Emoce nemusí řídit náš život, my se můžeme řídit emocemi, jen si to musíme dovolit

Řídit se emocemi neznamená snažit se o jejich potlačení, nepřijímat je nebo k nim cítit odpor. Čím víc budeme naléhat, aby se nás nedotýkaly, tím více propadneme jejich (skrytému) vlivu. Emoce se nás zmocní i proti naší vůli. Potlačené emoce nejsou zdravé pro tělo ani pro duši. Emoce je reakce na přímý podnět, na konkrétní situaci nebo informaci, na vzpomínku, na očekávání něčeho. Viditelné projevy emocí jsou smích, pláč, změna dechu, zrudnutí v obličeji, rozrušený hlas. Emoce si můžeme představit jako nejpůvodnější rys nebo stránku vědomí, energii pohybují se uvnitř těla, ale jejich základním prostorem je jemnohmotný svět. Z jemnohmotného světa přicházíme a na jeho energetickou úroveň se navracíme. Emoce jsou pro život důležité, ve spojení s pocity hrají důležitou roli například při rozhodování. Emoční náboje myšlenek, emoce s elektrickým nábojem souvisí s elektrickou vodivostí lidského těla. Vodní prostředí v lidském těle souvisí s emočním prožíváním, skryté pozůstatky nepřijatých emocí se vyplavují na povrch při různých příležitostech, nekontrolovaný proud emocí dokáže vybuchnout plnou silou, která nás může velmi znejistit, překvapit nebo ochromit.

Je to emoce, kdo se nekontrolovaně nasytí životní energií, pokud jí nedovolíme volný průchod. Nechte emoci, aby se náležitě projevila, nic proti její přítomnosti nenamítejte. Je to tělo, kdo potřebuje z emoce vyždímat, co se dá, aby v něm nezůstaly žádné její stopy. Pokud tak neučiníme, rozrušení a energie nezpracované emoce se uloží povětšinou v oblasti břicha. Emoce, uložené v čase, mohou mít na svědomí svíravé křeče. Jakmile je oblast břicha přeplněná energetickými pozůstatky potlačených emocí, začnou se usazovat i jinde. Pokud oblast břicha již neunese tíhu nepřijatých emocí, jejich vliv se projeví usazováním vody v těle, otékáním nohou. Děje-li se tak často, vibrace emocí se usadí hluboko v našem vnitřním světě, v hloubi duše se tak nenápadně zrodí skryté zoufalství.

Emoce přichází dříve než cit, něco se nás dotkne, něco, na co jsme citliví. Něco cítíme a vzápětí se dostaví emoce. Myšlenky začnou dané prožívání okamžitě komentovat, to způsobí změnu nálady. V hlavě se nám zosnuje příběh, který se nakonec zvrtne v něco jiného, než čím daný prožitek skutečně je. Jde například o zveličené vnitřní popisování dané situace. V myšlenkovém příběhu, (odsunutém mimo realitu, mimo přítomný okamžik), sami sobě oznamujeme, jak jsme nemožní a zoufalí, nebo jak nemožní jsou ti druzí. Není to emoce, kdo zhoršuje náladu, je to zkreslená verze prožitku, kterou sami sobě vyprávíme. Nejde o to, zcela potlačit mysl, protože mysl sama o sobě emoce potlačit nedovede. Pokud emoci potlačujeme, (například ji „spolkneme“), nevědomky nebo naučeně zapojujeme vůli, která uskutečňuje naučené vzorce vnímání sebe sama. Jde o to uvědomit si, že svou vnitřní řečí můžeme ještě více podpořit silný energetický náboj dané emoce.

Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jste v zajetí silné emoce, nevyprávějte si svou vnitřní řečí žádný příběh, namísto toho rozmlouvejte přímo s danou emocí. Ujistěte se, že ji chápete a berete na vědomí její přání projevit se naplno. Dovolte si získat z jakékoli emoce to nejlepší. Stane se něco zvláštního. Váš zvyk, zosnovat obranné nebo útočné příběhy svou vnitřní řečí, pozvolna zmizí. Vytratí se společně s prožitky okamžitého uvolnění, pokud necháte emoce volně proudit fyzickým a emočním tělem. Časem se prohloubí vaše mimosmyslové vnímání, neboť jemnohmotnou vibraci přicházející emoce, její energetický potenciál, rozpoznáte dříve, než se vás naplno dotkne.

Brzy si uvědomíte, jak uvolňující je, pokud nedovolíte emocím vstoupit do míst, kde se mohou na dlouhou dobu usadit. Nakonec ve vás převládne touha a zvědavost poznat povahu každé emoce, seznámit se s ní, uvidět ji v celé její plnosti. Pokud budete své emoce vnímat jinak a vědomě je pozorovat, časem si uvědomíte vibrace jejich energetického pole dříve, než projdou vaší aurou a zmocní se hmotného těla. Uvítáte například možnost nemuset se uzavírat do neupřímnosti a skrývat své pocity. Velmi silné emoce, které souvisí s našimi vzorci, k nám totiž přicházejí zvenčí a vstupují do fyzického těla. Zde je ale myšlen vnější jemnohmotný prostor, který vibruje mnoha různými energetickými poli.

Emoce nám ukazují části nás samých, které nám nejsou běžně přístupné. Máme různé vnitřní komnaty, pro nás zakázané. Je to prostor za oponou našeho ega, za nepropustnou stěnou, za kterou se skrývá vnitřní dítě. Snažíme se do těchto míst dostat hlavním vchodem (hlavou), ale ztratili jsme k němu klíč. Nevzpomeneme si na tajné vchody, které mohou být skryté a zarostlé neproniknutelným křovím, ale při troše vůle zjistíme, že jsou přístupné. Nemusíme je hledat v nepříjemných vzpomínkách na minulost. Objevíme je v přítomném okamžiku pokaždé, kdy pozorujeme nově příchozí emoce.

Ze začátku to bude vyžadovat dodržovat pravidla, která jsou dána samotnou existencí dané emoce. Jakmile emoce vstoupí, potřebuje být prožita, aby její energie mohla zase odejít. To znamená, dovolit emoci, aby se stala naším hostem, mlčky ji přivítat. Nechat ji v nás pobýt, její rezonanci nechat zklidnit. A ve správnou chvíli ji vědomě vyprovodit ven. Zklidnit emoce znamená zklidnit také mysl. Vzrušené emoce jsou vždy propojené s neklidnou myslí. Pokud se naléhavě ptáme, co se to děje, hlava nám neposkytne čas na odpověď, která má přijít z nitra, nikoli z rozrušené mysli.

Někdy můžeme být okolností, která v nás vzbudí nepříjemné emoce, příliš unavení. A tak její projevy potlačíme, je to náš zvyk, který nezmizí sám od sebe. Zpětné připomenutí si dané emoce a její uvolnění můžeme nechat na později. Také z toho důvodu, že není vhodné nechat emoce projevit v jejich plné síle za každých okolností. Nebo jsme tak naučení a v okamžiku, kdy se nás dotkne emoce, se stáhneme do sebe. Jakmile budete o samotě, vybavte si jasnou, ničím nezkreslenou vzpomínku na danou situaci. Nechte emoci, aby se znovu projevila. Je dobré tak učinit ještě tentýž den, dokud je vzpomínka jasná a emoce skrytě, ale volně přítomná, (ještě se nestihla nikde usadit).

Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Pokud jste o samotě, můžete odvážně vstoupit do neznámé situace a dovolit si přijmout pocit, že nad ní nemáte žádnou kontrolu. Například si řeknete, mám vztek. Mám v sobě vztek. Necháte energii vzteku projít tělem a prožijete ji v relativním klidu (bez doprovodných, sebetrýznivých myšlenek). Necháte emoci energeticky projevit, prožít ji naplno a tím jí umožníte, aby vaše tělo zase opustila a nikde se v něm neusadila.

Velmi silná vibrace emoce může roztřást celé tělo. Určitě jste sami zažili, nebo u někoho druhého viděli, jak se třese vztekem nebo strachem. Také lítost má schopnost nás roztřást, obzvlášť, pokud je doprovázena usedavým pláčem. Tento proces je naprosto v pořádku, jednáme sami proti sobě, a proti svému tělu, pokud jej násilně zastavíme. Energie emoce do nás vstoupí, jejím vlivem se nám začnou třást ruce, necháme tento proces proběhnout a nijak jej neovlivňujeme. Během chvíle se tělo zklidní a energie emoce vyjde ven. Jinými slovy – dovolíme tělu, aby energii emoce ze sebe setřáslo.

Tento přístup ale vyžaduje klid myšlenek. Jakmile k vibracím dané emoce přidáme podporující proud (ohnivé) vnitřní řeči, rozrušený emoční stav může trvat mnohem déle, než když se probíhajícímu vnitřnímu procesu oddáme. Například strach z něčeho, co se může ale nemusí stát, pokud jej ze sebe nevypudíme přirozenou cestou, se nepozorovaně stane naší součástí. A na podobné situace, které jsou spouštěčem neřízených emocí, budeme vždy reagovat úzkostí a strachem.

(Je běžné, že malé dítě se vlivem prožívané emoce roztřese. Pokud do procesu přirozeně prožívané emoce nezasáhneme, dítě během chvíle změní svou náladu tím, že emoce proběhne tělem, které ji ze sebe setřese. A dítě se v mžiku začne například smát. Pokud daná situace nevyžaduje jiný přístup, nebudeme dítěti říkat „okamžitě se uklidni, přestaň brečet, nevztekej se.“)

Pozorováním emocí prožijete se sebou sama věci neobvyklé, nikoli však nepochopitelné. Je pošetilé odmítnout takovou příležitost, ale vyžaduje to vůli, pozornost a všímavost. A také důvěru v sebe sama. K tomu potřebujete získat nikoli důvěru v ego. Ale získat jeho důvěru na svou stranu, proměnit své ego v silného a spolehlivého spojence. Aby vibrace, které ego vyzařuje, pracovaly pro náš prospěch. Není-li ego naším spojencem, velmi nám to odčerpává energii. Poznat a ovládat sílu vlastního ega je důležité, jedná se o vibrace, které nám pomáhají realizovat různé záměry. Bez ega, které je naším „motorem“, jsme jako mluvící panenka, které dochází baterie. Například litovat se, to je něco, co nám jde dobře, sami sebe přesvědčujeme, že to není sebelítost, spíláme svému egu a obviňujeme jej ze šikany, pokud nás na sebelítost upozorní. Tak ale ze svého ega děláme protivníka, nikoli vnímavého a chápavého spoluúčastníka životních situací.

Jakmile začneme emoce vnímat v jejich plnosti, stanou se našimi společníky a dovolí nám činit průzkum jejich povahy. Jakmile se emoce stanou volné, jakmile se budou moci projevit tak, jak daná okolnost potřebuje, nebudou mít snahu se v nás ukládat. Není zde nikdo jiný než vy sami, kdo může určit, jak dlouho bude trvat, než se zbavíte různých předsudků a vzorců uložených v podvědomí. Někdy je dobré počítat s dlouhodobějším trváním, ale zároveň se na žádný časový horizont neupínat. Později, jakmile dokážete se svými emocemi komunikovat, se budete s jakoukoli svou emocí cítit v bezpečí.

Objevujte svět emocí bez předsudků, nebuďte tajnůstkáři, klidně se své emoci svěřte s čímkoli. Nebuďte ani přehnaně zdvořilí, klidně se zlobte. Řekněte své emoci, že s ní máte problém, pokaždé, když vás ovládne, rozbije vás na kusy. Zeptejte se jí, proč to dělá. Proč vás nutí křičet, nebo něco rozbít. Možná si na okamžik budete připadat jako potrhlý blázen, ale pořád je to lepší než se nepřijatou emocí nechat roztrhat na kusy. Nebuďte překvapení, pokud vás emoce odrovná pocitem jako by říkala „ty vůbec nevíš, jaký máš problém“. To ve vás vzbudí zvědavost a budete chtít vědět, co po vás daná emoce chce, a proč je tak neodbytná. Dozvíte se víc o sobě a o prapodivném uspořádání svého vnitřního světa

Jakmile se uklidníte, pozorujte, co se děje ve vašem těle i v mysli. Na základě pocitů pokládejte dané emoci otázky. Zpočátku ve vás může převládat pocit, že požadavky jistých emocí jsou neomalené. Netypický požadavek některé emoce vás může šokovat. Některé emoce se mohou jevit jako tyranské. Pokuste se ponechat tyto pocity stranou, upozorněte danou emoci, že jste byly vychováni k tomu ji potlačovat, nedovolit jí aby se projevila ve vnějším světě, což vás vždy stálo mnoho úsilí a sebezapření. Utkvělo ve vás přesvědčení, že některé emoce jsou špatné, příliš zraňující, okolím nepřijatelné. Během různých situací k vám budou přicházet intuitivní odpovědi.

Proč se nás některé emoce dotýkají více než jiné? Některé emoce, se kterými jsme těsně spjati, mohou mít podobu velmi silného, téměř samostatného energetického pole. Pokud si tato jemnohmotná pole energetických vibrací uvědomíte, užasnete, jakou moc nad vámi mají.

Během života se velmi často cítíme být nesví, neobratně maskujeme podráždění, vnitřní paniku, nesouhlas, zpocené dlaně, nával horka. Neumíme se zbavit rozpaků, najít skulinku, jak se dostat do vnitřního klidu během nepříjemné situace. Cítíme se trapně a snažíme se prolomit nepříjemné ticho, které zavládne po výměně názorů s někým druhým. Podráždění nedovedeme nechat rozplynout, bráníme se přímočarému a jasnému chování. Omlouváme se a bráníme se slovy řečenými s nádechem sebelítosti, sebeobviňování. Obviňujeme druhé, nebo nás ovládá pocit oběti.

Inspirace pro vědomou mysl – elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Nevědomky můžeme ulpívat v programu, který nám brání projevovat lásku, nebo jakékoli city k druhým lidem. Propadáme pocitům nejistoty, nepřijetí, studu, strachu. Pokud se nám to děje často, dobře už víme, že například sebelítost může být velmi zdrcující, v podstatě nám vůbec nepomáhá. Naopak, může se dostavit neurotická a skleslá nálada, která nás zbavuje nejen vůle, ale i vnitřního pocitu štěstí. Pokud nás ovládne sklíčenost nebo apatie, vše může dojít tak daleko, že už se nedokážeme z ničeho radovat.

Ale tak daleko to dojít nemusí. Pokud se rozhodnete s emocemi pracovat, pozorujte například chvíle, kdy jste vědomě pasivní, pozorujte, jakým způsobem vás ovlivňují vnější impulsy. Jak se emoce přibližuje a prochází vaší aurou, co dělá s vaším tělem, s myšlenkami, a jak mysl proměňuje vaši náladu. Poznat a chápat například strach, který vás ovládá, znamená načerpat zpět svou sílu a životní energii. Časem zjistíte, že svoboda bytí spočívá v osvobozeném osobním prožívání, zbaveném naučených vzorců chování.

To zdaleka není vše, co může být o emocích řečeno. Vše se nevejde do jednoho článku. K emocím a nepříjemným duševním stavům, které v současné době trápí mnoho lidí, se podrobněji vrátím v dalších článcích.

Prozatím se můžete podívat na článek který vypovídá o tom, jak v nás vznikají různé vzorce, vnitřní zábrany, citové bariéry: Citové bariéry a vznik životních vzorců

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze