Vnímání světa očima pravdy

Oči jsou prostředníkem mezi námi a viditelným světem. Oční zornice nebo-li panenka může mít u každého člověka jinou velikost. Průměr zornice se pohybuje zhruba od čtyř do devíti milimetrů. Čím je průměr panenky větší, tím více světla přijímá, tedy tím více informací přichází do mozku, kde jsou následně zpracovány. Vše určující ale je, jak na energii světla, proměněnou v obrazy reality, reaguje mozek a tím i naše ego. Světlo se skrze foto-receptory v očích dostává do mozku, respektive do mozkové kůry, kde se zobrazuje vše v dosahu našeho zraku.

Viděné nemusí tudíž být zcela přesné, pravdivé nebo konkrétní, vše záleží na tom, jak si mozek informace přebere, na co se soustředí, v jakém je zrovna momentálním rozpoložení. Nebo na tom, jak je naprogramován. Jinak je naprogramován mozek optimisty a jinak mozek pesimisty. Mozek tak má v procesu vidění opomíjenou roli. Vidí převážně to, co je pro jeho chápání bezpečné, co se jeho chápání nevymyká. Máme v životě zažité situace, které by občas potřebovaly ,,změnu programu“. Potom se změní námi viděná trojrozměrná realita, potom si utvoříme novou osobní vizi světa.

Očima vypovídáme o své lehkosti bytí nebo o prázdnotě a tíži života beze slov. Dívejte se lidem do očí, neposuzujte však myšlenkami, pouze soustředěným pohledem. Zároveň pozorně naslouchejte, co a jak lidé říkají, tak zdokonalíte své vnitřní vidění. V mimice očí přečtete pocity, emoce, radost, údiv, sympatie, upřímnost, smutek, provinilost, strach, nejistotu, opovržení, nenávist. Pohledy očí jsou povzbuzující nebo zraňující. Pohled očí vypoví, zda je úsměv nebo smích upřímný. Buďte však opatrní, v pohledu některých lidí se můžeme bez zábran ,,utopit“, ztratit se v jejich vlastní prázdnotě, nechat se svést, oklamat. Nebo naopak, někdo může mít schopnost, číst v našich očích skryté myšlenky. Může nás zhypnotizovat svým pohledem a tónem hlasu a ovlivnit tak naše svobodné rozhodování.

Zrak je považován za magický sám o sobě

Oči dokáží rozlišit zhruba sto padesát odstínů barevných variací ze slunečního světelného spektra. Množství informací, které se prostřednictvím očí dostávají do našeho vědomí, je nesmírně velké. Dejte vašemu zraku dostatek vizuálních podnětů, odneste si domů z procházky léčivé obrazy rozkvetlé přírody. Až se uložíte ke spánku, požádejte je, ať vám přivodí snové fantazijní krajiny. Třeba naleznete ve svých snech ztracený ráj, ta návaznost snění a reality nám často uniká. V přírodě můžeme zaznamenat spoustu příjemných, zvláštních zvuků, které běžně nevnímáme. Všechny smysly jsou důležité, smysly utváří naše vědomí. Cvičte se v používání všech smyslů, užívejte si života všemi smysly.

Položte dlaně na koberec zeleného mechu, zavřete oči, konečky prstů malujte do jemného mechu všechny touhy a přání. Dotýkejte se jeden druhého. Dotýkejte se přírody. Choďte v trávě nebo v písku bosy. Nechte se šimrat slunečními paprsky ve tváři.

Chodidla a dlaně vám mohou mnohé prozradit, opravdu se dotýkejte, nikoliv však pouze povrchně. Zavřete oči a poslepu procítěně vnímejte strukturu a povrch všeho, čeho se dotýkáte a snažte si své vjemy zapamatovat.

Největší citlivost je v konečcích prstů, můžete jimi zaznamenat vibrace energií. Vnímáte energie uložené v kameni, zakódované informace o osudu daného místa? Vnímáte rozdílnost vůní jara, léta, podzimu a zimy? Dokážete si vybavit vůni posečené trávy nebo čerstvě utržených jahod uprostřed ledna? Nenechávejte ladem vaše čichové buňky, naučte je rozeznávat z mnoha ingrediencí obsažených ve vůních tím, že vstoupíte co nejčastěji do absolutního ticha mysli a dáte prostor vnímání pomocí emocí a všech smyslů. Svůdné molekuly vůní si uložte do podvědomí, později ve vás budou probouzet vzpomínky.

Dejme občas odpočinout rozumu a prožívejme všemi smysly přirozenou, nefalšovanou krásu. Jedině tak si uvědomíme, že příroda tu není proto, abychom ji ignorovali, zanedbávali nebo cíleně ničili, abychom z ní jen slepě těžili. Příroda nám dnes a denně připomíná kdo jsme my a odkud pocházíme. To, že žijeme komfortní životy, obklopeni všemožnou hmotou, v šedi bezduchých velkoměst, přitom mnohdy bez skutečného prožitku štěstí a spokojenosti, to je naše rozhodnutí, naše volba.

Dokážeme alespoň občas vnímat svět očima pravdy a vnitřní moudrosti?

Co je to vlastně pravda? Má někdo patent na pravdu? Toto je otázka zcela individuální, každý se dívá na svět po svém způsobu. Kdo je příliš zaujatý sám sebou, toho mohou šálit smysly. Oko je pojítkem mezi vnitřním a vnějším světem. Oči předávají informace mozku, ten je zpracovává podle zažitých způsobů. Mozek informace třídí ne vždy spolehlivě. Pod vlivem emocí a nálad je třídí a ukládá. Někdy něco ubere, jindy něco přidá, zkreslí nebo zfalšuje, přesně tak, jak se to našemu rozmazlenému egu zrovna hodí.

Hezké učiní krásnějším, škaredé škaredějším, nebo úplně naopak – pro každého z nás je krása nebo ošklivost, zjevná nebo skrytá, viděna a hodnocena naprosto jinak. Jinak vidí svět ,,dobrák“ a jinak ,,sobec“, jinak vnímá svůj život optimista a jinak pesimista.

Někdo létá v oblacích, jiný stojí nohama pevně na zemi a někdo jiný zas tančí životem s lehkostí někde uprostřed. A jsou pochopitelně jedinci, kteří vše vidí jen černě. Brodí se bažinami a bahnem, bloudí v začarovaném kruhu a neví, jak najít cestu ven ze své absurdní životní situace. Zůstávají uvězněni v sevření strachu, v beztvarém stavu nebytí. Jejich život se odehrává mimo viditelný úhel skutečné reality. Problém může být v tom, že nejsou schopni vidět a nalézt vlastní identitu, vidět sebe a svět vlastníma očima a smířit se sami se sebou.

V očích se odráží také úsměv. Vychází-li přirozený úsměv ze srdce, je znamením pohody, harmonie. Jak harmonický je váš život zjistíte, pokud si uvědomíte, jak často se přirozeně usmíváte. Sledujte se, budete možná překvapeni. Myslíte si, že je možné usmívat se od rána do večera? Vyzkoušejte si to.

Pokud se vám to podaří, klobouk dolů! Budete-li se usmívat, od rána do večera, přirozeně a nenuceně, vaše tělo nastartuje samoléčebný proces, jak na hmotné tak emocionální úrovni.

Buddhističtí mniši by vám k tomu ještě poradili chodit rovně, se vzpřímenou páteří. Úsměv přináší do života harmonii, přesto paradoxně může se stát, že pokud se budete skutečně celý den usmívat, vašemu okolí to bude podezřelé, možná se vás dokonce zeptají: ,,Co se ti stalo, není ti něco?!“

Během meditace vyzkoušejte vnitřní pocitovou vizualizaci

Uvolněte se, oči nechte zavřené a maximálně utište mysl. Potom oči přikryjte dlaněmi, ale jen zlehka, netlačte. Začněte barvami. Představujte si jednu po druhé všechny pastelové, zářivé barvy duhy. Až se naučíte svým mentálním zrakem vidět barvy, potom si představujte přesnou podobu nějakého jednoduchého předmětu, třeba květiny. Při každém dalším cvičení se snažte vidět složitější věc, třeba krajinu, kterou důvěrně znáte, váš oblíbený strom. Vizualizujte si vše do každého detailu. Začněte věcmi, které máte pocitově rádi. Později přidejte do obrazů jemný pohyb a ještě později prostorový děj. Časem se zdokonalíte, až zvládnete techniku vizualizace, dokážete si svým vnitřním zrakem vizualizovat cokoliv budete chtít. Dokonalost vizualizace je základem pro dokonalé TVOŘENÍ.

Eshop – INSPIRACE PRO VĚDOMOU MYSL

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze