Dubový král – Zelený muž, pohanský bůžek přírody

Zelený muž nebo také dubový král je symbolem pohanského božstva, představuje princip tvořivé síly přírody. Společně s bohyní Matkou Zemí a energií Měsíce, s ohledem na pravidelné lunární cykly, je tajemným mágem přírody, rostlin a stromů, bohaté úrody a všech forem bohatého pozemského života.

Dobrotivý bůžek přírodní vegetace se neviděn pohybuje kolem stromů v hlubokém lese, odpočívá na rozkvetlé louce, skrývá se v dechu květin, v jarním vánku, v kapkách deště, v barvách spadaného listí, v bublání lesního potoka, v kamínkách na cestě, v příšeří magických jeskyní, v tajemných stínech večerního soumraku.

Pohanští předkové uctívali přírodu a přírodní živly, četli budoucnost z hvězd a pohybu Měsíce po obloze, opěvovali přírodu v souladu s každým ročním obdobím. Věděli, že planeta Země je živý organismus, proto prováděli různé rituály a uctívali přírodní božstva. Pohanství je v podstatě přírodní nábo-ženství, kdy ve vzájemné harmonii uctíváme jak bohy, tak i bohyně. Každé roční období i každé přírodní zákoutí má své bůžky, strážce lesů a studánek, víly a skřítky.

Lesní muž, keltský Cernunnos, řecký bůh Pan

Symbol lesního muže najdeme zobrazeného v mnoha sakrálních stavbách, včetně gotických katedrál, například v podobě sochy, uměleckého kamenného reliéfu, prastaré řezby nebo obyčejné lidové malby. Zadumaná tvář dubového muže je zdobena listím a lesními plody. Symbolizuje koloběh pohanského roku, upozorňuje nás na skrytou pravdu o znovuzrození, na posvátnost veškerého života. Vypráví nám o nikdy nekončících vesmírných, přírodních a životních cyklech, o bezbřehé a oživující síle přírody a přírodních živlů.

Přírodním božstvem uctívaným v keltské či evropské mytologii je také Cernunnos, bývá zobrazován s jelením parožím. Jde o rohatého bůžka přírody, přírodních rozcestí, podsvětí, astrálního světa, znovuzrození, plodnosti, mužnosti, zvířat, lesů a stromů.

Další „evroPan“ s polozvířecí podobou, ve zdejších končinách uctívaný, je řecký bůh Pan. Je bohem lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců, je mocným bohem „skrytého pohanského světa“.

Kouzelná Panova flétna

Název Panova flétna vychází ze starořecké mytologie, podle které to byl bůh pramenů, lesů a pastýřů Pan, kdo světu přinesl hudbu. Z rákosu vyrobil první flétnu. Hra na kouzelnou flétnu ozývala se z hlubokých dubových lesů, někdy její melodie vzbuzovala panický strach. Bůh Pan prožíval neopětovanou lásku k nymfě Syrinx, ona před ním marně prchala, až se nakonec v zoufalství nechala od vládce bohů Dia proměnit v rákos. Zklamaný a nešťastný bůh Pan vyrobil z rákosí flétnu, a po nocích hrával pro svou lásku smutné písně.

Zvuk flétny dokáže otevírat brány paralelních světů. Na tento nástroj je možné vykouzlit melodie s velmi hypnotickými účinky. Flétna jako taková představuje dech, tedy životní sílu, bývá také esoterickým symbolem hadí síly. Řecká bohyně vítězství, moudrosti a umění Athéna také učila svůj lid hrát na flétnu. Staří Řekové uctívali boha slunečního svitu, umění a hudby Apollóna, nádherně hrál na hudební nástroj lyru, obvykle na řeckých slavnostech doprovázel přednášení veršů. První lyru sestrojil bůh Hermés, použil želví krunýř, opatřil ho rameny a spojnicí, na kterou upevnil struny a hudební nástroj byl na světě.

Související: Druidské uctívání stromů, Meditace pod dubem, Čerpání energie stromů

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze