Energie myšlenek, emocí a energetická kyvadla

Společnost je otevřený systém, na který působí různé síly, vnitřní i vnější, lineární i nelineární. Dosáhnou-li některé síly mezních hodnot, zažitý systém společnosti ztrácí stabilitu, to, co se zdálo být nepohyblivé, stálé a v čase se zdánlivě neměnící, se náhle dává do pohybu. Hodnoty, které se zdály být stabilní a rovnovážné náhle začnou kolísat, tím vzniká pohyb energií a pohyb znamená změnu. Jsme-li součástí nějakého uskupení (viz například masové demonstrace), energie skupiny a jejích jednotlivců může mít na naše myšlení, na náš život a naše činy velký vliv (pozitivní i negativní). Můžeme se dopouštět činů, kterých bychom se za běžných okolností nikdy nedopustili.

Myšlení každého jedince je také otevřený systém, na který působí podobné síly. Myšlení souvisí s neměnným způsobem uvažování, myšlení může být po dlouhý čas ustálené, svým způsobem nepohyblivé, neměnné a zafixované v neměnných schématech. Jakmile přestane být pozornost udržována pouze jedním směrem, jakmile dojde k flexibilnímu přesouvání pozornosti, tvořivé energie se dají do pohybu a pohyb znamená změnu. Jakmile se energetické kyvadlo dá do pohybu, daný systém se odchyluje od původního rovnovážného stavu. Čím více se od rovnovážného stavu odchyluje, tím rychleji roste POČET MOŽNÝCH STAVŮ, které může systém zaujmout. Tím vzrůstá nabídka možností, výběr z možností, (potenciální) energie plynou a systém je v tu chvíli schopen vytvořit něco nového, uspořádat se v novém (rovnovážném) stavu.

Střídavé oslabování a zesilování pozornosti, vědomé přesouvání pozornosti z jednoho objektu (tématu, jevu) na jiný objekt vytváří stálou změnu, vytváří pohyb energií, který je žádoucí, aby myšlení neustrnulo v „zakonzervovaném“, nepohyblivém, a tedy netvořícím stavu. Rovnovážný stav systému nezávisí pouze na lineárním čase. Myšlení může být lineární a rovnovážné. Může být také nelineární a nerovnovážné. Jeden i druhý způsob je v pořádku, vše záleží na okolnostech, na hodnotách, a na tom, zda potřebujeme určitý jev udržet po nějaký čas ve stabilním stavu, nebo zda potřebujeme vyvolat změnu. Vzdání se rovnováhy ve správném okamžiku neznamená vzdálení se od rovnováhy. Určitý stav nerovnováhy je vždy přítomný, energetické kyvadlo se kývá neustále, jen je třeba být ve střehu a nedovolit, aby se kyvadlo dostalo do silně (extrémně) nerovnovážného stavu.

Existence čehokoliv je závislá na plynutí neboli rozptýlení energií, existence něčeho nového je závislá nikoliv pouze na rovnovážnosti, ale také na občasné nerovnovážnosti, jejímž důsledkem je změna

Pokud je ale rozptýlení energií nekontrolované, může docházet k nevratným, nechtěným změnám. To vše souvisí se zákony zachování energie, s přeměnou energie v jiné druhy energie, s přeměnou energie ve hmotu a naopak. Zákon zachování energie nám říká, že energie nemůže být stvořena ani zničena, jedna forma energie může být přeměněna ve formy jiné. Zdánlivý chaos (nestabilita) se může vyvíjet (rozmanitým) směrem k (novému) ustálenému stavu daného systému, k nově organizovaným strukturám. Vše záleží na reakcích, na vědomém či nevědomém výběru z potencionálních možností, a na vědomé (chtěné) či spíše nevědomé (nechtěné) „produkci entropie“.

To vše také souvisí s tím, že nic není v klidu, ve všech systémech se vždy bude nacházet určitá míra entropie, vždy bude docházet ke změnám, v krátkodobých časových úsecích nepostřehnutelných. Systém se dokonce může vlivem fluktuace (silné rozkolísání původního rovnovážného stavu) vracet do své minulosti, tak lze vysvětlit cyklické opakování sobě podobných (životních, společenských) situací nebo stavů v případě, že určité míry chaosu neboli nestability nebylo ve správném okamžiku tvořivě využito a nedošlo k přeorganizování (nefungujících) struktur. V takovém případě jsou parametry starého systému přehlíženy, trpěny, nepochopeny, a díky nedostatečné reakci nejsou potenciální možnosti nestability využité a proměněné v nový a pevný výchozí záměr a vytvoření něčeho nového se nemá od čeho odrazit.

Příklad: Určitá skupina lidí řeší nějaký problém, přitom každý člen skupiny má jiný názor, stanovisko nebo návrh. Na počátku byl do chodu uveden určitý myšlenkový proces a vznikl záměr, se kterým většina souhlasila, vše bylo v určité rovnováze. Pozdější neshoda v podobě: co člen skupiny to jiný názor na uskutečnění záměru vytváří nerovnováhu. Obrazně si můžeme představit, že nad problémem vzniká energetická vlna, která se v mnoha bodech neshody (do nekonečna) rozdvojuje. Čím déle diskuze pokračuje, tím více bodů se rozdvojuje, prostor houstne v podobě možných stavů – potenciálních možností a paralelních stavů budoucí reality. Nikdo ze skupiny nedokáže přistoupit na kompromis, nedochází ke shodě v otázce, jaká možnost má být realizována. Za takové nestabilní situace se v prostoru přeplněném možnostmi ztrácí výchozí bod záměru a informace se formují do chaotického stavu. Kyvadlo poté citlivě reaguje na každé další energetické vychýlení, výchozí myšlenka nebo výchozí záměr je přespříliš rozptýlen a je nutné začít od začátku.

Na počátku čehokoli je myšlenka. Myšlenka je energie, ale pro myšlenky neplatí obecné fyzikální zákony, energie myšlenek neproudí pouze lineárně, proudí všesměrně, proudí tam i zpět v čase, působí v protisměrném procesu. Myšlenku neovlivňuje žádná síla, ani silové působení gravitace, myšlenka je SILOU SAMA O SOBĚ. Pokud se energetická vlna myšlenky vyslané v tomto okamžiku setká s časovou vlnou podobné nebo stejné myšlenky vyprodukované v minulosti, energie myšlenek a s nimi souvisejících emocí se sčítají a dochází k posílení energetického pole informací. Tak vzniká v holografickém měřítku jedna z množin pravděpodobných událostí. Tak vzniká v prostoru a čase synchronizovaný sled událostí.

Budoucnost existuje v latentním stavu, je připravena nezávisle na našem vnímání lineárního času

Budoucnost je produktem myšlenek a emocí, snění, představ a vizualizací, to vše tvoří synchronizace a paralelní varianty možností, jakým směrem se ubere náš život. Emoce jsou velmi důležité, podporují energetické pole pravděpodobných událostí. Vnitřní termo-dynamika fyzického těla, které není uzavřeným systémem, souvisí s přenosem energie myšlenek a emocí do zemské noosféry (sféra rozumu, prostor poznání), která je „sídlem“ osobních energetických polí a je také sídlem kolektivního vědomí. Pokud jsou emoce velmi silné, tak ve spojení s myšlenkami společně vytvářejí pravděpodobnost, že se stane přesně to, čeho se nejvíc obáváme, nebo to, co si intenzivně přejeme. Například řídící myšlenka, která způsobí rozčilení může vlivem vnitřní tělesné „termo-dynamiky“ způsobit různé efekty, například vnitřní přehřátí, zrychlení dechu, zčervenání v obličeji a nadměrné pocení. Energie emocí se mění v teplo, vznikají efektivní energetické vlny – nesoucí informace. Vlastně můžeme zjednodušeně říci, že energie emocí se „vypařují do prostoru“.

Vnitřní moudrost – prima život

Energie vody – voda je vodivá a má paměť

Chaotické vlny emocí, (související se vším, co se v našem nitru odehrává), se v určitém okamžiku prostorově uspořádají, a jakmile je dosaženo nadkritických hodnot může nastat dynamický protisměrný proces – to, co je vysláno, se k nám vrátí zpět. Za slovem osud si můžeme představit nějakou nádobu – zde se nám nabízí slovo sud (o-sud), pokud je nádoba přeplněná, energie se vrátí zpět – pohár vína přeteče a „osud je zpečetěn“. Osud tak může souviset s „posledním soudem“, možná si ale jen neuvědomujeme náš nesoulad s okolním světem a vlastní podíl na nepříjemných událostech. Nádoba, sud nebo pohár nás odkazuje k vodě, lidské tělo je složeno převážně z vody, žijeme na vodní planetě, voda se vypařuje, voda je ve vzduchu i na obloze – v zemské noosféře (prostor myšlení, prostor poznání, prostor idejí či duše). Jedním slovem se jedná o sféru POZNÁNÍ. Voda má paměť, a navíc je vodivá – vstřebává informace a působí jako nosič informací, ať už v podobě tekoucí vody, páry nebo ledu. Energie dechu je spojena s párou, mluvíme-li „vydechujeme informace“. Ne nadarmo se říká, že slovo (opakovaně) vyřčené nahlas má větší sílu než slovo myšlené v duchu. Také se můžeme setkat s názory, že hmota je vlastně „zamrzlá informace“.

Dech je součástí komunikace, je součástí matrice života. Občas se nám ve vypjatých situacích stává, že jsme jakoby bez dechu – nemůžeme popadnout dech, někdy se do posledního dechu bijeme za svou pravdu. Také se říká: dýchla na mě smrt. Stejně tak se dokážeme po pádu znova nadechnout, chytit druhý dech, nebo vdechnout život do svých snů. Matka a dítě dýchají jedním dechem, stejně tak muž a žena v láskyplném soužití. Vše kolem nás DÝCHÁ, včetně planety Země. Dýcháme vzduch z vnějšího prostoru, ale prostor není jen vnější jev, prázdného prostoru je v každém kousku hmoty více než hmoty samotné. Příroda a člověk je sjednocený celek, vše se vzájemně ovlivňuje, každý jedinec je součástí celku, každý lidský čin je součástí kosmogeneze, součástí vzniku a vývoje kosmu od počátku času.

Vývoj Země je nesmírně dlouhý, stejně tak vývoj civilizací a transformace lidského vědomí, a je pozoruhodné, že přes všechny pády civilizací a přes všechna kataklyzmata nikdy nebyl vývoj lidského rodu zcela přerušen. Život je dynamická forma bytí fyzické hmoty. Hmoty, která je součástí zákona o zachování energie. Hmoty, která vykazuje určité chování, které označujeme za projev života. Tak, jako na naše smysly působí vše, co je hmotné, tak i energie našich myšlenek působí na okolní hmotu, jedná se o vzájemné interakce, které jsou tvořivým prvkem noosféry – sféry poznání, veškeré světelné sítě života. Příroda nám neslouží pouze jako dodavatel látek potřebných k životu, je součástí vývoje vědomí, přírodní zákony jsou součástí lidského myšlení, společně sdílené reality. Vývoj naší současné civilizace je nebývale zrychlený, s tím souvisí komunikační prostředky, včetně sociálních sítí, informace v zemské noosféře houstnou a rychleji se organizují, zpětně mají vliv na lidské vědomí, na vesmír uvnitř nás a tím i na integraci a sjednocení se sítí kosmického Vědomí.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Často si v souvislosti s tématem dnešního článku vzpomenu na „zlato z Nagana“, na vítězství českého hokejového týmu na zimní olympiádě 1998. Nebylo to nedělní ráno jako každé jiné, hokejový turnaj století sledovala velká část národa. Po páté hodině ráno se v mnoha oknech po celé zemi svítilo. Nadšení a očekávání před televizí bylo veliké, přesvědčení, že vyhrajeme bylo extrémně silné. Tenkrát jsme nemohli nevyhrát. Myšlenky na zápas, sny a představy o výhře všech fanoušků, emoce během upřímného a soustředěného fandění, víra ve výhru bez pochybování – to vše „otřáslo“ skupinovým kolektivním vědomím. Lidé společně vytvořili tak silnou a jednotnou vlnu energie, která na vyšší úrovni posílila hokejový tým takovým způsobem, že „zlatí hoši z Nagana“ prostě nemohli nevyhrát. (Je to dáno také tím, že duch našeho národa nás dokáže v určitých situacích velmi, velmi pevně semknout.)

Související článek: Energetické pole osobní pozornosti

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze