Stromy jsou přírodní bytosti s vlastním druhem vědomí

Strom je dřevina s kmenem, rozvětvuje se a vytváří korunu. Kořeny jej upevňují v zemi, kde hledají vodu a čerpají výživné látky. Výživu stromům poskytují anorganické látky rozpuštěné ve vodě, minerální látky, oxid uhličitý a také světlo. Železo, hořčík, fosfor a síra – to je výčet některých látek, životně důležitých pro tvorbu molekul tohoto ,,neživého organismu“. Lýko stromu funguje jako nosič, jakýsi živý aparát, rozvádějící výživu po celé rostlině. Toto vše tvoří anatomii stromu, včetně dřeva kmene, kde se nachází pletiva cév, rozvádějící minerální látky dále do koruny a listového aparátu. Strom také dýchá. Listy jsou plícemi, zajišťují fotosyntézu, dýchání a vylučování vody v podobě páry. Při procesu fotosyntézy, při procesu proměny světla v život, vzniká kyslík.

Tak se strom vyživuje a roste. Roste také do objemu, pod kůrou kmene je aktivní vrstva, která zajišťuje přibývání hmoty – toto kambium je hmota neustále se dělících, inteligentních buněk. Tak strom roste, dospívá a stárne. Věk se počítá podle letokruhů: jeden letokruh rovná se jeden rok, přesněji jedno vegetační období. V každém letokruhu je uložená paměť daného období.

Stromy, ať už jehličnaté nebo listnaté, mají dokonale vyvinutou schopnost regulace vlastní teploty vzhledem k teplotě vzduchu v okolí. Dokáží si udržet v chladu teplotu zhruba o pět stupňů vyšší než je v okolním prostředí. V horku regulují teplotu pomocí odpařování vody a tím se ochlazují. Dokonce, pokud se cítí být ohroženi, dochází ke změnám v chemických procesech, které zajišťují jejich ohroženou imunitu a obranyschopnost. Chemickými procesy se stromy mezi sebou dorozumívají, komunikace probíhá také v prostředí kořenových systémů. Určitě není náhoda, že uprostřed zdravého lesa pociťujeme hlubokou posvátnost, a někdy dokonce i velmi intimní splynutí s přírodou.

Připomeňme si ještě proces rozmnožování. Květy jsou sídlem pohlavních orgánů stromu, jsou zdrojem pohlavních buněk – jsou to takzvané vaječné buňky. Při pohlavním rozmnožování dochází ke spojení buněk jedinců stejného druhu. Uvnitř květu jsou žlázy, které vylučují tekutý nektar, který je lákadlem pro hmyz. Po opylení dochází k růstu semene, v kterém jsou uloženy genetické informace. Proces rozmnožování vylučuje možnost nevhodného opylení blízce příbuzných jedinců, aby nedocházelo k náhodnému křížení. Takto chrání inteligence přírody sama sebe. Samičí a samčí buňky stejné rostliny si můžeme představit jako dokonale do sebe zapadající puzzle, to znemožňuje opylení jakýmkoli jiným vetřelcem. Neméně zajímavé je také rozmnožování nepohlavní.

Bylo by toto vše možné, jen tak jednoduše samo o sobě, bez obdivuhodné „inteligence živé přírody“? Každý strom, podobně jako jiná živá bytost, má svůj osobitý charakter. Až půjdete zas jednou ven, najděte si kamaráda v podobě stromu, který vás přijme, vyslechne, předá vám sílu a pohladí na duši kdykoli to budete potřebovat. Kořeny stromu představují minulost, kmen je symbolem přítomnosti a koruna budoucnosti. Buďte však ostražití, nejeden zvláštně rostlý strom, s podivně zakřivenými větvemi a nápadně vystupujícími kořeny může být přestrojená tajemná bytost, vrtošivý lesní skřítek.

Málokdo z nás si ještě pamatuje, že dříve se kolem dokola nejedné posvátné lípy, (našeho národního stromu), rostoucí snad na každé návsi, nacházela lavička. Na této lavičce se dalo sedět zády ke kmeni a čerpat tak posvátnou přírodní energii a rozjímat o stavu své duše. ,,Páteř“ stromu tak harmonicky rezonovala s páteří člověka. Lípa je odpradávna považována za strom Lásky a vesmírné harmonie.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze