Ego se chová podmíněně

Co se odehrává na úrovni samostatného ega, odděleného od čistého vědomí? Člověk, který se zaobírá neustále sám sebou, nemůže nikdy naplno vnímat, co se kolem něj doopravdy děje. Ego se chová podmíněně, naučeně, v zažitých a naprogramovaných liniích a předsudcích. Organizuje nám život v zaběhnutých kolejích a jen nerado přistupuje na potřebné změny. Ačkoli ve skrytu duše víme, co je pro nás žádoucí! Ego je v neustálém kontaktu s okolním světem, zprostředkovává nám vidění reality tak, jak to vyhovuje jeho naučenému myšlení. Přestože skutečná realita (a lidé kolem nás), častěji než jsme ochotni připustit, již dávno mohla projít nevyhnutelnými změnami. Přítomný okamžik se naučíme vnímat, prozkoumáme-li jednotlivé vrstvy naší osobnosti: vědomí, podvědomí, nevědomí.

Všechny roviny vícevrstevné bytosti je obtížné udržet v trvalém souladu. Pokud toto alespoň občas nedokážeme, vytváří se energetická nerovnováha, odtud se zpětně odráží všechny psychické problémy, rozpolcenost a samozřejmě také původy různých onemocnění fyzického těla. Žijeme-li nevědomě, to znamená, že nežijeme v přítomném okamžiku, často se ocitáme v bludném kruhu různých nechtěných situací, vytváříme realitu, která se paradoxně rozchází s ideálními představami o životě. Životní energie kolísá a zbytečně o ni přicházíme, připadáme si jako na houpačce. Nevědomky vibrujeme s nižšími energiemi, které k sobě pomocí energetických informačních zrcadel přitahujeme. Stavíme sebe do takové role, kterou osobně ztvárňujeme i režírujeme, v závislosti pouze na svém podmíněném egu.

Podmínky pro život si utváříme: chtěním, očekáváním, představou, myšlenkou a slovem 

Některé životní okolnosti se částečně odehrávají v závislosti na rodinném, společenském či kolektivním nevědomí, které není vždy snadné odhadnout a ovlivnit. Ovšem i to je za určitých podmínek možné, alespoň v tom smyslu, že společenské nebo kolektivní dopady negativních procesů se nám podaří zmírnit pozitivním přístupem tak, aby se nás osobně nedotýkaly v té nejhrubší úrovni. To znamená: zůstat za každých okolností osobně nepřipoutaní k okolnímu dění. Naučme se být soběstační a spoléhat v první řadě na vlastní úsudek, odvozený od osobního poznání, a přesto se v žádném případě neodloučit od ostatních. Rozjímejme o samotě, přijímejme pozitivní náhled na jakoukoli okolnost, a získanou energii předávejme nezištně do svého okolí. V hluboké meditaci se nám podaří rozpoznat skryté schopnosti, blížící se nečekané události, inspirativní vhledy, které nám nastíní řešení komplikovaných situací.

Náhled do nitra při meditaci nás propojí s energií, která je námi a zároveň nás obsahuje

Připustíme-li její existenci, bez předsudků a nedůvěry, povede nás životem a náročnými úkoly bez šrámů na duši. Vždycky nás včas upozorní, abychom se zastavili a zpomalili tempo, a že ne vždy je možné prožívat život podle našich představ. Pokud jsou tyto představy sobecké a bezohledné, nebo v případě nebezpečí skrytého v představách a plánech, které si buď neuvědomujeme nebo záměrně nepřipouštíme. Naučme se energii věčného světla vnímat a přijímat ji jako nedílnou součást přítomného okamžiku. Jsme-li k jejím projevům lhostejní, může nás zaskočit dramatická událost například v podobě úrazu. Událost, která nás v konečném důsledku stejně donutí zastavit se, zamyslet se, zpomalit tempo a zkrotit své sebestředné ego, tím že v klidném smíření se sebou konečně rozvážeme uzly našich nekompromisních předsudků a zastaralých programů.

Ve všem se nacházejí polarity dobra a zla. Naučme se tyto odvěké síly od sebe rozlišovat, chápat, používat a udržovat v rovnováze. Veškerá hmota je zároveň energie! Energie, jež tvoří nás, tvoří celý svět. Jde stále o tutéž rezonující sílu, která se rozlišuje pouze rychlostí vibrací – tvoří rozličnou hustotu veškeré hmoty. Tatáž síla tvoří myšlenky, přání a představy a následně je zhmotňuje v realitě. Dává vůni růžím, barvu slunečnicím, spřízněným duším pocítit lásku. Stejná energie je námi před narozením, vytváří životní realitu, a věrně nás doprovodí přes oblouk barevné duhy na druhý břeh. A dál bude utvářet a obnovovat sebe sama v nekonečném spojení s vše prostupujícím jsoucnem.

Svobodná vůle a vědomé očekávání

Svobodnou vůlí si utváříme život v každém okamžiku. Nedějí se nám žádné náhody, někdy se dobrovolně ač nevědomky vrháme do nepřehledného chaosu. Nechápeme souvislosti, proto připouštíme osudové náhody, kterým podle našeho mínění nešlo předejít. Ego považujeme za nepostradatelné a nepřipustíme, že je až druhořadé, že na prvním místě se nachází duše. Zanedbáváme ji a nevěnujeme pozornost jejím přirozeným potřebám. Slepě dáváme přednost intelektu před moudrostí prověřenou staletími. Přitom nám uniká, že možnosti duše jsou neomezené, že její přirozeností je Tvořit. Je to dáno tím, že nejsme schopni přizpůsobit se kosmické moudrosti a příliš spoléháme na zastaralé společenské předsudky, módní diktáty, nesmyslné konvence.

Duše je věčným dítětem

S nelibostí nese, jak jsme společností (programově) vychováváni k nesamostatnosti. Často nevíme, co je pro nás dobré a ve své nevědomosti tápeme. Podvědomí to však ví: v každém přítomném okamžiku. Zpomalme krok a především proudy neutuchajících myšlenek. Zahleďme se hlouběji do vlastního opomíjeného nitra, potom nalezneme sebe ve vlastním srdci, nalezneme věčné dítě v nás. Očekávejme, že se tak stane. Připusťme bez předsudků, že jsme tvořeni všemocnou přírodní energií, která je v každém okamžiku v přímém spojení s duší. Očekávejme lásku, zdraví, štěstí, hojnost, inspiraci a prosperitu, hravost, nevázanost a nadhled.

Světlo a temnota: polarita se odráží ve všem stvořeném

Člověka nevyjímaje. Každý náš přítel má v sobě pozitivní i negativní aspekty osobnosti. Každý náš nepřítel má v sobě také pozitivní i negativní aspekty osobnosti. To platí o každém z nás. Hledejme v každém to dobré. Očekávejme v každém to dobré. Pokud se protikladné síly udržují v rovnováze, není nutné aby světlo s temnotou neustále bojovalo. Na tomto principu funguje vesmírný zákon o příčině a následku. Jakákoli příčina vyvolá jí odpovídající následek. Budu-li v jakékoli bytosti vidět pouze temnotu, temná budou i naše setkání. Je-li příčina v poloze negativ, vzešla-li z temnoty, nikdy nevyvolá pozitivní následek. Konejme proto vždy tak, abychom nikdy nemuseli říkat: ,,Kéž bych mohl vrátit čas…“

Zobrazit všechny elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Budeme-li intenzivně působit na hmotu například tím, že budeme jistého člověka nebo věc považovat za špatné, ačkoli tomu tak nemusí být, časem se to špatným skutečně stane. Například jeden z partnerů přehnaně a neoprávněně žárlí. Neustále podezírá a představuje si kdy a jak, kde a s kým jeho partner strávil čas. Bude to dělat tak dlouho, až skutečně jeho druhá polovička naplní jeho představy a vize. Vytváříme tak vlastními myšlenkami, představami a emocemi virtuální realitu, která se v momentě, kdy bude naplněna dostatečným množstvím energie, stane skutečností. Ani nás potom nenapadne, že to, co se děje, vlastně (podvědomě) očekáváme a tím k sobě přitahujeme. Někdy se dokonce zbytečně navzájem strašíme, takzvaně sýčkujeme. Někteří ,,sýčkaři“ dokonce cítí vnitřní uspokojení, když se jejich vize naplní: ,,Vidíš, já jsem ti to říkal!“ Tak někdy nechtěně vznikají satirické koncovky příběhů, které se ale nikdy nemusely stát.

Související článek: Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze