Andělské a démonické energie s nadhledem

Propast lidské psýchy může být bezedná, obtížně zvladatelná, proto si vytváříme různé pomocníky a spoléháme na jejich ochranu – proti tomu žádná. Jenomže andělé, osobní strážci nebo andělé světla, a na nebe vzatí mistři to je téma, na které se mnoho lidí poslední dobou spoléhá jako na cosi, co přivede jejich duše, nebo celé lidstvo ke spasení. Problém spočívá v tom, že nelze vzývat pouze andělské energie a tvářit se, že „zlostná božstva“ neexistují. V nadsvětní sféře existuje vše, co kdy lidská mysl vytvořila, a ani andělé nejsou výjimkou, jde o různé energetické útvary, a je jich tolik, kolik existuje lidských představ o nejrůznějších strážcích prahu či andělských bytostí. Mnozí ale neradi slyší, že andělé i démoni jdou spolu ruku v ruce, stejně jako je od lidské psýchy neoddělitelná vědomost a nevědomost, láska a nenávist, radost a bolest, strach a odvaha, laskavost a zlost. Stejně tak jsou od sebe neoddělitelné den a noc.

Nadpozemské bytosti – energetické – informační útvary existují od dob, kam lidská paměť nedosáhne, tyto energie mají daný energetický potenciál, který je možné využít pro léčení lidské duše – s aktivní, vědomou účastí daného jedince. Tyto energetické útvary ale nejsou samospasitelné. Existují sice na úrovni databanky kolektivního vědomí, můžeme se na tyto energie – informace napojit, jako na jakékoliv jiné, ale není možné myslet si, že svět bude lepší a zářivější pokud odstraníme stíny, tmu a temnotu. Černobílá monáda, jeden ze základních mystických symbolů, nám to na první pohled a bez dlouhého vysvětlování říká jasně a zřetelně.

Stíny a temnota jsou pro (nepoučitelné) lidské bytosti v určitých situacích cosi jako dar léčení, protože na této úrovni bytí se nikdo nevyhne zákonu příčiny a následku, polarizování na subjekt a objekt, na vnímání světa z pozice: já a ti ostatní. Tvářit se, že stačí zaplavit svět nadpozemským světlem a duše lidí dojdou spasení – bez vlastní zásluhy, je jako myslet si, že lidská psýché by nedošla úpadku a nakonec totálního zničení, kdyby přestala existovat tma a noční čas.

Temnotu máme vnímat jako jednu z možných cest, jako občas nutnou fázi procesu obnovy, jako přímou zkušenost nakonec vždy vedoucí k Jedinému Zdroji. Mluvit o světle jako o spáse můžeme až v okamžiku, kdy odstraníme rozlišování mezi já a ostatní, až když osobní vědomí je rozpuštěno – okamžik, kdy zcela splyne s celistvostí veškerého života. Jenomže je skutečně jen velmi málo jedinců, kteří tohoto stavu dosáhnou ještě za života – pokud se vzdají jakékoliv konfrontace s vnějším světem. Ale odejít vysoko do hor, ustlat si do konce života v temné jeskyni – jaký by to mělo smysl? Kdo skutečně stojí o takové (polovičaté) osvícení? Kdo se skutečně chce v plné síle života vzdát žití, radosti, smíchu, pláče i bolesti?

Přímá zkušenost Jednoty se neobejde bez světla, ba ani bez stínů a temných fází života. Jednota – Bůh – božské vědomí je vše, co existuje. My sami jsme touto Jednotou, my ji (spolu)vytváříme, my jsme součástí všeho života. Uctívat a užívat andělských energií je v pořádku, ale není v pořádku popírat opačné protipóly života a jejich existenci v přírodě a ve vesmíru. Cožpak v skutečném lidském světě existuje „ochránce – léčitel“, který se sám vyhne zranění, bolesti, nemoci a smrti?

Andělské energie (vytvořené pozitivním myšlením) pomáhají čistit svět od toxických nánosů, na úrovni jedince pomáhají s očistným procesem týkajícím se osobní karmické zátěže. To je sice pravda, ale nic se neděje samo od sebe, lidstvo jako celek, nebo jedinec si to musí odčinit přístupem k životu. Nečinnost, a pasivní, mnohdy i trpné čekání na spasitele, ještě nikoho od vlastních dluhů neosvobodila. Víra v zázraky je také důležitá, ale není reakce bez akce, není života bez závazků, a tím i bez osobní odpovědnosti, a tím i bez občasného lidského selhání.

Je velkou chybou svolávat na pomoc andělské bytosti a přitom se pasovat do role mučedníka, do role zoufalého a zranitelného člověka, který spoléhá pouze na pomoc shůry, nebo do role obětního beránka. Temní bůžci i andělé světla jsou nedílnou součástí mnohorozměrného archetypálního světa – pomáhají k řešení problémů, jedince i celých skupin, osobních i kolektivních záležitostí, vždy ale s přímou, aktivní účastí člověka. Temní bůžci i andělé jsou součástí evoluce a pokroku, jsou ale jen nástrojem, s jehož pomocí vědomí člověka zraje a přibližuje se – cestou osobní zkušenosti – k vědomé seberealizaci a ztotožnění se s vědomím Jednoty. Reinkarnace je součástí POHYBU eóny času, existence světla bez tmy ukončila by tento proces, a vše by spočinulo v bodě neexistence, vše by v podobě latentní, spící energie čekalo na nový POHYB. Přát si, aby se misky vah přestaly hýbat, aby se veškerá energie soustředila doprostřed těžiště, je jako uspat Šípkovou Růženku a s ní celé království. Žijme tedy život v souladu se Zemí, v souladu se všemi bytostmi, pozemskými i nadpozemskými. V souladu znamená v harmonii (vyvažování protichůdných sil), harmonie odstraňuje nevědomé karmické vzorce a tím i zbytečné lidské utrpení, psychická zranění a těžké životní úděly.

Tímto není řečeno, že si kdokoliv z nás nemůže vytvořit – pozitivní myšlenkou a představou energetickou bytost, která se stane jeho součástí, pomocníkem na cestě. Děláme to stejně každý den, většinou nevědomky, různé energetické bytosti jsou součástí naší psýchy, vytvořené nevědomě nám tak jako tak zasahují do života. Například za léta koncentrovaná energie strachu vytvoří na nehmotné úrovni energetickou bytost, která je součástí energetického zrcadlení v životě, jedná se o působení skrytých sil, které si běžně neuvědomujeme.

Není možné nechat misky vah extrémně vychýlit na žádnou z existujících stran, vše potlačované a popírané, případně nadužívané, dává prostor opačným silám

Posedlost různými démony není žádoucí, stejně jako posedlost čímkoliv jiným. Bez uvědomění si, že i nesprávně pochopené „láskyplné světlo“ může být démonizující, dává prostor strachům v různých podobách. Se strachy, hlavně s těmi skrytými, souvisí různé neurózy, psychické potíže, životní nesnáze a podlomené zdraví. Strach je protipólem lásky, důležité je ale vědět, že těžištěm existence v polarizovaném světě je NEUTRALITA.

Tento článek je věnován lidem, kteří stále ještě lpí POUZE a striktně jen na energii andělů, energii Ježíše, na nebe vzatých mistrů a tak podobně. Není to něco, čím se striktně v současné době řídí většina.

Protože většina už si uvědomuje, že démonická stránka temnoty a stínů roste s tím, jak roste potlačování například negativních myšlenkových schémat, která odkládáme bez zpracování, a že spoléhání se pouze na síly světla vede k deformování reality stejně jako vzývání sil démonických. Skrývání a potlačování nechtěného vede k nevědomým návykovým schématům, a ty zas vedou k různým zraněním anebo k sebezničení.

Mnoho lidí již pochopilo, že příčinou všeho je vědomí a sním související emoční náboj, pohybující se, neumrtvený, nepředstíraný, radostný a život tvořící. Vědí, jak na své vědomí působit, jak s ním pracovat, jak skrze své vědomí působit na ostatní lidi, na přírodu, svět a vesmír, bez striktního rozlišování na dobro a zlo. Mnoho lidí již pochopilo, že jejich vlastní energie je schopna propojení s veškerým Jsoucnem, a že VNITŘNÍ LÉČITEL JE V KAŽDÉM Z NÁS.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Transformace lidstva je o transformaci vědomí (lidský mozek, levá a pravá hemisféra, je tímto transformátorem), nebo o vědomé evoluci – chcete-li to takto pojmout. A žádná noha smrtelníka se přitom nevznese kamsi do rajského světa zaplaveného pouze světlem. Občas žasnu nad informacemi, které říkají, že lidstvo je ve fázi vzestupu, kdy osvícení jedinci fyzicky opustí tuto Zemi a odejdou na lepší místo, na novou Zemi v jiných vesmírných končinách. A ti neosvícení, ti co zůstanou v temnotě, čeká peklo na Zemi.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že nad takto pojatou transformací lidstva bych moc nejásala, ono by to totiž mohlo ve skutečnosti být přesně naopak: transformaci vědomí si nemůžeme představovat jako trvalé splynutí s prasvětlem, s nejvyšší energií vše-vědomí. V tom okamžiku bychom se stali součástí absolutního vše-vědomí, a vědomí „Já jsem“ by zcela ztratilo jakoukoliv část své identity, fyzické hmotnosti a zcela, a snad i nenávratně (konec inkarnací), by se odpojilo od hmotného světa.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze