Energie zimního slunovratu v novém prostoru a čase

Na příchod něčeho zvláštního, nevšedního, na průběh něčeho posvátného, co má přesahovat obyčejnost všedních dnů, nás vylaďuje energie slov slavnost, oslava, sváteční. Ve sváteční okamžik, kdy bude vznesena chvála zimního slunovratu, se den začne pozvolna prodlužovat a my začneme vnímat mnoho nových odstínů světla. Posvátný tok času nabývá v těchto dnech neobvyklou dynamiku, v jeho zvláštním tempu, spojitém s veškerým prostorem, můžeme nacházet nejrůznější poselství. Všechny naše představy, sny a skutky na sebe navazují, v krátkém okamžiku bezčasí se propojují s minulostí, přítomností a budoucností. Okamžik bezčasí nabízí možnost změny zažitých vzorců, podle kterých se ubírá naše skutečnost, naše každodennost, naše rutina a současně i vzrůstající chuť něco změnit, zdokonalit k obrazu svému, dělat něco jinak. Máme možnost odpoutat se od přání, která se již minula s časem a soustředit se na začátek něčeho nového. Pokračování našich životů má šanci odvíjet se od nejodvážnějších snů ukotvených v našich srdcích, pokud jim vdechneme dostatek energie přítomnosti, energie živosti skryté v mystériích samé podstaty lidskosti, podstaty života a věčnosti.

Během oslav zimního slunovratu zbystříme všechny své smysly a v tichosti svého nitra si uvědomíme, že provizorium snění nikdy nekončí… 

…protože pomyslný časový práh bdění i snění se okamžik od okamžiku stále posouvá od přítomnosti směrem k budoucnosti. V čase těchto svátečních dnů máme jedinečnou možnost posvětit všechna přání, která rozněcují naši touhu po lepším světě. A pokud se prozatím nemáme svým zrakem čeho zachytit, soustředíme se právě na odvážnou novost našich snů, záměrů a představ – „doposud skrytých za zrakem“. Možná se naše sny stanou zázrakem, pokud jim vdechneme dostatek životaschopné energie. V této transformační době je dán prostor touze oddělit se od již uplynulého, prožitého světského času, znesvěceného temnými skutky minulosti, a naladit se na proud času s novou kvalitou Světla Poznání.

Zcela otevřeně se můžeme nechat unést euforií našich snů o lepším životě. K tomu jsou nám nápomocné rituály očištění související s koncem odcházejícího roku, rituály, které se vynořují z časů našich předků, a které nesouvisejí s hmotným pojetím svátků zimního slunovratu. Životu můžeme dát nový rozměr – radostný, poetický, romantický, okořeněný bezbřehou fantazií, rozměr, na který jsme pozapomněli a tím zúžili vnímání vyšších rozměrů bytí, týkajících se každé maličkosti, která nám přináší radost do života.

A můžeme se zamyslet také nad nevědomými rituály – vzorci – které každý den od rána do večera rutinně (beze změn, bez přemýšlení- naprogramovaně) opakujeme. Jedná se o vzorce našich běžných a zažitých pohybů, kroků, aktů, myšlenek, nálad, způsobů komunikace a podobně, které nám zajišťují, že je den po dni téměř stejný jako přes kopírák. Pokud se na tuto myšlenku budete aktivně soustředit, alespoň po dobu jednoho běžného pracovního týdne, možná si s mrazivým pocitem uvědomíte, jak je tato myšlenka – naprogramovaného života podle (nevědomých) vzorců – pravdivá.

Užijme si slavnost ohně a zrození nového Slunce v radosti a v optimistickém naladění

Prožitek tohoto svátečního okamžiku můžeme umocnit přechodovými rituály do nového roku, abychom si uvědomili – abychom se vší parádou tady a teď uzřeli – nové světlo jiskřící v „pavučinách“ našich životů. Nenechme si zvláštní dimenzi času, neobyčejnou novost času linoucího se prostorem směrem k nové kvalitě světla nejen v přírodě, ale i v našem nitru a v našich příbytcích, jen tak bez vědomého uchopení proklouznout mezi prsty.

• V den zimního slunovratu provoníme náš byt nebo dům mateřídouškou, jmelím, mátou a lístkem vavřínu. Tuto směs bylin vložíme do vykuřovací misky na hrst rozpálených uhlíků, vonný kouř pročistí náš osobní prostor od nechtěných energií.
• Krátce po setmění obejdeme náš dům s lucernou v bílé barvě s hořící svící a požádáme mocné bytosti přírody o udělení posvátnosti našemu příbytku. Pokorně požádáme o projev vnitřní úcty k našemu příbytku v srdcích všech příchozích, kteří kdy překročí práh našeho domu.
• Pomyslně můžeme takto ve svém duchu projít hranice našeho města, okolního kraje, hranice naší země, a nakonec pomyslný prostor Země samotné. Postačí nám k tomu světlo bílé svíce v našich dlaních a přání úcty k prostoru našeho života nejen v našich srdcích, ale i v srdcích všech příchozích, kteří kdy překročí práh našeho společného životního prostoru.

Zimní slunovrat souvisí s časem dvanácti posvátných dnů

Tuto posvátnost jme nahustili jen do tří dnů svátků vánočních, tím se ale obíráme o možnost prožít posvátnou energii čísla dvanáct a každý den věnovat alespoň chvilku přemýšlení nejen o podstatě zimního slunovratu. (Dříve se věřilo, že od 25.prosince do 6. ledna přichází čas tajuplných nocí, kdy nastávají čarovné reje podivných nadpozemských bytostí všude v lesích, na loukách a v horách. Lidé se obávají zlých duchů, proto zapalují velké ohně, tím uctívají pole, stromy, hospodářská zvířata a příští úrodu. Tyto magické noci jsou vhodné pro odkrývání tajemství budoucnosti.)

Niterně možná toužíme po spojení s „bohem“, a snad si ani neuvědomujeme, že se jedná o spojení s Přítomným Okamžikem. Pojem „bůh“ můžeme charakterizovat tisícero způsoby, ale ve své podstatě se pojem „bůh“ nejvíce rovná Přítomnému Okamžiku.

Stačí uvědomit si „božskou“ propojenost těch nejmenších dětí s Přítomným Okamžikem. Jak vnímá čas malé dítě, jaký je jeho prožitek času například během dne? Malé dítě si čas neuvědomuje, bytostně je propojeno s Přítomným Okamžikem. Malé dítě začne vnímat čas pohledem dospělého člověka od okamžiku, kdy začíná být schopno popsat nám své zážitky, kdy je schopno vyprávět nám, co zajímavého prožilo minulého dne. Vnímání času u dítěte se prohlubuje tím více, čím více je schopno vyprávět prožitek zpětně po uplynulém týdnu, měsíci nebo roku, ve spojení s označením sebe sama slůvkem „já“.

• Malé dítě je esenciálně propojeno s energií JSEM. Energie slova „jsem“ znamená JSEM – existuji.
• Označení „já jsem“ význam posvátného JSEM vymezuje, bytí neboli existence dostává hranice a hra života začíná. Hra na vymezení osobnosti/identity člověka v prostoru a čase.

 „Kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je největší.“ Toto biblické rčení nám říká, že těmi největšími jsou děti, které mají otevřené vědomí v Přítomnosti. Malé děti, od kterých se máme co učit.

Člověk je o krok před přírodou v tom smyslu, že je orientován na lineární čas, na osobní čas prožívání života a stárnutí, kdy čas počítá na dny, týdny, měsíce a roky. Čas přírody je oproti tomu nastaven v rytmu zvaném cyklický. Přesto se pojetí času lineárního a cyklického vzájemně prolíná, uvědomění této skutečnosti nám přináší sváteční období zimního slunovratu, který je oslavou Slunce a slunečního svitu. Sluneční záření je primárním zdrojem existence a rozvoje (reprodukce) života. Pokud jsme vystaveni dostatečně dlouhé expozici slunečního svitu, od jara do podzimu, máme spoustu energie už jen tím, že prožíváme radost sluncem zalitého dne. Omezený příkon slunečního svitu v podzimních a zimních měsících má vliv na lidskou psychiku.

Den je krátký, brzy se stmívá a my můžeme mít pocit, že po setmění se svět mění, pocit, že je dáno více prostoru stínům a temným součástem bytí. Ale nemusí tomu tak být, pokud si uvědomíme tisícero odstínů světla, pokud budeme dynamické a mobilní paprsky světla vnímat jako podstatu nehmotné vše-tvořivé energie. Nemusí tomu tak být, pokud se utišíme a zklidníme, tak jako se zklidní a utiší veškeré dění v přírodě v zimním období.

Silová úroveň Země – vnitřní světlo Země neustále vyvěrá na její povrch, je rozváděno po krajině, síla vystupující z hlubin Země dává životní sílu všemu živému. Energetická centra v přírodě jsou součástí celistvého, vícevrstevného vědomí Země a dávají nám dostatek vnitřní síly i v čase, kdy nás ovlivňuje nedostatek slunečního svitu.

Blížící se předěl roku ponouká k bilancování

Pokud si ale přejeme udělat něco nově, můžeme bilancování času minulého vynechat a soustředit se na vše nové, na vše, co očekáváme a co si ve skrytu duše přejeme. Magická povaha zimního slunovratu je nám zřejmá, není nutné ji více rozebírat, spíše si můžeme v tomto čase uvědomit některé iluze skryté v určitých dogmatech. Není nutné „spalovat“ ve svém nitru záležitosti, které už si nechceme připomínat, dnes už si můžeme dovolit porušovat a tím také měnit staré řády, které nás odkazují ke „zpytování se ze svých hříchů“. Nové světlo má vést naše tělo, mysl i duši k regeneraci, k rozžehnutí vnitřní jiskry života v novém pojetí sebe sama, v novém pohledu na Život a Svět kolem nás i v nás.

Nové světlo přinese nové pochopení mystického přechodu k novému vnímání kvality času a prostoru a s tím souvisejícího „lidského údělu“. A to z toho důvodu, že nastává čas oddělení se od původně pojatého lidského údělu v širokoúhlém spektru zažitého pojmu „prvotní hřích“. Nastává čas oddělení od mnoha dalších dogmat a již neplatných ovládacích programů, včetně různých výkladů některých „morálních“ a „právních“ omezení, které nás ovlivňovaly a ovládaly po dlouhá tisíciletí, které nám braly svobodu a učily nás nesamostatnosti. Po mnoho generací nám nedovolovaly být nejen svobodnými občany, ale především být svobodnými lidmi.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Tak jako nově zrozené Slunce od okamžiku, kdy pomine sláva nejkratšího dne v roce, roste a přibývá, tak může růst nejen lidské sebevědomí, ale také lidské vědomí, může růst naše vnímání propojenosti všeho se vším a propojenosti lidského vědomí s Vědomím Universa. Již se nejedná pouze o abstraktní reflexe spojené se zimním slunovratem a s uctíváním Slunce po vzoru našich předků, nebo po vzoru světových pohanských tradic. Jedná se o skutečnou Transformaci Lidského Vědomí, jedná se o upřesnění a ustálení různě odlišných pojmů a představ o tomto procesu „duchovního znovuzrození“. S nově pojatým bytím na planetě Zemi se budeme ještě chvilku vyrovnávat každý po svém způsobu než se tato nová kvalita lidského vědomí, v podobě čistých a tvořivých energií, ustálí na úrovni kolektivního vědomí.

Přeji nám všem ať naše sny v těchto dnech navštíví andělé nesoucí v průsvitném hábitu svých jemnohmotných těl dostatek světla pro každého z nás.

♥  ♥  ♥

Vánoční andělské požehnání

Zlatavá energie andělů může být skrytá ve větvičce jmelí, kterou dostaneme jako dar od někoho, kdo nás má rád. Může být skrytá v květech rozkvetlé barborky, ve vůni čerstvé bílé lilie umístěné na štědrovečerním stole, v zelené barvě vánočního stromku, v plamínku světla svíce ze včelího vosku. V novoroční pohlednici od dávného přítele. V tónech vánoční koledy nebo ve skrytém poselství tradičních pohádek. Může být skrytá v úsměvu každého, kdo svátečně naladěn přichází do našich příbytků ať už ze sousedního domu nebo z dalekých krajů, kdo s láskou je pozván ke štědrovečernímu stolu. Může být skrytá v každé jiskře rozzářených očí našich dětí u vánočního stromku.

Související články: Adventní čas a symbolika vánočního věnce, Čarodějné jmelí – symbol nesmrtelnosti a věčnosti bytí, Čtyři duchovní mapy – reality vědomí a mysli

            Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze