„Bůh pravil. Budiž světlo, a bylo světlo.“

Dávná tajemství, vycházející z prastarých vzorů, je možné přenést do našeho nového vědomí. Představte si například, že jste stvořitelem. Nebo raději ne, to je přespříliš silná káva. Je to příliš odvážné a sebenaplňující. Představte si tedy, že jste tvůrcem. Stvořitel je spojován s Bohem. A Bůh pravil. „Budiž světlo, a bylo světlo“. Tak jsou skrze slovo Boží stvořeny všechny (světelné) bytosti ve své niterné a zevní formě. Pro stvořitele je myšlenka, slovo a písmo věc jediná. Pro člověka – tvůrce – jsou to tři věci od sebe oddělené. Stvořitel dal písmenům magický tvar a podobu, různou kombinací písmen je stvořeno vše, co je. Písmeny je stvořena duše všeho, co je stvořeno a co má být stvořeno. Pro člověka – tvůrce – jsou písmena zahalena do hlasu. Vyryta do dechu. Umístěna do hrdla, na patro, na jazyk a rty.

Člověk stále hledá sedm tajemných nebeských bran, přitom sedm bran člověka jsou dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky a jedna ústa

Stvořiteli a stvořenému světu je nejvlastnější: Duch, dech čili vzduch, voda, oheň, a země, jenž vzniká „zhuštěním živé vody“. A dále šest elementárních dimenzí: výška, hloubka, východ, západ, sever a jih. Člověku – tvůrci – je nejvlastnější: zrak, sluch, čich, řeč (slovo), zažívání (vyživování), plození, pohyb, chůze, smích, hněv, myšlenka (přemýšlení) a spánek. Člověk míní, že svět byl stvořen z ničeho. Pro stvořitele je nejvlastnějším aktem tvoření Emanace. Body prostoru, z nichž je stvořen svět, vycházejí z věčného, čím více se body prostoru vzdalují od svého původu, tím více se stávají hmotnějšími. Každé částečce vesmíru vládne nejvyšší inteligence, každá částečka vesmíru je důsledkem její přítomnosti, jejím prostřednictvím se v přírodě projevuje Duch, tedy dech stvořitele.

Emanace znamená vyvěrat z jiného, v okamžiku emanace Duch vystupuje ze své izolovanosti, zde je míněn počáteční pohyb, jenž směřuje k individualizaci. V projeveném Universu je emanace součástí niterné vnitřní práce, jejímž prostřednictvím se v Absolutní Substanci dřímající možnosti a ideje stávají skutečností. Stávají se skutečností v Universu – smysly vnímatelném světě.

Vesmírná inteligence je nazývána Nebeský Drak

A nejedná se pouze o měsíční dráhu, jenž ve své neměnné pravidelnosti přetíná ekliptiku v „dračí hlavě“ a v „dračím ocase“. Nebeský Drak vládne Universu, je inteligencí skrytou v srdci člověka, ve zvěrokruhu a dvanácti měsících v roce. Nebeská inteligence dala vstoupit dvaadvaceti písmenům do vzduchu, do vody, do země, do ohně. Oheň aktivoval sílu písmen v planetách a odtud se rozšířila na dvanáct nebeských znamení. Nebeská inteligence vložila dvaadvacet písmen člověku na jazyk a svou velkolepost vyjádřila ve spojení písmen a čísel, toto spojení vytváří (zmaterializované) vesmírné ideje v jejich nejušlechtilejším a nejširším smyslu.

Elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Stvořitel – pomáhající a vznešený – daroval lidem slovo, chůzi, spánek, bohatství, kulturu či výstavnost, vědění, krásu, moc a mír. Člověk vytvořil k těmto božím darům opačná podobenství: němotu, ochromení, malátnost, chudobu, pustošení, nevědomost, ošklivost, závislost, porobu, područí, poddanství, otroctví a válku.

Vznešený neznamená nadřazený

Vznešený znamená: sídlím ve věčnosti, nesu a držím výši a hloubku, nesu a držím věčnost. Dívám se a dohlížím, aby princip sebe naplňování v člověku neustrnul. Dohlížím, aby princip expanze nezískal zničující chaotickou podobu.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze