. Pokud budeme za života zarputile odmítat existenci jemnohmotného světa, můžeme mít po přechodu na onen svět dočasně ztížené přizpůsobení se jiným podmínkám jemnohmotné reality. Reality, která je tak pestrá a tvárná, jak je vědomí schopné chápat vyšší, nadosobní mysl, nadosobní vědomí.

Mystická energie čísla čtyřicet představuje víru, že duše zemřelých putuje čtyřicet dní mezi nebem a zemí, než opustí pozemský svět

S tímto přesvědčením se ztotožňovali staří Slované i starověcí Egypťané. Dokonce andělé smrti, kteří pomáhají duším zemřelých usnadnit přechod na onen svět, čtyřicet dní předem vědí o každém, jehož duše je připravena k posvátnému odchodu. Staří lidé někdy dokonce přítomnost anděla smrti v těchto dnech v poklidu vnímají a podvědomě se na svůj odchod připravují. Podvědomě vědí, že díky této andělské síle se nebudou cítit osaměle a bezbranně. Andělu smrti předává odcházející duši anděl strážný, každý člověk má svého anděla strážného. Doprovázejí nás životem od prvního nadechnutí až k okamžiku, kdy se naše duše rozhodne vrátit se ke Zdroji.

Číslo čtyřicet je symbolem očisty. Čtyřicátý den po porodu přináší matka dítěte do chrámu obětinu nebo dar na znamení očištění. Tento zvyk se vztahuje k židovským tradicím. Ale i k pohanskému mysticizmu – druhého února slavíme původní pohanský svátek, dnes zvaný Hromnice, kterým počíná jarní očista. Křesťanům se nepodařilo pohanské svátky vymýtit, tak si je alespoň pojmenovali podle svého – druhý únor je den očištění bohorodičky Marie – čtyřicátý den po porodu božského dítěte. Podle Písma svatého je číslo čtyřicet číslem pokání.

Sluneční pohanský kalendář podle různých zdrojů nezačínal v lednu ale na podzim. Podle jedné z verzí začínal nový rok čtyřicet dnů po podzimní rovnodennosti, což představovalo půl roku ochlazení a odpočinku. Rovněž tak pohané slavili druhý, teplý půlrok, a to počínaje čtyřicátým dnem po jarní rovnodennosti. Stará pranostika praví, že Medardova kápě čtyřicet dní kape, ještě do nedávna platilo, když se předpověď naplnila, že spolehlivě propršela polovina léta. Také biblická potopa je symbolem očisty – „Po sedmi dnech čekání přijde čtyřicet dní a čtyřicet nocí deště“.

Související články: Matrix a ovládající program strachu ze smrti, Vědomí mezi životem a smrtí, Posmrtné vědomí – Na křídlech vážky

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?