Aktuální struktura světa v sobě odráží temné hloubky lidské psychiky

Kostrbatá Věž iluzí pomalu a jistě padá a její pád vnáší silné proudy světla do „podzemních katakomb“ temných sklepení zášti a neporozumění, vystavěných povětšinou nevědomě. Pokud jsou naše vnitřní chrámy vystavěné na pevných základech, podporovány prameny moudrosti, pád Věže postavené z iluzí a stojící na nevědomosti snadno ustojíme. Svět už ustál mnohá zemětřesení, a každé zemětřesení znamená zkušenost a proces učení, nejen pro hmotný a na události bohatý svět, ale i pro kolektivní vědomí a posléze také pro Počátek – Matrici všeho vědění. Nejen člověk se učí chybami a opravuje to, co se mu nepovedlo. Také vesmírné Vědomí je podobně nastaveno.

„Hoď kamenem, kdo jsi bez viny“

Nyní dochází k tomu, že Matrice všeho vědění a její Bdělá Iniciativa je nasycena temnou částí spektra, je přesycena disharmonií, nepoctivostí, chamtivostí a vším, co můžeme shrnout pod pojem temnota a destruktivní zlo. Dochází k tomu, že temná stránka spektra přestává mít podporu v procesech zrcadlového učení, v tomto směru je v oblasti vyššího levelu Vesmíru tento proces u svého vrcholu. Určitý cyklus světového dění, (v souvislosti s transformací lidského vědomí), je na úrovni vesmírného Vědomí již uzavřený.

(Vytváření falešných hrdinů, vzývajících svět k „mírovému protiválečnému tažení“, má jisté hranice, které nelze pro udržení struktury světové mocenské pyramidy do nekonečna překračovat. Některé věci jsou v tomto světě zavedeny, podporovány a udržovány v chodu poněkud naruby. Mocenská elita, vládní třída nebo kasta, soubor vyvolených jedinců, s určitými nepsanými i psanými právními a mocenskými výsadami, se dříve nazývala šlechta. Pojem šlechta se rádoby vztahuje k povahové dokonalosti, čestnosti a ušlechtilosti. Marná snaha – čekat, že se světová elita sama od sebe začne chovat šlechetně, že bude mít šlechetné srdce a šlechetného ducha, že bude činit šlechetná, čestná gesta a bude mít pouze šlechetné nebo mírotvorné úmysly. A o šlechetné štědrosti, která v těchto kruzích funguje vesměs do vlastních kapes, nemůže být ani řeč.)

Nejen lidstvo, ale i tvořivý jemnohmotný Vesmír prožívá ponor do nečekané hloubky

Zvláštní vize pocházející z jemnohmotné sféry „kvantového vědomí“ vesmíru, která je k té naší hmotné sféře tajemně zrcadlová, nám v překladu říkají, že projektování a sledování negativních informací má jediný cíl: setřást z lidí veškerou radost ze života. Cílem je vést lidstvo k tomu, aby se nechalo znechutit a otrávit, aby přežívalo beznadějně bez naděje. Změny odehrávající se na pozadí viditelné reality nás nabádají nevěnovat už žádnou pozornost informacím, kterými nás zaplavují světová, vrchní elitou řízená média. Nevěnování pozornosti loutkovému divadlu, které je už jen karikaturou odcházejícího světa podvodů a lží, je pro nás vysvobozením z kolektivní hypnózy. Nyní je na místě zcela se od tohoto programově nastaveného divadla odpoutat, nepodporovat svými myšlenkami a svou životní energií loutkovodiče za oponou a nepodléhat iluzím ostře střeženého programu strachu.

Strach z budoucnosti není na místě

Nečeká nás nic podobného starozákonní, světové potopě. Vývoj jde jiným směrem – procesy nevyhnutelné potopy, v podobě osobní a společenské potupy mohou očekávat iniciátoři a podporovatelé destruktivního zla. Zaznamenání této skutečnosti v realitě bude mít určitý časový doběh, ale už nyní můžeme pozorovat, jak se různé konání v závěsu destruktivního zla nevyplácí, jak rychlé jsou zpětné vazby a s nimi související očistné, pro někoho bolestné, pro jiného vítané ponaučení ve smyslu: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Symboly vždy odráží, nebo by měly odrážet život a vývoj života dané doby. Možná bychom si měli urychleně uvědomit, že temný les je symbolem nevědomí. Jáma je zase symbolem pekla, takže kdo jinému jámu kopá – sám se ocitne na hraně nedozírné propasti.

Světový názor založený na kontrole veřejného mínění, na formování společnosti vlivem záměrně vyvolané davové hypnózy sugestibilními podněty, na černé magii či spíše na skrytém okultismu podporuje svět bezmocných vzpour a absurdních hrdinství. Světový názor prodchnutý okultismem spojeným s tajnými obřady a obětováním a s černou magií spolu s chladnou, vypočítavou zlovolností a se snahou přelstít vesmírné zákony, pomalu a jistě svazuje ruce a poznamenává život otroctvím v bludných kruzích. Touha po ovládnutí přírodních sil, nebo touha uniknout říši smrti, se může stát nezvladatelným psychickým opiátem. Takové touhy, kdy je člověk schopen pro chamtivost a marnivost nebo pro užívání moci a nadřazenosti obětovat vlastní svědomí, způsobují nevratné narušení energetické soustavy člověka. Vypočítavá zlovolnost rozpoutá vnitřní oheň, ve kterém nakonec shoří ten, kdo jedná proti lidskosti a ryzím lidským zákonům, kdo vědomě dovolí démonickým silám působit na vnější uspořádání Svobodného Světa.

Slova použitá v tomto textu vystihují dnešní dobu, přesto je zapotřebí s podobnými soudy zacházet velmi opatrně. Neboť jak se říká: „Hoď kamenem, kdo jsi bez viny“. Je velmi snadné zaplést se v obviňování druhých, zaplést se ve vlastních iluzorních pocitech viny. Ve skutečnosti ale není žádné viny, vina je iluze – to je vesmírná dichotomie. Být vinen a být bez viny jsou dva kvalitativně odlišné stavy, dvě části vesmírného kontinua jsoucí k sobě v opozici. Žijeme ve světě lidských chyb, a pokud své chyby dokážeme plně a vědomě přijmout, nemusíme sami sebe trestat pocitem viny. Přijmout chyby druhých je obtížné, snadnější je druhé vinit. Pokud vstoupíme do iluze viny, zároveň tím odmítneme, že chyby nás posilují a posouvají k překonání nevědomosti. Pokud se nám něco nepovede, nebojujme s pocitem zmaru, mějme odvahu naučit se padat, naučit se nemít strach ze selhání. A pokud už strach máme, naučme se jej pojmenovat, nechme se jím prostoupit, nechme strach k sobě dojít se vším všudy, pozorujme jeho obrysy a barvy. Strach k člověku bytostně patří, ale pouze pojmenovaný strach osvobozuje a posouvá nás k novému, plnohodnotnému životu.

Písmo svaté praví: „Dokažte změnou svého života, že jste se obrátili od svých vin.“

Rádoby senzačním a falešnou nadějí naplňujícím tématem je pojem Nová Země. Což je zajímavá iluze – pokud si pod tímto někdo představuje jakousi alternativní planetu, která čeká, až se do její reality „přestěhuje vyvolená část lidstva“. Nejlépe podle mantry: „Oddělení zrna od plev“. Kdo tuto zlověstnou mantru („…zrno do sýpky, plevy na oheň, tak i ON rozsoudí lidi – jedny k životu a druhé ke smrti“), naprogramovanou podle jiných měřítek, než zřejmě předpokládá, používá jako spásonosnou, zřejmě netuší, co činí.

Sýpka pro zrno znamená „nebe“, pro bezbožné plevy je připraven „oheň zatracení“. Mimochodem, stroj, který odděluje zrno od plev, se nazývá mlátička. Podle Písma svatého to znamená trestání nebo ničení, nebo také „mlátit pohany“ (viz krutý středověk). Podle Bohem inspirovaného písma jsou bezbožní nazýváni bezcennými a jsou dáváni do souvislosti s prázdnými plevami uchvácenými větrem. Zrno je dáváno do souvislosti „s těmi spravedlivými“ – Bohem otestovanými, prověřenými a do nebe pozvednutými.

Transmise lidské kultury směřující od sebezničení k vzájemnému porozumění a spolupráci může proběhnout mnohem tvořivějším způsobem, než pochybnou „spravedlností“, která se vymyká všem představám o skutečné, lidské spravedlnosti. Nikoliv té spravedlnosti, která se rovná „božímu hněvu“ ve smyslu – „Pohané byli Bohem drsně biti“ (jak se píše v Písmu svatém). Tento boží trest je o pomstě, neb „Pomstu uvoditi bude Hospodin“. „Pouze izraelští budou po jednom zrnu sebráni“. (To, co mohlo platit v podobě možná dobré víry kdysi dávno, rozhodně neplatí dnes, kdy je světová moc v rukou především světových bankéřů, pocházejících z určitých „nedotknutelných“ rodových linií). Podle proroka Izaiáše budou jako „plevy hnané větrem po kopcích“ celé národy.

Kdo tedy, podle „boží spravedlnosti oddělování zrn od plev“, má být shledán zrnem a spasen? A kdo má být určen k zatracení, ke spálení jako plevy? V písmu se dále píše: „Myslíte si, že se z božího soudu vykroutíte jako hadi?“. „Sekera Božího soudu je už přiložena ke kořeni stromu. Každý člověk, který nežije zbožným životem, je jako strom, který nenese dobré ovoce; bude poražen a spálen.“

Požár katedrály Notre-Dame

Malá připomínka: 15. dubna 2019 večer (v pondělí Svatého týdne) začala hořet slavná, ikonická katedrála Notre-Dame. Od toho času jsme svědky podivných záležitostí, které sami o sobě podivné nejsou, epidemie i války tu byly vždy. Velmi podivné jsou zákulisní doprovodné jevy a pochybné způsoby prezentace těchto záležitostí. 

Vnitřní Moudrost – vstupenka do spokojeného Prima Života

Jednota je vyzdvihovaným pojmem, její podstata spočívá v tom, že je Jednotou Protikladů

Vidíme jeden bod, ale nevidíme druhý, přitom vše má svůj protiklad. Protiklady k sobě patří, tvoří zdánlivě paradoxní celek. Lidská povaha je plná protikladů, které se doplňují a potvrzují se navzájem vevnitř a venku. Čemu uvěříme, tím se stáváme. Dichotomie znamená dělení jediné věci ve dví, a přitom to není nic proti ničemu. Podívejme se například na dichotomii dechu – nádech a výdech, jedno bez druhého nemůže existovat.

Nová Země je skrytá v člověku

Nová Země je v nás, je skrytá v člověku, v lidské psychice a v charakteru lidstva, a to je skutečnost, kterou nelze obcházet žádnými líbivými mýty nebo snadno prodejnými iluzemi. Budování Nové Země nebo nového uspořádání světa začíná v odpovědném jednání každého z nás. Aktuální struktura světa v sobě odráží hlubiny lidské psychiky. V procesech současného dění dochází k aktivování nevědomých vrstev lidské psýché, což je pro lidstvo vysvobozující, neboť nejaktivnějším ničitelem života a všeho, čeho může člověk ve svém vývoji dosáhnout je právě (kolektivní) nevědomost.

Dobrou zprávou je, (a možná jste tento pozitivní jev také zaznamenali), že takzvaná Hladina Alfa se pomalu a jistě stává přirozeným lidským stavem – a to je dobré vodítko pro objevení Nové Země v osvobozujícím se lidském nitru. Alfou hledání Nové Země je prvotní princip a Omegou hledání smyslu života jako takového je tajemný, nedefinovatelný Nekonečný Cíl. Než dojdeme k určité části „nekonečného cíle“, ještě nám zbývá popasovat se například s Deltou – symbolem pro zněny v čase, symbolem pro ženské, mateřské lůno, pro zrod něčeho nového.

Zvláštnosti řecké abecedy a latinských písmen

Pro zajímavost si na závěr můžeme ještě připomenout, užití písmen řecké abecedy v pojmenování například:

Sedmi planet: ALFA, EPSILON, ÉTA, IÓTA, OMIKRON, YPSILON, OMEGA.
Dvanácti nebeských znamení: BETA, GAMMA, DELTA, DZÉTA, KAPPA, LAMBDA, MÝ, NÝ, PÍ, RÓ, SIGMA, TAU.
Čtyř živlů a jediného světového Ducha: THÉTA, XÍ, FÍ, CHÍ a PSÍ.

Latinská písmena jsou rozdělena podobně. Patero samohlásek: A, E, I, O, U a dvě souhlásky J a V odpovídají planetám. Dvanáct souhlásek: B, C, D, F, G, L, M, N, P, R, S, T odpovídají nebeským znamením. Písmena Y, Q, X, Z odpovídají přírodním živlům. Dechové písmeno H značí světového Ducha.

Související článek: Padající a hořící Věž, rozhledna, pozorovatelna

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze