Andělé pláčou při vědomí temného života jedinců, jejichž srdce zkameněla

Planeta Země, vznášející se vesmírným prostorem je Domovem s tajemným mysteriem, je hvězdnou projekcí, krajinou sluncem oděnou. Je malebným drahokamem s výjimečnou atmosférou. Je svědkem zrození člověka, moudré, tvořivé bytosti schopné milovat a rozdávat lásku.

Je ale také svědkem vývoje mnoha civilizací a osudových zvratů. Je svědkem sobectví a zlých myšlenek a zlých činů člověka. Člověk je složitá bytost. Ne každý člověk vnímá svou duši a vlídné nápovědy všudypřítomných andělů. Andělé pláčou při vědomí temného života jedinců, jejichž objetí není láskyplné, jejichž dlaně nejsou konejšivé, jejichž srdce znecitlivěla, ztratila jiskru života a zkameněla. Vysoko postavených jedinců, kteří jsou schopni bezohledně přehlížet miliony bytostí mlčky přijímajících svůj úděl. Bezohledných jedinců, kteří jsou schopni budovat svůj věhlas na prázdných lžích, zlodějině a (beztrestné) lichvě. Jedinců, kteří jsou schopni způsobovat druhým tíživý spánek, vztáhnout ruku na bezbranné, vláčet je utrpením, bez skrupulí brát svým druhům jejich život.

Uběhly dvě desítky let nového tisíciletí, nikdo si asi nepředstavoval, s jakou úzkostí se budeme probouzet. S jakou obavou o budoucnost se budeme setkávat s následky, jaké vyhlížejí z konzumního života. S jakou úzkostí se budeme ptát, zda jsme se na planetě Zemi, která už byla a stále je svědkem tolika krutých válek, ocitli náhodně nebo snad zbytečně. Pozemské lidstvo odnepaměti prochází transformací vědomí, prochází početnou sérií kvalitativních fází vývoje člověka (fází archaickou, magickou, mystickou, mentální, integrální). S přihlédnutím k tomu, že odlišné kultury vnímají a popisují svět různě. Každá kultura tvaruje vědomí člověka po svém způsobu. Stejně tak každý člověk vidí sebe a svět vlastníma očima.

Každá z fází vývoje člověka a lidstva je spojena s bezrozměrnou nadčasovou strukturou kolektivního vědomí, které je nekonečně dimenzionální. Během obtížně pochopitelné fáze archaické (starobylé), fáze skryté a orientované na přítomnost, popisované jako stav „hlubokého spánku“ je lidská bytost součástí Univerza. Během fáze magické si člověk uvědomuje propojenost s Přírodou, způsob bytí je založen na emocích, instinktech, afektivních (spontánních) reakcích. Během fáze mystické si člověk v protikladu k vnějšímu světu uvědomuje sám sebe, vědomí získává schopnost tvořivé imaginace. Během fáze mentální si člověk uvědomuje kauzalitu, vědomí získává schopnost abstraktního uvažování, vzniká filozofie, přichází pochopení přírodních zákonů, ale také snaha o ovládání přírody. Fáze integrální má být součástí současného vývoje, během věku Vodnáře má přinést posun za hranice trojrozměrnosti, rozvíjení potenciálu lidského vědomí, včetně potenciálů překvapivých, neznámých, dosud neobjevených nebo znovuobjevených. Toužíme poznávat vesmír. Toužíme cestovat vesmírem. Možná máme tuto odvěkou lidskou touhu skrytou v pradávných „multidimenzionálních“ genech.

Nepřestávejme věřit, že lidská duše a lidské vědomí neprochází vývojem směrem z jemnohmotných sfér do hmotné úrovně zbytečně. Lidské vědomí je součástí emanace informací z kosmických sfér směrem k individualizaci ve hmotě. Součástí transformačního vzestupu je pohyb lidského vědomí na základě zkušeností ve hmotě zpět směrem k jemnohmotným sférám. Kdekoliv ve vesmíru mohou být stvořeny podmínky pro život na obyvatelné planetě, na kterou se mohou vtělit vyvíjející se lidské duše, schopné koexistovat s duchem dané planety. Schopné přijímat vzácnou zkušenost vícerozměrného pojetí života a vnímat vesmír v mnoha jeho rozměrech. Součástí všeho jsoucího, ve hmotě projeveného jsou bohaté zkušenosti lidských duší, které ve své hvězdné paměti, spojené s nesmrtelnou poutí po vesmírných dálavách, uchovávají více než jen jedno místo ve vesmíru spojené s tlukotem srdce lidské bytosti, spojené s pojmy Život, Domov, Láska. Spojené s dimenzemi bytí nacházejícími se uvnitř i vně časoprostoru.

Současný člověk se má prozatím spokojit s bytím uvnitř časoprostoru. Základní funkce denního vědomí současného člověka jsou smyslové (povrchové) vnímání, myšlení a cítění. V kombinaci s intuicí a nadsmyslovým vnímáním jsou klíčem k nadvědomí, k rozšířenému vědomí, k posunu mimo časoprostor. Intuice, šestý smysl, náš vnitřní hlas nám pomáhá k nahlédnutí za oponu, pod povrch věcí. Intuice je vnitřní moudrost vycházející z „časově neomezené“ existence a zkušeností duše. Intuice poukazuje na to, co může být skryté. Intuice nemůže být halasná, aby nesplývala s mentálním hlukem, je výrazná jen tolik, aby překonala mentální netečnost, pohodlnost a slabou vůli, aby motivovala k tvůrčímu činu. Intuici můžeme vnímat, vzývat a pojmenovat také jako Dotyk Lásky, můžeme ji nazvat Moudrostí a zvát ji do svého života. Vlivem této vnitřní moudrosti vnímáme své tělo, neodpojujeme se od něj, vnímáme rytmus životní energie, včas se zastavíme, aby nedocházelo k vybití fyzické, duševní a mentální energie. Vlivem pozornosti a intuice dochází k situacím, kdy nás před možným pádem do propasti zadržuje neviditelná síla, pohybující se proud možností nás zachytí a vrátí zpět do rovnováhy.

Programujeme se a podvědomí nás a vše, co se kolem nás děje sleduje, programy zapisuje, kóduje, skrývá do nižších pater vědomí. Někdy ze strachu hrajeme různá dramata sami se sebou nebo se svým okolím. Máme strach být jiní než ostatní, žijeme s pocitem oddělenosti. Máme strach z lásky bez podmínek, strach z očekávání druhých, nebo se domníváme, že musíme naplňovat očekávání druhých a na sebe zapomínat. Někdy zakoušíme situace, kdy ze sebe nedokážeme vykřesat ani jiskřičku pochopení, tolerantnosti. Tyto situace nejsou náhodné, mají nás naučit „zahrát si“ v napjatých vztazích roli iniciátorů smíření.

Pokud je naše propojení s intuicí ideální, potom jsme vždy tam, kde máme být, jsme v souladu s energiemi, které k nám přichází. V souladu s vesmírem, s hvězdnými projekcemi. Žijeme pro radost ze života. Tvoříme pro radost z tvoření. Sledujeme výzvy, sledujeme odměny, které od života dostáváme. Za každou odměnu cítíme vděčnost, projevujeme vděčnost za každý, byť sebemenší pocit svobody. Plánujeme jen minimálně, jen to, co je nezbytné. Víme, co máme udělat, prostě to víme. Intenzivní vnitřní pocit „já vím“ nás intuitivně posouvá dopředu. To, že něco víme, souvisí především s pocity, intuitivní vědění může být zastřeno slovy, myšlenkami, které nás mohou zmást. Intuice promlouvá ze zkušenosti, pokud není intuice následována, zkušenost, které nenasloucháme, prožíváme opakovaně.

Může se stát, že nás pocity zklamou. Děje se tak, pokud se věnujeme mnoha věcem najednou a naše vnitřní hnutí nebo vnitřní pohnutky nejsou v souladu, pocity jsou nepřehledné a smíšené. Případně pokud očarováni pocitem neomylnosti ulpíváme v živelné, sice magické, ale nekontrolované svobodomyslnosti, podtržené slabostí vůle naslouchat druhým. Což souvisí se sobeckostí a vypočítavostí, s okázalými projevy směrem k vlastní dokonalosti, bez tolerance a ohleduplnosti k ostatním. Pokud žijeme z pocitu neomylnosti pro svůj život spotřebuje spoustu okolní energie, potřebujeme spoustu místa pro svůj „rozlet“, neboť vlastní zájem je nám nadevše. Důvodem okamžiků, kdy nás pocity zklamou, může být také nedostatečná schopnost vciťování, nevlídnost, nesoustředěnost, netrpělivost. Přehlížení nebo špatné vyhodnocení smyslových dojmů, vnitřní napětí a neschopnost uvolnit se a nechat se nést proudem podporujících energií. Život v trvalém napětí vede k přecitlivělosti, k uzavřenosti. Důležitá je také skutečnost, že se nelze řídit více citem a pudy a zapomínat na rozum.

Neustále námi proudí energie, která v sobě nese sílu zjemnit, zdokonalit vnímání prostoru. Andělé se radují při vědomí radostného života jedinců, jejichž objetí je láskyplné, jejichž dlaně jsou konejšivé, jejichž srdce září jiskrou života a rozkvétají Láskou. Pokud z nás vyzařuje vnitřní klid nevědomky pečujeme nejen o sebe, ale i o okolní prostor, do kterého vnášíme světlo vyzářené aurou obklopující fyzické tělo. Potom i andělé světla věří v jiskru lidské kreativity, věří, že léčivá a tvořivá Vnitřní Krása člověka je věčná. City jsou jazykem duše, mají v sobě větší sílu než mnohdy omezující slova nepřehledných myšlenek a vnitřních rozhovorů, pocity s námi komunikují pravdivěji. Letmé doteky svých pocitů snadno přehlížíme, hlavně pocitů, které doprovázejí proud chaotických myšlenek. Cenné jsou pocity, které potvrzují nadšení a oživují nové myšlenky s tvořivým potenciálem, elektrizují tvořivou vůli, vedou k seberealizaci, vedou ke zdokonalování intuice, šestého smyslu a vědomého žití v synchronicitě.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze