Dnešní noc nebyla bezesná…

Ne každý sen si detailně zapamatuji, ne každý zanechá v mé mysli neklid nebo zvláštní příjemné pocity. Snové obrazy dnešní noci se mi po probuzení vybavily v jasných barvách, slovech a symbolech, doprovázených zvláštním klidem a příjemnými emocemi. Možná vás snové příběhy nezaujmou, možná vám budou připadat obyčejné. Možná vás zaujmou a připomenou vám podobné sny, které vy sami prožíváte. Popis snů je stručný, pokud bych šla do detailů, text by byl hodně dlouhý. Všechny zbývající detaily, které jsou symbolické a také hodně důležité, ponechám stranou, jejich významová rovina byla určena jen pro mou osobní práci s významem mnou prožitých snových obrazů. Snové prožitky se nad ránem propojily v několika významových rovinách, souvisejících s tím, co se za posledního půl roku odehrává na určité rovině mého vědomí a podvědomí.

Zároveň vnímám, že se jedná o proces související s prostorem, který je pro mnohé z nás společný, zjevený v dané symbolice, dotýkající se v různých kontextech nejednoho z nás. Nastíním jen několik možností, jak si můžeme snové obrazy vyložit, nechávám tak prostor k dalšímu zamyšlení, dokreslenému prožitky, které se vynoří ve vaší mysli, ve vzpomínkách, které jsou součástí pouze vaší osobité atmosféry, která je jedinečná, i když ne vždy kopíruje vaši náladu, vaše sny a přání. Mám na mysli sny, které jsou součástí vaší osobnosti, originální fantazie a představivosti, všech vašich tajemství, která jsou a měla by být přístupná pouze vám.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

V prvním snu se nacházím v neznámém domě, v jedné z místností, kde je spousta rozházených věcí. V rozlehlé veliké místnosti je šero a panuje tam ponurá nálada. S několika muži a chlapci různého věku sedíme u hromady dokumentů, knih, pohledů, dopisů a fotografií. Nic v tom domě mi není povědomé, pouze fotografie a ostatní zmíněné věci, které mě magicky přitahují. Všechny fotografie jsou černobílé, přestože zachycují atmosféru prožitků vzdálených i nedávných. Prohlížíme si je a v paměti se nám vybavuje spousta vzpomínek. Někdo mi říká: „Mohu si ty fotky nechat?“ Souhlasím, zároveň se mi vybaví, že v horním patře domu se nachází spousta dalších fotografií, vím najisto, že tam budou vzpomínky, které hledáme. Procházím kolem rozházených věcí a neuspořádaného nábytku, po schodech jdu do horního patra. Tam to také vypadá, jako když vejdete do domu, kde už dávno nikdo nebydlí, všechno je rozházené, je tam tolik věcí, že se v místnostech jen obtížně pohybujete. Vidím hromadu fotografií, nemohu se k nim dostat, je vším tím harampádím zavalena. Abych se k fotkám dostala, a to i přesto, že tuším vzplanutí nepříjemných vzpomínek, musím začít uklízet a odnášet spoustu různých věcí ven z domu. Jsem na to sama, jsem tu jediná žena a nikdo z přítomných mi nepřichází na pomoc. Vím ale, že se k těm fotkám musím dostat. Úklid nebere konce, jsem unavená, cítím tíživou bolest v ramenou. Někdo za mnou přijde, několik z fotografií, ke kterým se mi podařilo dostat, předávám dál, stihnu si všimnout, že jsou také pouze černobílé a odvracím zrak, nechci je vidět. Potom si uvědomím, že musím odejít, mám jít na nějakou oslavu. Je mi líto, že mi nikdo nepřichází na pomoc. Jdu se osprchovat, spláchnout ze sebe rozvířený prach, který v tom domě po dlouhý čas zůstával netknutý. A když se osvěžená proudem čisté vody vrátím, celý dům je jako zázrakem uklizený, všechen nábytek a všechny věci jsou srovnané na svém místě. V údivu se rozhlížím kolem sebe. Uvědomuji si, že jsem v domě, který září svěžestí a čistotou, bez rozloučení zůstala úplně sama. Rozloučení ale nebylo nutné, to, co mělo zůstat, našlo si uvolněnou cestu bez překážek do mého nitra. Hledám všechny ty dokumenty, knihy a fotografie, nejsou nikde k nalezení. S těmito věcmi, které mě spoutávaly a zabraňovaly mi v pohybu, zmizelo nepříjemné šero a ponurá nálada. Místnosti v novém domě voní čistotou a jsou prozářené jasným, denním světlem.

V druhém snu se nacházím v malé, světlé místnosti, která vypadá podobně jako kancelář. Stěny místnosti září bílou barvou, také nábytek je bílé barvy. Jsou tu se mnou pouze ženy, povídají si a mají veselou náladu. Další přicházejí, chvilku se zdrží, prohodí pár slov a zase odcházejí. Sedím tiše a spokojeně u okna a jen se dívám, uvědomuji si, že mě žádná z nich nevnímá. Náhle jasně cítím, že mě vlastně nevidí, moje fyzická přítomnost je pro ně neviditelná. Hlavou mi proběhne myšlenka: „Tady se rodí děti“. Mám pocit, že jsem svědkem něčeho zvláštního, ta zvláštní myšlenka najednou není jen v mé hlavě, rezonuje prostorem, a přitom se zároveň dotýká mého nitra. Najednou se ocitám venku v otevřeném prostoru. Procházím se úzkými uličkami městečka postaveného na rozlehlém skalnatém kopci. Obdivuji bílé fasády domků s velkými okny, bílé zídky a terasy. Malé domky stojí jeden vedle druhého, uličky jsou propojené schodišti. Procházím městečkem a uvědomuji si, že jsem pro lidi kolem neviditelná. V rukou mám fotoaparát, mám pocit, že všechnu tu krásu kolem sebe musím zvěčnit. Všude rezonuje dobrá nálada, muži, ženy a děti se usmívají. Všechna ta bílá krása prostoupená světlem je ale zvláštní, nikde nejsou žádné rostliny, tráva, květiny ani stromy. Uličkami a schodišti sestupuji stále níž, náhle se ocitám před dlouhou vysokou bílou zídkou a za každou cenu chci vědět, co se za ní skrývá. Dojdu k dřevěné bráně, něco mi říká, že tam nesmím vstoupit. Zvědavost je ale silnější. Překonám strach a ocitám se v naprosto rozdílném prostředí. Všude kolem se rozléhá zelený park, zelené louky a kvetoucí stromy. Před sebou vidím několik menších jezírek, jsou lemovaná bílými kameny. Prostorem rezonuje energie vody. Hlavou mi projde myšlenka: „Sem nikdo nesmí, vstup na toto místo je zakázán, jsou tu jen vojáci, bez uniforem zřejmě zde tráví volný čas“. Vidím jen fyzicky silné, statné muže, sportují a koupají se v jezírku, které mám před sebou jako na dlani. Vše s údivem pozoruji, vím, že mě žádný z nich nevidí. Jen se neodvažuji fotit. Toužím udělat alespoň pár snímků, a to při pohledu na ovečku, která se v jezírku koupe společně s vojáky. V tom snovém obraze plula na vodní hladině na zádech, vypadala odevzdaně, nechala se volně unášet na poklidné hladině. Po chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ovečka o mě ví, rychle odcházím. Zavřu za sebou bránu, oddělující od sebe dva tolik rozdílné světy. Udělám pár kroků a uvědomím si, že mi něco schází. V mé mysli vidím na bílém kameni malé černé pouzdro, které jsem si tam odložila a zapomněla na něj. Vrátím se, ale ihned cítím, že se něco změnilo. Už nejsem neviditelná, vojáci okamžitě zjistí mou přítomnost. Slyším jen: „Kde se tady vzala, sem přece nikdo nesmí.“ Jsem bezradná, upírám zrak na černé pouzdro odložené na bílém kameni, mám uvnitř fotoaparát a telefon, bez těchto věcí nemohu odejít. Mám strach udělat pár kroků, přitom to, co potřebuji, je téměř na dosah. V tomto okamžiku se sen rozplyne do ztracena, pomalu procitám, probouzím se, a přitom se mi vybavují všechny snové obrazy.

Symbolika snů a zvláštních snových obrazů

Všechny snové symboly a obrazy byly zřetelné, živé, nic se neztrácelo v takzvané snové mlze. Po procitnutí se mi snové příběhy vybavily také zřetelně. Nechala jsem vše vědomě proudit v mé mysli a vše jsem si zpětně v živých obrazech postupně vybavovala a uvědomovala si, jak spolu oba sny souvisí.

Symbolika domu může ve snu představovat naše fyzické a mentální tělo. Úklid nepořádku souvisí s vnitřní očistou. Dokumenty, fotografie a knihy představují například minulost, vzpomínky, záležitosti uložené v podvědomí, nevyřízené záležitosti, viny, obviňování, zažité vzorce a programy. Černá a bílá je dualita, protiklady, rozporné záležitosti. Černá, stejně jako bílá, není jen tak obyčejná barva. Černá barvy pohlcuje, smícháme-li na paletě všechny barvy spektra, dostaneme černou. Představuje nekonečno a skrytou (latentní) energii, věčnou spirálu času a neodhalenou moudrost, kterou teprve poznáme. Černá barva má mnoho odstínů a další významy, nic ale není absolutní, je přece zřejmé, že z chaosu vzniká vše nové, z temnoty a tmy vzniká světlo. Bílá představuje světlo a panenskou nevinnost, průhlednost, dokonalost, vše neviditelné, nepoznané, tajemné. Odhaluje pravdu a upřímnost, obsahuje hojivou sílu. Černá v kombinaci s bílou vyrovnává protiklady.

Vnitřní očista od nánosů minulosti je záležitost, se kterou se vypořádáváme jen my sami, nikdo to za nás neudělá. Procházíme více či méně náročným procesem, může se nám zdát, že proudy energií vybarvující se z podvědomí, jsou nekonečné. Jednoho dne ale zmizí únava a přijde okamžik, kdy tento proces vyvrcholí. Černá a bílá spolu náhle harmonicky ladí, nic už není jenom černé nebo jenom bílé. Prostoupí nás pocit klidu a porozumění, věci se díky našemu předešlému, možná i dlouhodobému vědomému snažení najednou smysluplně uspořádají. Přítomnost mužské energie může značit chybějící mužský vzor v dětství a dospívání. Případně může poukazovat na přecitlivělost, na nesprávné vnitřní vnímání principu mužské energie, případně její popírání, odmítání, nezvládnutí.

Scéna s ovečkou z druhého snu je zvláštní. Ale ve snu mi přítomnost večky připadala tak samozřejmá, až po probuzení mi tento obraz připadal absurdní. Možná z toho důvodu, že nemám ráda slovo ovce, nemám ráda slovní označení: lidi = ovce. Ale ovečka v tomto snu prostě byla a na významové rovině to své opodstatnění určitě má. Zde ale rozeberu pouze jednu rovinu, pouze pár myšlenek, které mi prošly hlavou. Byla tam sama jediná – v zakázaném prostoru a koupala se společně s vojáky. Ve snu jsem vnímala, že se necítí být ohrožená, neměla strach, nevypadala bezmocně, netopila se, žádné nebezpečí jí nehrozilo. Nakonec oni ti vojáci, koupající se v jezeru, (ve vodním prostředí ponořeni do vlastních emocí, pocitů a myšlenek), neměli na sobě uniformu, vlastně byli téměř nazí. Proti případným vetřelcům do zakázaného území, prozářeného sluncem, zelení a barevnými květy, byly bezbranní. V tomto snu byla dominantní všude přítomná bílá barva, černý kontrast se nacházel pouze v obraze malého pouzdra na bílém kameni. Může to poukazovat na stín zůstávající v prostoru, kde je spousta světla. Stín, který nelze (v tuto chvíli) překonat. Černé pouzdro může symbolizovat také místo v našem nitru, které je prozatím neobjevené, nepochopené, neprosvětlené. Ve snu se objevil oddělený prostor, kde se nacházely pouze ženy, v druhém odděleném prostoru se nacházeli pouze muži. Uprostřed byla volná zóna pro muže, ženy a děti společná, prosvětlená, harmonická, ale z nějakého důvodu oddělená od zeleně, stromů, květin a vody. Zde můžeme nechat rozvinout spoustu volných asociací. Zdánlivě oddělené prostory ve snu spojovala modrá barva oblohy se silnou léčivou energií. Modrá obloha odkazuje na nekonečno, absolutno, neomezené možnosti, nadpřirozeno, harmonii, ochranu, odpuštění, moudrost, věrnost, trpělivost, inspiraci.

Věta: „Tady se rodí děti“, odkazuje na nové myšlenky, přístupy, vědomosti, na novou tvořivost, na sílu tvoření. Na zrod něčeho nového, možná dlouho očekávaného. Přítomnost žen odkazuje na tvořivou, plodivou sílu ženského principu. Může také znamenat upozornění na potlačované ženství. Nebo naopak může vést k uvědomění si své vnitřní síly, k přijmutí svého, v minulosti někam do kouta ukrytého ryzího ženství, k přijmutí a zpracování strachu z otevřenosti, strachu z omylů, nedorozumění, z citů a emocí. Případně může být odkazem na prolomení rodových, z generace na generaci se vlekoucích problémů, souvisejících s nevyřešenými vztahy matka – dcera. Ztráta fotoaparátu a mobilního telefonu, věcí „bez kterých nemohu odejít“, může poukazovat na chyby v komunikaci, kdy telefon nemůže nahradit osobní setkávání, pravdivost, upřímnost, vzájemné sdílení pocitů a emocí. Fotoaparát a touha vše viděné zvěčnit, poukazuje na promeškanou krásu a jedinečnost přítomného okamžiku, na přímé prožívání, které se soustředěním na focení nebo nepozorností ztrácí. Prožití vzácných okamžiků není úplné, není opravdové a hluboké. Vědomí neviditelnosti poukazuje na vnímání reality, která je pro nás společná, přesto ji každý z nás interpretujeme po svém, jedinečném způsobu. Poukazuje na oddělení od přilehlého, společného prostoru, od sebe navzájem, od přání, snů a vizí, které se obáváme společně sdílet a prožívat.

Zobrazit knižní produkty Psychologie chaosu

Podvědomí zná způsob, jak a kdy potřebné snové obrazy vyvolat v ten správný (životní) okamžik. Snění a s ním spojené předivo obrazů, barev, slov a pocitů znamená, mimo jiné, pokračování duševní činnosti během spánku. Některé sny působí jako matný, jindy jako zcela jasný odraz v zrcadle. Některé snové obrazy parodují naše mnohdy velmi pestré reakce na běžné nebo neobvyklé dění v realitě. Pokud jsou prostoupeny obrazy nadpozemské reality, nebo poselstvím paralelních světů, mohou působit zmateně, nejasně, absurdně. Tajemná náruč spánku a snů nám pomáhá proniknout do hlubin podvědomí, do prostoru nevědomí. Pomáhá nám odhalit a vědomě zpracovat stíny vlastní osobnosti, rozklíčovat intuitivní vjemy, poznávat skryté psychické síly, odhalovat skutečné motivy našeho jednání. Pokud najdeme ve snu určité základní vodítko, můžeme sen zpracovat do realistické podoby, se sny ale můžeme pracovat také magicko-mysticky, všímat si různých symbolů nadčasovosti. Ve snech se také oživují obrazy z minulosti, obrazy zakódované v „nekonečných“ záhybech naší paměti.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze