Animismus – éterické síly a duchové přírody

Všechny přírodní národy dodnes věří v nadpozemské bytosti a přírodní duchy. Animismus je víra v nadpřirozené bytosti a přírodní síly, víra v energie projevující se ve všech předmětech a jevech a působící na člověka. Živočichové i rostliny mají vlastní éterické tělo, které budeme vnímat, pokud se staneme dostatečně senzibilními. Pokud bez předsudků zůstaneme otevřenými pro nadsmyslové vnímání a intuici. Animismus předpokládá, že všechny bytosti a všechny věci, zdánlivě neživé jako třeba kameny a stromy, mají vlastní duši, jakési energetické vlnové chvění, propojené s přírodou a vesmírem.

Nadpřirozené bytosti mohou člověka učinit moudrým, ale mohou ho také připravit o rozum. Duchové přírody obývají čarokrásné, nadpozemské krajiny, někteří se probouzí s jarem, někteří vládnou létu, jiní zas střeží poklady hor. Elfové obývají kouzelný svět skřítků, sní si své sny na poduškách z mechu. Lesní víly tančí ve stínu kouzelného kapradí, sní si své sny pod klobouky červených muchomůrek. Hrdě chrání přírodní moudrost v tajuplném paralelním světě, jenž důmyslně skryt je před zrakem člověčím.

Skrytý svět animálních bytostí někoho uvádí v tichý úžas, a někdo jej považuje za pohádkové výmysly. Toto je velmi krásné ale také nevděčné téma, které některé skeptiky, kteří se nikdy nenechají strhnout romantikou (k vlastí škodě), může přivést až k nepříčetnosti. Ovšem tímto se pro tuto chvíli nenecháme znepokojovat. Při rituálech věnovaných oslavám svátků pohanského kalendáře se můžeme setkat s astrálním světem, který existuje paralelně se světem hmotným. Je jakousi jemnou substancí, představuje skryté, energetické dimenze všeho jsoucna. Neviditelný je však jen z toho důvodu, že jsme to my sami, kdo přesně vymezuje hranice reality, hranice toho, co vidět chceme, co vidět, slyšet, cítit a vnímat sami sobě dovolíme.

Příroda je duchovním královstvím víl, přírodních duchů, planetárních sil, géniů přírody, elementálů, vládců z říše živlů

Ti všichni dohlížejí na správný chod věcí, ochraňují přírodní oblasti, podle toho, které mají na starosti – louky, lesy, hory, sopky, jezera, řeky, studánky, bažiny, rašeliniště, ale také skály, jeskyně a podzemí. Pomáhají čtyřem přírodním živlům dohlížet na přírodní zákonitosti. Samozřejmě kdykoliv mohou potrestat každého, kdo s přírodou zachází negativně. Vzýváme je při rituálech, pokud od nich potřebujeme radu nebo pomoc. Zveme je do čtvrtě kruhu náležející tomu kterému přírodnímu živlu. Především v okolí řek a potoků je možné spatřit vodní víly, které jsou odpradávna popisované jako půvabné a krásné mladé dívky.

Ateisté budou jistě jiného názoru a velice ochotni k polemice. Každý má právo myslet si co chce, mít vlastní přesvědčení. Nikdo by však neměl nikomu nic vnucovat. Právě opakem pro animismus je ateismus – přesvědčení, také skepticismus, že neexistuje žádná nadpřirozená bytost, jde o názory opírající se o neprokazatelnost jakékoliv nadpozemské existence. To je v pořádku. Ale je docela smutné, být neotřesitelně přesvědčen, jako zapřísáhlý ateista, že daleko za horizontem neexistuje žádný vysněný ráj. Žádný medem oplývající jabloňový ostrov, kde bychom mohli spokojeně spočinout, až přijde náš poslední den.

Nadpřirozené, nadpřirozeno a podobně, je pro zastánce přírodní magie, případně alternativní parapsychologie, v podstatě nepřijatelný termín. Nadpozemské jevy, ač nevysvětlitelné, nebo pro někoho dokonce abnormální, či matematicky neprokazatelné, považují za naprosto přirozené, pocházející z tohoto světa. Neoddělují svět pozemského dění od světů neviditelných, paralelních. Někteří geomantici dokonce i v dnešní době, pokud pracují se zemskou energií, například během léčení přírody, skutečně úzce spolupracují se světem animálních přírodních bytostí. Animální bytosti „uvidíme“ pokud sobě dovolíme dívat se na svět více dětskýma očima.

Paralelně s naší realitou existuje svět animální, který můžeme zřít také v říši rostlin

Rostliny jsou neustále obklopeny duchem přírody. Připusťme, že květiny na oknech našich domovů lépe prospívají, pokud si s nimi občas povídáme. Ony s námi komunikují, reagují na naše slova a myšlenky. Dokonce rozpoznají jakou máme náladu. Vnímají vibrace radosti, když je chválíme nebo s péčí zaléváme. Vnímají vibrace strachu, pokud máme v jejich blízkosti nekalé úmysly či ničivé myšlenky. Květiny a stromy mají vlastní vědomí. Anebo jste ještě ani na okamžik nepřipustili, že by strom mohl být svým způsobem živou bytostí? Potom pro vás bude nepochopitelné, že duchovní energie a život je ve všem kolem nás, v minerálech, skalách, ve vodě, ohni, blesku, v mracích a dešti, ve větru i hvězdách na obloze.

Tak jako v lidském těle neustále cirkuluje krevní oběh, tak bez přestání cirkuluje vesmírem vše oživující energie. Dokonalými znalci přírody, rostlin, bylin a přírodních duchů, spirituality a léčby přírodní cestou jsou indiánští medicinmani.

Keltský Avalon – vládkyní Avalonu je čarodějka Morgana

Keltové žili skromným přírodním životem, zato měli vlastní, velmi bohatý animální svět, nacházející se mimo časoprostor. Příkladem bájného, animálního, ryze přírodního světa keltského mýtického ráje je božská země zvaná Avalon – jabloňový ostrov. Nadpozemský ostrov daleko za horizontem je domovem bohů, víl a duší zemřelých. Je místem odpočinku, moudrosti, tvořivosti, světla a lásky. Na tomto posvátném ostrově, zvaném medovou plání radosti, zemí nikdy nekončícího léta, nachází se nespočet jabloňových sadů. Jablka jsou považována, nejen Kelty, za ovoce života. Toto místo je také nazýváno zásvětní říše, leží v království věčného rozednění a soumraků.

Vládkyní Avalonu je víla a mocná čarodějka Morgana.

Někteří Keltové pohřbívali své mrtvé jednoduše tak, že je uložili do loděk a spustili na otevřené moře, nechali je odplout na jabloňový ostrov. Do loďky jim uložili na cestu zásoby jídla, oděvy, oblíbené šperky, a dárky pro duše dříve zemřelých.

Eshop – INSPIRACE PRO VĚDOMOU MYSL

 Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze