Cesta snů, kouzel a zázraků

Pokud chceme prožít zázrak, měli bychom věřit v kouzla, která jsou jak v režii vesmírných sil, tak i v režii vědomého žití a vědomého snění. Zázraky se dějí, přestože na ně lidé nevěří, a to je sám o sobě zázrak. Život je sám o sobě hrou zázraků, skrytých v intuitivních rozhodnutích, která každý den děláme. Ne vždy ale uděláme něco proto, aby se zázrak mohl stát. Kouzla jsou skrytá ve věcech, o kterých si myslíme, že se stát nemohou. Kouzlo je skryté v občasném nedívání se zpět ani dopředu, přesto je toto nedívání živoucím pohybem, který je aktivován vírou a radostí. Než se nadechneme, vesmír jen mrkne a něco je náhle jinak. Přihodí se něco nebo je nám „přihozeno něco“, co od základu změní nehybnou každodennost. Například se ocitneme někde, kde jsme vůbec neměli být a potkáme spřízněnou duši. Nepředstírání a vzájemný upřímný pohled z očí do očí, to je kouzlo, které může způsobit zázrak porozumění a lásky.

Zázrak je nepřehlédnutí okamžiku, kdy duše neohraničená časem má jediné přání: být vyslyšena. Být vyslyšena tady a teď. Každé teď, i když nemá cíl, dýchá životem. Někdy bez povšimnutí procházíme zázračnými okamžiky v čase našeho bytí, nevnímáme synchronní hry vesmírných vln, na kterých se vezeme. Na kterých se vezeme netušíc, že sám čas je kouzlo všech kouzel. Proč nepřestávat hledat cestu plnou snů, zázraků a kouzel? Protože důvěra v toto hledání má svůj jedinečný smysl, i když je zároveň čirým bláznovstvím. Neboť beztak nikdy nevíme, jak se projevuje osud, a jak se projevuje víra, že myšlenkou a slovem a vědomým sněním lze umožnit nemožnému, aby se stalo možným. Ale něco v nás to ví, něco v nás tuší, že myšlenkou a slovem, kterému rozumí duše a srdce, slovem, které harmonizuje prostor uvnitř i vně, je zároveň harmonizován osud.

Zde je řeč o zázracích a znameních, která jsou součástí vědomých i nevědomých procesů, neboť i během věcí činěných nevědomě je přihlíženo k tomu, jak se svým životem a časem zacházíme. Jak vnímáme svá očekávání a naději, jak vnímáme své strachy a obavy. Jak sledujeme hlas intuice a hlas rozumu, jak respektujeme své pocity, jak nasloucháme slovům. Jak vyjadřujeme vděčnost. Jaká znamení dáváme druhým, abychom podpořili jejich sny a jejich cestu. Každý se může v plné bdělosti naladit na schopnost naslouchat větru a světu a přizvat zázraky do svého života. Zázraky, na kterých se může podílet, svým nasloucháním z nitra a s lehkostí vědomého dívání se kolem sebe tady a teď. Každé ráno, kdy zmocní se nás pohyb Slunce za svítání, je zázrakem, stejně jako každá kapka ranní rosy. Oželet některé své nároky a touhy a jen tak být znamená propojit se s kouzlem nedělání, nepřipoutání a nelpění.

Dny se ženou v překotném rytmu pokud nás zneklidňuje množství možností, které prostor nabízí. Množství možností, které nemůžeme uchopit v jediném okamžiku. Ve smyslu každé cesty je skryta výzva: Ničeho nelitovat. V lítosti zaniká skutečnost, že nemožné je součtem všech možností, a že cesta, i když nabízí více možností, zůstane vždy jedna jediná. Nemusíme snít své sny okouzleni touhou zvládnout všechny cesty. Nebo okouzleni cestami, po kterých kráčejí ti druzí. Na každé z nich se ve světle i stínech promítají střípky nesplněných snů, neviděných kouzel a zázraků. Snít čarovný sen o kapce rosy, která uhasí žízeň po životě znamená, najít světlo vevnitř a naplnit osobní pohár lásky cítěním a vnímáním, neboť to je kouzlo i zázrak. V zářivém světle Světla sám se stát světlem a kráčet cestou od osamělého pramene k jednotě širého oceánu. Kráčet ve světle i stínech a vidět plynutí slova a myšlenky. Vidět plynutí času. Vidět cestu, kterou si před narozením vybrala duše. A zároveň zlehka opouštět čas plynoucí nad všemi pomyslnými možnostmi a nad každou z mnoha odlišných cest.

Myšlenky způsobují strach, pokud my sami cestu, kterou si vybereme, stavíme do stínu zbývajících cest, pro které jsme se nerozhodli. Strach z nejistoty je ve slovech „co kdyby“. Žádná jistota ale není, pro cokoli se rozhodneme může být dokonalejší nebo horší než to, co necháme plynout jinou cestou. Nechat se zneklidnit myšlenkou, že cesta, kterou jsme odmítli, snižuje volbu, kterou jsme přijali, nás odvádí od přítomného okamžiku. Od tajemných znamení a velmi jemných, esenciálních kouzel života, neboť každá cesta má jedinečné kouzlo, na každé je další množství možností, každá má svá znamení, každá má smysl v touze zlehka vstoupit do nového dne. A každá má mnohem vyšší smysl, který lze tak snadno přehlédnout, smysl skrytý ve světle Slunce a stínech Měsíce. Každá z životních poutí má smysl, který bude rozpoznán toho rána, jehož den, večer a noc budou již navždy vyčerpány. Každá cesta má svůj čas, který je jedinečný, každá má svůj konec, který je zároveň novým začátkem.

Až život odkvete

Oděná v esenci temné noci utkané ze sovích pírek
nechám se obejmout chladem půdy vonící po dešti.
Země se otevře mé touze
porozumět živoucímu tepu jejího srdce.

Oděná v jistotě z černého sametu
nechám se obejmout chladem Měsíce.
Hluboký vesmír se otevře mé touze
jemným vláknem snů propojit všechny Hvězdy.

Oděná v průsvitnosti utkané ze zlatých vláken svítání
nechám se obejmout chladem ranní rosy.
Prostor se otevře mé touze
proniknout světlem mých očí tajemství věčnosti.

♥        ♥        ♥

Související články: Slova zrozená pro nejvyšší zasvěcení, Hluboký prožitek vnitřního rozjitření v plaménku svíce a v záblescích niternosti

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze