Dar myšlení je nejbáječnější věcí na světě

Dar myšlení je nejbáječnější věcí na světě, z tohoto kouzelného daru vnikají báječné myšlenky a z nich nejrůznější báje a pohádky, které k nám stále zas a znova podvědomě promlouvají. Myšlenka je neoddělitelnou součástí životní síly, životní síla námi proudí stejně jako neutuchající proud myšlenek. Myšlenka a životní síla společně vytváří vibrace, které získávají takovou hodnotu, o kterou nevědomky, a přitom dle svého svobodného uvážení žádáme, aby se v našem životě projevila. A ona se projeví – vrátí se k nám – v takovém tvaru nebo odpovídající duševnímu stavu, v jakém byla myšlenka vyslána. Záměr nebo přání v sobě nese energii naplnění. Sílu myšlenkám vtiskáváme my sami, nikdo jiný, kromě našeho smyslového vědomí, v naší hlavě není. Tak s odstupem času pociťujeme námi vyzářené emanace jako stav našeho bytí. To naše vnitřní pravda nabývá různých tvarů v projeveném světě. Někdy tento svět vidíme více zrakem a jindy více působením mysli.

Některé myšlenky se jasně a zřetelně dožadují naší pozornosti, v tem okamžik je máme pevně podržet ve vědomí a přemýšlet o nich. Zní to zvláštně, přemýšlet o myšlence, vždyť je to ale zcela zásadní aspekt lidského vědomí, je to zcela jedinečná a nádherná vnitřní skutečnost, ohromná síla, která dnes již není před nikým utajena. Ohromná síla, kterou můžeme vnímat v bezdechém tichu, poskytuje nám a pro nás zprostředkovává vlny energií z každého pozemského i vesmírného bodu, na který dokážeme zaměřit pozornost.

Cožpak je možné žít, jako by myšlenky neexistovaly?

Vždyť myšlení je tak přirozené jako dýchání. Nejsou snad myšlenky elektrizující? Nejsou některé myšlenky dokonce tak silné, že jako elektrický blesk projdou celým našim tělem? Není snad naše tělo nabité jemným elektrizujícím proudem? Cožpak dítě v mateřském lůně nevnímá, jak k němu matka svými natěšenými a láskyplnými slovy promlouvá? Co je tím blaženým chvěním v okamžiku, kdy nám víra v lásku změní život? V okamžiku, kdy každou buňkou našeho těla proniká elektrizující radost a nadšení, pocit radosti a štěstí, elektrizující chvění, které v těchto okamžicích prosvítí a posílí celou naši bytost. Není snad toto elektrizující chvění magnetické, pokud přenáší námi vyzářenou energii a dodává ji někomu, kdo je smutný a potřebuje podporu? Necítíme snad elektromagnetické chvění v doteku a pohlazení? Cítíme toto chvění v okamžiku, kdy vidíme, jak někdo blízký svou myšlenkou pozvedá své srdce a našeho se dotýká?

Tato síla pracuje i v hlubokém spánku beze snů a snaží se zpracovat naše prožitky tak, abychom dokázali pochopit jejich smysl. Tato naše vnitřní síla je s námi všude, kamkoliv jdeme, hodíme-li kamínek do vody, voda v řece se zavíří, jako by nám chtěla sdělit, že je živá, že ví o naší přítomnosti. Přece naše srdce velmi posmutní, pokud tato ohromná síla pomine, za každého soumraku podvědomě doufáme, že zůstane zachována do příštího rána. Abychom se nejen každé ráno, ale i vícekrát za den mohli postavit do rolí svých oblíbených postav. V moci zářícího Slunce, jenž nám každé ráno přináší pozdrav lásky, je naše vědomí zlatě prozářeno slunečním svitem a naše myšlenky ohnivě planou, pokud souzní s krásnou sluneční hudbou znějící z neviditelného světa, jenž je také naší neoddělitelnou součástí. Sluneční světlo uklidňuje a na tělo působí blahodárně, aby ne, když mezi námi a tímto zlatohřívým lvem, mezi námi a slunečním svitem existuje elektrizující spojení. Příroda – čarovný svět vysněné krásy – strom, kamen nebo květina se nepřizpůsobí našim vibracím, to my máme možnost přizpůsobit se vibracím přírody. Přemýšlíme někdy o tom, jak silné je naše „cítění země“?

Pokud by lidé věděli odkud pochází a kam patří, vážili by si vesmírných zákonů

Naše planeta je zemí světla, toto světlo se stále rozšiřuje a přináší rozkvět lidského vědomí, lid země dokáže velké věci, pokud nezapomene na duchovní dědictví předků, pokud si uvědomí, že nejen člověk, ale i země je silná v duchu i těle, a že tuto zemi stráží vyšší bytosti. Jedinec nedokáže vládnout nad všemi silami a věcmi světa a vesmíru, ale ve vědomém společenství je možné dokázat nebývalých skutků, každý může po svém způsobu nové ideje posunovat kupředu pozitivním směrem. Můžeme jen stěží vědět, co nás čeká, do jakých souvislostí se dostaneme, ale vnitřním hledem můžeme zpozorovat, co se má nebo může odehrát. Některé události se vyskytnou bez našeho přičinění, přesto jsou součástí životních synchronních zákonitostí, a ty jsou zase součástí lidské mysli.

Formy myšlenek, na které není kladen důraz, které se objevují spontánně, nebo jsou potlačovány a není jim věnována dostatečná pozornost, se rozpustí, neboť nezískaly dostatek energie, aby se projevily – harmonicky se uspořádaly – v tří dimenzionálních rozměrech hmotného světa. Pozitivní energie myšlenek snadno promarníme, pokud nevěříme ve svou vnitřní sílu, nebo pokud si neuvědomujeme, co svými myšlenkami do vnějšího prostoru manifestujeme. Pokud dáme myšlence dostatek vlastní střízlivé síly, další energii si „odebere z vesmírné hmoty“, přesně tolik, kolik je potřeba pro uspořádání našich prožitků.

Zrcadlení proběhne přesně tak realisticky, prakticky, věcně, nezaujatě, chladně nebo nenápadně (tedy střízlivě), v jakém duševním rozpoložení jsme byli schopni myšlenku vyslat, a v návaznosti na myšlenku následně jednat.

Uvažujeme-li nebo jednáme-li v opilosti, v hypnóze, náměsíčnosti nebo jakkoliv neobvykle, stejně tak neobvyklé, a přece velmi skutečné bude zpětné zrcadlení. Jinou energii má myšlenka vyslaná ve stavu, kdy jsme nanejvýš šťastni, jinou má ve stavu, kdy máme střízlivý odhad nebo postoj, nebo ve stavu, kdy se projevuje náš výbušný temperament, nebo pokud jsme svázáni strachem. A přece se nám může zdát, že to nejme my, kdo podmiňuje kvalitu našich okamžitých nebo budoucích prožitků. Kvalita prožitku bude mít v návaznosti na vyslané myšlenky a emoce různou příchuť, ta může být hořká, peprná, sladká nebo hořkosladká.

Možná nevíme nic o tom, že naše vnitřní skutečnosti, náš rozumový, smyslový a tělesný svět, například impulsivní nebo výbušný temperament, je možné ovládnout. Že tuto ohromnou vnitřní sílu, je možné vědomým řízením přesměrovat a tuto energii využít pro pozitivní účel. Každý návyk je energie nahromaděná nebo sjednocená v určitém ohnisku, a s tím se dá vědomě pracovat. V rozčilení se můžeme zhluboka nadechnout, nebo si můžeme dát studenou sprchu, přitom ohnisko silné výbušné energie nepotlačit, ale vědomě přesměrovat do potřebné akceschopnosti, v dané situaci jednat s rozvahou a rozmyslem.

Současně ale platí, že i životní realismus a zdravá mysl, schopnost zachovat si chladnou hlavu, držet se při zemi a nedělat si iluze, používat střízlivé kalkulace, schopnost dívat se na sebe a svět s odstupem a střízlivýma očima, je třeba vyvažovat citem a fantazií. Jednat střízlivě neznamená zapomenout na intuici, dát si na hlavu přilbu z rozumu a myslet si, že jedině rozum nás za každé situace zachrání. Právě teď je ten správný čas veškerou teorii, kterou jsme za leta hledání do naší mysli načerpali, neodkladně převést do praxe, do každodenního života. Jen nezapomínejme, že zlatá mince má dvě strany, a že i myšlení může mít neblahé a zničující následky. A že tato poslední věta odporuje sdělení skrytém v nadpisu článku? Tomu se říká „božská dichotomie“.

Všimli jste si, že má mysl používá stále stejná slova v mnoha článcích, a tím jak je proměňuje a různě skládá, tak vlastně jen opakuje to samé kolem dokola? Používám stejná slova s podobnými významy, objevuji nová slova a je mi potěšením s jejich pomocí tvořit. Různou kombinací slov vznikají stále nové a nové myšlenky, které ve své podstatě vyjadřují dokola to samé. Není ten náš jazyk naprosto dokonalý, znamenitý, krásný, jedinečný, senzační, skvělý, úžasný, utěšený, ohromný, kromobyčejný, skvostný, podivuhodný, pohádkový, rozprávkový, zázračný, nadoblačný, zářný, náramný, fantastický, výborný, výtečný, nebeský, bájný, mytický, rajský – jedním slovem báječný? A pokud je ta naše řeč tak báječná, proč by nemohl být báječný také sám život?

Související článek: Božská dichotomie, božské částice a kosmické vejce

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze